Přeřadíme na vyšší rychlost – TURBO!

• 

• 

• 

Karetní postřehová hra s názvem Turboprší vyšla v minulém roce pod hlavičkou rodinného deskovkářství 4 Kavky a jejím autorem je druhý nejvydávanější autor her u nás – Honza Vodička (má na svém kontě např. Babi, dědo, hrajeme! – Logika, Paměť nebo Slova; dále Bzzz, Qarq, 3iQ…ale i několik dnes již nesehnatelných titulů, např. Empatia).

Ale zpět k této jednoduché a ultra rychlé karetce, která je určena pro 2–5 hráčů od 6 let s udávanou časovou náročností 15 minut. Doma jsme ji nejčastěji hráli ve 2–4 hráčích od 9 let a jedna partie nám obvykle zabrala 5–10 minut včetně míchání a rozdávání karet.

Když se podíváme pod víko této bytelné krabice, tak tam najdeme:

• kartu s názvem TURBOPRAVIDLA = stručný přehled pravidel vždy po ruce – tzv. lama karta
• 80 hracích karet
• návod

Všechno od krabice přes karty až po návod je laděné na téma počasí, obzvláště deště a nechybí ani vtipné ilustrace. Chlapeček s deštníkem, kterého unáší silný poryv větru nebo paní ve žlutém, které obrovská kapka spadla rovnou do oka (pozn. opravdu se nejedná o ptačí katastrofu). Jednoduchý kartonový insert dostačuje, byť v něm mají karty větší vůli. Spíše mě celkově mrzí velké množství „prázdného“ prostoru. Pro samotnou hru by pohodlně dostačovala třetinová krabička, což by bylo praktičtější i pro cestování.   

Nejdřív se mrkneme na samotné karty

Karta líc/rub

Čísla v každém rohu karty pro větší přehlednost (navíc natištěná opravdu tučně) jsou čitelná z obou směrů, takže si nemusíte kroutit hlavu nebo karty v ruce zbytečně přetáčet. Což oceníte zejména při hře, kdy se tím nemusíte zdržovat (také rub je takto graficky upraven). Jak vidno, lícové obrázky jsou směřovány jednostranně, ale u nás to nikomu nečinilo potíže + u některých obrázků to stejně ani hned nepostřehnete. Počet symbolů uprostřed odpovídá číselné hodnotě karty, takže i menší spoluhráči si to mohou v případě potřeby odpočítat. V návodu najdete čísla na kartách v barevných tónech, v reálu je vytiskli pouze černě (na jednu stranu jsou díky tomu čísla výraznější, ale na tu druhou stranu by barevná čísla víc lahodila oku + by poskytla dvě informace najednou – symbol i číslo.

Lama karta

Super pomocník, díky kterému nemusíte mít vytažená celá pravidla, a máte ho rychle po ruce. Občas se nám díky stejnému rubu stalo, že se nám lama karta přimíchala do herního balíčku a pak nebylo nouze o vtipné momenty. Na rozčilování by v té rychlosti stejně ani čas nebyl. (Drobná poznámka pro všímavější – lama karta je jenom jedna, rub na fotce patří jiné kartě. Tohle mi prostě budete muset věřit)

Prší na druhou = Turboprší

Pokud umíte hrát klasické Prší, tak de facto umíte i Turboprší. Pravidla hry jsou velmi jednoduchá. Návod jsem měla přečtený za 5 minut. Za dalších 5 minut, během kterých jsem hru vysvětila ostatním, jsme už Turboprší hráli.

• každý hráč dostane 12 karet lícem dolů = soukromý balíček hráče
• poté každý hráč dostane další 3 karty taktéž lícem dolů, které si později vezme na pokyn do ruky
• následně se dle počtu hráčů vytvoří lícem nahoru odhazovací balíčky (doporučuji mezi nimi udělat větší mezery).
  • 2 hráči = 4 odhazovací balíčky
  • 3 hráči = 3 odhazovací balíčky
  • 4–5 hráčů = 2 odhazovací balíčky
• zbytek karet se položí stranou a stává se z nich dobírací balíček

Jakmile je vše připraveno, tak rozdávající hráč odpočítá začátek hry „3, 2, 1 – START!“. V ten moment si všichni vezmou do ruky své tři karty, v rychlosti na mě mrknou a slejvák může začít. Protože kdo zaváhá, nevyhrává. Všichni hrají najednou, nikdo na nikoho nečeká a pojem „kolo“ zde neexistuje. Pouze rychlost, postřeh a i trocha toho štěstí. Cílem hry je se zbavit všech svých karet, tedy těch v ruce i ze soukromého balíčku hráče. A to tak, že karty z ruky budete přikládat na jakýkoliv odhazovací balíček:

               DLE STEJNÉHO ČÍSLA         NEBO         DLE STEJNÉHO SYMBOLU

Přičemž platí, že můžete odhodit 1–3 karty najednou, ale dle pravidel. Jakmile odhodíte kartu/y, můžete si hned dobrat další ze svého soukromého balíčku až do max. počtu tří karet v ruce. A kdo jako první odhodí všechny své karty na odhazovací balíček, zvolá „Turboprší!“ a stává se vítězem.

• 

• 

• 

• 

Může se stát, že se hra jakoby zasekne na „mrtvém bodě“, kdy nikdo z hráčů nemůže odhodit kartu. V tento moment se hra zastaví a každý hráč před sebe dostane 1 kartu lícem dolů z dobíracího balíčku. Poté dojde k opětovnému odstartování větrné smrště – každý hráč se podívá na svoji novou kartu a hra pokračuje. Pokud by se hra nerozběhla, tak se všem opět rozdá další karta lícem dolů a opět se připraví „startovač“ se svým „3, 2, 1 – START!“ Z naší zkušenosti bylo u větší části partií potřeba hru „odseknout“, ale stačilo 1–2x opakovat start a blesky už zase létaly kolem. Byl to vlastně takový „oddechový čas“ před následujícím „pozdvižením“. Při hře dvou hráčů se nám výjimečně stávalo, že bylo potřeba 3–4 karet navíc (buď dobraná karta ani jednomu nepomohla, anebo se pouze vyhodila, ale dešťový motor hry to nenahodilo). Ve hře najdete i pár herních variant. Za nás zůstalo hlavně u klasiky, kdy hrajeme x-partií po sobě, někdy až lidově řečeno do „zblbnutí“.

Herní dojmy

Karty po sobě krásně kloužou, mé srdce „starého karbaníka“ jásá a vždy se při rozdávání přesunu do dětských let, kdy jsme s mamkou skoro každý den hrávaly několik partií žolíků. Během samotné hry však můžete super skluz občas proklínat a to zejména když vaše odhozená karta sklouzne po balíčku „do pryč“ a protihráč bleskurychle využije svoji šanci. Což se nám párkrát také stalo, ale bereme to jako součást hry a vtipné zpestření. Navíc na rozčilování tady stejně moc prostoru není, protože hra běží neúprosně dál – takže nezbývá než to hodit za hlavu, soustředit se a hrát dál. Odhazovací balíčky byly díky tomu skluzu i herní rychlosti značně „roztřepanější“. Snažila jsem se je vždy v rámci mých časových možností trochu rovnat (zejména kvůli sobě, protože v tom chumlu porůznu natočených karet jsem se občas ztrácela a musela jsem se zorientovat, které číslo leží nahoře. Na druhou stranu Turboprší cílí právě na trénink soustředění, pozornosti a pohotovosti). Karty na stůl padaly stejně rychle jako kapky deště při průtrži mračen, a v té rychlosti se občas stalo, že se někdo spletl. Ve většině případů si toho dotyčný sám všiml a kartu si vzal zpátky. V ostatních případech o chybě hráč ani nevěděl. Pokud by ale o chybě věděl, měl by se hráč hned sám přiznat a hru zastavit zvoláním „STOP“. Napravit to, dobrat dvě trestné karty do ruky a znovu odstartovat hru. Samozřejmě, že „STOP“ může říct i všímavý spoluhráč, ovšem upřímně, většinou byl člověk rád, že si hlídal svoje odhazovaní, natož pak kontrolovat ještě spoluhráče. Ženská část mojí rodiny si hru rychle oblíbila, jediný zástupce té mužské, tedy manžel kouzlu moc nepropadl. Ale to bude tím, že u her raději analyticky přemýšlí a zvažuje možnosti, což je přesný opak postřehových her, u kterých kulantně řečeno trošku „pokulhává“.

A ještě perlička. Po nachystání hry, než dojde k jejímu samotnému odstartování, tak bývá ticho jako před bouří (maximálně „umravňování“ netrpělivé mládeže, ať ještě nenakukují na karty). 3, 2, 1…START! a rozjede se pořádná mela – skrumáž rukou odhazujících své karty. A v jedné takové superbouři jsem se tak vehementně snažila rychle udávat své karty, že jsem si nevšimla, že místo svého soukromého balíčku o dvanácti kartách beru karty z toho obřího dobíracího. Přišla jsem na to až ke konci hry, takže hádáte správně – prohrála jsem.

Počet hráčů

Ve dvou hráčích je to spíše na pohodu, častěji jsme se zasekávali, zejména když každému zbývala jedna či dvě karty v ruce. Ve třech hráčích znatelně živější. Ve čtyřech hráčích to byla akce kulový blesk. Karty i ruce létaly, stejně tak jako zornice hráčů od karet v ruce k těm na stole … rozhodovaly desetiny sekundy, kdo dříve položí kartu. Ale nebyl čas se dlouho dohadovat – protože když dva se perou, zbytek se směje a hraje vesele dál. Takže rychlostí blesku vyhodnotit, kdo vyhrál tento minisouboj a pak ctižádostivě pokračovat dál a nezastavovat se. Samozřejmě, občas se stalo, že vlastně nemělo ani smysl soupeřit o tu jednu hromádku, protože oba hráči, chtěli dát stejné číslo/barvu, tudíž mohli oba najednou.

Turboprší – závěrem

• ultra rychlá karetní hra na 5–10 minut pro skoro celou rodinu
• velmi jednoduchá, leč zábavná hra, která se nám zatím neomrzela
• procvičíte si při ní svůj postřeh, soustředění i rychlé uvažování a potrénujte vaši hbitost
• v malé míře do hry vstupuje i náhoda a „štěstí na karty“
• odpadá nudné čekání na tahy spoluhráčů a také přetahovaná o pomyslný „žeton začínajícího hráče“
• vzhledem k časové náročnosti ideální na „vyplnění času“/rychlovku před spaním/pro neposedy, kteří dlouho nevydrží u jedné hry
• a bavíme-li se pouze o obsahu, tak super zábava na cesty

Bonus nakonec – líbí se mi, že 4 Kavky k Turboprší vytvořily i video návod. Kdyby mu někdo dával přednost před písmenky, tak TADY jej najdete. Dokonce je tam i jedno vylepšení pravidel – při tom „zaseknutí“ nedostane každý hráč jednu kartu z dobíracího balíčku, ale vezme se z něj pouze jedna karta lícem nahoru a stane se z ní další odhazovací balíček. A ve videu mě také pobavilo, že nejsem jediná, co si plete balíčky – v té rychlosti se člověk občas přehmátne. Takže poučení, dávat dobírací balíček opravdu hodně daleko.

A na úplný závěr si dovolím použít jeden citát:

„Mnozí rodiče hrají schválně špatně, aby děti vyhrály. Jenže když děláte špatné tahy, děti se je od vás naučí.“  (Honza Vodička, rozhovor pro 4 Kavky)

Hra Turboprší získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti 4 Kavky.

Hru můžete zakoupit přímo zde.