Před pár dny (no dobře, přiznávám se bez mučení, že je to už víc než týden) jsme vydali článek věnovaný unboxingu hry Plyšová hlídka a konečně tu máme i slibovanou recenzi. Za návrhem tohoto titulu stojí známý autor Jerry Hawthorne, kterého můžeme znát třeba z Mice & Mystics. Ano, toto myší dobrodružství bylo parádní, ale hned na začátku recenze prozradím, že Plyšová hlídka je o něco lepší. Hru vydala pod originálním anglickým názvem Stuffed Fables společnost Plaid Hat Games a o českou distribuci a hlavně lokalizaci na jedničku s hvězdičkou se postarala společnost s pohodovou myslí MindOk. Pravdou je, že hra už se na pultech obchodů ohřívá nějaký ten pátek, ale určitě neuškodí připomenout si čím nás toto rodinné dobrodružství může překvapit.

Jak již bylo uvedeno, samostatný článek věnovaný rozbalování krabice zhruba o velikosti zmiňovaného Mice & Mystics nebo Arkham Horror 3. edice, tedy cca 30 x 30 x 8 centimetrů, jsme vydali před více než týdnem. Proto jen v rychlosti: v balení hry najdete kromě hromádky různých karet a žetonů také hrst různobarevných kostek a dokonce nechybí třeba pytlíček na kostky, což nebývá samozřejmostí. Pozornosti neunikne velká Kniha příběhů, ve které se vše odehrává na podkladě zajímavého příběhu a najdete zde také doplňující pravidla pro každou lokaci. Nesmíme zapomenout ani na detailně vymodelované figurky postav hrdinů a zlounů. Mám-li být hodně přísný, myslím si, že je trochu škoda, že figurky nejsou nabarvené, což by minimálně dětem (ale určitě i dospělákům) lépe dotvořilo prožitek při hraní, který je již sám o sobě na dost vysoké úrovní. Na druhou stranu se ale dá konstatovat, že opravdoví hračičkové s barvičkami dostávají spoustu prostoru pro vlastní kreativitu.

To, co poskytuje Plyšové hlídce originalitu, je způsob vyprávění a hraní příběhu. Vše podstatné se odehrává ve velké Knize příběhů, která odvypráví příběh v sedmi kapitolách rozložených na více než sto stránek. Byla by asi škoda předem prozrazovat, co se odehrává v té či oné kapitole, ale v zásadě jde o to, že naše malá hrdinka dostala postel pro velkou holku, v níž má spokojeně spinkat. Tomu však chtějí zabránit různí bubáci a zlouni vedení králem nočních můr Lordem Hrůzimorem, který vyslal své osminohé posluhovače, aby naši hrdinku vyrušovali z poklidného snění. Jenže holčička, ostatně jako většina dětí, má ve svém pokojíčku pár plyšových kamarádů, s nimiž si přes den hraje a kteří se v noci mění na onu pověstnou Plyšovou hlídku, jež ji bude bedlivě střežit.

Na krabici sice najdeme informaci, že herní doba je 90 minut, ale tolik orientačně zabere spíš jen jeden scénář. V praxi celá partie trvá mnohem déle a vezmeme-li v úvahu, že ve velké Knize příběhů se nachází hned sedm různorodých kapitol, máme před sebou zábavu na spoustu příjemně strávených dní. Plyšovou hlídku lze hrát ve 2 až 4 lidech s doporučeným věkem od 7 let. Nicméně se domnívám, že toto doporučení je lehce podhodnocené, protože hra je poměrně dlouhá a náročná na udržení pozornosti, takže raději počkejte, až vaše ratolesti budou o rok či dva starší, a pak si hru užijete naprosto všichni. Navíc Plyšová hlídka sama o sobě není žádná procházka růžovým sadem. Při průchodu hrou ve dvou hráčích se vám snadno stane, že vaši svěřenci zahynou už během první výpravy.

• 

• 

• 

Pojďme se tedy ve stručnosti podívat na to, jak se Plyšová hlídka hraje. Nerad bych, aby tato recenze působila dojmem, že zjednodušeně supluje pravidla, ale asi neuškodí, když se v kostce podíváme alespoň na základní herní mechanismy. Když už jsem zmínil pravidla, ta jsou vcelku krátká a najdete v nich kromě přípravy hry hlavně návod jak pracovat s Knihou příběhů. Každá dvojstrana je rozvržena tak, že levá strana je herní plochou, po níž se pohybujete s figurkami a pochodují po ní všichni ti Temnonoši, Plížáci či Rafani. Také zde objevujete různá tajemství a předměty usnadňující vám život. Pravá strana je věnována příběhu, který občas obsahuje i několikaminutové pasáže pohádkového textu, a radám co a jak máte dělat. Nemusíte se bát, že byste něco nepochopili, protože Kniha vás bude pěkně vodit za ruku a nedovolí vám uvíznout v pasti záludných herních mechanismů.

Na počátku se každý hráč ujme jednoho ze šestice neohrožených hrdinů, tedy vlastně plyšáků, a vydáte se za plněním společných úkolů. Podobné plyšáky, jako jsou ti ve hře, určitě potkáte skoro v každém dětském pokojíčku – králičice Klárka, medvídek Míša, hadrový panáček Sešívka, lvíček Leopold apod. Každý má svou specifickou schopnost, která mu usnadňuje život, o nějž ale můžete pochopitelně i přijít, pokud vám nikdo z kamarádů včas nepomůže. Zajímavé je, že na rozdíl od mnoha jiných her se životy neznázorňují pomocí žetonů se srdíčky, ale s vatou. Čím je váš svěřenec vycpanější, tím je čilejší a jakmile přijde o veškerou vatu, nemá sílu dál pokračovat.

Pro začátek každý hráč obdrží 5 žetonů vaty, připravíme si karty scénářů, předmětů, stavů atd., zvolíme aktuální scénář a jdeme na to. Doporučuji začít po pořádku od první kapitoly, abychom si zbytečně předem neodhalovali pokračování příběhu. Některé scénáře vám neumožní vybrat si některého plyšáka, ale to vám konkrétně napoví Kniha.

Ve své podstatě nejde o žádné sofistikované bádání co a jak dělat. Hráči si na počátku kola vytáhnou z pytlíku pět náhodných kostek. Aktivní hráč je hodí, vyhodnotí, přečte se patřičná pasáž z Knihy příběhů a pokračuje další hráč. Toto se opakuje neustále dokola. Pro plynulost hry je vhodné, aby z Knihy příběhů četl jen jeden vybraný hráč.

Barva kostky udává k čemu ji můžete použít. Kupříkladu s bílou si můžete hodit pro získání nové vaty, ale černá kostka vám zkomplikuje život, protože ji musíte umístit na stupnici ohrožení. A když jich na stupnici leží víc, mohou se na vás vyrojit další noční můry, aby vám znepříjemnily hraní. Objeví-li se nějaká, umístíte její figurku na herní plán a pochopitelně přidáte i nějakou tu kartičku, z níž se dozvíte jak se bubák jmenuje, jak vám může ublížit a kolik toho vydrží. Někteří bubáci vás třeba mohou natrhnout, takže můžete vykrvácet. Ale to vlastně ne, jenom postupně ztrácíte vatu… Když se s potvorou popadnete do křížku, můžete s ní změřit síly pomocí kostek. Potřebujete červenou k útoku zblízka nebo zelenou na dálku. Máte-li růžovou, můžete ji použít taky, protože plní roli „žolíka“. Pokud výsledná hodnota hodu na těchto kostkách převyšuje zlounovo zdraví, je s ním amen a zbyde z něj jenom knoflík, který můžete ve hře později šikovně vyměnit za jiné věci. Mnohdy na mapě najdete ohraničení, k jehož překonání je zapotřebí hodit různě barevné kostky, což vám umožní posunout se dál vstříc úspěšnému konci.

Pokud ve svém tahu některou z kostek nevyužijete, lze ji uschovat na později nebo předat spoluhráči. Hra je kooperativní, takže si pochopitelně při hraní navzájem neškodíte, ale snažíte se spolupracovat, abyste úspěšně dokončili daný scénář. Ten často spočívá v eliminaci nějakého obzvlášť děsivého děsáka, který by určitě našel své místo i v hororu pro dospělé. Jindy se zase musíte dostat co nejrychleji na určité místo apod. Při putování po jedné dvojstránce v Knize příběhů může dojít k rozdělení scénáře do více větví. Povedlo se vám stihnout vlak? Jděte na stranu 14. Pokud jste ho nestihli, budete cestovat jiným způsobem na straně 16. Jindy máte možnost se rozhodnout sami podle toho, jak chcete, aby se děj odehrával dál. Taková rozhodnutí jsou někdy opravdu nelehká a právě kvůli určité variabilitě a nelineárnímu příběhu si rádi zahrajete daný scénář znovu, abyste zjistili co se bude odehrávat, když se rozhodnete jinak.

Postupné otáčení stran v Knize příběhů může plnit i roli jakéhosi záchytného bodu. Ve videoherním prostředí bychom použili jako ekvivalent „uložení pozice“… Stačí si dát chvíli pauzu nebo dokonce schovat hru zpátky do krabice a posléze můžete pokračovat v dobrodružství klidně i jiný den, dokud nedokončíte daný scénář. Však u jednoho scénáře určitě nezůstane, takže postupně projedete stejně všechny. Věci do krabice je možné uložit velmi rychle a následná příprava pokračování je záležitostí maximálně 5 až 10 minut.

Možná z této recenze nabýváte dojmu, že jsem si hru zamiloval. Máte naprostou pravdu. Bohužel jsem ji nemohl vyzkoušet s preferovanou věkovou skupinou, tedy s hráči okolo 8-10 let. Na to si musím ještě pár let počkat než moje děti dorostou, ale byla alespoň poctivě odzkoušena s dospěláky a musím přiznat, že jsme se všichni náramně bavili a hltali řádky příběhu určeného především dětem, jako bychom byli zase malí. Herní atmosféru podtrhují nádherné ilustrace na kartách a především v Knize příběhů, kde se odehrává vše podstatné.

Hodnocení 5 z 5

Nikdy jste nepronikli do světa deskových her a hledáte způsob jak trávit čas, zatímco je venku sychravé a deštivé počasí? Nebo patříte do skupiny deskoherních fajnšmekrů, majících za sebou spousty epických galaktických bitev a desítky vybudovaných civilizací v různých podobách a rádi byste si užili hraní, přičemž byste do toho rádi zapojili i vaši ratolest? V obou případech bude Plyšová hlídka ideální volbou. V prvním případě vás příjemně zasvětí do světa moderních deskových her, v druhém případě vaše dítko může získat kvalitní základ pro další náročnější tituly a vy si to přitom užijete a nebudete to hrát jen proto, abyste trávili čas s dětmi, ale proto, že vás to prostě baví taky. Plyšová hlídka díky Knize příběhů také dokazuje, jak elegantně se dají zpracovat i poměrně rozsáhlé herní mapy včetně variabilních pravidel pro různé lokace, zatímco vám hra servíruje poutavý a hlavně pro děti přitažlivý pohádkový příběh. Na nic nečekejte a Plyšovou hlídku si pořiďte! Věřte, že nebudete litovat!

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOk.

Hru můžete zakoupit přímo zde.