…tak trochu jiné hraní

Proč jiné? Na stránkách Říše her většinou najdete recenzi na konkrétní hru – fotky obsahu, ve zkratce vysvětlená pravidla a nesmí samozřejmě chybět herní dojmy. V této recenzi jsem si pro vás nepřipravila jenom jednu nebo dvě hry, ale dokonce celou KNIHU plnou her. Samozřejmě, že ne ledajakých, ale jak už z názvu vyplývá, tak RETROher. Ovšem nenechte se zmýlit, že vám tady budu psát o stařičkých deskových hrách, jejichž pouhé vyslovení se v jistých kruzích nedoporučuje (ano, mám na mysli Dostihy a sázky a Člověče nezlob se). Bavím se teď o hrách z minulého století. Což takto řečeno, může znít také trochu nepředstavitelně, zejména pro současné děti (moje dcera se před pár lety zcela vážně dotazovala babičky, jestli pamatuje dinosaury). Konkrétněji zejména sedmdesátá, osmdesátá a i devadesátá léta – kam svým narozením taktéž spadám, tudíž mohu směle používat spojení „hry mého dětství“.

Kniha Retrohraní obsahuje přes dvě stě her z doby, kdy nebyly mobily. Sraz byl na hřišti, klepáči nebo prostě jen na ulici a domů se chodilo s první rozsvícenou lampou. Kdy nás hlídaly bedlivé oči sousedek a často se náš průšvih donesl k máminým uším dřív, než jsme se sami připloužili. Kdy pojem nuda skoro neexistoval, protože kolem bylo tolik kamarádů, možností zábavy a hlavně nepřeberné množství fantazie. Při hraní jsme si vystačili sami, nebo jenom s gumou/šňůrkou/křídou či kouskem cihly/kuličkami/klacíky/kamínky… víceméně, co bylo po ruce či v kapsách.

Asi většina z nás ráda vzpomíná na své bezstarostné dětství a nejeden by se do něj chtěl zase vrátit. Ideálně s nabytými vědomostmi. Tohle bohužel zatím najde. Ale co můžeme, je kousek našeho dětství předat dětem a díky tomu si zase užívat ty chvíle pohody. Doma mám tři děti a pomalu je učím „hry mého dětství“. Některé mi uvízly v paměti celé, anebo se hrají dodnes. U jiných jsem si bohužel vybavila jenom útržky a spousty z nich zmizely beznadějně v propadlišti dějin.

Takže když se mi do rukou dostalo Retrohraní, byla jsem nadšená, hltala slova, obrázky, návody a hned si to zkoušela – sama, s dcerkou. A těch vzpomínek. Dokonce i babičce se rozzářily oči při zmínce hry s děsivým názvem „Krvavé koleno“. Přenesla se do svého dětství a vypravovala. Já do té doby ani neměla tušení, že taková hra vůbec existuje. Natož, že se jedná o dětskou hru, protože je vcelku strašidelná.

A teď již rychle k samotné knize Retrohraní:

• ISBN 978 – 80 – 264 – 2787 – 2
• obsahuje lehce přes 200 stran
• vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2019 ve společnosti Albatros Media a.s.
• ilustroval Lukáš Fibrich
• autorkou je Alice Kavková

V knize Retrohraní rozdělila autorka Alice Kavková hry do tří větších bloků:

1. Hry s pohybovými pomůckami
2. Hry s babičkou a dědečkem
3. Hry bez pomůcek

Dále si v ní můžete přečíst zajímavý rozhovor s logopedkou K. Horníkovou či psycholožkou E. A. Bachovou. Dozvíte se něco o Milošovi Zapletalovi, na kterého se autorka v knize odkazuje a na kterého se snaží navázat. Pan Zapletal totiž sbíral dětské hry spousty let, procestoval kvůli nim kus světa, učil se cizí jazyky a zejména o nich psal knížky.

A nesmím opomenout jednu úžasnou a srdcovou část knihy – videoarchiv = odkazy na videa pomocí QR kódů. Protože nejen autorka Alice Kavková, ale i celá její rodina jde do videí s láskou a nadšením pro věc. Navíc u některých her, byť jsou popsány sebe lépe dokonale, tak video má větší přidanou hodnotu než obrovská hromada slov. Třeba takové přebírání provázků se mi nejlépe učilo právě u puštěné video nahrávky. Na druhou stranu pro školku s míčem bohatě stačí jednoduchý a srozumitelný popis v knize a odkaz je příjemné zpestření.

A teď již k samotným hrám, kterých je opravdu nepřeberné množství. Některé znám a doma je hráváme, některé nám dcera nosí domů ze školy/družiny/kroužků a na jiné jsem si zase moc ráda po letech vzpomněla. A pak jsem tam také našla velkou hromadu zajímavých her, které jsem viděla poprvé v životě – zcela nové nebo různé varianty známějších her (domácích i zahraničních).

• 

Možná si stejně jako já budete občas říkat, že něco bylo přece jinak – že tam byla jiná slova, jiná posloupnost, jiné cokoliv. Ano, mohlo. Protože učení her v té době bylo něco jako tichá pošta. Předávalo se ústně a leckdy si to někdo zapamatoval trošku jinak. Nebo si tam přidal další věci. Protože hry typu skákání přes gumu, házení s míčem si přímo říkají o posouvání možností, vymýšlení nových triků a pak už z toho pomalu byla jiná hra. Takže nezoufejte, nechte se pohltit knihou a třeba si díky tomu vzpomenete na to, jak jste to hrávali sami nebo zde načerpáte inspiraci. A jako u každé správné hry, tak ani tady nechybí informace ohledně doporučeného věku, časové náročnosti, počtu hráčů a také se dozvíte, je-li hra určena spíše dovnitř nebo ven. K tomu autorka v přehledném rámečku přidává, co konkrétně daná hra rozvíjí. A co velice oceňuji, že autorka nesáhla jenom k nudnému popisu her. Ale dohledala spoustu zajímavostí o hrách samotných – např. odkud daná hra pochází; jak se rozšířila do světa; jak se hraje jinde ve světě a další. To vše okořenila vtipnými střípky z minulosti a zážitky. Takže zábavná kniha, kde se člověk i něco přiučí a také zavzpomíná – sám, s dětmi, ale i s prarodiči.

• 1. Hry s pohybovými pomůckami
  • Céčka: Čára s céčky
  • Guma: Školka s gumou
  • Křída: Skákání panáka
  • Kuličky: Cvrnkání kuliček
  • Provázek: přebírání provázku
  • Švihadlo: Školka se švihadlem

• 

• 

V knize najdete hodně různých sestav – s popisem i skvělým grafickým znázorněním. S dcerkou postupně zkoušíme tzv. školky s gumou a propracováváme se. Skákání ji baví, a byť si pamatuju, že to byla brnkačka, tak teď mi to mé mládě dává pěkně na frak.

• 

Guma má několik výšek držení a to až do úctyhodných výšin, tedy v ruce nad hlavou. V knize se pak dočtete, jak se vlastně „skáče“ přes takhle vysokou gumu. Také mohou „držáci gumy“ roztahovat nohy od sebe nebo dokonce stát bokem, čímž se také upravuje obtížnost skákání. I o tom autorka píše, stejně jako o spoustě zajímavostí ohledně skákání gumy. Dokonce vám poví/ukáže, jak se skáče v Německu, Anglii nebo exotickém Thajsku. Existuje snad bezpočet variant – prosté skákání, ale i v kombinaci s odříkáváním, což vyžaduje vyšší míru soustředění.

---

• 

V knize s obyčejným panákem procestujete kus světa – zjistíte, jak tomu říkají v různých zemích, jak jej zakreslují, protože panák rozhodně nemusí mít tvar jenom postavičky, ale může mít spousty podob, např. Šnek; Australská kytka; Nebe, peklo, ráj… V knize pak najdete konkrétní obrázky a návody na skákání výše uvedených, ale i další zajímavé varianty této hry.

---

V knize najdete spoustu návodů na cvrnkání kuliček, nejenom klasiku do důlku. Ale i bez něj, třeba Na trojúhelník (původem z Kypru), Vyrážení z kruhu, Čára s kuličkami nebo se jen trefovat do ruliček od toaletního papíru. A mnoho dalšího pouze s kuličkami, popř. + pár dalších obyčejných věcí.

---

Volných stěn je v okolí jako šafránu a jako dospělí jsme již opatrnější a opravdu nám nepřijde „vpoho“ házet mičudou těsně vedle okna. O to víc oceňuji, že v knize najdete návod, jak na školku s míčem ve volném prostoru, který najdete mnohem snáze. A pokud máte více dětí různého věku, tak využijete školku s míčem pro menší děti a pro pokročilé hráče, kdy se děti mohou zabavit spolu při stejné aktivitě. Navíc si pomáhat a ty starší to mohou ukazovat těm menším. Naše dvojčata zatím pouze „zákeřničí“ – kradou balony a se smíchem utíkají, co jim nožičky stačí. Takže v tu ránu máme novou hru na chytanou.

---

Přebírat se dá ve dvou i v jednom = samopřebírání. V knize najdete několik podrobných návodů na vytvoření obrázků z provázku – hrneček na kávu, Eiffelovka, hvězda, pavouk, Petřín… od jednoduchých až po ty velice těžké. A byť jsou návody psané dobře, tak si u přebírání raději pouštím video návody, kde je to pro mě pochopitelnější a jasnější. Ale věřím, že jakmile to dostanu zase „do krve“, tak mi pak pro osvěžení postupu bude stačit mrknout do knihy.

• 2. Hry s babičkou a dědečkem
  • Drápky – nenáročná hra, při které vám stačí 5 placatějších kamínků a šikovné ruce
  • Vrhcáby – nebo-li backgammon. V knize pak k těmto dvěma hrám najdete návody, zajímavosti a také něco z jejich historie.

• 3. Hry bez pomůcek  (nebo lehce dostupných…)
  • Pelmel her bez pomůcek
  • Krvavé koleno a další klasické honičky
  • Městečko Palermo
  • Rozpočítadla a říkačky
  • Tleskačky

---

Mezi Pelmel hry bez pomůcek autorka zařadila různorodé hry, které si troufnu říct, že asi vesměs budete znát. Mezi nejoblíbenější u nás patří:

A kdyby náhodou někdo pozapomněl, tak v knize najdete podrobné návody na tyto a další hry. Báječné je, že hodně z těch her jde hrát i s malými dětmi. Třeba naše čerstvě dvouleté se nadšeně přidávají na rybičky, kdykoliv se k nám sjedou bratranci. A Kolo, kolo, mlýnský tancujeme několikrát za den. A až budou starší, tak další inspiraci máme v knize – Kuba řekl; Honzo, vstávej; Molekuly; Mlsná kozo, pojď na zelí…).

---

Hru „Krvavé koleno” si upřímně nevybavuji, ale mojí mamince se při jeho zmínce rozzářily oči, protože ho doma s kamarády hrávala často. Když jsem si četla pravidla hry, tak mi běhal mráz po zádech. A v dnešní době by si tato skoro hororová hra nacházela cestu asi obtížněji. Na druhou stranu děti evidentně bavila, nezanechala na nich následky a do teď na ni rády vzpomínají.

---

Klasické honičky děti milují a v knize jich najdete několik – Slepá bába; Škatulata, škatulata; Čáp ztratil čepičku; Na peška; Čertovská honička; Přijela babička z Číny a další. Jde o různé kombinace honění, schovávání, říkadel, což děti baví a hlavně zabaví. Ne nadarmo se takové hry hrávají i v hodinách tělocviku, v družinách či na kroužcích. Děti se „vyřádí“, tzv. „vybijí energii“ a taky správně unaví. K dětem prostě pohyb patří, a když jej mají nedostatek, tak bývají neposedné, nesoustředěné.

---

Kdo by neznal Palermo?

To jsem si až do přečtení této kapitoly myslela taky. A ejhle, neznám ho. Respektive ne tak dobře, jak jsem si myslela. Vždycky mi přišlo divné, proč se jedna postava jmenuje Katány. A až teď po tolika letech s knihou v ruce znám odpověď. Hra městečko Palermo je inspirovaná italským krimiseriálem Chobotnice z roku 1984, kde hlavní postavou byl komisař Corrada Cattani, který bojoval na Sicílii s mafií.

• Hra se výborně hodí pro skupinku už trošku větších dětí. Základní postavy jsou:
  • osud = vypravěč
  • nevinní obyvatelé města Palerma
  • mafiáni, kteří se snaží ovládnout město
  • Katány, který s mafií bojuje/se ji snaží odhalit
• Celá hra je postavená na jednoduchém konceptu a v knize najdete několik variant/drobných nuancí této nesmrtelné klasiky, která se hraje do dnešních dnů. A dokonce i variantu hry s více postavami, které mají své funkce (ať už škodící anebo pomáhající počestným občanům) – Amor, Blondýna, Doktor, Tunelář, Anarchista, Vědma… a další, které hru jak se patří okoření/oživí. Použít nemusíte všechny a dokonce jich někdo může hrát i víc.

---

Rozpočítadla a říkačky + tleskačky

V knize jsou tyto dvě kapitoly rozdělené, ale občas se prolínají, tak jsem je dala takto k sobě. Za tyto kapitoly jsem velice ráda, protože si matně vzpomínám jen na pár říkadel, a díky knize jsem si je po letech mohla znova odříkat. A ano, možná některá slova byla trošku odlišná, možná si to jenom pamatuji jinak, ale to vůbec nevadí. Říkadla si žijí vlastním životem a mohou mít mnoho podob i v rámci jednoho města. Protože často jsou to jenom slova jako z nějakého starodávného zaříkávání, viz. úryvek z knihy:

 „Un bai vari vari vasinbo
un bai qui a un bai quo...“

A moje srdcovky z dětství, za které opravdu moc děkuji autorce, protože díky knize jsou z mých střípků vzpomínek zase krásné celky.:

• Ribanna jede na koni
• Den den delí

V knize najdete mnoho dalších rozpočítadel, vtipných říkadel a tleskaček (u těch je vždy uveden i způsob tleskání přesně na slabiky – moc hezky a přehledně graficky zpracované i s popisem). A ten symbol „kamery” s číslem 55 znamená, že ve videoarchivu k tomu existuje odkaz na video s číslem 55).

Za mě je kniha Retrohraní malým pokladem.

Jedná se o úžasnou sbírku her nenáročných na vybavení, které si můžete vzít opravdu kamkoliv s sebou. Zabavíte ratolesti a klidně i dospělé. Načerpáte inspiraci na velké množství her. Když omrzí jedna, prostě „vylovíte ze stránek knihy“ další. Zábavu si v ní najdou děti větší, i ty menší, popřípadě se zapojí rovnou celá rodina. A teď, ideálně se začátkem školního roku, naučit děti několik her na přestávky, do družiny či při čekání na kroužek, a bude konec nudě.

Kniha se mi četla velice dobře. Obsahuje pomalu nepřeberné množství her, spoustu zajímavostí i historek a zejména dobře napsané, i graficky zpracované návody. K tomu navíc i velké množství odkazů na video návody.

Při čtení mi naskakovaly vzpomínky. O některých jsem ani nevěděla, že tam ještě někde v hlavě jsou. A když jsem pak učila dceru skákat gumu, přebírat provázek a další, tak to byly krásné společné chvíle a návrat do dětských let protkaný zvídavými dotazy dcerky. A obdobně i s mojí maminkou a sestrou, kdy jsme vzpomínaly na dobu našeho dětství, vypravovaly jsme příhody a moje dcera měla uši jako dva malé „radary“. Troufnu si říct, že kniha dokáže spojovat generace.

• 

Kniha Retrohraní získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti 4 Kavky

Hru můžete zakoupit přímo zde.