Ponožkožrouti

Milá hra o ztracených ponožkách

Pohádka naruby?

Tak holky, pojďte už do postýlek a spinkat,“ řekl tatínek svým dvěma švitořilkám. „Ale tati, ještě ne, ještě nebyla pohádka,“ ohradily se dívky. „Tak já vám nějakou povím,“ odpověděl tatínek a začal vykládat.

V jednom městečku byl malinký domek a v něm žili malincí, kulaťoučcí, roztomilí, chlupatí tvorečkové, vyhrávající všemi barvami. V domě měli v dutinách zdiva své skryté pelíšky, které si neustále zútulňovali nejrůznějšími ozdůbkami, co nalezli při svých nočních toulkách po domě. Oni totiž ve dne spinkali a v noci si hráli. Byli velice čistotní a pořádní.

V domě však nežili sami. Žila zde mladá rodina. Maminka, tatínek a dvě malá děvčátka. Holčičky byly velice divoké, nepořádné a nerady uklízely. Maminka z toho byla celá zoufalá. Neustále musela po děvčatech něco sbírat, uklízet a třídit. Nakonec se rozhodla, že to takto už dál nejde a začala holky zapojovat do domácích prací. Prvním úkolem holek bylo vytřídit koš vypraných ponožek. Nedbalá děvčátka však na svůj úkol zapomněla. Šla spát a koš plný ponožek osiřel.

Dům ztichl a naši malincí chlupáčci vyrazili na své noční průzkumné výpravy po domě. Jejich noční rejdění však brzy skončilo. S vyděšenými výrazy zůstaly ohromeně stát před košem s ponožkami. Takový nepořádek! Celou noc naši pořádkumilovní tvorečkové běhali a přenášeli ponožky do svých pelíšků, neboť nevěděli, kam jinam s nimi. Co však čert nechtěl. Každému tvorečkovi se líbila jiná ponožka, a tak se stalo, že ráno nezůstal v koši ani jeden kompletní pár ponožek.

Děvčátka plakala, že nemají co na sebe, maminka je hubovala za jejich nepořádnost. A ten křik přilákal samozvané strážce domácností a ochránce malých dítek – domácí skřítky. Ti, aniž by zjišťovali podrobnosti, označili za pachatele naše roztomilé tvorečky a pustili se s nimi do boje o dům. Snažili se je dokonce z jejich obydlí vyštvat. Pátrali po nich a loupili jim v jejich sbírkách útulností nalezených po domě. V srdíčkách malých tvorečků se usadil strach, již neběhali radostně po domě hledajíc zahozené oblečení, jen se plížili podél stěn s hrůzou, kde zase narazí na protivné samozvané ochránce domácnosti, kteří je nenechají odnést ani ten nejmenší nalezený hadřík do pelíšku.“

Táto, počkej, to jsi nějak popletl, ne? Vždyť ti skřítkové mají být hodní a ti co berou ty věci zase zlobiví, a ty nám tady povídáš pravý opak,“ ohradila se děvčátka. „A víte to jistě?“ tázal se vzápětí tatínek.

víko krabice

Prodejní štítek ponožky

Jedna věc je jistá. Česká verze deskové hry pro nejmenší hráče, Ponožkožrouti, je již k dispozici v deskoherních obchodech. Na český trh nám ji dodalo vydavatelství ADC Blackfire.

Ve hře se vžijete do role statečných a pracovitých skřítků, kteří se snaží v domě zamořeném ponožkožrouty nalézt co nejrychleji tři páry ponožek. (Anebo je to naopak tak, jak povídal tatínek v úvodním textu – vžijete se do role samozvaných ochránců domácnosti a ubližujete hodným a roztomilým ponožkožroutkům, to už si vyberte sami.)

S nezbednými Ponožkožrouty se o ponožky utkají dva až čtyři alespoň šestiletí skřítkové, přičemž jeden jejich noční souboj zabere asi patnáct minut.

Autorem hry je Liesbeth Bos a Anja Dreier – Bruckner. Hra původně vyšla ve vydavatelství Lifestyle BoardGames.

Rozbalení nového páru

Na víku krabice je roztomilá ilustrace dvou ponožkožroutů rochnících se v truhle plné ponožek, nad nimiž koukají dva usměvaví skřítkové. Pro děti je obrázek opravdu lákavý. Doma mně byla krabice ihned odebrána a rozbalení hry si vzaly na starost mé dvě dcery. Pod víkem jsme objevili dva sešitky. Normální pravidla a pravidla pro obměnu hry, zatím s mnoha prázdnými místy. Tato pravidla budeme totiž objevovat až v průběhu hry. Pod pravidly byly kartony s dílky na vyplokání. To mě vždy velmi baví, ale u Ponožkožroutů mi nebylo souzeno jakkoli se na vybalování a třídění herního obsahu podílet. Tak moc na děvčata hra zapůsobila. Holky tedy vyplokaly žetony barevných ponožek, čtvercové dílky plánu, kulaté hráčské žetony skrýší ponožek a čtyři karty skřítků. Poté daly stranou plastový herní plán a užasly. Objevily totiž čtyři krásně modelované plastové ponožkožrouty. V tu chvíli jsem se ke hře dostal i já. V krabici ještě zůstaly figurky skřítků, kostky příšerek, barevná kostka, plátěný pytlík a aršík se samolepkami ponožek. Po obvodu krabice pak byly zalepené čtyři krabičky s dalším, pro nás zatím neznámým obsahem.

vnitřek krabice

Intermezzo I:

Autoři podle mě krásně využili prostor krabice. Vypadá, jako byste se koukali střechou do opravdického domu. Uprostřed je hala, ze které se vstupuje do jednotlivých, prozatím zapečetěných, místností. Po obvodu je na koberci předtištěn kruh se siluetami ponožek, kam vítěz vždy po hře nalepí barevné samolepky. Když samolepky ponožek dosáhnou až k některým dveřím, odpečetí se nová místnost s novými komponentami a novými pravidly. To děti opravdu moc baví a alespoň mé dvě dcery se nemohly vždycky dočkat, až budou moci nahlédnout dovnitř a vyzkoušet něco nového.

A proč o tom píšu už nyní, a ne po vysvětlení pravidel? Skryté místnosti totiž vtipně vytváří oporu pro vložený plastový herní plán, který se na ně umístí, čímž vytvoříte pokojík, ve kterém zrovna skřítci s ponožkožrouty bojují.

Kartonové prvky hry jsou pevné, pěkně a jednoduše ilustrované. Desky vlastně představují podlahu pokoje a ve hře připomínají dlaždice vzhledu pexesa. Hráči hledají svou barvu, aby si mohli z plátěného pytlíku vylosovat nové ponožky. Ty jsou pěkně barevné a opravdu vypadají jako ponožky.

karty postav

Karty postav jsou z pevnějšího papíru a mají na sobě nádherné ilustrace skřítků. Dokonce jsou oboustranné, aby se hra mohla hrát vícekrát, protože po odemčení některých místností si na kartu lepíte nejrůznější samolepky. Děti si také skřítka mohou pojmenovat a jméno na kartu vepsat. Jen mě trošku mrzelo, že z obou stran je úplně stejný obrázek. Představoval bych si spíše z jedné strany skřítka a z druhé skřítku, aby byl výběr postav pestřejší.

Kostky jsou také moc pěkné a krásně se vejdou do bříška ponožkožroutů. A když už jsme u těch ponožkožroutů, ti jsou opravdu nádherní. I nyní, když píšu recenzi, mám jednoho z nich v ruce a nemůžu se vynadívat. Mé dcery z nich byly naprosto unešené. Také hrají nádhernými pastelovými barvami – zelenou, modrou, růžovou a oranžovou.

O to víc mě mrzí, že autor nezabojoval s vydavateli i o figurky skřítků. Místo roztomilých figurek tak na plánu pobíhají dřevěné figurky z člověče nezlob se. A jejich barvy? Taky nic moc. Černá, bílá, hnědá a zelenomodrá. Já bych si teda roztomilé skřítky představoval spíš žluté, červené, fialové či bledě modré.

herní obsah

Před navléknutím na nohy

Ponožkožrouti jsou hrou pro děti, a tak mě moc těší, že můžu prohlásit: „Připravit hru zvládnou děti úplně sami.“

Nejprve do krabice vloží plastový herní plán, do rohů plánu umístí doupata ponožkožroutů a na zbytek plochy umístí dílky podlahy lícem dolů. Na každé doupě se postaví ponožkožrout odpovídající barvy a pod něj se schová jedna z kostek. Každý hráč si vybere jednu kartu skřítka, vezme si čtyři hráčské žetony nábytku a jednu figurku ve stejné barvě jako má žetony. Ponožky se nasypou do pytlíku a každý hráč si vylosuje jednu ponožku, kterou položí vedle své hráčské karty. Nakonec každý umístí svou figurku na jedno ze čtyř polí uprostřed plánu, zvolí se začínající hráč a bitva skřítků proti ponožkožroutům může začít.

Návod k použití

Než vás seznámím s tím, jak ponožkožrouty hrát, zmíním se o sešitu pravidel. Pravidla jsou opravdu kraťoučká, srozumitelná a pěkně napsaná. Ze čtyř stránek pravidel je na té první stránce pouze úvodní obrázek, druhá je o přípravě hry a herních komponentech, a teprve třetí a čtvrtá strana popisují pravidla. Bavilo mě pravidla číst, neměl jsem žádný problém s jejich pochopením a ani vysvětlení hry dětem nepředstavovalo nějakou těžkost.

připravená hra

Samotné nošení

Hráči se střídají v jednotlivých tazích. První hráč odehraje tah svou figurkou a předá barevnou kostku dalšímu hráči na řadě. Pak už všichni hráči hrají stejně. Nejprve hodí barevnou kostkou, jejíž barva jim určí ponožkožrouta, který bude hrát. Hráč tedy odehraje tah za tohoto ponožkožrouta a následně odehraje i tah svým skřítkem. Pak opět předá barevnou kostku dalšímu hráči na řadě a takto to pokračuje do konce hry.

Cílem hry je získat jako první tři páry ponožek.

Nyní se podívejme, co takový ponožkožrout na tahu může vyvádět.

Ponožkožrout se může nejprve pohnout o jedno až tři políčka na plánu, a to jen pravoúhle. Při pohybu přes hrbolky mezi políčky plánu se mu v bříšku převrací i ukrytá kostka. Po skončení pohybu hráč kostku odhalí a podle symbolu očička zjistí, co může ponožkožrout dále dělat. Pokud je na kostce oko zavřené, nedělá nic – líný ponožkožrout usnul. „Dělá spinky,“ jak říkají moje dcery. Pokud je však očko otevřené, může hráč provést jednu z ponožkožroutových akcí. Tou první je přepadení jednoho skřítka nacházejícího se na sousedním políčku a ukořistění jedné jeho ponožky, kterou si ponožkožrout položí do svého doupěte. Druhou možností je odhalení jednoho ze sousedních neobsazených dílků tak, aby ostatní soupeři neviděli, co se na něm nachází. A poslední možností je pokračování v pohybu ponožkožrouta opět o jedno až tři políčka i s následným nahlédnutím pod kostku, a v případě otevřeného očička i novým vyhodnocením akcí.

ponožkožrouti

Intermezzo II:

Mechanismus skrytě se točící kostky v bříšku příšerky je to, co se mi na ponožkožroutech líbí úplně nejvíc. Člověk si usmyslí jít někomu vzít ponožku a po přiblížení zjistí, že mu ta potvůrka usnula. Také mé dvě dcery rády s příšerkami cestují po plánu a kolikrát by klidně zapomněly i na svůj skutečný tah, kdybych jim ho nepřipomněl. To napětí před odhalením kostky, kdy čekáte, zda ponožkožrout líně usne nebo bude vesele pokračovat, je opravdu skvělé.

Pokračování nošení

Po skončení tahu příšerky je na řadě vlastní tah skřítka.

Stejně jako ponožkožrout, tak i skřítek se nejprve smí pohnout, a to až o tři políčka, přičemž se na rozdíl od ponožkožrouta může pohybovat i diagonálně a také může zůstat i na stejném místě. Po pohybu může skřítek odhalit destičku, na které stojí. Tentokrát ji uvidí všichni hráči. Pokud je na destičce nábytek stejné barvy, jakou má i skřítek, má štěstí a může si vylosovat dvě ponožky z pytlíku, které si položí vedle své karty skřítka. Pokud je barva jiná, vrátí prostě dílek zpět lícem dolů na plán.

Druhou možností skřítka je připlížit se k doupěti příšerky, zastavit se na políčku diagonálně sousedícím s doupětem a vzít si jednu libovolnou ponožku. Opět si ji položí na hromádku ponožek vedle karty skřítka.

O tyto ponožky může skřítek stále přijít. Pokud se mu však povede dvě stejné ponožky spárovat, přesune si je na herní kartu na uši, ruce či nohy svého skřítka. Zde jsou již ponožky před ponožkožrouty bezpečně ukryty. No a jak jsem již říkal, kdo má ponožkami zabalené nohy, ruce i uši, má tedy tři páry ponožek, vítězí.

rozehraná hra na desce

Intermezzo III:

Každý hráč má jen čtyři možnosti, jak získat dvojice ponožek odkrývání políček na plánu. To je dohromady osm získaných ponožek. Jednu má od začátku hry, tedy celkem devět ponožek. Z tohoto počtu potřebuje mít právě tři dvojice stejných ponožek. Až na výjimky se nám tedy stávalo, že se na plánu rozhořela bitva mezi skřítky a ponožkožrouty, aby hráči získali ty správné barvy ponožek. Snad jen dvakrát to některému skřítkovi vyšlo a nalosoval si pěkné dvojice, a aniž by musel do doupěte, vyhrál hru. Hra ale ze soubojů těží. Je to zábavné, občas je to i k vzteku, ale děti se učí krásně strategicky přemýšlet, sledují, kdo má jaké ponožky, propočítávají pohyby ponožkožroutů, snaží se zapamatovat místa se svým nábytkem, který objevili ostatní. Zkrátka hru opravdu Hrají. A že se zabaví celá rodina, na to můžete vzít jed. A neskončíte u jedné partie. O to se postará mechanismus nalepování samolepek a objevování nových místností. Když jsme hru hráli poprvé, okamžitě jsme museli hrát tolikrát, abychom mohli otevřít aspoň první nový pokojík. Zvědavost holkám prostě nedovolila skončit.

kostky

Speciální funkce

Již několikrát jsem se v textu zmínil o nových, zapečetěných místnostech. Myslím, že je na čase vám o nich něco víc prozradit.

Po konci každé hry smí vítěz nalepit do krabice tři ponožky v barvách, které sesbíral. Když samolepky doputují až k novým dveřím, odpečetí se nová místnost. V každé nové místnosti jsme pak nalezli samolepky s novými pravidly platícími pouze při hraní v této místnosti. Tyto samolepky jsme vždy nalepili do sešitu Obměna hry. Dále je zde trojdílná samolepka průzkumu místnosti, která se postupně lepí nahoru na víko místnosti v krabici při vítězství v partii namísto samolepek ponožek a pak samozřejmě jsou v místnosti nějaké ty další tajné komponenty, které vám zde vypisovat nebudu, abych vás neochudil o herní zážitek. Po nalepení celé samolepky místnosti na víko, si hráči vezmou odměnu z pravidel dané místnosti, a mohou pokračovat v hraní dle pravidel některé z místností či základních pravidel z haly. Také po vítězství pokračují v lepení ponožek do haly k další ještě zapečetěné místnosti.

rozehraná hra

Intermezzo IV:

Měnící se pravidla udržují zájem dětí o hru. Stejně působí i nalepování barevných samolepek na místnost. Vždyť samolepky, lepidlo, nůžky, pastelky a omalovánky jsou ta nejoblíbenější dětská zábava. A funguje to i v této hře. Myslím si, že v policích hráčů nebude příliš nedohraných krabic ponožkožroutů, neboť děti to prostě nedopustí.

Večerní loučení

Hraní Ponožkožroutů nás doma moc bavilo a vydrželo nám docela dlouho. O tom svědčí i poměrně dlouhá doba mezi obdržením hry na recenzi a napsáním recenze samotné. Prostě jsme hru museli dohrát.

Ponožkožrouti jsou velice povedenou dětskou hrou, a proto jim uděluji OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PRO NEJMENŠÍ HRÁČE.

Také se jedná o hru, která nutí hráče mezi sebou soupeřit, proto uděluji také OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: ŽÁDNÝ MULTIPLAYER SOLITÉR.

A v neposlední řadě bych také rád vyzdvihl téma hry, které krásně ladí se zvolenými mechanismy. Uděluji tedy Ponožkožroutům také OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Ponožkožrouti získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Blackfire-1024x418.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: