Poziční puzzle v mauzoleu čínského císaře

• 

• 

• 

Úvod

„Císař Čchin Š´-chuang zemřel. Na jeho ochranu v posmrtném životě je třeba sešikovat velkou armádu v podobě soch věrných bojovníků, kteří budou stát na stráži v císařově hrobce. Patříte mezi ty, kteří mají za úkol tuto velkolepou armádu vytvořit.“

Na sklonku podzimu do portfolia TLAMA Games přibyla euro hra plná miniatur čínských válečníků. Jsou pod ní podepsaní polští autoři Adam Kwapiński (Nemesis) a Przemysław Fornal (Flóra). O ilustrace se postaralo trio grafiků Zuzanna Kołakowska, Jan Lipiński a Aleksander Zawada, který má za sebou práci na Tekhenu: Obelisk of the Sun či Tawantinsuyu: The Inca Empire.

Ve hře Terracotta Army se hráči zhostí role osob odpovědných za stavbu císařova mauzolea. Díky rondelu budou získávat zdroje a akce, skrze které budou stavět sochy čtyř druhů válečníků a čtyř druhů specialistů. Každá socha hráči dává jiné bonusy a to v podobě okamžitých zisků i zisků při závěrečném vyhodnocení. Mauzoleum je velikosti 9×7 polí a k bodovému výnosu soch přispějí i dva inspektoři. Na konci každého kola bude inspektory bodován jeden řádek a jeden sloupec. Kdo rozmístí nejlépe sochy a získá nejvíce bodů, zvítězí.

Hra je jazykově nezávislá a verze od TLAMA Games obsahuje český a anglický návod, jak již je u tohoto vydavatele typické, jelikož se jedná o multilingvní vydání, krabice je v angličtině a je přiložena česká zadní strana k domácímu nalepení.

Jak se stát sochařem

Během přípravy hry si hráči rozeberou své komponenty – každý z nich si vezme svých pět figurek řemeslníků (malý meeple) a v dosahu umístí pro možnou budoucí výměnu pět svých umělců (velký meeple). Dále každý hráč získá patnáct základen pro označení figurek válečníků. Na počítadlo bodů hráči umístí svůj disk a rovněž tak na pořadí hráčů během stávajícího kola.

Pod okénka jednotlivých kol jsou rozlosovány bonusové bodovací destičky, kupříkladu bodující převahu v daném sektoru mauzolea či převahu v postaveném druhu soch. Na dvě stupnice inspektorů jsou umístěni dva inspektoři, na přípravná místa specialistů je umístěno jejich šestnáct soch a vedle herního plánu vytažen pořadač na sochy válečníků čítající 4×11 soch.

Ve svém tahu hráč umístí svého řemeslníka (či později umělce) na jednu z dvanáctí výsečí rondelu. Může zaplatit dvě mince a otočit vnitřním či středním diskem tvořícími spolu s vnějším diskem namalovaným na herním plánu třívrstvý rondel. Vnitřní disk se otáčí po směru hodinových ručiček, zatímco střední disk proti směru hodinových ručiček. Následně hráč v pořadí od vnitřního disku až po ten vnější inkasuje odměny, což může být zisk zdrojů anebo spuštění akcí.

Vnitřní disk umožňuje navlhčit zaschlou hlínu, získat peníze či vlhkou hlínu, postavit za hlínu sochu válečníka, anebo svého řemeslníka směnit za umělce, který umožňuje vstoupit do rondelové výseče obsazené jiným řemeslníkem, či naopak výseč pro řemeslníky zcela zablokovat.

Střední disk slouží ke koupi a aktivaci jednoho z mistrů, zisku hlíny, peněz či žetonu pořadí pro následující kolo.

Vnější disk nabízí aktivaci jedné ze čtyř zbraní či umožňuje stavbu specialisty, za něhož je posléze nutno zaplatit penězi.

Když hráč postaví válečníka, může jemu odpovídající aktivní zbraň deaktivovat a spustit tím jeho efekt. Toto není povinné a válečníka lze postavit i bez aktivní zbraně. To však nejde u specialisty. Naopak, deaktivace aktivní odpovídající zbraně je vedle platby penězi druhou podmínkou, kterou musí hráč splnit, chce-li daného specialistu postavit.

Hráči se střídají v tazích a snaží se plnit mauzoleum válečníky, aktivovat je a díky tomu získávat bonusové body či peníze, přesouvat sochy v mauzoleu či pohnout inspektory po stupnicích. Sochy specialistů mohou pomáhat pouze svému staviteli i všem hráčům bez rozdílu. To se odvíjí od druhu specialisty.

Třetím sektorem, vedle rondelu a samotných soch, který hráčům dává akce navíc či tyto akce zlevňuje, jsou sloty šesti mistrů. Hráči stačí na rondelu aktivovat jejich políčko, zaplatit mince a umístit svůj ukazatel na odpovídajícího mistra pro uplatnění jeho výhody.

Zhodnocení hry

Terracotta Army mě bavila a určitě si ji ještě někdy zahraji. Vše plynulo, bylo nad čím dumat a přitom se hra nezasekávala ani dílem hráčům ani dílem svého designu. Doporučil bych ji jako snadnou až středně těžkou euro hru pro méně náročné hráče i pro rodinné hraní se staršími dětmi. Pojďme se na to podívat podrobně.

Po produkční stránce je to skvost. Grafika hry je pěkná, funkční, ikonografie zcela srozumitelná a intuitivní. Nádherně graficky pojatá pravidla zcela vypovídají o hře od začátku do konce. Seznámí nás s myšlenkou a tématem hry, komponenty, základními principy a koncepty, posléze hráče provází chodem hry. Nechybí jasné vysvětlení všech symbolů, soch válečníků ani výstižné příklady. Je radost třímat v rukou hru s poměrně malým počtem druhů komponentů (navzdory kusům), která ví, co chce předat, a nabízí tak pomocnou ruku hráči v podobě pravidel vkusné formy podporující obsah. (V pravidlech se vyskytuje jediná faktická herní chybka či spíše textové zmatení, které je záhy rozpuštěno ve dvou obrazových příkladech.)

Miniatury jsou detailní, velké, v základu pevné. Je proto velká škoda, že (alespoň v mé kopii hry) halapartny strážných a kopí vojáků jsou mnohdy zohýbané a to i do úhlu 90°. Základny v barvě hráčů je nutno na miniatury nasazovat zespodu, jak je vidno z detailu obrázků v pravidlech. Pak vše funguje, jak má. V opačném případě se hráč potýká nejen s přetahováním přes zohýbaná kopí, ale třeba u postavení válečníka na základnu koně pak chybí úchytový prostor a válečník snadno z koňského výstupku sklouzne.

Byť se po přečtení pravidel může člověku zdát, že se jedná spíše o abstraktní poziční hru nežli hutnou eurovku, v herní skupině jsme se shodli, že si téma užíváme i díky mechanikám (nikoliv jen čiré produkci). Hráč může hrát na sochy válečníků, na jejich kombinaci se specialisty, na stavění válečníků do skupin pro konec hry i na plnění požadavků kolových destiček pro okamžitý zisk. Třenice o pozice na rondelu i v mauzoleu vyvstávají spíše ve hře tří a čtyř hráčů, ale nemění se zase tolik počet vyprodukovaných soch. Tedy neubývá tolik prostoru uvnitř mauzolea a vše se zesložiťuje pouze v plánování tahu, neboť vrstvy rondelu se pohybují a hráč se tak neustále přizpůsobuje situaci. Je nutno říci, že mauzoleum hráčů ani zdaleka nezaplní. A tak očekávání, že se hra postupem času změní na poziční puzzle, nedojdou naplnění.

Mechanicky mě baví zejména pootáčení rondelových částí v opačném směru a dumání, zda akci zaťápnout umělcem a zablokovat ji tak pro ostatní hráče, anebo užít řemeslníka a doufat, že se rondel zaplacením mincí nepohne a zůstane nezměněn do mého dalšího tahu, abych kombinaci inkasoval dvakrát. To platí zejména ve hře dvou hráčů, neboť ve vícero hráčích se to stane opravdu málokdy. Ale celkově mi hra přijde dobře provázaná a vyvážená, herní plán je estetický i funkčně členěný. Líbí se mi připomínka efektů válečníků na boku jejich zásobníku i klesající množství získávaných bodů za další kopie vytěžovaného druhu. Postavím osmou kopii velitele za pouhé čtyři body, neboť v závěrečném hodnocení mi přinese více bodů, než třetí kopie strážného s okamžitým ziskem šesti bodů?

Avšak i další mechaniky jsou skvělé, ať již umisťování specialistů, kteří mohou pomáhat i jiným hráčům, zdražování a využívání mistrů, nebo samotné uspořádání rondelu, kdy hráč staví válečníka jako první akci, než se dostane ke zdrojům jako hlína či peníze či aktivace zbraně v témže kole. Takže je nutné plánovat a hospodařit rozumně alespoň tah či dva v předstihu.

Hra ve dvou hráčích je opravdu pěkná duelovka, kdy je nutno hrát na kušiníky (dávající body za volná pole mezi nimi a jinou hráčovou sochu v přímém směru), taktické výhody spjaté s aktivací válečníků i plnění kolových úkolů. Výnosy bodů z podílení se na skupinách válečníků na konci hry totiž ve dvou hráčích nejsou závratné. Naopak mi přišlo, že sochy specialistů, a to zejména kůň, velké výhody neposkytují. Raději jsem hrál na válečníky než specialisty, což vedlo k tomu, že mi v pátém kole došly základny a já s množstvím zdrojů schopen postavit až šest soch jsem postavil za celé kolo pouze (poslední) dvě. Nedostatek základen se může objevit i ve hře sólové.

Sólovou hru bych jako solitérní zážitek nedoporučil. Hra funguje jako duelovka s jakousi automou, kdy se mění některá pravidla z hry vícero hráčů a je nutno se tak hru přeučit. Také platí to, že si hráč musí dodat vlastní dvě šestistěnné kostky. Sólové hře by slušela samostatná brožura pro lepší listování. Ale nenechte se mýlit, i zde je přehlednost a srozumitelnost přítomna. Je to hratelné a může to zabavit, ale já spíše jako občasný a nikoliv pravidelný sólo hráč raději sáhnu po jiných titulech.

Co říci závěrem? Hru Terracotta Army mohu s klidným svědomím doporučit. Sice vás nemusí chytit za srdce a vy nezvoláte: „Oj, to je geniální!“, ale vše je elegantně provázáno, po stránce designu čisté, pravidla prosta nejasností. A přestože sochy disponují mnoha rozdílnými schopnostmi, ty jsou hráči graficky stále na očích, ať již v případě válečníků po stranách zásobníku soch, tak v případě specialistů na herním plánu.

Pro klidný večer s konvičkou čaje tematicky parádní, tichý, přemýšlivý titul.

Terracotta Army získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games.

Hru můžete zakoupit přímo zde.