Tichý svět na vlastní kůži

• 

• 

• 

Ranní rosa ještě pod paprsky letního slunce nestihla z krátce střižené trávy zmizet, ale na hřišti je již rušno. Po středové čáře nakreslené na pažitu běloučkým vápnem právě přichází dvaadvacet mladíků ve dvou barvách dresů. Ve středu hřiště se řadí do řady, provolávají zdar a mávají pomyslným tribunám jež jsou zde nahrazeny valem za oploceným hřištěm. Na valu stojí rodiče těšící se pohledem na své sportující ratolesti. Rozhodčí píská do píšťalky a zápas začíná. Jak to již bývá u mladých týmů, hra se přelévá ze strany na stranu a míč pronásleduje celý houf chlapců. Ani jeden tým nemá svou hru svázanou taktikou. Je to čistá radost ze hry, z pohybu. V tom jeden z chlapců podráží jiného, ten s bolestivým výkřikem padá. Míč se kutálí dále k brance, rozhodčí však hru zastavuje mocným zadutím do píšťalky. FAUL! Petr však pokračuje v běhu za míčem, dohání jej a nikým nebráněn se napřahuje a střílí branku přes udiveného brankáře. Vzápětí se z gólu raduje. Rozhodčí opět několikrát silně foukne do píšťalky. K Petrovi se sbíhají hráči soupeře: „Co děláš, ty blázne, seš normální?“ křičí na něj. „Co si myslíš, že děláš?“ řve jiný a postrkuje udiveného Petra. Rozhodčí tahá z kapsičky žlutou kartu a ukazuje ji Petrovi. Mezitím dobíhají Petrovi spoluhráči. „Počkejte, nechte ho,“ křičí na ostatní. „On to pískání neslyší, je hluchoněmý.“ Na hřišti se rozhostilo ticho. Kluci najednou neví, co mají dělat. Ten, co Petra pošťuchoval k němu přichází a posunky se mu snaží omluvit: „Sorry, kámo, nevěděl jsem to.“ Jeden ze spoluhráčů Petrovi jeho slova znakuje. Rozhodčí kartu odvolává a píská pokračování ve hře. „Musí to být těžké,“ pomyslí si v duchu. „Je však krásné, že s ním ti kluci hrají fotbal jako by byl úplně zdravý.”

Na začátku září se ke mně dostala zajímavá netradiční párty hra nesoucí název Ucho. Pojďme se tedy společně podívat, o co se jedná. Hru Ucho pro nás vymyslela Leona  Pospíšilová, které graficky pomáhala Lucia Čmilanská. Na tvorbě se také podíleli lektoři z Tichého Jazyka a tlumočnice z Tiché linky. Celý tento projekt zaštítilo vydavatelství Dino. Jedná se o hru pro čtyři až dvanáct hráčů ve věku alespoň dvanácti let. Jedna partie hry zabere asi půl hodiny. Ucho patří do kategorie vědomostních týmových her. Zajímavé je hlavně téma. Jedná se o hru přibližující hráčům svět neslyšících. Hravou formou jim poskytuje informace o znakovém jazyce a schopnosti odezírání ze rtů.

Intermezzo I:

Teda, povím vám, párty hra s výukovými motivy? Kdo by se chtěl na párty něco učit? Je to vůbec zábavné? A je to vůbec hra, když už v první větě pravidel zazní, že nejde o to být první? No, pokusím se vás postupně přesvědčit, že kupodivu to zábava vhodná na párty je, a mimochodem docela velká. Vzal jsem hru s sebou na soustředění našeho futsalového klubu, tedy do prostředí, kde se takovéto párty hry až tak moc nehrají, ale kde se dá čekat pořádná noční jízda. Ale pěkně popořádku.

V krabičce hry jsme našli kromě pravidel šest plastových figurek z člověče nezlob se, přesýpací hodiny, herní plán a tři balíčky karet. Dva balíčky karet se věnují znakování a jeden odezírání. Materiálově hra ničím nevyniká. Chtěli jsme si rychle zahrát, a tak naše pozornost ihned spočinula na sešitku pravidel. Naštěstí jsou velmi krátká a velmi snadno pochopitelná. Trvalo nám asi deset minut, než jsme se mohli vrhnout na samotné hraní.

Intermezzo II:

Teda povím vám, pravidla se autorce moc povedla, jsou psané srozumitelnou češtinou a takovým lehkým a pohodovým stylem. Pěkně se nám četla a navíc jsme se už nyní dověděli několik zajímavostí ze světa neslyšících. Věděli jste třeba, že neslyšící tleskají tak, že zvednou ruce nad hlavu a třepotají jimi? Nebo, že každá země má svůj vlastní znakový jazyk, a dokonce i v jedné zemi je více nářečí?

Po přečtení pravidel jsme během několika minut rozložili na stole herní plán, umístili figurky na startovní políčko, zamíchali balíčky karet a umístili je také na herní plán. Pak jsme se již jen rozdělili do skupin, což se neobešlo bez veselého hádání, kdo s kým chce a nechce být, a mohli jsme začít hrát.

Tým, který byl právě na řadě, posunul svou figurku na první pole hracího plánu. Zde je vyobrazena znakující ruka. To znamená, že jeden člen týmu si vezme kartu a podívá se, jaké slovo má vyznakovat. Buď si vezme lehčí slovo ze světle fialového balíčku, jehož uhodnutí přinese týmu dva body, anebo těžší slovo z tmavě fialového balíčku za tři body. Po přečtení pokynu na kartě hráč znak předvede a tým má třicet vteřin na uhodnutí, co onen znak představuje. Když se jim to povede, posunou se o dvě či tři políčka, pokud neuhodnou, posunou se o jedno. Pak jsou na řadě postupně ostatní týmy.

Intermezzo III:

Musím autory opět pochválit. Znaková řeč je na kartě vyobrazena i popsána slovně, a tak jsme při hraní ani jednou nenarazili na problém, že bychom nedokázali něco vyznakovat. Navíc je skvělá zábava pozorovat snažícího se znakovače, jak umně předvádí jemu naprosto jasné slovo a jeho tým jen nevěřícně zírá, co to proboha předvádí. Některé pohyby pak vedly k všeobecnému hurónskému smíchu, neboť, jak už to bývá, nám připomínaly úplně něco jiného, než měly. Třeba karta „dnes“ byla předmětem neutuchajícího veselí všech zúčastněných, neboť odpovědi byly vskutku typické pro mužskou část populace. Takže ano, Ucho je párty hra, u níž si užijete spoustu legrace.

Kromě znakování  jsou na herním plánu i políčka s ústy. Zde má napovídající za úkol dané slovo vyslovit a tým odezíráním hádá, co vlastně povídá. Samozřejmě se zacpanými uchy. Opět je na výběr ze dvou bodových možností.

Intermezzo IV:

Jestliže znakování a hádání slov nám přišlo docela zábavné, u odezírání jsme se mohli smíchy potrhat. Představte si situaci, kdy pozorujete člověka, jenž na vás koulí očima, a snaží se srozumitelně vyslovit nějaké slovo. A abyste to pochopili, zeširoka otevírá hubu a kroutí s ní do všech stran. Garantuji vám, že to prostě vydržet nejde. A uhodnout? To jo, občas jsme nějaké to slovíčko i odhalili.

Takto to jde až do konce hry. Týmy se střídají na tahu, podle políčka znakují či odezírají a ve chvíli, kdy první tým skočí do cíle, je hotovo.

Intermezzo V:

A víte co? Opravdu je úplně jedno, kdo vyhrál, stejně hádali všichni všechno. Co je však nejlepší, že jsme se normálně naučili a zapamatovali jsme si spoustu slov ze znakového jazyka. Namátkou si stále ještě pamatuji dnes, obloha, muž, táta, máma, přítel, pivo, počítač, kniha, pít, ano, míč, tancovat, svetr, limonáda či ostuda. A to je to důležité. Proto si myslím, že stojí za to, si Ucho pořídit a zahrát. Mě to moc bavilo. Co mi však chybělo, bylo více kartiček znakování. Je jich dost, ale přesto bych ocenil ještě jeden balíček, kde by byly nějaké kombinace slov. Třeba dobré ráno, nebo velký pes, či vana plná vody. Zkrátka něco, co by se dalo domyslet, pokud bych poznal aspoň část slov. Pak by to byla opravdu skvělá naučná hra.

Párty hra Ucho si jednoznačně zaslouží OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VZDĚLÁVACÍ CHARAKTER, neboť nás opravdu naučila znakovou řeč, teda aspoň její část. Dělá to zábavnou formou, která jistě bude bavit i děti. Nemyslím si proto, že omezení věku od dvanácti let je na místě.

Jelikož si myslím, že znát znakovou řeč a dokázat tak poradit, či pomoci neslyšícím lidem je důležité stejně jako znát cizí jazyk, je pro mě tato hra k nezaplacení. Konečně se mi totiž jednoduše povedlo alespoň základní slovíčka ovládnout. Proto uděluji Uchu OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: HODNĚ MUZIKY ZA MÁLO PENĚZ. Cenovka kolem čtyř set korun je pro mě v tomto případě skvělá.

Na závěr si dovolím několik perliček z hraní:

Napovídač drží obě dlaně obrácené vzhůru u hrudníku a pohne s nimi dolů.

„ Prsa! Ne. Žena! Ne.  Stará žena! Ne. Stáří! Ne. Dojit! Ne. Mléko! Ne. Sex! Taky Ne.

Ty jo, tak to já vůbec nevím, držíš se tady virtuálně za kozy a nic z toho to není. Tak řekni, co to mělo být?“

„Dnes“

„To si děláš srandu, ne? A jak bude zítra, to ten pohyb ještě protáhneš?“

Tak u tohoto znakování a snahy o uhodnutí jsme se opravdu váleli smíchy.

„Ty jo, to se mi líbí, jak se ti neslyšící dorozumívají tou pantomimou.“

„Jo, tak až nějakého potkáš, nezapomeň mu napsat na papírek, jestli je taky skvělý mim.“

Kamarád si poněkud popletl výrazy.

Ucho získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Dino.

Hru můžete zakoupit přímo zde.