Špatně načasovaná recenze povedené deskovky na motivy počítačové hry

• 

• 

• 

This War of Mine pochází od polských vývojářů Jakuba Wiśniewskiho a Michała Oracze. Ti vycházeli z předlohy počítačové hry stejného názvu. Ani desková hra není žádným nováčkem, na českém trhu je již nějaký čas a navazují na ni dokonce již dvě rozšíření. My jsme se na ni podívali až z kraje roku letošního, ještě před aktuálním děním, od něhož se v následujících odstavcích pokusíme odpoutat.

Do začátku nutno říct, že hra je stejně jako počítačová hra hlavně single-player zážitek. Ne že by nešla hrát ve více lidech, to určitě ano (deklarovaná je až do 6 hráčů), ale nebudou hrát proti sobě, ale proti hře, nebo spíše proti příběhu a událostem. Je tedy jedno kolik hráčů se do partie pustí. Vždy budou ovládat skupinku přeživších postav (v základu tři, v průběhu hry či dodatečných scénářů se mění v rozmezí 1-4). Spolu budou rozhodovat o dění, spolu budou vyhrávat či prohrávat. V každém momentě hry je jeden z hráčů “leadrem”, který bude mít hlavní slovo, ale i tak jde hlavně o kooperaci a komunikaci.

Příběh nás zavede do blíže neurčené války, v níž hráči vystoupí v rolích civilistů ukrývajících se před bombardováním, ostřelováním, rabováním a podobnými lůzami a hrůzami války. Ve svém úkrytě se budou snažit přežít, a zároveň budou po nocích podnikat výlety po okolí s cílem doplnění zásob a získávání dalších předmětů, zbraní, případně i pomocníků. Zároveň však budou narážet na obdobné skupinky lidí, kteří se s děsy a nejistotami války vyrovnávají po svém – někteří se schovávají a snaží se přežít útěkem, jiní jsou rádi za společnost a prohodí během setkání pár vět, ostražitě se rozhlížeje po každém pohybu či podezřelém pohledu. Najdou se však i tací, jež jako supi loví, kradou, rabují a bojují o každé sousto a každou píď země či úkrytu, bez ohledu na překážky či mrtvoly.

Komponenty hry

Jak toto všechno přetavit do podoby, která by se mohla vejít na průměrný stůl deskoherního hráče? Jednou velkou a oboustrannou hrací plochou, na níž bude prostor pro všechny balíčky karet, vymezený perimetr úkrytu postav (neboli dům) a naznačené blízké okolí v městské zástavbě. Figurky postav, jichž je na výběr celkem 12, se budou pohybovat po budově a objevovat jednotlivé místnosti a zákoutí. Ve vyprázdněných prostorách budou moci budovat počátky svého domova – vyrábět vybavení a přetavovat nápady do jeho vylepšování. V různých fázích dne budou provádět akce uvnitř úkrytu, jíst a pít a odpočívat, stejně jako hlídat svou základnu před nájezdy a podnikat “supply runs” do lokací v okolí za účelem doplňování zásob.

Postavy jsou reprezentovány tedy figurkami, ale též jejich kartami, popisujícími schopnosti a dovednosti. K nim budou přiřazovány žetony stavů – hlad, nemoc, zoufalství, zranění a únava. Tyto statusy je třeba neustále sledovat u všech postav ve hře, neboť vyšplhání se na hodnotu 4 v téměř všech případech znamená smrt či opuštění hry danou postavou. Karty událostí a kapitol měří herní čas, zároveň přinášejí nečekané rány osudu, s nimiž se postavy musejí potýkat. Karty úkolů zase přinášejí nějaké cíle, jejichž dosažením můžete získat něco navíc (a nedosažením můžete nemálo ztratit). Díky výběru karet bude v tomto každá partie odlišná. Jediné, co tak zůstává konstantní, je cíl, že alespoň jedna postava v úkrytu musí přežít do konce hry.

Karty zastupují i další faktory hry – lokace, jež budou postavy prozkoumávat; návštěvníci, jež budou potkávat; postavy, jež se k nim mohou přidat; vybavení a nápady, jež budou moci budovat. Pokud postavy vyrazí v noci do terénu, jejich průzkum vychází ze stejnojmenných karet, stejně jako případné nálezy či obyvatelé, na něž narazí. Mezitím bude nutné bránit úkryt před nočními nájezdy. Specifické jsou karty osudu a poslední záchrany, které vstupují do hry na konci každého kola, nebo karty barev, jež slouží jen jako podružné rozdělení pro potřeby příběhu.

Nechybí samozřejmě množství žetonů – počínaje již zmíněnými stavy pro postavy, přes signifikaci mrazů, zabednění domu, čekání, značení úkolů či jen protivníků, přes základní suroviny – vodu, dřevo a komponenty, až po kartonové žetony velkého množství vybavení, nástrojů, zbraní a dalších věcí, rozdělených barevně do čtyř kategorií: zelené potraviny, červené zbraně, žluté léky a chemické produkty a šedé předměty nejlépe vystihnutelné kategorií “misc” (různé). To vše a k tomu čtveřice kostek – tři různé šestistěnné pro odlišné typy bojů a k tomu desetistěnná na téměř vše ostatní, kde bude rozhodovat náhoda.

Dominantního hráče v každé fázi hry určuje držení deníku, který zjednodušenou formou představuje pravidla hry a její etapy. Ty není nutné číst složitě dopředu, protože absolvování prvního dne hráčům vše názorně představí. Do začátku tedy nemusí hráči absolvovat složité biflování se pravidel, do partie se mohou pustit téměř okamžitě po rozbalení a přípravě hry. O atmosféru, příběhy lidí a celkový zážitek zdánlivě bezvýchodné situace se poté postará kniha příběhů. Jedná se v podstatě o takový gamebook, na něž budou odkazovat různé situace během hry. Ty tímto způsobem mohou buď pouze vykreslit příběh nebo beznadějnost situace, duševní stav postavy či specifickou zápletku, stejně jako mohou přinést pokročilé scény, jež bude nutné absolvovat.

Herní zážitek, dojmy

Čím však hra zaujme, je i to, jak pracuje s pravidly. Základ se člověk naučí rychle během první partie. V knize příběhů následně může najít detailnější popisy pravidel, stejně jako pokročilá pravidla či různé druhy tipů, triků, skoro až “cheatů”, které využije v pozdějších partiích a jejichž použitím získává hra další rozměry. Těch “skrytých” pasáží je ve finále celkem dost, takže se vyplatí po první či druhé hře si najít čas a dohledat si je v knize příběhů.

Počítačové hry mají svá specifika. Vizuální podoba jednotlivých detailů, propracovanost příběhů, které jsou hráčům předkládány, ovládání a vžití se do situace postav (role playing), to vše funguje na základě zrakových dojmů více přístupně a reálně. Přetavit takové možnosti do deskové hry se zdá téměř nemožné, ale v poslední době se objevuje stále více počinů, které se o to (více či méně úspěšně) pokoušejí. První generace hráčů počítačových her stárne a mnozí se spolu se svými rodinami či přáteli pouštějí do deskoherního světa a právě (ale nejen) na ně cílí hry jako je i This War of Mine.

A jak k tomu tvůrci přistoupili? Do atmosféry hry je nutné se ponořit podobně jako do počítačové hry, toho pouhým pohybem figurek po ploše, vrháním kostek a tažením karet nelze plnohodnotně dosáhnout. V tu chvíli využívá mnoho her použití aplikací, které mohou dokreslit atmosféru nebo ulehčit určitým mechanismům. Další variantou, kterou se vydávají v This War of Mine, je gamebook, tedy kniha, jež poskytuje příběh, kterým hráč naviguje dle svých akcí a rozhodnutí, a jehož výsledek se tedy mění s každým hraním. Dynamika hry se tím mění spolu s prožitkem, který není již tolik založený na kolovrátku tahů a akcí.

Závěrečné shrnutí

Když odejdeme od toho, že válečná hra na přežití v roli civilisty v tuto chvíli nemusí nutně být to hlavní lákadlo na policích obchodů s deskovkami, tak musíme konstatovat, že This War of Mine je výborně propracovaná hra s nápaditě zakomponovanými prožitky a dojmy do samotného herního procesu, který hráče pohltí i ve větším počtu, neboť jsou všichni stále na tahu, není moc času na odpočinek a napětí je všudypřítomné. Zároveň se jedná i o single-player hru, kterou opravdu utáhne jeden

pokročilejší deskohráč. Podobně jako mnou dříve vyzkoušená hra Zóna: tajemství Černobylu, i This War of Mine nabízí dlouhé hodiny (či dny, týdny…) zábavy a napětí, které přináší stále další výzvy a zážitky. Rozhodně doporučuji k vyzkoušení, věřím, že ji jen tak z ruky nedáte, a pokud znáte původní počítačovou hru, nebudete zklamáni; a pokud neznáte, třeba si ji – byť i jen ze zvědavosti – vyhledáte.

This War of Mine získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.