Pohádkáři

Která zvířátka se hodí do tvé pohádky?

Děti, vyčistit zoubky, vyčůrat a hajdy do postýlek, je moc hodin, už půjdeme spinkat.“

Maminko, prosím, ještě pohádku.“

Ano, ano, prosím, prosím!“

Tak dobře, ale jen jednu.“

Bylo, nebylo, za devatero vysokými horami a devatero černými lesy, za sedmero lučními údolími a patero širokými řekami bylo jedno maličké království, ve kterém vládnul moudrý král – plch. Ten moudrý král plch, měl jedinou krásnou dceru – včelku, a moc si ji hýčkal. Jednoho dne však na království padl veliký smutek. Královský hrad si totiž vyhlédl hrozivý čaroděj – moucha, a sdělil moudrému králi plchovi, že si jeho krásnou dceru včelku vezme zaženu. Moudrý král plch byl nesmírně nešťastný, a tak dal po celém království rozhlásit, že se hledá jinoch, který by jeho krásnou dceru včelku vysvobodil. I dostavila se spousta hrdinů, statečný rek rak, hbitý princ mrož, lstivý rytíř opice, ale ani jednomu se nepodařilo hrozivého čaroděje mouchu přemoci. Nakonec před moudrého krále plcha předstoupil chytrý chudák – lišák, a protože byl chytřejší než hrozivý čaroděj moucha, přemohl ho a zvítězil. I radoval se moudrý král plch, radovala se i jeho krásná dcera včelka, radoval se i chytrý chudák lišák. Pak byla svatba, a pokud nezemřeli, žijí tam chytrý chudák lišák a krásná dcera včelka moudrého krále plcha dodnes.“

To byla ale srandovní pohádka, mami! Kde jsi ji slyšela?“

No přece dneska tady doma.“

Jak to?“

Pověděli jste mi ji přece vy, když jsme hráli Pohádkáře.“

Jéééé, vždyť to je pravda, a ještě tam byla spousta dalších srandovních pohádek o zvířátkách!“

Chichichichi!“

Krásná krabice hry

Děti milují pohádky! Rády se na ně dívají, rády je čtou, rády je poslouchají a rády si je vymýšlejí. A nyní si je můžou i zahrát, neboť vydavatelství ADC Blackfire pro český deskoherní trh přeložilo hru autorské dvojice Wilfrieda a Marie Ford, kterou v češtině pojmenovali Pohádkáři.

Hru si může zahrát dva až šest, alespoň pětiletých, capartů se svými maminkami a tatínky. Jedna pohádka zabere něco kolem dvaceti minut. Tedy pokud si děti nebudou chtít číst pohádku sami jako má šestiletá dcera, která přečetla sama celý příběh, čímž se nám hra poněkud natáhla.

Ve hře Pohádkáři držíte v ruce kouzelnou knihu, ve které mohou zvířecí hrdinové pobíhat mezi jednotlivými příběhy. Přečtete si společně s dětmi kousek příběhu, a pak společně zvolíte toho nejvhodnějšího hrdinu. Pohádkáři jsou pro malé hráče vlastně vstupní hrou do hlasovacích a vyprávěcích her. Mezi nejznámější hry této kategorie patří Dixit, či třeba česká Empatia. Mimochodem Empatii hrají mé dvě dcery moc rády, a tak jsem byl velmi zvědavý, jak zareagují, až se doma vytasím s Pohádkáři. A jejich reakce byla úžasná. Jen jsem sundal folii z krabice, vytrhly mi ji z rukou a začaly horečně vše vybalovat. Ta mladší mi hned ukazovala víko krabice. Objevila totiž, že z boku vypadá jako kniha, z jejíchž stránek vykukují zvířátka. Starší vybalila bohatě ilustrovanou knížku a začala si ji prohlížet. Kniha zobrazuje různá místa, kde si hrají děti Wilfried a Marie, jež jsou hrdinové děje. Na jedné stránce plují na lodičce po řece, na dalších si hrají v parku na hřišti, v podzimním listí či ve sněhových závějích. Na jiné stránce se ukládají ke spánku, či svačí na zápraží. Také je zde stránka, kde se potápějí. U všech těchto činností si čtou z kouzelné knihy pohádky a určují, které zvířátko bude tím pravým hrdinou. Na každé dvojstránce knihy jsou pak nalepeny průsvitné obaly, kam se při hraní vkládají karty příběhu a zvolených zvířátek.

Pohled do krabice – vše perfektně pasuje

Po prohlídce knihy složily holky trojdílnou bodovací tabulku, na které je krásný obrázek řeky, postupně zachycené ve všech ročních období od zimy do podzimu. Pak objevily karty zvířátek. Starší dcerka mi najednou hlásila: „Tati, podívej, jak se ta beruška tváří, ona je naštvaná! A tady ta opička se stydí!“ A měla pravdu, při prohlídce jsme zjistili, že lidské vlastnosti lze přisoudit i jiným zvířátkům. Nevím, jestli je to jen náhoda, nebo záměr, ale do hry se to pěkně hodí, neboť zvířátkům text pohádek také přisuzuje různé vlastnosti. Prohlížení jednotlivých obrázků nám zabralo velkou spoustu času. Já si přitom prolistoval pravidla a vybalil karty příběhů. V krabici ještě zůstaly barevné hlasovací žetonky a dřevěná kolečka pro počítání bodů na stupnici. Všechny komponenty jsou moc pěkně zpracované a ilustrované, prostě pastva pro oči!

Obsah krabice

Za zmínku také stojí parádní plastový insert, kterým je hra vybavena. Všechny komponenty v něm mají své místečko, takže po krabici necestují. Jsou zde dva boxy na karty, kruhové boxíky na jednotlivá dřevěná kolečka, tvarovaný prostor pro všechny hlasovací žetony včetně průhledného plastového krytu. Bodovací tabulky skvěle zapadnou do vylisovaných drážek, stejně jako kroužková vazba knihy. Toto úložné řešení si podle mého názoru zaslouží OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: DOKONALÝ INSERT.

Insert v krabici

Když se holky dosyta vynadívaly na karty zvířátek, začaly vyzvídat, jak se vlastně Pohádkáři hrají. Je to opravdu snadné! Pravidla jsou moc pěkně napsaná, nechybí obrázky s příklady, poznámky a důležité texty jsou barevně odlišeny, a tak nebyl problém následovně vysvětlit hru vlastními slovy. Nejprve je třeba hru připravit. Otevřeli jsme si knihu pohádek na první stránku. Pod knihu jsme složili bodovací stupnici, každý hráč si vybral barvu a vzal si počítací kolečko a hlasovací žetony ve své barvě. Vedle knihy jsme položili karty jednoho z deseti příběhů, odlišit je lze snadno, protože každý příběh má svou barvu textu, a karty zvířecích hrdinů. Každý pohádkář ještě dostane pět karet zvířecích hrdinů do ruky a hra může začít. Nejprve se vylosuje náhodné zvířátko a vsune se do kapsičky v knize se symbolem stopy, poté vybraný vypravěč přečte úvodní část pohádky.

Připravená hra

Stránka se otočí a přečte se další část příběhu. V textu je tučnou kurzívou zvýrazněn hrdina, kterého hledáme, třeba Moudrý král, a každý pohádkář tajně vybere ze své ruky zvířátko, které se k popisu nejlépe hodí. Když má každý vybráno, karty se zamíchají a rozloží na vyznačená místa pod bodovací tabulku. Děti si obrázky prohlédnou a podle toho, které vyložené zvířátko se jim nejvíce líbí, tajně vyberou ze svých žetonů symbol nakreslený na bodovací tabulce nad kartou tohoto zvířátka. Zvířecí hrdina s nejvíce hlasy se pak vloží do knihy a děti si započítají body za každý hlas, který získala jejich karta, no a pokud hlasovaly pro kartu, která zvítězila, získají další bod. Pak se otočí stránka, přečte se další kousek pohádky a proběhne nová volba zvířátka. V každé pohádce, vyjma dvou, je sedm karet, hraje se tedy pět kol hlasování, neboť v úvodu a závěru pohádky se nehlasuje. Dva příběhy mají karet deset, protože v průběhu pohádky se děj větví a pohádkáři se rozhodnou, kam se příběh bude ubírat.

Rozehraná hra

Hru vyhraje hráč s nejvíce body, ačkoliv si myslím, že to není u této hry až tak důležité. Mé děti hra opravdu baví, jsou z ní nadšené a neustále žadoní, abychom si zahráli další pohádku. Je škoda, že jich v krabici je jen deset, ale co, třeba v budoucnu vyjde rozšiřující balíček příběhů. Já jsem všemi deseti pro. A když ne, je na nás, rodičích, abychom si nějaké ty drobné příběhy vymysleli sami.

Kromě základní hry hráčů proti sobě, která je mimochodem lepší ve více hráčích, si ještě můžete zahrát všichni proti hře. To se hodí, pokud je vás méně a nabídka zvířátek by nebyla dost velká. V této variantě totiž vyložíte šest karet z balíčku a snažíte se bez domlouvání hlasovat tak, aby jedno zvířátko získalo většinu.

Pro nejmenší Pohádkáře hra doporučuje úplně vypustit bodování a hlasování. Každý ukáže zvířátko, které se mu nejvíc líbí a řekne, proč jej vybral. Pak všichni společně rozhodnou, které zvířátko je to nejlepší.

Pohádkáři mě opravdu velmi mile překvapili. Hra je krásná, chytlavá, zábavná, rychlá a děti ji mají ve velké oblibě. Ale to je přeci samozřejmé, vždyť jde o pohádky a ty děti co? Ty děti milují! Rád bych proto Pohádkářům udělil OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: HRA PRO NEJMENŠÍ HRÁČE.

Na závěr bych rád přidal rozhovor o hře s těmi, pro které je určena.

„Co bys pověděla o hře Pohádkáři kamarádkám?“
Verunka (8 let):
„Řekla bych, že je to pohádka s kartama. Na kartě jsou zvířátka a čte se příběh a hlasuje se, které zvířátko bude v pohádce.“
Káťa (6 let):
„Jsou tam karty se zvířátky a soutěžíš o nejlepší kartu. A jsou tam kolečka, se kterýma si počítáš body.“

„Co se ti na Pohádkářích líbí úplně nejvíc?“
Verunka (8 let):
„Zvířátka na kartičkách! Nejvíc koník.“
Káťa (6 let):
„Zvířátka se různě tváří, a taky můžu mít růžové hlasovátka.“

„Je něco, co se ti na hře nelíbí?“
Verunka (8 let):
„Když nevyberou mojí kartičku.“
Káťa (6 let):
„Není nic.“

„Chtěla bys víc pohádek ve hře, nebo jich je dost?“
Verunka (8 let):
„Víc.“
Káťa (6 let):
„Je jich tam akorát.“

„Napadá tě nějaké vtipné pojmenování hrdiny zvířátka?“
Verunka (8 let):
„Byla tam velryba převozník na jezeře, ta by se tam přece nevešla.“
Káťa (6 let):
„Pavouk učeň.“

„Co říkáš na obrázky ve hře?“
Verunka (8 let):
„Jsou moc krásné.“
Káťa (6 let):
„Líbí se mi dřevěný most a kamenný most na bodovátku. A taky ropucha a růžová chobotnice.“

„Které zvířátko je nejlepší?“
Verunka (8 let):
„Naštvaná beruška.“
Káťa (6 let):
„Rosnička.“

Pohádkáři získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Tags:

3 Replies to “Pohádkáři”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: