Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Roundforest

Vkročíš tam a zatočí se ti hlava

Již v dětství jsi slýchával hrozivé zkazky o tomto tajemném lese.

Máma ti před spaním vyprávěla o nejrůznějších lesních stvořeních obývající stinnou lesní říši.

Tvůj dědeček v mladické nerozvážnosti jednou podlehl pokušení a do lesa vstoupil. Jen na pár kroků od krajních stromových velikánů. Dva dny mu trvalo, než nalezl zase cestu ven na vonící louku plnou pestrých květin a bzučícího hmyzu. Vypadal, jakoby zestárl o desítku let. Prý se každým jeho krokem les proměňoval, a když se otočil, nepoznával místa, kudy prošel. Bylo to jako nějaké kouzlo.

Přes všechny ty temné pověsti, zkazky a varování i ty toužíš nahlédnout pod okrajové větve stromů, rozčísnout jemný travní porost a zanechat stopy v heboučkém mechu. Je to tak lákavé! Stačí nalézt tři zlatá jablka, doputovat do srdce hvozdu a vyhledat lesního ducha. Ten prý vymění zlatá jablka za smaragdový prsten. Za kouzelný prsten. Umožní ti stát se vládcem tohoto moře zeleně a vlastnit všechny jeho poklady.

Už nikdy bys nehladověl.

A nyní stojíš pár stovek metrů od mocných větví lesních velikánů. Z vyvýšeného pahorku na širých lukách mokrých od ranní rosy obdivuješ majestátnost starobylého hvozdu. Z lesa vystupují chuchvalce páry. Vypadá to, jako by byl tento les skutečnou, živou bytostí. Jako by dýchal. Jsi omámen tím, co vidíš.

Rozbíháš se z kopečka dolů k hranici lesa. Rozhrnuješ větve a noříš se do hlubin zeleně…

Krabice hry

Mechové patro

Vydavatelství Piatnik nám do českých luhů a hájů přinesl zajímavou rodinnou hru Roundforest. Autorem hry je Pierrot (vlastním jménem Tamás Z. Marosi), kterému se vzhledem hry a ilustracemi vydatně pomohl Sándor Zubály.

Do lesního ticha smí vstoupit dva, tři, či čtyři alespoň osmiletí odvážlivci, kteří v tajemném přítmí stráví přibližně jednu hodinu.

Hra je schována ve velké krabici s pěkným vyobrazením poutníka kráčejícím po lesní pěšince za tajemnou září. Obrázek krásně vystihuje téma hry. Hráči – poutníci cestují kouzelným lesem pátrajíce po zlatých jablkách, které by mohli vyměnit s lesním duchem za smaragdový prsten. Začarovaný les však žije. Kam poutníci vkročí, tam se jim půda pod nohama otočí a kromě toho se lesními pěšinami potloukají nejrůznější bytosti. Někdy jsou vetřelcům nakloněny přátelsky, jindy jsou vůči nim lhostejní a občas se najde i bytost vysloveně zlá. Hráč, který si se všemi nástrahami poradí nejlépe, splní úkoly lesních bytostí a získá jako první smaragdový prsten od lesního ducha, vítězí a stává se vládcem lesa.

Bylinné patro

Když jsem si Roundforest donesl domů, obklopily mě mé dvě dcerky a švitořily: „Tati, co to máš? Je to hra? A můžeme ji hrát? Budeme dělat unboxing? A jak se to hraje?“ Nezbývalo mi, než jim krabici vydat napospas. Fólie byla okamžitě stržena (už v tom získávají docela praxi) a začalo prozkoumávání herních prvků. Zatímco se holky prohrabávaly plastovými mincemi a barevnými průhlednými žetonky, já pro sebe v tichosti ukořistil kartonové desky a začal jsem spokojeně vyplokávat jednotlivé dílky. Velkou desku obchodu s vílou, čtvercové batohy pro čtyři hráče, kulaté žetony předmětů, kompasů, zlatých jablek a smaragdový prsten. Také jsem z rámečků „vytrhal“ jednotlivé karty postav. Přiznám se, že takto jsem karty ve hře dostal poprvé. Naštěstí se jim po mém zásahu nic nestalo. Holky zatím ukončily prohlížení našeho interiéru přes průhledné žluté, modré a červené plastové žetonky setkání a vrhly se na zbytek obsahu krabice. Objevily ještě pěkné plastové figurky poutníků, dva plátěné pytlíky na žetony předmětů.

Herní komponenty

Intermezzo I:

Co se materiálu týče, nemůžu si stěžovat. Plastové komponenty nejsou sice na dnešní dobu nikterak ohromující, ale jsem rád, že autoři tuto variantu použili. Figurky poutníků pohybující se po herním plánu vypadají krásně a vhodně dokreslují atmosféru hry. Vůbec přitom nevadí, že jsou všechny stejné. Škoda, že i ostatní postavy nemají své figurky, ale chápu, že hra z kategorie rodinná by pak byla příliš drahá. Také plastové penízky splňují mé požadavky na herní měnu – krásně chřestí. Moc příjemné na dotyk jsou i plátěné pytlíky, z nichž se losují předměty a žetony setkání. Celá hra je krásně ilustrovaná. Hlavně dílky lesa se mi moc líbí svou grafikou lesních paloučků. Na kartách jsou zase pěkně vyobrazeny jednotlivé postavy, jež můžete v lese potkat. Jediné, co malinko postrádám je insert v krabici. Takže kdo nemá rád chaos, musí si herní komponenty napytlíčkovat.

Příklady lesních dílků

Keřové patro

Před samotným hraním je třeba Roundforest připravit.

Nejdéle trvá poskládat samotný les z jednotlivých dílků. Pro dva hráče chystáte menší les, pro tři či čtyři je les větší. Všechny dílky se kladou do čtvercové sítě, ale pozor! Ne úplně nadoraz k sobě. Kouzlo lesa totiž spočívá v pootočení dílků lesa o devadesát stupňů, pokaždé když na dílek vstoupí některá z postav. Na správné místo je také třeba položit čtyři studny. Když jsme s dětmi takto poskládali plán, na každý lesní dílek vyjma studen jsme náhodně vylosovali barevný žetonek setkání. Modré značí, že se zde nachází nějaký předmět, červené představují lesní bytosti, které se na lesním paloučku odpočívají a žluté znamenají předměty, které se však po vstupu přesunou na jiný dílek. Poté si každý vybral svou barvu (největší mela se strhla o modrou), do jednoho z rohů v lese si položil svůj batůžek s figurkou a dvěma kompasy a kartou nápovědy. Kousek od lesa jsme si vytvořili zásobu penízků, žetonů postav, zlatých jablek a smaragdový prsten. Karty postav jsme zamíchali a položili také vedle lesa. Připravili jsme si také oba pytlíčky s žetony předmětů a setkání. Naposled jsme poblíž lesa položili desku vílího obchodu a vylosovali jsme na ni dvanáct předmětů. Pak jsme „náhodně“ vybrali začínajícího hráče – mě, a honba za smaragdovým prstenem mohla začít.

Připravená hra

Stromové patro, kmenová část

Jak jsem již psal, cílem hráčů je sehnat v lese tři zlatá jablka, následně nalézt lesního ducha a vyměnit s ním zlatá jablka za smaragdový prsten.

Tento cíl se snaží hráči splnit prozkoumáváním lesních dílků, nalézáním různorodých předmětů, plněním úkolů lesních bytostí a využíváním kouzelných lesních tůní.

Každý hráč se ve svém tahu rozhodne pro jednu ze dvou možností. Buď pohne svou figurkou o jeden až dva lesní dílky, kde vykoná novou akci, nebo zůstane stát na místě a nepohne se, čímž pro něj tah končí. Ptáte se: „Proč by hráč zůstával stát a nic nedělal?“ Inu, to máte tak. Na stranách dílků lesa se nachází vždy dva osmiúhelníky představující dva sousední dílky v řadě. Každý z těchto osmiúhelníků může být buď bílý, což znamená, že lze vstoupit na odpovídající dílek lesa v řadě, nebo bezbarvý, což znamená, že na daný dílek jít nelze. No a dílek, na němž hráč stojí na konci svého kola, se pootočí o devadesát stupňů. Tím se samozřejmě změní možnosti dalšího postupu lesem. Občas se tedy vyplatí zůstat stát na místě a počkat na otočení dílku, namísto složitého obcházení jinými částmi lesa. Samozřejmě tato situace při našich hrách většinou byla ke konci hry, kdy hráč nesl předmět některé z postav či utíkal za lesním duchem s třemi jablky. Variantou pohybu na zakázaný dílek je také využití jednoho ze svých kompasů. Hráč jej odhodí a může vstoupit i na políčko, kam by normálně jít nemohl.

Vraťme se tedy k častějšímu případu, kdy se hráč chce přesunout o jeden či dva dílky lesa dále. Vezme tedy figurku a položí jí na nový dílek. Na každém dílku lesa však leží modrý, žlutý či červený žeton akce. Hráč tento žeton dá stranou a provede příslušnou akci. V případě modrého žetonku si vylosuje z pytlíku náhodný předmět a položí ho do svého batohu, přičemž každý hráč unese pouze tři předměty naráz. Pokud se na dílku lesa nachází žlutý žeton, vylosuje hráč také předmět z pytlíku, ale položí jej na jiné místo v lese, kde se nachází taktéž žlutý žeton. Ten se pak odstraní ze hry. Nejzajímavější je žeton červené barvy. Ten představuje setkání s některou postavou. Hráč si lízne kartu z balíčku postav a zjistí, kdo na lesním paloučku sedí. Postavy můžou být přátelské, nepřátelské a pomocné.

Karty postav

Intermezzo II:

Mechanismus otáčení dílků lesa se mi velice líbí. Člověk má pocit jakoby opravdu bloudil začarovaným lesem. Vnáší do hry trochu chaosu. Samozřejmě si jde dopředu spočítat, jak se dílky otočí, kam bude možné jít a kam ne, ale kdo by to u rodinné hry dělal. Nás doma bavilo toulat se nazdařbůh po mapě, vzájemně si zavazet a blokovat postup (na každém dílku totiž smí stát pouze jedna z postav či poutníků). Ač se to nezdá, pro děti je taková cesta výzva – zkombinovat svůj postup na konkrétní místo pro ně s otáčením jednotlivých dílků není úplně snadné. Ale nemusíte se bát, hru jsem hrál se svými dvěma dcerami, které mají šest a osm let a holky všechno pěkně zvládly a moc se u hraní bavily.

Stromové patro, stinná část koruny

Přátelské a nepřátelské postavy zadávají hráči úkoly, které musí splnit. Přátelské postavy s poutníkem vždy vymění nějaký předmět za jiný. Kameník nám za kámen vytesá kříž, kovář za kovadlinu ukuje meč či hostinský nám za sud piva uvaří magický lektvar. Pokud však kromě základního předmětu, který postava vyžaduje, máte i předmět, který vám chce postava dát, dostanete místo něj zlaté jablko. U nepřátelských postav to funguje podobně, nedočkáte se však odměny za přinesený předmět. Loupežník po vás chce dvě bronzové mince, protože vás prostě okrade. Čert dokonce požaduje stříbrnou minci, jinak hrozí odnesením duše do pekla. A třetí do party, čarodějnice, vás bude otravovat tak dlouho, dokud ji nezaženete křížem. Pokud se však zlým postavám postavíte a vyjma jejich požadavků budete vlastnit i předměty, které vám dávají postavy přátelské, tak je nejenže zaženete, ale při jejich úprku jim vypadne další zlaté jablko. Čert se bojí kříže, loupežník meče a čarodějnice magického lektvaru. Tak myslím, že je již jasné, jak získat ta tři zlatá jablka. Prostě navštěvujete tyto postavy a plníte jejich úkoly.

Poslední skupinou postav jsou pomocné postavy. Jak již vyplývá z jejich názvu, tyto postavy vám mají pomoci. Princ vám umožní vybrat si jeden ze tří tažených předmětů, jednorožec vás přenese a libovolné pole v lese, kupec od vás odkoupí tři předměty za tři měděné mince, nebo vám za stříbrnou minci prodá zlaté jablko. Skřítek zase umožní poutníkovi vybrat si z pytlíčku libovolný předmět a žebrák vám zase najde libovolnou postavu v balíčku postav. Poslední postavou je lesní duch, který hráči za tři zlatá jablka dá smaragdový prsten a tím ukončí hru.

Vílí obchod

Intermezzo III:

Úplně nejlepší je, že úkol od postavy, které má jeden z hráčů před sebou, můžou splnit i ostatní hráči a vyfouknout tak hráči odměnu. Většinou totiž nenesete správné předměty ve své torně a musíte pro ně teprve někam utíkat. Postavu tak může navštívit někdo jiný, který má to štěstí, že dané předměty vlastní a zlaté jablíčko je jeho. To je vždycky vztekání a nafouknutých tvářiček, když se něco takového podaří. Vyjma blokování políček lesa je to další pěkná interakce mezi hráči.

Stromové patro, slunná část koruny

Co se týče předmětů, je ve hře spousta předmětů plevelících, které nám byly k ničemu. Autoři tady vymysleli pěkný herní prvek Vílí obchod. Prostě si jeden předmět vyměníte za jiný. Obchod má tři úrovně. Na každé úrovni jsou na výběr tři předměty. Ze spodní úrovně si lze vyměnit předmět zdarma, z prostřední za bronzový penízek a z horní už se musíte plácnout přes kapsu a zaplatit bronzové penízky dva. Aby se předměty v nabídce měnily, vždy po obchodu zmizí všechny předměty použité úrovně a ostatní se posunou o úroveň níže. Do nejdražší úrovně se poté vyloží předměty nové. A ještě jedna pěkná zajímavost k předmětům. Některé předměty jsou označeny za těžké. Kovadlina, sud, nebo třeba truhla. Těžký předmět může nést každý hráč jen jeden, a využít ho třeba k zablokování otáčení dílků lesa položením předmětu do mezery mezi čtyřmi dílky.

Další možností, jak získat zlaté jablko jsou čtyři lesní tůně nacházející se v rozích lesa. Do tůně ve svém tahu hodíte dva předměty a vypadnou vám dvě měděné mince. Nebo také můžete do tůně hodit tři mince, pak vám z tůně do dlaně vyskočí mince stříbrná. No a to nejlepší na konec, pokud do tůně vhodíte stříbrnou minci, získáte zlaté jablíčko.

Poslední možnost, jak získat zlaté jablko, se ukrývá v kombinaci předmětů truhla a klíč. Pokud se vám podaří tyto dva předměty získat, opět je můžete vyměnit za zlaté jablko.

Po zisku tří jablek je ještě třeba nalézt postavu lesního ducha. Ta se skrývá v balíčku postav, takže je třeba postavy navštěvovat, abyste odkryli i lesního ducha.

Rozehraná hra

Intermezzo IV:

Musím se přiznat, že na sbírání nesmyslných předmětů v Roundforestu jsem specialista. Proto jsem moc rád, že autoři elegantně mírně omezili náhodu ve hře zařazením obchodu. Prostě získáte předmět z dílku lesa a hned jej vyměníte za jiný, po kterém více toužíte. A moc pěkné je i zařazení dilematu. „Vyplatí se mi za kříž zaplatit už nyní dvě mince, nebo počkám, až spadne na nejnižší úroveň a bude zadarmo?“ Podobné otázky jsem si kladl často. Občas to vyšlo, občas mi s milým úsměvem vyfoukl předmět protihráč.

Vrcholky stromů

Roundforest je vydařená rodinná hra, to bezesporu. Na stole pěkně vypadá, má tajemné téma, zábavné mechanismy a snadná pravidla.

I proto si podle mě zaslouží OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Když jsem se pak podíval, za kolik se tato pěkná, rodinná hra prodává v obchodech, byl jsem příznivou cenou velmi překvapen. Uděluji proto Roundforestu OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: HODNĚ MUZIKY ZA MÁLO PENĚZ.

Každá mince má však dvě strany.

Ve srovnání s jinými hrami dané kategorie trvá příprava hry Roundforest trochu déle, i když to není tak hrozné.

Také je poněkud zdlouhavá obsluha hry. Musíte stále losovat nové žetony akcí na opuštěná políčka, nesmíte zapomenout otáčet dílky lesa po každém tahu. Často se losovaly nové předměty pro hráče a do obchodu. To však považuji za přijatelnou cenu za pěkný deskoherní zážitek s rodinou.

Na závěr připojuji rozhovor o hře se svými dcerami a pár pěkných poznámek utroušených při našem hraní:

Co bys řekla o hře Roundforest kamarádce?

Verunka (8 let): Je to zábavná hra, ve které musíš hodně přemýšlet, co udělat, abys získal tři zlatá jablka. Vítěz je ten, kdo dá duchovi tři zlatá jablka a duch mu dá za to smaragdový prstýnek.

Káťa (6 let): Roundforest je hra, ve které se snažíš získat tři zlatá jablka. Jsou tam různé postavy, které jsou zlé i hodné a pomocníčkové. A jedna postava vymění jablíčka za prstýnek.

Co se ti na hře líbí?

Verunka (8 let): Pohádkové postavy, na kartičkách jsou moc pěkné obrázky.

Káťa (6 let): Panáčci se mi líbí. Taky, že chodíš po plánu figurkou, sbíráš věci a některé zaženou zlé postavy.

Co se ti naopak nelíbí?

Verunka (8 let): Trošku se mi nelíbí zlé postavy.

Káťa (6 let): Nelíbí se mi, že musíš zlé postavy zahnat, než jdeš za lesním duchem s jablíčkama.

Kterou postavu máš nejraději?

Verunka (8 let): Jednorožce.

Káťa (6 let): Lesního ducha a skřítka.

Líbí se ti obrázky?

Verunka (8 let): Jsou moc pěkné, i les je hezky namalovaný.

Káťa (6 let): Líbí, nejhezčí je víla z obchodu.

Co je na hře nejtěžší?

Verunka (8 let): Podle mě vyřizovat úkoly od postav. A otáčení lesa. Vždycky se dílek otočí a zablokuje mi cestu, kam chci jít.

Káťa (6 let): Sehnat předměty pro postavy, abych je zahnala.

A nyní slíbené hlášky hráčů při hraní Roundforest.

Káťo, jsi na řadě.“ Po chvíli: „Káťo, proč nehraješ, jsi na řadě.“ „Ale tati, počkej, počítám si, kudy půjdu. Musím vědět, co se mi otočí.“

Touto odpovědí mě uzemnila má šestiletá dcera. Vůbec jsem netušil, že si tahy dopředu promýšlí.

Toho loupežníka mi nechte, holky, já ho bimnu mečem, až z něj budou zlatá jablka lítat.“

Trošku jsem se při hraní nechal unést.

Proč nechodíš na ta červená kolečka?“ „Když já se bojím, že na mě vybafne ježibaba.“

Takto vypadala naše první hra. Mladší dcera ignorovala červené žetony a hrála pouze předměty, které proměňovala v tůni za mince a zlatá jablka. Přesto málem vyhrála.

Roundforest získává od Říše her ocenění

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Piatnik.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: