Rozšiřování čtvrtí v nejslavnějším městě Kalifornie

• 

• 

• 

Coby urbanisté v první polovině minulého století, usedáte za rýsovací prkna za účelem navrhnout rozšíření čtvrtí San Francisca. Ve stejnojmenné hře, od snad nejslavnějšího (a rozhodně nejproduktivnějšího) autora deskovek, Reinera Knizii, se až čtyři hráči snaží správně načasovat dobírání karet z otevřené nabídky, tím si vytvářet síť lanových tramvají, a stavět mrakodrapy na svých herních deskách.

Jedná se o tzv. klasické euro (někdy také nazývané jako hra německého stylu) tudíž nás čekají jednoduchá pravidla s minimem mechanismů, krátká herní doba a záludná hratelnost. Hru v našich končinách vydává ADC Blackfire.

Jak se to hraje

Hráč na tahu má na výběr vždy ze dvou možností, buď:

a) Si dobere a následně vyloží novou kartu do jednoho ze tří sloupců.

nebo

b) Si vezme všechny karty z jednoho ze tří sloupců, za což si vezme jeden žeton smlouvy. Hráč si nikdy nemůže vzít sloupec, v němž je stejně nebo méně karet, než má smluv. Jinými slovy, čím častěji si hráč dobírá nové karty, tím menší má později výběr. Pokud má někdy nastat situace, že budou mít smlouvy všichni hráči, tak všichni odhodí po jednomu žetonu smlouvy.

Dobrané karty si hráč vyloží dle barev na svou herní desku a to v libovolném pořadí. Může se i rozhodnout nějaké právě dobrané karty odhodit, pokud se mu to do jeho plánů nehodí.

Karty mají na sobě symboly dělníků, ti jsou důležití nejen pro závěrečné vyhodnocení (kdy se počítá kdo má většinu v každé ze čtvrtí), ale také pro stavění mrakodrapů. Na některých kartách lze totiž stavět, a pokud jsou takovéto základy obklopeny alespoň sedmi symboly dělníků, tak si hráč na dané kartě postaví figurku mrakodrapu. Ty dávají na konci hry bod, a navíc hráč, kterých jich má nejvíce, dostane ještě jeden bod navíc.

Nebyla by to ale hra s tématem výstavby v ulicích San Francisca, kdyby zde nebyly tramvaje. Ty hráč postupně vykládá na všechny karty, které jsou spojené sítí kolejí vedoucích od strojovny. Tramvaje na konci hry přináší body (opět jejich většina) a navíc, pokud se jimi podaří propojit kartu s náměstím, tak se rázem z karty, která má nulovou hodnotu, stává karta nejsilnější – se čtyřmi dělníky.

Pokud v řádku máte dva speciální symboly, dostanete bonus, náležicí dané čtvrti. No a pokud uzavřete (rozumějte, položíte poslední kartu) nějakou ze čtvrtí jako první z hráčů, tak obdržíte vítězný bod.

A i když se zdá, že jeden bod je málo, tak vězte, že v této hře, je i ten jeden bod velice cenný. Body totiž dostáváte jen za to, pokud máte většinu dělníků v dané čtvrti (či jste druzí, při hře 3 – 4 hráčů), nebo za většinu lanových tramvají v celém městě. No a pak už jen za každý mrakodrap, či případně nějaké bonusvé žetony.

K bodování dojde tehdy, až dojdou základy, což je závislé na tom, jak budou do hry chodit karty se základy, konec hry je tedy dost nepředvídatelný. Hra může skončit i tehdy, pokud někdo zastaví celé své město, ale to se spíše nestane.

Dojmy

Velmi jednoduchý a na dilematu založený mechanismus – dober a přidej nebo ber – činí San Francisco elegantní, interaktivní a napínavou zábavou. Nejednou se vám stane, že doopravdy nevíte, zda si ty dobře vyhlížející karty už sebrat, ale tím také obdržet žeton smlouvy, která vás následně omezí, nebo zda ještě čekat a doufat, že soupeři vám onen sloupeček nevyfouknou.

Samozřejmě, že s tímto mechanismem, který jsme například mohli vidět ve hře Coloretto, jde ruku v ruce i výrazný podíl náhody. Ta občas může být frustrující, hlavně ve chvílích, kdy taháte vždy karty, které se hodí soupeřům a soupeři vám na oplátku za to do nabídky přidávají jen samé plívy. Ale vzhledem k nenáročnosti hry, to vlastně moc nevadí.

A když už jsem výše nakousl nenáročnost, tak vězte, že San Francisco se dá výborně zahrát jak s rodinou a s dětmi, tak i s náročnějšími hráči jako strategický filler, a to díky kombinaci jednoduchých pravidel s taktickou hloubkou umisťování karet. A právě ono umisťování – budování, a hlavně propojování sítě lanových tramvají, je na San Franciscu to nejzábavnější. Je to v zásadě takový dílčí hlavolam, který výborně doplňuje základní mechanismus otevřeného draftu karet.

Nakonec jde ale hlavně o to, mít od všeho tak nějak nejvíc, protože právě za většiny je na konci hry nejvíce bodů. Je nutné tedy sledovat všechny soupeře, což dodává hře skvělou interakci.

Zpočátku, jsem se trochu obával toho, že žetony smluv budou až příliš omezující, ale vzhledem k přítomnosti pravidla, že vždy musí být alespoň jeden hráč, který nemá žádnou smlouvu (viz výše v sekci “jak se to hraje”) se tak často hráči nezaseknou a smlouvy tak plní svůj účel dobře. Prostě přidávají na těžkosti rozhodování, zda už do toho jít, nebo zda raději ještě počkat a smlouvu dostat za více karet najednou. A i díky nim je pak hra příjemně napínavá.

Bohužel, občas právě ona napínavost, a spolu s ní i celá dynamika hry, s blížícím se koncem hry opadává, a to hlavně když ne a ne přijít poslední karta se základy. Přinejmenším mi toto pravidlo náhlého a nečekaného konce přijde zvláštní a docela frustrující.

Krom této kaňky, San Franciscu už ale nemám moc co vytknout, snad až na to, že vlastně nic moc nového na stoly nepřináší a že se jedná spíše jen o lehce nadprůměrnou hru. Vzhledem k délce, ceně a i k širokému záběru cílového publika, to ale zas až tolik nevadí.

Závěr

San Francisco je jednoduchá a elegantní hra, ve které si v krátkém čase postavíte část slavného města. Nejedná se sice o nic převratného, ale jako oddechovka s příjemným tématem je tato hra dobrou volbou skoro pro každého. A i proto, dostává od nás ocenění – Vstupní hra.

San Francisco získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire

Hru můžete zakoupit přímo zde.