Politický boj pod vodou

• 

• 

• 

Tajně vyslechnutý rozhovor mezi lordy cechu vojáků v kuloárech oceánského senátu kdesi v nezměrných hlubinách.

„Pane, máme problém, zákon o povinných odvodech branců dnes neprosadíme.“

„Co to povídáš? Vždyť máme domluvenou podporu skoro všech lordů cechu čarodějů!“

„No, to právě už nemáme, pane.“

„COŽE! Ti podlí medůzáci! Naštěstí jsem se pojistil a jsem tajně domluvený i s cechem politiků.“

„Hmmm, jak bych Vám to řekl, ti už s Vámi také hlasovat nebudou.“

„NO TO SNAD NENÍ PRAVDA! Ti mrzcí chapadelnatci!“

„Vlastně Vám hrozí hlasování o rozpuštění vojska.“

„TO NÉÉÉ! Kdo se opovažuje?!“

„Mořští koníci z cechu farmářů všechny přesvědčili o důležitosti práce na oceánských farmách.“

„Jak to myslíš, všechny?“

„No prostě všechny.“

„I lordy z našeho krabího cechu vojáků?“

„Ano, pane. Vlastně jsem Vám přišel oznámit, že žádám Vaši demisi a doporučení mé maličkosti na předsedu cechu vojáků.“

„ ALE TO JE SPIKNUTÍ!!“

Senátorův občasník

Přede mnou na stole leží nový karetní přírůstek z podvodního světa Abyss. Stejně jako na původní deskové hře, i na této karetní verzi se společně podíleli autor Kingdomina, Bruno Cathala a autor Kanagawy, Charles Chevallier. Nápadité ilustrace na kartách vytvořil Pascal Quidault, který se také inspiroval původní deskovou hrou. Vše zaštítilo vydavatelství Bombyx. Původní Abyss v češtině nevyšel a ani jsem jej nehrál, takže nemohu obě verze přímo srovnávat. Nicméně se špitá, že autoři vzali z deskového Abyssu ty nejlepší mechaniky a vdechli jim život v této malé karetní hře. A protože Conspiracy: Abyss Universe zaujalo české vydavatelství Rex hry, můžu vám nyní představit Spiknutí: království Hlubiny.

Ocitáme se v podvodním světě, kde v tajemném království Hlubiny žijí pospolu příslušníci pěti různých národů sdružujících se do pěti cechů. “Chobotňáci” se sjednocují v cechu politiků, mořští koníci jsou sdružení v cechu farmářů, cech vojáků seskupuje “krabouny” a cech čarodějů “medůzáky”. Pátými tvory království jsou mlži “škebláci” z cechu obchodníků. Každý z cechů vysílá své zástupce – lordy do sněmu oceánského senátu, kde se snaží prosazovat zájmy cechu. Každý z hráčů/senátorů se snaží získat přízeň těch nejvlivnějších lordů jednotlivých cechů a získat na svou stranu nejsilnější skupinu jednoho z cechů, díky čemuž ovládnou celý senát pro své plány.

Své přesvědčovací schopnosti můžou vyzkoušet dva, tři či čtyři senátoři mající alespoň osm let. Na přesvědčení většiny lordů budou potřebovat asi půl hodinky.

Spiknutí: království Hlubiny mě zaujala již svou netradiční plechovou krabičkou s pěknou 3D ilustrací na víku. Pro českou verzi hry vybrala firma Rex hry fialovou barvu “medůzáků” z cechu čarodějů. Po světě však kolují cizojazyčné verze v barvách i ostatních cechů.

Intermezzo:

Když jsem se rozhodoval, zda si hru domů pořídím, ukázal jsem její obrázky z internetu svým dvěma dcerkám, neboť jsem si nebyl jistý, zda se jim budou obrázky na kartách líbit. Portréty jednotlivých lordů mohou totiž působit až děsivě. K mému údivu se jim ilustrace líbily, a aniž by tušily, jak se hra hraje, začaly si rozdělovat cechy. Starší si honem zabírala ty fialové, neboť na kartách s dvojkou a čtyřkou jsou pěkné paní a mladší se dušovala, že za jiné než modré nehraje, protože jsou nejlepší a pán na kartě s dvojkou má vyvalené oči jako její oblíbený plyšák kvakvík. Mě obrázky zaujaly z jiného důvodu. Při podrobné prohlídce jsem našel u některých karet jistou podobnost s mými hráčskými i nehráčskými kamarády a docela jsem se bavil určováním, koho mi karta nejvíc připomíná. Byl jsem také na vážkách, zda hru pořídit vzhledem k navrženému věku hráčů a tématu hry. Opravdu si s osmiletými dětmi můžu hrát na intriky, pletichaření a politiku? Moc se mi to nezdálo. Nakonec jsme hru vyzkoušeli, a tak už vím, že to jde úplně bez problémů. Při hře totiž téma vůbec není poznat a mám dojem, že je tam jen jako doplněk a děti ho vůbec neberou v potaz. Prostě sbírají příšery na barevných kartičkách, perličky a karty míst. Přes to přese všechno Spiknutí: království Hlubiny doma rádi hrajeme. Ta mladší šestiletá hru navrhuje skoro vždy, když se zeptám, zda si se mnou něco zahrají. A nehraje ji vůbec špatně.

Příprava senátu na jednání

V krabičce jsem nalezl šedesát karet lordů v pěti barvách cechů, kartu počtu ulovených perel, dvacet čtyři překrásně ilustrovaných karet podmořských území a platíčko s žetony cechů pro hráče, žeton perlového mága a žeton počítadla perel. Karty jsou kvalitní, pevné a pěkně ilustrované. Zejména karty území se povedly. Každá z karet má na sobě ikonu určující, za co hráč získá na konci hry body. Podmořská místa bodující karty cechů jsou podbarvené barvou cechu, se kterým souvisí, karty bodující počet perel vykreslují místa s perlami a karty ovlivňující balíček lordů zobrazují výjevy ze života podmořských tvorů a podmořské exteriéry.

Jak už to u karetních her většinou bývá, příprava hry je velmi snadná. Prostě se zamíchá balíček čtvercových karet lordů a položí se doprostřed stolu. Pod něj se položí zamíchaný balíček území a jedna karta se vyloží lícem vzhůru. Karta množství perel se také položí viditelně na stůl a na hodnotu nula se umístí žeton perlového mága. Pak si každý hráč vezme sadu žetonů cechů a hra začíná. Při první hře mě zaskočila nečekaná komplikace. Ke konci hry jsme měli problém s místem na hru. Nezdá se to, ale prostor pro každého z hráčů zabírá asi tolik místa jako papír formátu A3. Tak na to třeba při budoucím hraní pamatujte.

Jednání horní (i když v tomto případě asi spíš dolní) komory

A nyní již k samotnému hraní. Cílem hráčů je získat do své senátorské skupiny co nejvlivnějšího lorda každého cechu. Vliv lorda je napsaný na kartě a může nabývat hodnoty od nuly do čtyřky a nejsilnější je šestka. Nejvíce bodovaná je však nejpočetnější souvislá skupina lordů z jednoho cechu, neboť za každou takovou kartu jsou tři body vlivu na konci hry. Další body lze získat ovládnutím podmořských území a hromaděním karet s ikonou perel.

Hráči se pravidelně střídají v tazích. Každý senátor se ve svém tahu nejprve rozhodne, zda si lízne jednu až tři karty z balíčku lordů, z nichž si jednoho lorda vybere a umístí do své senátní frakce ve tvaru obrácené pyramidy a ostatní vyloží vedle balíčku lordů. A to je právě ta druhá možnost pro rozhodnutí. Každý z cechů má svou hromádku vyložených karet a hráč si může vzít všechny karty z jedné hromádky a všechny takto získané lordy ihned umístit do své senátní frakce, což je samozřejmě veliká výhoda. Karty se do obrácené pyramidy musí vykládat v předepsaném pořadí zleva doprava a od shora dolů, přičemž v první řadě má hráč pět karet, ve druhé čtyři, pak tři, dvě a v poslední řadě pouze jedinou kartu. Po zařazení karty mezi své podporovatele v senátní frakci, využije hráč ihned lordovu schopnost. Lord s nulovou hodnotou umožňuje prohodit pozice dvou karet ve vaší frakci, silnější lordové s hodnotami jedna a dva přinášejí senátorovi stříbrný respektive zlatý klíč, které odemykají podmořská území, lordové s hodnotami tři a čtyři nasypou senátorovi do pokladničky perly. Nejvlivnější lord se silou šest vyloží ihned jednu z dalších karet balíčku lordů na jednu z cechovních hromádek, což je spíše výhoda pro ostatní protivníky, jimž se zvýší nabídka karet.

Ve chvíli, kdy máte v řadě vyložené dva stejné klíče, podařilo se vám ovládnout jedno z podmořských území. Ty se vybírají stejně jako karty lordů. Buď si líznete jednu až tři karty z balíčku, jednu si ponecháte a zbylé položíte lícem vzhůru vedle balíčku, anebo si vyberete jednu z dříve vyložených karet. Každá karta území přináší majiteli body a výhodu související s některým cechem (další body za nejsilnějšího příslušníka cechu či počet karet cechu v pyramidě), či s perlami (perly navíc do soutěže o perlového mága), nebo omezení výběru karet pro protivníky. Poslední jmenované jsou při hře méně než čtyřech hráčů málo výhodné a většinou nám tyto karty zůstávaly na stole. Ve čtyřech hráčích se však využívaly hojně, neboť najednou získávaly na síle. Příkladem je třeba karta, kterou přinutíte soupeře brát si jedno kolo jen karty z balíčku, zatímco vyložené použít nesmí. Nebo jiná karta území, díky které můžete všechny vyložené karty lordů zamíchat zpět do balíčku.

Intermezzo II:

A jsme u zápletky celé hry. Chci si ve svém tahu vybrat lorda z více karet a líznu si tři karty? No jo, ale tím odkryju dvě karty dalšímu soupeři na tahu, co když mu tím nabídnu karty cechu, jež sbírá? A co když odkryju některou ze silných karet? Spokojím se tedy s náhodným výběrem jedné karty z balíčku a budu číhat, co mi odkryjí soupeři se slabšími nervy? Bude mi to stačit? Nebo zvolím zlatou střední cestu a vezmu karty dvě? Správně se rozhodnout, kdy brát karty z balíčku a kdy sebrat vyložené karty, vžití se do protivníka, umění předvídat jeho kroky a sledovat jeho rozšiřující se senátní pyramidu, to vše je třeba k vítězství v této hře. Vidíte, malá plechová krabička a kolik v sobě pro hráče ukrývá napínavých zápletek. Přesně takové hry mám rád. Hrajeme je vždy na úvod našich herních setkání, kdy ještě není chuť na nějakou z větších deskovek anebo naopak na závěr, kdy už nám nezbývá mnoho času. A často nezůstane u jedné partie.

Co mě však na této hře trochu zamrzelo je absence jakéhokoli ztotožnění s jednotlivými lordy. Vyjma ilustrace jsou jeden jako druhý a rozlišují se pouze hodnotou. Nebylo by hezčí přidat na kartu kousíček textu, uvést jméno lorda či lady a nějakou zajímavost? Neznělo by při hře lépe: „Vykládám čarodějku Jenoféfu I., jež mi přináší poklad v podobě stříbrného klíče z rodinných podmořských skal!“ nebo: „Povedlo se mi domluvit s generálem Klepetákem VI. nesmlouvavým, dlouholetým vůdcem cechu vojáků!“, než prosté: „Vykládám fialovou jedničku a mám stříbrný klíč“, nebo: „Povedlo se mi položit červenou šestku!“ Nebo karty území. Prostě krásný obrázek s číslem udávajícím bodovou hodnotu a symbol podmínky pro získání bodů, ale nic víc. To autoři nemohli tato území aspoň nějak pojmenovat? Bylo by tak složité a nepřehledné napsat třeba: Perlové údolí, nebo Skalní klíč, či Hluboké pastviny? Myslím, že by to hře velmi slušelo.

Ukončení schůze a hlasování

Partie skončí ve chvíli, kdy jeden z hráčů dokončí svou senátní pyramidu a ostatní zahrají ještě poslední svůj tah. Poté si všichni spočítají body z karet nejvlivnějších lordů každého cechu, které získali, dále body za největší souvislou skupinu sousedících karet z jednoho cechu a za ovládnutá podmořská území. Největší sběratel perel získá navíc pětibodový bonus.

Spiknutí: království Hlubiny je malá karetní hra. Snadno se vysvětluje jiným hráčům, lehce se chápe, je napínavá a plná těžkého rozhodování při výběru karet. Každá partie hry je rychle odehraná a je jedno, zda hrajete ve dvou, třech či čtyřech. Hra je zajímavá a bez větších problémů ji opravdu zvládnou i osmileté děti. Příběh o intrikaření a korupci popsaný v pravidlech jsem však při hraní necítil a nedokázal se do něho vžít.

Myslím, že Spiknutí: království Hlubiny jsou hrou, kterou bych vytáhl při hraní s nováčky, pokud by si chtěli vyzkoušet karetní hru. Proto uděluji Spiknutí: království Hlubiny OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

Zápis z jednání

Nezbývá než se pochlubit rozhovory, které jsme při hraní vedli.

„Proboha, co to je!“

Zděšení jedné z hráček při ukázce karet lordů.

„A teď si jako beru celou hromádku zelených?“

„Jo.“

„Všechny karty co tam leží?“

„Jo.“

„Tak to je super!“

„Ne, to není“

Rozhovor s mojí ženou, když jsem neuváženě losoval ze tří karet a doplnil jí dvě karty k již dvěma ležícím.

„Prosím tě, přečti mi tady tu ikonu.“

„Tak to vím naprosto přesně. Můžeš, ehm, jo jako toto, počkej, podívám se do pravidel.“

Snaha ukázat, že mám hru skvěle nastudovanou, se mi nevyplatila.

„Perlička, další perlička, jsem perlová královna!“

Radost mojí dcery (8) ze získání čtrnácté perly, prostě se rozhodla, že perly jsou ve hře nejdůležitější.

Spiknutí: království Hlubiny získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.

Hru můžete zakoupit přímo zde.