Pro celou zemi je to velká událost. Princ dnes pořádá bál! Stihne se na něj dostat Popelka?

Kdo z vás viděl klasickou pohádku Tři oříšky pro popelku, dejte jednu ruku nahoru. A kdo někdy hrál Pexeso, zvedněte druhou. Ať se dívám, jak se dívám (spíše předpovídám), tak jediné ruce, které jsou dole, jsou ty moje, které jsou položeny na klávesnici (vzhledem k faktu, že zrovna píšu následující řádky). Není ani divu, přeci jen jde o natolik zažité a „profláknuté“ záležitosti, že by mě překvapilo, kdyby je někdo neznal. Ačkoliv, já Mrazíka nikdy neviděl celého, ale to je jiný příběh. Pojďme zpět k naší nastíněné dvojici pohádky na jedné straně a paměťové hry na straně druhé, tohoto spojení se dočkáte v deskové hře Popelka, jejímž autorem je Meelis Looveer, vydavatelem polská společnost Granna a do českých luhů a hájů nám v našem mateřském jazyce přinesla Popelku v loňském roce společnost Pygmalino.

Ale ještě než se pustíme do tohoto podrobnějšího spojení, musím zmínit, že hra je určena pro 1 až 4 hráče, s doporučeným věkem od 4 let a jedna partie vám zabere okolo 15 minut. Věřím, že hru by zvládli i o rok mladší nadšenci. Mně při recenzování pomáhali dva odborníci a nekompromisní kritici, kterým rukama prošla už řada titulů. Pravidelní čtenáři určitě vědí, že jde o 3letou dcerku a 6letého syna.

Co se dětem líbilo hned na první pohled, bylo grafické ztvárnění, o které se postaral Meelis Looveer. Menší čtvercová krabice o velikosti 18x18x3 centimetry v sobě ukrývá srozumitelná česká a slovenská pravidla, kartonovou standees figurku Popelky používanou pro roli aktivního hráče, jednu speciální šestihrannou kostku, velké funkční hodiny a 3 plata kartonů. Z nich stačí vyloupnout 12 základních kartiček (tedy 6 dvojic – 2 myšky, 2 koně, 2 střevíčky, šaty a rukavice, potkan a kočí, dýně a kočár – prostě vše, co nutně potřebuje Popelka, aby se dostala na ples) a 12 speciálních pro náročnější varianty hraní (3 zrcátka, 3 kotlíky, 3 přesýpací hodiny a 3 hůlky). Všechny komponenty působí velmi bytelně a rozhodně vydrží nejedny nenechavé dětské ručičky. Obzvláště krásně na stole působí hodiny, které je zapotřebí složit a umístit do víka krabice.

Asi by stálo za upřesnění, že jsem vás uvedl v drobný omyl. Mluvit o této hře jako o klasické variaci pexesa by bylo nepřesné. V této hře budete muset spolupracovat a pomáhat si. Sice na tajemství znalosti umístění některého dílku za určitých okolností dojde, ale pouze, aby následně byla tato výhoda použita k úspěchu všech. Další odlišností, drobnou odlišností, je fakt, že hledané dvojice nejsou totožné, ale doplňující se. No, a poslední drobnost, která stojí za zmínku, je, že příběhové pozadí není úplně tak běžné z našich končin, ale spíše americké verze pohádky O popelce, kde vám pomáhají myšky a vůbec je zde spousta věcí jinak.

Pojďme ale pěkně po pořádku. Příprava je jednoduchá – stačí dát na hodinách ručičku na počáteční hodnotu, zamíchat 12 základních kartiček a rozmístit je lícem dolů na stůl, aby utvořily obdélník o velikosti 3×4 dílky. Nyní již stačí zvolit prvního hráče (podle pravidel ten, kdo byl jako poslední na nějakém plese nebo večírku), který si vezme figurku Popelky s kostkou a může se začít hrát.

Při hraní se účastníci partie střídají ve směru hodinových ručiček a během svého tahu stačí hodit kostkou a provést akci, která na ní padla. Možnosti jsou pouze 3, takže ani ta nejmenší dítka nemají problém se složitostí pravidel a po doslova pár kolech ví, že když padla „Kouzelná hůlka“, může otočit jednu kartičku a ukázat ji všem, zatímco když se na kostce ukáže „Kotlík“, může se na dílek podívat jen sám. Třetí varianta „Přesýpacích hodin“ posouvá ručičku na orloji o jednu hodinu kupředu. Nicméně nastává nejdůležitější pasáž hry, kdy aktivní hráč musí otočit jednu kartičku a následně musí otočit druhou, aby byla do páru. Ostatní hráči mu však mohou radit.

Pokud se vám úspěšně povede najít všechny potřebné dvojice (věci k tomu, aby Popelka mohla vyrazit na velký bál pořádaný princem) dřív, než odbije hodina dvanáctá, vyhráváte všichni. Můžete se radovat společně. Pokud se vám však nepovede během 12ti pokusů najít vše nezbytné, prohráváte společně. Jste v tom spolu a děti tak lépe snášely nezdar. Tedy alespoň u nás tomu tak bylo. Neměly na očích radujícího se jedince, zatímco oni truchlily během neúspěchu. Přesně to je prvek, který může hromadu nejmenších dětí odradit od deskových her, protože jsou stavěny před tituly, kde je pouze jeden vítěz a zbývající poražení. Jasně, je potřeba, aby se prckové naučili prohrávat. Mohou však začít pomalu a pozvolna. Kompetitivních her je hromada, ale nemusíme je dětem servírovat hned od narození.

Ano, jde o ryze kooperativní hru pro nejmenší, ale u prvních partií je zapotřebí, aby se účastnil alespoň jeden dospělák, který by měl plnit roli vypravěče a průvodce hrou. Sice se partie aktivně účastní, ale při samotném hraní by měl být spíše pasivnější a iniciativu přenechávat dětem. Docílíte toho, že si hru posléze rádi zahrají sami, zatímco vy si můžete v klidu dát kafíčko po nedělním obídku.

Že už to děti omrzelo? Nevadí, pravidla přináší řadu složitějších variant. Třeba taková kouzelná varianta do hry přináší speciální kartičky, kdy si každý hráč náhodně vybere jednu, kterou může použít jen jednou během partie. Další náhodné 4 dílky se zamíchají se základními kartičkami, abyste vytvořili uprostřed stolu čtverec o velikosti 4×4 políček. Jejich cíl je pouze a jen zmást všechny účastníky. Při jejich odhalení vás jen budou mást a „zdržovat“ od hledání střevíčků nebo kočáru. Avšak dílek, který máte v ruce, může v dobře načasovaný okamžik výrazně pomoci. Kupříkladu pokud vám na kostce padne „Kouzelná hůlka“, můžete pomocí stejnojmenné speciální kartičky otočit hned dva dílky na stole naráz; padnou-li na kostce „Přesýpací hodiny“, použitím stejnojmenné kartičky, se čas pro tentokrát neposouvá apod.

Chcete něco náročnějšího? Není problém. Nacházejte dvojice ve správném pořadí uvedeném na hodinách.  A to stále není vše, pravidla nabízí i opak, tedy variantu s maximální mírou přístupnosti pro nejmladší, kdy dostávají možnost po odbytí 12 hodiny ještě odkrýt společně kartičky, které zůstaly na stole bez jakéhokoliv házení kostky nebo určení pořadí. Nesmí však chybovat.

Moji rádci si Popelku užívali, avšak na starším synovi bylo vidět, že už jej hra úplně nenaplňuje. Je relativně dost možné, že už od deskové hry vyžaduje náročnější mechanismy – vlivem množstvím her, které už má za sebou. Nicméně 3letá dcerka byla v rauši a hra ji uchvátila. Osobně si myslím, že Popelka patří snad k těm úplně prvním deskovkám, se kterými by nejmladší hráči mohli začínat. Pokud máte doma 5,6leté dítko, už to asi nebude to pravé ořechové.

Dvanáctá hodina odbila … jdeme hodnotit

Popelka v sobě skrývá jednu z možných vstupních her pro ty nejmladší dítka. Ano, roční mrňous to s vámi určitě hrát nebude, ale s 3letou ratolestí můžete ke stolu určitě usednout. Nemusíte se bát, že dítě odradí neúspěch, protože hru buď všichni vyhrajete nebo společně prohrajete. Děti se tak učí spolupráci, rozvíjí si paměť a začnou se orientovat na ciferníku hodin. Jasně, nejde prvoplánově o edukativní hru, ale snoubí v sobě koktejl v podobě kooperativního pexesa s příměsí náhody (díky házením kostky) a drobnou špetkou vhodného načasování (použití speciálních kartiček). Závěrečnou ingrediencí je pak dětskému oku líbivé grafické ztvárnění. A třešničkou na tomto koktejlu je příznivá cena. Pokud patříte k deskoherním fajnšmekrům nebo máte odrostlejší děti, nutno říct, že vám nemá Popelka moc co nabídnout. Nicméně, kde určitě bude excelovat, je publikum, na které primárně cílí, tedy nejmladší děti, kterým chcete pořídit jednu z prvních deskových her. Zde můžeme určitě doporučit, a proto si i u nás vysloužila Popelka ocenění „Pro nejmenší hráče“.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Pygmalino.

Hru je možné koupit zde.