Dnes přijal pozvání Michal Kalaš – zakladatel firmy Kalkared. Ta se zabývá 3D tiskem všeho druhu, ale především tiskem insertů do deskovek.

Michal Kalaš je muž mnoha povolání a zálib. Je ale především konstruktér strojů a nyní 3D tiskař a zakladatel firmy Kalkared. Je také proškolený barista nebo třeba překladatel. Co se týče překladů, podílel se například na oficiálním překladu hry Scythe: Vzestup Fenrise pro vydavatelství Albi. Znalost angličtiny využívá i ve svém byznysu, jelikož zhruba tři čtvrtiny jeho zákazníků nakupují ze zahraničí. Téměř polovina zákazníků pak je z Ameriky. Michal ale nezapomíná ani na český trh, a sám dodává, že ho má moc rád a moc pro něj znamená. Jak se stal strojař 3D tiskařem, a jak se stal 3D tiskař baristou? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Rozhovor nabízíme v textové podobě, ale také jako zvukový soubor. Ten si můžete poslechnout například při cestě do práce nebo u polední kávy. Nahrávali jsme přímo v Café Dvě kostky, a tak prosím za prominutí stran kvality. V kavárně zkrátka bylo rušno, a sem tam nás něco (především moji dva synové) v rozhovoru rušilo. Na druhou stranu si můžete vychutnat rozhovor v surové nesestříhané podobě. Lepší kvalitu vám nabídne soubor OGG, nicméně nabízíme i MP3. Přejeme příjemné čtení a snad i poslech.

Jak jsi se dostal k 3D tisku, a jaká byla tvá první tiskárna?

Je to už tři a půl roku, co jsme doma začali řešit, že nemáme místo na deskovky. Všude spousta krabic a to i od rozšíření. No a začali jsme řešit co s tím. Pamatuji si, že úplně první problém nastal se starou Civilizací od FFG z roku 2010. Hra trpěla na dlouhý setup, a to, že hru nikdo nechtěl připravovat. Začal jsem tedy tento problém řešit, a porozhlédl se po internetu. Naskytly se dřevěné inserty gravírované laserem, popřípadě ty pěnové od Folded Space. Nicméně přišly mi velké, a překážely mi. Řešil jsem tedy co dál. V bývalém zaměstnání jsem objevil 3D tiskárnu, kterou si vlastnoručně postavil můj šéf. Nejdříve mě jako strojaře vůbec nezaujala. Jsem zvyklý na ocel, šroubky a matičky a vůbec pevné spoje. Plast mě tedy vůbec nelákal, ale postupně jsem tuto technologii začal objevovat a přicházet jí na chuť. Začal jsem tedy hledat 3D modely na internetu, ale přišly mi moc velké a těžké – zbytečně moc materiálu. Naštěstí jsem měl přístup ke kvalitnímu konstrukčnímu softwaru, a tak jsem po práci začal kreslit své inserty. Díky tomu vznikl můj první insert právě pro Civilizaci. Nebylo ale kde ho vytisknout. Šéfova tiskárna nebyla konstrukčně na takové úrovni, jakou bych si představoval, a tak jsem opět začal hledat na internetu. První co na mě vyskočilo byl Průša, a proto že jsem Čech, byla to pro mě jasná volba. Pořídil jsem tedy jejich vlajkovou loď – model Mk3S. Tu měl tehdy doma snad každý. Dnes je sice oproti konkurenci dražší, ale disponuje kvalitní podporou, základnou uživatelů, a pokud se objevil nějaký problém, stačilo napsat na podporu, a většinou bylo do půl hodiny po problému. Při speciálních tiscích se problémy zkrátka objevují. Navíc mám radost z toho, že mohu podpořit českou ekonomiku.

Dokázal bys nám říct, co byl tvůj úplně první výtisk?

Úplně první tisk byl demo program od Průši a šlo o píšťalku. Myslím, že v sobě snad měla i kuličku, a dokonce pískala. Věnoval jsem jí mamce, která ji má dodnes, protože se jí hrozně líbí. Hned poté přišla speciální mořská hvězdice, která po nalámání byla pohyblivá, a ta zase ohromila tátu. Dodnes ji má a ukazuje ji návštěvám. Dodává, že je to malý zázrak, a že jinak se taková věc nedá vyrobit. Což potvrzuji, protože jinak to zkrátka vyrobit nejde. Klouby a spoje jsou uvnitř tisku, tudíž nejdou vyndat ven ani zacvaknout dovnitř. Třetí tisk byla figurka Cthulhu, kterou mám zde vystavenou a namalovanou. Je nabarvená bronzovou barvou a doladěná shadem, díky čemuž vypadá opravdu jako z bronzu. Ovšem pokud si sošku potěžkáš, zjistíš, že nejde o bronz. Soška při svých zhruba dvaceti centimetrech váží čtyři gramy. Tyto tři tisky jsem bral jako seznámení s 3D tiskem a hned potom jsem šel na již jmenovaný insert pro Civilizaci. Od té doby už jsem v podstatě tisknul jenom inserty a k figurkám a hračičkám jsem se nevracel. Dodnes vzpomínám, jak jsem obdivoval jak z tiskárny leze první krabička z materiálu PLA na kterém jsem začínal – zřejmě jako každý tiskař.

Krásné začátky! Kdy jsi došel k myšlence, že je třeba svou zábavu posunout o level výš, a začít podnikat?

Insertem pro Civilizaci to začalo, ale rozhodně neskončilo. Další přišel insert pro kamarádovo This War of Mine. I tato hra stejně jako Civilizace potřebuje velice dlouhou přípravu, a tak byl insert na místě. S insertem jsem si opravdu vyhrál a to včetně rozdělení jednotlivých druhů žetonů. Kamarádovi se insert moc líbil a hru pro něj podstatně zatraktivnil. To bylo zhruba před třemi roky, kdy jsem ještě nepomýšlel na profesionalizaci. Spíše mě to začalo bavit. Začal jsem inserty žít. Založil jsem diskuzi na Zatrolených hrách (která tam žije dodnes), a točil různá videa na youtube. Tím se dost roztočily kola a v prosinci před třemi roky jsem začal profesionalizovat. Ze začátku jsem moc nevěděl, jak své produkty nacenit, a kolik si mohu dovolit za ně chtít. Vím, že jsem na trhu spíš dražší, ale tak to prostě je.

Pozn. redakce: Kalkared tiskne výhradně z materiálu PETG. Při nákupu 3D insertů si zkuste zjistit, z čeho je insert vyroben. Inserty z PLA jsou podstatně jednodušší na výrobu a celkově stojí jejich výroba méně. Materiál PETG je recyklovatelný, dražší, hůř se z něj tiskne, ale má podstatně lepší vlastnosti. Je pružný a má výrazně delší trvanlivost.

Dnes už je kvalita výrobků podstatně lepší, než když jsem začínal, a tím spíš si za svou cenou stojím. Pokud bych to tedy měl shrnout, vše to nejdříve začalo jako legrace na ZH, ale postupem času přišla ze strany uživatelů tak velká poptávka, že jsem se rozhodl tisknout na zakázku. V dubnu 2020 jsem pak začal zařizovat živnost a podobná papírování, což mě stálo dva měsíce života. Zařídit si živnost nebylo až tak těžké, co bylo těžké, byla průvodní dokumentace a prohlášení o shodě pro mé výrobky. Chtěl jsem to ale dělat tak jak se má. Jsem konstruktér a tak vím co je autorská práce a jak se má distribuovat.

Pozn. redakce: Michal zmiňuje papírování. Během návštěvy jeho dílny mě zaujala jedna část jeho papírování. Každý, a to myslím úplně každý jeho insert, má své speciální výrobní číslo – typ. Pokud mu tedy zavolá zákazník, že má nějaký problém s insertem, bude požádán o sdělení tohoto čísla. Michal pak přesně ví o jaký jde insert, a dokáže lépe reagovat na problém.

Jak postupuješ při navrhování nového insertu? Necháváš si po realizaci insertu onu hru, nebo ji pošleš dál?

Dnes už to dělám opravdu hodně komerčně a také jsem dost vytížen staráním o novou kavárnu. S tím souvisí i půjčování deskovek, v kterých mám inserty, které ještě svět neviděl. Jinak řečeno jsem udělal hodně insertů, které neposouvám dál a nenabízím je na svých stránkách. Pokud bych to měl ale vzít globálně, tak je pro mě důležité, jak je hra veliká, kolik má rozšíření, jak má složitý setup a jak se vejde nebo nevejde do krabice. Celkově mě moc nezajímají hry, kde je třicet karet a pár žetonů. Zajímají mě našlapané krabice, ve kterých je třeba nastolit pořádek. Dost často také začínám od sebe. Jinak rád dělám inserty do svých her, které přinesou něco nového a radost i mě. Při navrhování insertu postupuji vždy takřka identicky. Každou komponentu vezmu do ruky, přeměřím posuvkou, metrem změřím krabici, a následně si vše zapíšu do sestavy, podle které pak začnu navrhovat insert. No a pak začnu plánovat, jak to všechno poskládám, a je to jen takový pokročilý tetris ve 3D. Důležité je také hru znát, abych znal její funkční prvky a vše poskládal tak, aby to dávalo smysl a pomáhalo hratelnosti.

Tiskneš inserty na první dobrou, nebo si po vytisknutí řekneš – nešlo by tohle udělat jinak?

Párkrát se mi už stalo, že to byla úplně slepá cesta a musel jsem projekt zrušit a začít od nuly. Třeba typický příklad je jeden z mých prvních insertů pro Fallout. Když si vzpomenu jak vypadal na začátku, a jak vypadá teď … Navíc mám radost, že opravdu zrychlí setup, i pomáhá hratelnosti. Navíc tam mám pár vylepšení, díky kterým hra lépe odsýpá a celkově působí na hráče lépe.

Na tvých stránkách jsem si nevšiml žádných 3D doplňků. Respektive figurek, žetonů nebo nějakých stojánků a podobně. Je težké je vymodelovat? Není o ně zájem, nebo jsem jen špatně hledal?

Nehledal jsi blbě. Já jich vlastně ve výsledku opravdu moc nemám. Je to ale také tím, že pokud se na nějaké doplňky zaměřím, pak jsou volitelnou součástí insertu. Vhodným příkladem, který se dobře prodává, by mohl být insert na Brass: Birmingham. Volitelnou součástí tohoto insertu jsou figurky lodiček a vláčků pro jednotlivá období. Problémem figurek je i to, že se tisknou dlouho, čímž souměrně roste jejich cena. Další příklad může být insert pro Válku o prsten, jehož součástí budou také nějaké doplňky. Celkově se ale spíš v tomto směru zaměřuji na zahraniční trh. To ale neznamená, že bych českým trhem a českými přeprodejci opovrhoval. Vůbec ne. Stále platí, že 25% mých zákazníků je z ČR a Slovenska.

Moment, to mi chceš říct, že nějakých 75% tvých zákazníků je ze zahraničí?

Ano. Nyní mě objevili hlavně v Americe. Pokud bych to měl specifikovat, tak za tři poslední měsíce putovalo zhruba 50% mých objednávek do USA. Momentálně se na tamním území snažím najít přeprodejce kvůli snížení nákladů na dopravu pro koncového zákazníka. Američani jsou v tomto směru blázni a jsou schopní za poštovné zaplatit i osmdesát dolarů. Takže objednají třeba insert pro Twilight Imperium za nějaké tři tisíce a za dopravu dají dva tisíce. Oni to prostě kupují jak housky na krámě.

Myslíš, že je to tím, že je to tu pro ně levné? Nebo tam nikdo netiskne?

Samozřejmě, že se v USA tiskne. Tiskne se tam dokonce ve velkém, nicméně já jsem oproti jejich cenám stále směšně levný. Nedávno jsem koukal na insert pro Paladinové západního království – sběratelská edice. Já ho mám za nějakých devět set korun a jeden z levnějších Američanů ho prodává za nějakých patnáct set korun. Jsem tedy téměř za poloviční cenu. Tím pádem jsem pro ně stále opravdu směšně levný a to i s dopravou. Na druhou stranu to ne vždy bude jen tím, že by se jim to vyplatilo. Někdy jsem jediný, kdo daný insert prodává. Typický příklad je insert pro Lords of Hellas – kickstarterová krabice. Ten se mi povedlo scuknout do dvou krabic, a spousta zákazníků říká, že jako jediný nabízím funkční insert pro tuto hru.

Takže světová kvalita!

No snažíme se být kvalitní a prorazit v zahraničí. Česko máme rádi, ale pokud bychom měli prodávat jen zde, tak bychom se neuživili.

Jistě rád hraješ deskovky. Které patří mezi tvé oblíbené? Klidně můžeš jmenovat jen oblíbený žánr.

Mojí nejoblíbenější hrou je nejspíš ROOT. Spousta lidí ho nemusí, ale já tu hru zbožňuji, protože v ní mám de facto možnost hrát jakýkoliv žánr hry. Nedělá mi problém žádný žánr. Občas nemám rád eurovky, protože u toho musí člověk přemýšlet. Občas to nechám radši na kostce, něž abych musel něco vymýšlet. Určitě hraji rád area-control – Rising Sun nebo Lords of Hellas. To že ho hraji rád byl vlastně popud pro zinsertování hry, abych si doma ušetřil místo a zefektivnil hru. Mám rád i worker-placement – rád si umisťuji panďuláky. Třeba takový Scythe, který si vždy rádi zahrajeme když je čas. Pokud bych měl říct, jestli euro nebo ameritrash, tak asi ani jedno. Spíš bych řekl, že jsem se dostal do fáze, kdy mám rád fúzi obojího. Nemusím čisté euro a čistý ameritrash už vůbec nezvládám. Třeba Talisman si zahraji jednou za rok, a to je až moc.

Co nejdivnějšího jsi tisknul na zakázku?

Tisknul jsem například prezentační krabičky na nehtové frézky pro jednu paní. Navíc potřebovala hodně rychle na nějakou výstavu regálek a to už bylo docela divné. Takže jsem tiskl docela velkou krabici i s víkem a tisklo se to snad den a půl. Asi to není nic zas tak divného, ale v rámci firmy která tiskne inserty do deskovek to nejspíš divné je. No a potom průmyslové tisky jako různé přípravky a podobně.

Máš tady v Liberci moc krásnou kavárnu. Kdy přišel nápad ji otevřít?

Ten přišel asi tak v lednu letošního roku, ještě před tím, než se začaly dít ty šílenosti ve světě. S kamarádem Míšou jsme objevili super prostory, které byly jinde než nyní. Tyhle myšlenky už jsem měl dlouho. Už třeba tak před rokem jsem si říkal, že by bylo skvělé zřídit si nějakou výrobnu pro Kalkared. Taky jsem věděl, že by to chtělo tam mít nějaký stůl, protože kvůli práci tam deskovky budu muset mít tak jako tak. Postupně se všechny tyto myšlenky nabalovaly a už nebylo cesty ven. Myšlenka se totiž usadila, jako ve filmu Počátek, a už to nešlo jinak. Kalkaredu se dařilo, takže finance na nový projekt se také našly. Začali jsem tedy hledat prostor, a našli jsme ten, ve kterém právě sedíme. Rozjeli jsme tedy přípravy naplno, což bylo zhruba tak v květnu letošního roku. Následoval nákup potřebného vybavení jako jsou regály, stoly, kávovar a další nezbytné vybavení. Oficiální otevření bylo 16.7.2022.

Máš také moc dobrou kávu. S tím souvisí další dvě otázky. Máš kurz baristy? Jaká je tvá nejoblíbenější káva a způsob přípravy?

Vzhledem k tomu, že jsem strojař jak poleno, tak jsem také člověk který kávě moc nerozumí. Takže ano, vyrazili jsme s Ivčou do Prahy na týdenní baristický kurz, který jsme úspěšně absolvovali. Celý týden jsme od rána do večera připravovali jednu kávu za druhou. Po tom týdnu mi hlavně přestalo chutnat mléko. Šlehané mléko pro cappuccino nemusím vidět do teď! Naštěstí to zpravilo ovesné mléko, které je překvapivě dobré. Takže baristický kurz mám, ale spíše se věnuji Kalkaredu, provozu herny a vysvětlování pravidel. Oblíbená káva se mi díky kurzu tak trochu změnila. Už to není káva na bázi espressa, ale objevil jsem tam různé alternativní způsoby přípravy jako třeba filtry. Ať už V60 nebo Cold Brew. Třeba Cold Brew momentálně opravdu vyhledávám. Někdo ho miluje, někdo ho nenávidí. Za mě je to také určitě ovlivněno kvalitou kávy. My například bereme kávu od přední liberecké pražírny lokálního rázu. Mají kávu sice drahou, ale naprosto fantastickou. Kdo sem přijde jen na kávu, tak je vždy dle svých slov spokojen.

Možná jsem si tedy měl dát něco jiného než espresso!

Dal sis espresso, což je základ. Je to způsob přípravy, který o kavárně hodně prozradí. Zákazníkovi řekne jak kávu umíme, nebo neumíme udělat. Dnes nemáme úplně dobrý den, děláváme lepší kávu, ale i tak si myslím, že se to dá pít.

• 

• 

Pověz nám něco o Café Dvě kostky. Respektive proč bychom měli přijít právě k vám, a zahrát si tu nějakou tu deskovku?

Máme tu hodně her! Máme velké stoly pro deskovky, což nebývá všude pravidlem. Myslím si, že v rámci Liberce jsme se na otevření chtěli připravit co nejlépe, a snažili jsme se mít co nejlepší podmínky a prostory pro hraní. Je u nás víceméně klid. Jsme hned u hodně rušné ulice, a i tak tu není hluk. Jsme také připravení na úplné začátečníky, ale i na zkušené hráče těch nejsložitějších her. Pro opravdové fajnšmekry tu máme i pár kickstarterových záležitostí jako třeba již zmíněné Lords of Hellas.

Takže jste schopní zaujmout naprosté začátečníky i zaryté hráče a ještě jim k tomu nabídnout dobrou kávu. Nebo třeba i alkohol?

Alkohol nabízíme také, a zaměřujeme se především na kvalitní rumy a whisky.

Michale, děkuji ti za tvůj čas a příjemný rozhovor v krásných prostorách Café Dvě kostky. Měj se co nejlíp, a ať tvá kavárna i Kalkared prosperuje!

Pokud by vás zajímalo více o Café dvě kostky, můžete si přečíst článek, který je speciálně věnovaný této deskoherní kavárně.