Tetrisová mozková vypalovačka s třívrstvými hádankami

Chtěl bych vás seznámit s novinkou ve světě deskových her z dílny českého autora Adama Španěla. Jedná se o hru Project L od vydavatelství Boardcubator, jejíž česká verze bude k dostání v průběhu tohoto roku pod záštitou ADC Blackfire. Hra je pro jednoho až pět hráčů, pravidla se však zmiňují i o variantě pro hráčů šest. Podle dostupných informací hru zvládnou i děti od osmi let a jedna partie hry by vám neměla trvat déle jak čtyřicet minut.

Project L je schován ve velké krabici s jednoduchým černým designem, s poutavým modrým “L” na víku. Po otevření krabice objevíte sešit pravidel, desky hráčů a spoustu barevných tetrisových dílků z plastu. Dále zde najdeme bílé a černé karty skládaček určených pro umísťování dílků a v neposlední řadě i bílé a černé žetony pro jednu z variant hry.

Z mého popisu herních komponent se asi nelze ubránit dojmu, že se vlastně jedná o hru velmi podobnou starší hře Ubongo, kde se také skládají předkreslené tvary z tetrisových dílků. Po podrobném přečtení pravidel vás mohu ujistit, že podobnost obou her končí právě tím, že skládáte tetrisové dílky do předloh na deskách, ale jinak se jedná o úplně jinou hru.

Ve hře Project L se snažíte skládat skládačky jednu po druhé ze svých získaných dílků, které se snažíte využít tak, abyste skládaček poskládali co nejvíce. Dokončené karty skládaček si dáváte na hromádku splněných úkolů, ale dílky si berete zpět do své zásoby, abyste je mohly využít znovu.

Před hrou se zamíchají zvlášť bílé a zvlášť černé karty skládaček a vytvoří se z nich dvě samostatné hromádky. Počet černých skládaček je určen počtem hráčů a ve chvíli, kdy se dobere poslední černá skládačka, proběhne závěrečná fáze hry. Z každé hromádky se nejdříve vyloží čtyři karty skládaček. Všechny tetrisové dílky se dají na jednu hromádku na stůl a každý hráč si pro začátek hry vezme jeden dílek úrovně 1 a jeden dílek úrovně 2. Celkem jsou ve hře dílky pěti úrovní podle toho, kolik se do jejich tvaru vejde základních dílků první úrovně. Hráči si nakonec náhodně rozdají hráčské desky, z nichž jedna nese označení začínajícího hráče. No a pak se již můžete pustit do hry.

Počínaje prvním hráčem každý hráč postupně provede tři libovolné akce z následujících: Můžete si vzít novou kartu z nabídky vyložených karet skládaček, nebo si vzít jeden dílek první úrovně ze společné zásoby, či si můžete jeden svůj dílek vyměnit za dílek o úroveň výše či níže ze společné zásoby, anebo můžete jeden svůj dílek přiložit k jedné ze svých rozpracovaných skládaček, přičemž najednou lze mít vyloženy až čtyři skládačky. Každý hráč může v jakémkoli pořadí využít tři z těchto akcí nebo i stejnou akci třikrát za sebou. Poslední a zvláštní akcí je možnost přiložení maximálně jednoho dílku ke každé své rozpracované skládačce, tuto akci však lze využít jen jednou za tah.

Jakmile vyplníte celou vymezenou plochu některé své karty skládačky, odložíte ji na hromádku dokončených skládaček a dílky si vezmete zpět. Za každou skládačku získáváte nejen body na konci hry, ale i okamžitou odměnu v podobě nového tetrisového dílku vyobrazeného na dokončené skládačce.

Už vidíte ten strategický rozměr hry? Musíte dobře volit, které tři kombinace akcí v daném kole jsou pro vás nejvýhodnější a také pozorně sledovat nabídku karet skládaček a brát si takové, které dokážete rychle poskládat z tvarů ve své zásobě a zároveň se vám bude hodit dílek, který získáte za odměnu. A to je právě ten velký rozdíl mezi Projectem L a Ubongem. Zatímco ve hře Ubongo skládáte předpřipravené dílky co nejrychleji do předem daného tvaru, v Projectu L si volíte každý sám skládačky, které se pokusíte vyplnit kombinací dílků držených ve své zásobě. Čas zde nehraje vůbec žádnou roli – tedy pokud nedojde trpělivost vašim spoluhráčům, čekajícím, až se konečně rozhodnete, co budete hrát.

Jakmile dojde balíček černých skládaček, začíná závěrečná fáze hry. Dohraje se aktuální kolo, a poté ještě jedno úplné kolo. Na úplný závěr ještě můžete své dílky doskládat do rozpracovaných skládaček, ale za každý takto umístěný dílek ztratíte jeden bod. Pak si každý sečte body na svých dokončených skládačkách, odečte body za dílky umístěné na konci hry a porovná výsledek s ostatními hráči. Vyhrává samozřejmě hráč s nejvíce body.

Když jsem se s Projectem L seznamoval, nemohl jsem se zbavit dojmu, že při více hráčích bude docela otrava čekat na svůj tah. Autoři však na tento problém mysleli. Na konci pravidel je popsána varianta hry pro čtyři až šest hráčů, kdy se vykládají z bílého i černého balíčku tři karty na obě strany od hromádky a hrají vždy dva hráči současně. Aby se nabídka měnila, předávají si po dokončení tahu bílé a černé žetony. Hru však lze hrát i v sólo variantě proti umělé inteligenci.

Pravidla popisují ještě dvě další varianty hry. K nim je ovšem potřeba rozšíření Stínové dílky a minirozšíření Ambasador a nejsem si jistý, zda tyto komponenty bude obsahovat i česká verze hry. Co napsat závěrem? Pokud vás baví abstraktní hry a skládačky, určitě vyzkoušejte Project L. Česky vyjde již během léta v distribuci ADC Blackfire.