Pro milovníky Pána Prstenů na dlouhé večery plné vášnivých diskuzí.

Když se podívám na pulty obchodů, především na hry s logem nesoucí na svých krabicích, resp., krabičkách logo společnosti Albi, lze spatřit hned řadu her nesoucích název Similo – od podtitulů Strašidla, Zvířata, Historie, Báje, ale třeba i Harry Potter a jiné. O Similo jsem toho slyšel už hodně a dokonce i v naší redakci jsme měli tu čest vyzkoušet hromadu variací. Ale víte co? Mě osobně se Similo v jakékoliv obdobě neustále vyhýbalo a já tak nějak jemu taky. Ne že bych nechtěl, ale se Similem to je podobný příběh jako já vs pohádka Mrazík – nikdy jsem Mrazíka neviděl celého – asi třikrát vypli proud, vytopení od sousedů a hromada dalších téměř katastrofálních scénářů. Raději už jej nevyhledávám. Ne že by já vs. Similo byly katastrofální scénáře, ale prostě jsme si k sobě nenašli tak nějak cestu. Až nyní. Do rukou se mi dostala hra s podtitulem Pán Prstenů. Ale proč vlastně toto vše zmiňuji a nezačnu rovnou rozborem toho, co je v této verzi jiné, než v ostatních verzích apod., a jak se hraje jinak? Zmiňuji to hlavně proto, že si myslím, že mohou existovat hráči, ale především nehráči, kteří nemuseli o tomto univerzu nikdy slyšet, tak si pojďme hru popsat, jako by to bylo naše poprvé.

Similo: Pán prstenů je desková hra pro minimálně dva hráče, která hráče zavede do hlubin legendárního světa Středozemě, který vytvořil J. R. R. Tolkien. Tato hra je založena na principu dedukce a intuitivního spojování, kde hráči spolupracují, aby odhalili skryté postavy z Tolkienova rozsáhlého univerza. Similo nabízí jedinečnou příležitost prozkoumat bohatý a komplexní svět Pána prstenů skrze interaktivní a zábavnou formu podněcující myšlení a posilující vazby mezi hráči. Pro úplnost faktografických údajů zmíním, že je s doporučeným věkem od sedmi let a jedna partie zabere okolo patnácti minut. Je to zkrátka malá deduktivní rychlovka.

Cílem hry je, aby hráči, jednající jako hledači, spolupracovali na odhalení tajné postavy na kartě, kterou zná pouze hráč v roli napovídače. Na začátku každé partie se herní skupina musí domluvit na tom, kdo bude v roli napovídače. Posléze následuje zamíchání karet pro vytvoření dobíracího balíčku, výběr tajné karty napovídačem z dvanácti líznutých karet a jejich rozložení do mřížky 4×3 karet. Napovídač si vezme pět karet z balíčku, které slouží jako možné nápovědy pro hledače. No a jde se na věc.

Napovídač dává ostatním hráčům/hledačům nápovědy pomocí karet s postavami, aby odhalili tajnou postavu, resp., aby z mřížky vyložených karet odebíraly ty postavy, které si myslí, že na základě zvolené nápovědy, nesouvisejí s hledanou postavou. Jinými slovy, napovídač v každém kole vybere jednu nápovědní kartu, která naznačuje, jak je tajná postava odlišná (v rozšířené verzi podobná) od postav na stole. Hledači pak musí diskutovat a rozhodnout, které karty odstranit, s cílem postupně zúžit výběr a odhalit tajnou postavu. Hra končí, když je tajná postava odhalena, nebo když jsou odstraněny všechny ostatní karty. Například, pokud je tajnou kartou Frodo Pytlík, napovídač může zahrát kartu Éowyn, aby naznačil, že hledači by měli odstranit kartu ženy válečníka nebo někoho s dlouhými vlasy. Nebo zahrání karty Sarumana může znamenat, že je potřeba odstranit všechny záporné postavy​ apod.

V náročnější variantě hry Similo: Pán prstenů je zapojeno pokročilé uvažování, což hru dělá složitější, a to doopravdy. Hlavním rozdílem, oproti základní verzi, je způsob, jakým umisťuje na stůl nápovědy. Kromě klasického pokládání nápovědních karet vodorovně. Což znamená, že postavy na těchto kartách mají něco společného s kartami, které mají být odstraněny. Karty může napovídač pokládat také svisle, což značí, že nápověda se s kartami, které se mají odstranit, v něčem liší. Tato možnost hry přináší další minuty diskuzí mezi hráči a vyžaduje od hráčů, aby přemýšleli nejen o tom, co postavy spojuje, ale také o tom, jak mohou být odlišné​.

Jak jsem zmiňoval v úvodu této recenze, tak variací Simila je k dispozici opravdu celá řada. A právě je možnost kombinovat dva balíčky v jedné partii. S více balíčky hráči mohou kombinovat dva z nich, čímž vytvoří nové možnosti a hra je zase o něco zábavnější, ehm., spíše složitější. Jeden balíček se použije jako hádací balíček, z něhož se vybírají karty pro rozložení na stůl a vytvoření mřížky (a určení tajné postavy). Druhý balíček slouží jako dobírací balíček pro výběr karet nápověd, které napovídač používá během hry. Touto kombinací balíčků přináší do hry nové postavy a tématiky, což umožňuje hráčům prozkoumat rozmanité scénáře a interakce mezi postavami z různých světů Similo.​ Ale především dojde častokrát na komické momenty., když dojde na odhalení během rekapitulace po hře.

No, a to je vskutku celé, jak se to celé hraje a chová na stole. Co je obrovskou výhodou pro hráče, ať už hrají jakoukoliv variaci hry, je znalost daného tématu. V případě této, tedy Similo: Pán Prstenů je potřeba znát veškeré pozadí jednotlivých postav, abyste věděli, kdo je elf, kdo je klaďas, kdo je záporak apod. Ano, dá se to hrát i tak, že dedukcí bude postava mající dlouhé nebo krátké vlasy, za postavou je tmavé či modré pozadí atd. Nicméně tímto způsobem to ztrácí to kouzlo, spočívající právě v této verzi. Navíc pro milovníky univerza Pána Prstenů je tento titul ideální volbou, protože stráví dlouhé desítky minut nad tím, co napovídač myslel tou či onou postavou. Jasně, v tomto případě se tedy partie natáhne na delší dobu, než je zmiňovaných patnáct minut, ale herní skupina se bude zaručeně bavit. No, tedy za předpokladu, že jsou všichni znalci, protože pokud se najde jedinec, který o univerzu Pána Prstenů nic neví, připadá si jak Alenka v říši divů.

Zároveň bych rád zmínil povedené grafické ilustrace jednotlivých karet, které má na svědomí Noa Vassalli. Možná jsem i rád, že nebyly použité záběry postav z filmů, jak to některé jiné hry mnohdy dělají, ale autoři si dali práci vytvořit svůj ojedinělý styl. Mně osobně se líbí a znalci rozhodně hned na první pohled rozpoznají postavu a kdyby ne, je pochopitelně i citlivě textově doplněn.

Pojďme to zhodnotit

No a jak to tedy celé vidíme? Similo: Pán Prstenů je velmi svižná deduktivní hra pro dva a více hráčů, určena především pro milovníky univerza Pán Prstenů. Ostatní si budou asi připadat nepatřičně, když jeho spoluhráči vedou diskuze o tom, jak to napovídač se svojí pomocí myslel. Nicméně pakliže jste o hrách ze série Similo nikdy neslyšeli a odrazovala by vás právě tato skutečnost, tak vězte, že jich na pultech obchodů díky společnosti Albi je v našem mateřském jazyce celá řada, jak specializovaných – Harry Potter, ale i řekněme obecných Historie, Strašidla, Báje apod. Čili je si z čeho vybrat a pokud jste nehráči deskových her a hledáte něco zábavného, je právě tento titul díky jednoduchosti pravidel určený vám. Náruživým deskohráčům jej mohu s klidným svědomím doporučit jako filler. No a pokud se vrátím právě k této variaci s Pánem Prstenů, tak pro milovníky tohoto univerza je to ideální volba.

Similo – Pán Prstenů získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Hru můžete zakoupit přímo zde.