Prehistories

Cesta do pravěku zkrze jeskynní malby

V loňském roce vydalo francouzské vydavatelství The Flying Games krásně ilustrovanou hru, která nese název Prehistories. Za hrou stojí francouzské trio autorů, kteří si teprve klestí svou cestu za slávou. Herní mechaniky navrhli Alexandre Emerit (Boom, Bang, Gold) a Benoit Turpin (Vítejte ve svém vysněném domově). O ilustrace se postarala sličná Camille Chaussy (Jurská véča). Na náš trh se hra dostala letos, díky vydavatelství TLAMA games.

Vzhledem k tomu, že hra je jazykově nezávislá, postačilo přidat do hry česká pravidla a přelepit zadní stranu krabice českou přelepkou. Prehistories zabaví 2–5 hráčů ve věku minimálně 8. let, po dobu zhruba 30. minut. Herní svět je posazen daleko proti proudu času do dob, kdy pazourek byl výkřikem technologie a kdy se kreslily krásné malby po stěnách jeskyní – do pravěku. No a právě kolem jeskyních maleb se bude odehrávat většina hry.

A co že najdeme v krabici?

Po rozbalení krabice na novopečeného majitele hry vykouknou hned tři jazykové verze pravidel. Jedna jsou francouzská, druhá anglická a ta poslední jsou česká. Pod nimi najdeme 74 karet velikosti 63×88, 75 destiček běžných a bájných zvířat a 40 totemů. Celou plochu půdorysu krabice zabírá přeložený oboustranný herní plán. Jedna strana je pro 2 až 3 hráče, ta druhá je pro 4 až 5 hráčů. Strana pro více hráčů nabízí na lovištích více destiček zvířat. Konkrétně jde o destičky velikosti 1 a 2. Poslední herní komponenty v krabici jsou jeskyně. Právě jeskyně je třeba „dodělat“. V balení nalezneme žetony totemových zvířat a lovce, které je třeba za pomoci oboustranné lepící pásky nalepit do jeskyně. Nejprve mě to trochu pohoršilo. Proč bych se s tím měl patlat? Nakonec jsem usoudil, že je to pro mě vlastně přínosné. Díky této činnosti jsem se mohl s hrou při rozbalování tak trochu poňuňat a osahat si jí. Nakonec to tedy bylo docela příjemné. Mimo to v krabici najdeme i zavírací pytlíky, které bez problému pojmou všechny menší komponenty.

PREHI-STORIES aneb Pravěké příběhy

„Jak myslíte, že jsou tyto kresby medvědů staré pane profesore?“ dotazuje se student svého mentora.

„Jeskyní malby zde v Chauvetově jeskyni jsou staré více než 30 000 let pane Durande.“ odpovídá znuděně jedna z předních francouzských kapacit na studentovu otázku.

„Myslíte, že malby mají náboženský podtext, nebo jde jen o jakýsi umělecký projev tehdejších lidí?“

„Názorů na smysl těchto kreseb je více. Původní funkce není úplně jasná. Někteří tvrdí, že mohou mít náboženský a rituální smysl. Jiní, že mají smysl astronomický, nebo čistě jen umělecký. Já si myslím že jde o jistou formu deníku, či kroniky chcete-li. Pokud se podíváme na výjevy na těchto stěnách, uvidíme především divoká zvířata. Malby podle mě znázorňují kořist pravěkých lovců a vytvořili je šamani tamních kmenů. Ty se lišily v drobných detailech, především ve svých barvách. Šamani posílali lovce pro kořist podle toho, jaké měli kmenoví stařešinové požadavky. Pokud byl lov úspěšný, oslavili ho obřadem, při kterém vyzdobili své jeskyně. Aby byla naše terénní praxe kompletní, detailně vám popíši, jak to tehdy probíhalo pane Durande.“

Příprava lovecké výpravy

Profesor přistoupí k panu Durandovi a začne vysvětlovat: „Takže pane kolego, před každou výpravou se sešli šamani ze všech kmenů a společnými silami připravili vše potřebné pro lov. Rozložili kamenné destičky, připomínající mapu, dnes bychom mohli říct herní plán. Na něj rozložili na zvýrazněná místa patřičné destičky zvířat. Ty znázorňovaly zvíře, které je třeba ulovit. Následně každý dostal svých 12 lovců, kteří byli různě silní a rychlí. Obecně platí, že čím drobnější a slabší lovec, tím rychleji se dokáže pohybovat a tak se dostat ke kořisti jako první. Než se mohli šamani vydat do svých jeskyň, museli od stařešinů svých kmenů zjistit, jakým způsobem je mají vymalovat. Ty toto sdělení předávali na kartách požadavků. Počet karet se měnil v návaznosti na počtu zúčastněných šamanů. Pro snazší komunikaci si k sobě povolali 3 lovce a nakonec si připravili své jeskyně a 8 totemů, kterými označovali splněné požadavky.“

„Jak důmyslné pane. Zdá se, že vše mělo pevný řád a přesně se řídilo pravidly. To jsou už všechny přípravy pane profesore?“

„Ano, přesně tak. Teď můžeme přejít k samotné zábavě.“

Příprava modrého šamana.

Lov a malba

Profesor přešel k termosce opřené o skalní stěnu a nalil si z ní trochu kouřící tekutiny. Podle vůně nejspíš zelený čaj. Po krátkém vyfoukání nápoje ho okusil a se spokojeným výrazem začal opět vyprávět: „Jakmile měli šamani jasno v tom, jaké požadavky stařešinů je třeba plnit, začali šikovat své lovce. Každý šaman se musel rozhodnout, kolik svých lovců pošle do akce. Každý byl jinak silný a každý byl v lovu jinak úspěšný. V pravěku, i dnes platí, že slabší lovec je rychlejším lovcem. Právě to rozhodovalo o pořadí, ve kterém se mohly kmeny vydat na lov. Šaman, který na lov vyslal tlupu nejslabších lovců, mohl začít lovit jako první. Byli prostě nejrychlejší, a tak se dostali ke kořisti jako první. Poté se vydali na lov silnější lovci a pak ti ještě silnější, a také pomalejší. Pokud byli vysílaní lovci stejně silní, rozhodovala rychlost těch nejslabších. Jak jsem říkal, slabší lovci jsou rychlejší a prostě se ke kořisti dostanou první.”

„Ano pane, máte pravdu. To jste opravdu říkal.”

„Ano, pokračujme tedy. Slabší lovci vyrazili na lov jako první a ulovili to na co měli sílu a co si usmyslili jejich šamani. Jakmile se vrátili, mohla na výpravu vyrazit další silnější tlupa. Pokud již nebylo co lovit, nebo si šaman rozmyslel své použití lovců, mohli se stáhnout zpět ke své jeskyni. Takto se vše opakovalo, dokud na lov nevyrazily všechny kmeny. Po šťastném návratu lovců ke svým jeskyním se úspěšný lov oslavil právě těmi kresbami, které můžeme vidět zde v jeskyni. Šamani kreslili obrazy na stěny svých jeskyní s velkou pílí. Snažili se totiž co nejlépe plnit požadavky svých stařešinů. Po oslavách se šamani vrhli na ošetřování svých lovců. Mnohdy se vrátili se zraněním, nicméně šaman potřeboval lovit i nadále. Nemohl čekat na uzdravení svých lovců, a proto se tedy řídili jakýmsi pravidlem. Pokud se vrátil zraněný lovec, mohl šaman povolat nového lovce. Pokud se lovci vrátili v pořádku a s kořistí, odměnou jim byla posila v podobě 2. nových lovců. Po neúspěšném lovu, kdy lovci neulovili vůbec nic, byli povoláni 3 noví lovci, aby byli pro příště úspěšnější. Lovci, kteří se vrátili se 2. a více raněnými, vyvolali ve svých řadách veliký strach. To způsobilo, že nikdo další nechtěl na lov vyrazit, a tak se museli obejít bez jakýchkoliv posil.”

„Musel to být velice těžký život že? Obzvlášť s ohledem na jejich lékařské schopnosti a dostupné prostředky. Museli to být neuvěřitelně houževnatí lidé.“

„To jistě byli! Takto, se vše opakovalo až do té doby, než jeden ze šamanů neudal 8 svých totemů. Tím se stal nejslavnějším šamanem, a porazil všechny ostatní soupeře.“

Rozehraná partie.

Požadavky stařešinů

„Pane profesore, několikrát jste zde mluvil o požadavcích stařešinů. Mohl byste uvést pár příkladů?“

„Ale jistě. Nejprve uvedu, že pro šamany bylo velice důležité dostat mezi stařešiny své totemy. Budovali tak svou moc a popularitu. Jakmile se zbavili 8. svých totemů, pokořili své soupeře a získali náklonost svých stařešinů. Některé požadavky se měnily, ale některé byly trvalé. Mezi ty trvalé patřilo pokreslení celého sloupce, celého řádku, nebo nakreslení bájného zvířete. Každý z těchto úkonů se bral jako veliký úspěch. Díky tomu mohl šaman předat stařešinům jeden ze svých totemů. Dále tu byly požadavky, které se během každé výpravy měnily. Ten, kdo je splnil jako první, ohromil stařešiny tak, že po něm požadovali hned 2 totemy. Pro další šamany, kteří tento požadavek splnili, to znamenalo odevzdání pouze 1. z totemů. Pro odvážné šamany měli stařešinové těžší výzvy. Lov v noci. Šamani vysílali své lidi na lov v noci, což bylo neuvěřitelně náročné. Také díky tomu více stoupli v očích svých stařešinů a mohli se tak zbavit více svých totemů.“

„Chápu pane profesore, šaman měl velice vysoké postavení v tamní komunitě. Jako každý, kdo ochutnal moc, jí chtěl víc a víc.“

Ukázka některých požadavků stařešinů kmene.

Vybavení šamanů

„Pane profesore, jak se koukáte na kvalitu a praktičnost předmětů, které měli šamani ve své činnost k dispozici?“

„Bohužel vám nedokážu odpovědět sumárně pane Durande. Ohodnotím jejich vybavení tedy zvlášť. Karty nejsou špatné kvality, ale už jsem v ruce držel lepší. Nemyslím si, že by se měly nijak extrémně ničit, ale zkrátka jsem už viděl lepší kvalitu. Jde především o gramáž použitého papíru. V ničem jiném na kartách nevidím problém. Jsou krásně vyřezané a ilustrované. Díky tomu perfektně doplňují atmosféru celé hry. Je fajn, že lovci vypadají na svou sílu. Zkrátka ti největší ranaři ve hře na to prostě vypadají. Jejich vzhled je snadno zapamatovatelný a po pár hrách už jen podle obrázku vím, jak je lovec silný. Kartonové destičky zvířat přesně padnou do tabulky jeskyně a jsou precizně zpracované. Krásně se s nimi manipuluje a skládat je do jeskyně je prostě požitek. Super je i to, že jsou oboustranné. Rozměrnější dílky tak snáze získají větší variabilitu. Žetony totemů ale mohly být podle mě poněkud větší. Jsou opravdu titěrné, hůř se mi zdvihají a pořad mi někam padají. Co do kvality provedení se jim nedá vytknout nic, stejně tak jako hernímu plánu. Ten je oboustranný a opravdu krásně ilustrovaný. Má i poněkud nezvyklý tvar, což určitě není špatně. Naopak jedná se o originální záležitost, která vypadá na stole opravdu dobře. Pokud bych mu musel něco vytknout, pak jen snad velikost. Mohl být klidně menší. Zabíral by pak na stole méně prostoru. Nakonec jsem si nechal pravidla. Ta jsou sepsána velice podrobně, jsou plná ilustrací, návodných obrázků a příkladů. Během hraní a pročítání se mi v nich nepodařilo najít chybu. Některé věci nejsou konkrétně vysloveny, to ano. Například, co se stane, když v ruce nebudu mít ani jednu kartu? Odpověď na tuto konkrétní otázku jsem v pravidlech nenašel. Nicméně se v jedné z poznámek o neulovení destičky zvířete dočteme, že pokud během fáze iniciativy neulovíme žádné zvíře, lízneme si ony tři karty. Pokud mi tedy na ruce nezbude žádná karta, v dalším kole se nezúčastním iniciativy a namísto toho si líznu. Některé situace tedy nejsou zmíněny konkrétně, ale podle jasně daných pravidel se dají řešit. Za mě jsou tedy pravidla naprosto v pořádku.

„Takže se vám tyto komponenty líbí?

„Teď už bych zřejmě mohl sumarizovat. Produkce je naprosto v pořádku a vizuálně se jedná o opravdu hezkou záležitost. Precizní zpracování a krásné ilustrace. Ano, líbí se mi!“

Ukázka kartonových komponentů.

Opětovné výpravy

„Pane profesore, myslíte, že to pravěké lidi bavilo? Nedělat nic jiného a stále jen dokola lovit a malovat?”

„To máte tak, co jiného měli dělat že? Co jiného měli na práci? Nemuseli splácet auto a hypotéku. Každopádně o nějaké velké znovuhratelnosti se tu bohužel nedá mluvit. Jediné, co jí zlepšuje jsou oboustranné karty požadavků. Díky nim se dají plnit nové výzvy a jsou i trochu těžší. Jak bylo napsáno, lovit v noci je těžší, a tak i odměny za splněné noční požadavky jsou hodnotnější. Za některé z nich se dá snáze zbavit totemů, než za denní požadavky. Pravdou ale je, že je těžší je splnit. Pokud bych měl tedy znovuhratelnost shrnout, něco tvůrci zkusili, ale žádné zázraky se v této oblasti určitě nedějí.”

Co se mělo ztratit v propadlišti dějin

„Jistě se tehdy děli věci, na které by nebyli tehdejší lidé pyšní. Je to tak pane?”

„Samozřejmě. To by se dalo říct i o dnešní době. Možná by jsme našli podstatně víc věcí. Pokud se na hru zaměříme jako na velice přístupnou, nejde jí toho moc vytknout. Má jednoduchá pravidla, krásný vizuál a snadno a rychle se hraje. Pokud bych jí musel něco vytknout, určitě by se něco našlo. Myslím si, že lovci jednotlivých kmenů mohli být více odlišní. Každý kmen mohl mít jiné zbraně, jiné obličeje a třeba i barvu kůže. Jinak řečeno každý hráč mohl dostat jiný kmen a ne stejný kmen na jiném pozadí s jinými svršky. Totemy šamanů mohly být rozhodně o něco větší. Jsou opravdu titěrné a blbě se mi s nimi manipuluje. Další karty požadavků by se ve hře také neztratili a rozhodně by zvýšily znovuhratelnost.”

Různě silní lovci jednoho z kmenů.

Co je hodno zaznamenání na stěnách jeskyní

„Co se vám na tehdejší době líbilo nejvíc? Chtěl byste se procházet po boku tehdejších šamanů? Co na té době považujete za nejhezčí a nejlepší?”

„Hra má opravdu jednoduchá pravidla a nevyžaduje nijak velké plánování a schopnosti strategie. Krabice a pravidla uvádí 8 let jako minimální věk hráčů. Myslím si, že hru zvládnou i mladší děti, a právě proto jí uděluji ocenění Vstupní hra a Pro nejmenší hráče. Líbí se mi i mechaniky kolem lovců. Vysvětlím. Pokud se mi podaří ulovit hodně zvířat a vymalovat tak řádný kus své jeskyně, nejspíš nedostanu moc nových karet. Šaman, kterému se nepodařilo ulovit nic, bude naopak odměněn v podobě přílivu nových lovců. Jinak řečeno, pokud se mi v jednom kole nepoštěstí, hra mi pomůže k tomu, aby to v dalším kole tak nebylo. Tato mechanika velice dobře odbourává frustraci z jednoho neúspěchu, ke kterému se nenabalují další a další. Právě i díky tomu je hra opět více přístupná dětem a začínajícím hráčům. Každopádně se vám u ní děti nebudou tolik vztekat. Další hezkou věcí kolem lovců je hledání míry, jak silné lovce poslat na lov. Pokud budou moc slabí, moc toho nenakreslíte, protože nebudete mít na destičky. Pokud budou moc silní, vyrazíte na lov až po někom jiném, a také toho na vás moc nezbyde. Pokud budou silní jen na tolik, aby získali destičku se zraněním, přijdete o možnost líznutí více karet. Zkrátka je třeba najít určitý kompromis a s ohledem k situaci na herním plánu odhadnout co pro vás bude nejlepší. Zdobení jeskyně už je pak pomyslnou třešničkou na dortu. Vzhledem k nemalému obsahu krabice a ceně, za kterou se dá hra pořídit, mi nezbývá než udělit ocenění Hodně muziky za málo peněz.

Konec výzkumu

Tento francouzský počin mě velice mile překvapil. Prehistories je přesně to, za co se vydává. Příjemná, dobře ubíhající rodinná hra. Děti se rády vydají na lov a rodiče bude bavit zdobení své jeskyně. Za peníze, za které se dá hra pořídit, rozhodně stojí a možná i právě tím nahrazuje svou horší znovuhratelnost. Pokud jí tedy nebudete chtít hrát každý večer a na stůl ji vyndáte jednou za čas, pak ji rozhodně doporučuji. Jistě se najdou odpůrci této deskovky, ale mě příjemně překvapila a rád ji opět vytáhnu ze skříně na stůl.

PREHISTORIES získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je TlamaGames.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: