Paříž – Město světel

Vneste světlo do ulic města nad Seinou

Paříž je krásná za každého počasí a v každé denní době. Když svítí slunce, můžete se procházet po bulvárech a zahradách, když prší nebo je zima, schováte se v jedné z bezpočtu zdejších galerií a muzeí. Nejkrásnější je ale Paříž večer, kdy ožívají bohémské uličky, restaurace a bary. Když po dlouhém dni vystoupáte za setmění na kopec Montmartre pod baziliku Sacré-cœur, máte pocit, že slunce nikdy nezapadlo. Tady je Paříž skutečně Městem světel.  

Paříž: Město světel je rychlá strategická hra pro dva hráče od osmi let, kterou odehrajete do půl hodiny. Autorem hry je nepříliš známý designér José Antonio Abascal Acebo a původně ji vydalo studio Devir Games (ze známých her vydalo např. Bitoku). Na český trh ji v roce 2019 přinesly REXhry

Krabice a její obsah. Grafika krabice, pravidel i pohlednic přináší na stůl atmosféru Paříže konce 19. století.

Hra v kostce

Ve hře Paříž: Město světel se přenesete do konce 19. století a vžijete se do role investora rozvíjejícího město. Vaším cílem bude postavit co nejvíce budov osvětlených pouličními lampami. Hlavním principem hry je strategické pokládání „tetrisových“ dílků na herní plán. Zvláštností je rozdělení hry do dvou fází, kdy v první fázi pokládáte dlažbu města, vytváříte stavební pozemky a základní rozestavení pouličních lamp a volíte si budovy, které budete následně stavět v druhé fázi hry. Vítězí (zjednodušeně řečeno) ten, kdo má po skončení druhé fáze v Paříži více osvětlených staveb.    

Těmito budovami budete zastavovat pařížské ulice.

Obsah krabice

Kompaktní krabice s obrázkem světlem zalité noční bohémské ulice v Paříži se podle mne velmi povedla. Krabice navíc zároveň slouží jako herní plán, což je mezi množstvím zbytečně velkých krabic plných vzduchu příjemná změna. Uvnitř krabice naleznete 16 čtvercových dílů městské dlažby, které mají oranžová a modrá pole (tedy pole v barvách hráčů) a neutrální fialová pole a pole s pouličními lampami a jsou svou zadní stranou rozlišeny na díly modrého a oranžového hráče. Dále je tu celkem 12 dílků budov různých tvarů a velikostí, 14 dřevěných figurek komínů (7 pro každého hráče), 8 akčních žetonů (4 v barvě každého hráče) a 12 akčních pohlednic s k nim příslušejícími 9 speciálními dílky a figurkami. Díly dlažby a budov jsou funkční a přehledné, skutečně krásné jsou ale zejména pohlednice. Ty dokonce připomínají skutečné pohlednice, které si dodnes můžete v ulicích Paříže koupit. Tyto pohlednice přinášejí do hry zvláštní efekty a také variabilitu. V jedné hře jich využijete celkem 8. Sešit pravidel má graficky podobu dobového tisku a pravidla jsou psána stručně a přehledně, po jejich přečtení můžete ihned začít hrát.

Připravená hra. Modrá budova ve spodní části obrázku se při rychlém setupu zatoulala – nepatří sem, ale mezi ostatní budovy nahoře.

Příprava hry

Kolem herního plánu – krabice – rozmístíte celkem osm akčních pohlednic (stranou s popisem efektu nahoru) s příslušnými speciálními dílky. Pro začátek se doporučuje začít s pohlednicemi označenými hvězdou. Poblíž rozložíte dílky budov. Každý hráč si vezme sadu komponent ve své barvě: osm dílů dlažby, sedm komínů a čtyři akční žetony. Dílky dlažby zamíchá lícem dolů a položí je do komínku před sebe. Nakonec si oba hráči vezmou do ruky vrchní dílek ze svého komínku. Hru začíná ten, kdo naposledy prohrál. 

Můj největší fail ve hře Paříž: Město světel měl být naopak triumfem. Dílky dlažby mi přicházely do ruky tak, že mi umožnily vytvořit si stavební pozemek na jednu z velkých budov a osvítit ho ze všech stran. Dokonce i tu budovu se mi podařilo získat a do druhé fáze jsem šla s pocitem neporazitelnosti… Když jsem se ale pokusila velký dům umístit, zjistila jsem, že má pozemek špatnou orientaci (budovy jsou jednostranné). Vím, že nemám nijak skvělou prostorovou představivost, ale pár čtverečků? No, chytla jsem se za hlavu, a pomocí pohlednic se mi s tou neskladnou potvorou nakonec přece jen podařilo vypořádat.

Dokončené první kolo hry – pozemky a světla jsou připraveny.

Jak se to hraje

Hra se dělí na dvě fáze. V první fázi se hráči střídají na tahu a mají vždy na výběr ze dvou akcí. Jednou možností je položit dílek dlažby z ruky lícem vzhůru na některý ze čtverců herního plánu. Dílek může libovolně otáčet, jediné omezení je, že musí vyplnit jeden ze čtverců vyznačených na herní desce. Poté si hráč vezme další dílek dlažby ze svého komínku. Druhou možností je vzít si dílek budovy ze společné zásoby a položit jej před sebe (v této fázi se budovy neumísťují). V okamžiku, kdy je na desce všech šestnáct dílků dlažby, začíná druhá fáze hry. V této fázi začíná hrát ten z hráčů, který jako první umístil svých osm dílků dlažby. Hráči se střídají na tahu, v jehož rámci mohou buď postavit jednu ze svých budov, nebo zahrát jednu z akcí pohlednic. Pokud se hráč rozhodne postavit budovu, vezme jednu ze svých budov a umístí ji na políčka své nebo neutrální barvy (políčka s lampami takto zakrýt nesmí). Takto postavenou budovu označí komínem své barvy. Pokud se hráč rozhodne využít akci pohlednice, obrátí ji obrázkem nahoru a označí akčním žetonem své barvy. Tuto pohlednici již nelze znovu využít (a je tedy možné pohlednici hrát bez efektu jen proto, aby hráč zamezil jejímu využití protihráčem). 

Pohlednice a jejich efekty 

Levitation (Levitace) umožňuje hráči vyměnit si jeden ze svých dílků budovy za dílek ze společné zásoby.

Metropolitain (Metro) umožňuje hráči ve kterémkoli z následujících tahů umístit jednu svou budovu tak, aby zakrývala políčko s lampou. 

Jardin des plantes (Botatická zahrada) umožňuje hráči vzít si a ihned umístit zvláštní dílek budovy botanická zahrada.

Sacré-cœur umožňuje hráči neodečítat body za dílky budov, které mu zbyly na konci hry. 

Le Peintre (malíř) umožňuje hráči postavit figurku malíře na políčko své barvy. Na konci hry získá tento hráč dva body za každou lampu v oblasti, v níž se malíř nachází. Oblast je ohraničena okrajem desky a budovami.  

Chartier poskytne hráči políčko obojetné barvy, jímž může kdykoli v následujících tazích překrýt políčko soupeře a ihned na něj postavit vlastní budovu.

Bouquinistes sur la Seine (Bukinisté u Seiny) umožňuje hráči vzít si a okamžitě postavit přístavek k jedné ze svých budov. Přístavek zvyšuje velikost této budovy o jedna.

Lampadaire (lampa) poskytuje hráči dílek s lampou, který ihned umístí na políčko své barvy. 

Nádherné pohlednice připomínají ty, které si v bohémských čtvrtích Paříže můžete koupit dodnes.

Pohlednice pro pokročilou hru

Moulin Rouge umožňuje hráči vzít si a umístit figurku tanečnice na políčko své barvy na herním plánu. Na konci hry získá tento hráč jeden vítězný bod za každé volné políčko v oblasti, kde se nachází tanečnice (včetně políčka, na kterém se nachází sama tanečnice). Oblast je ohraničena okrajem herní desky a budovami, ale také lampami a jinými speciálními dílky. 

Fontaine des mers (Fontána moří) umožňuje hráči vzít si a ihned umístit dílek fontány na políčka své nebo neutrální barvy. Na konci hry získá tři body za každou svou budovu, která přiléhá k fontáně. 

Le Penseur (Myslitel) umožňuje hráči vzít si dílek sochy a ihned ho umístit na políčko své barvy tak, aby před ním zůstalo alespoň jedno volné políčko. Na konci hry dostane tento hráč dva body za každé přímo sousedící volné políčko sousedící se sochou a jeden bod za každé volné políčko sousedící s ní diagonálně. 

La grande lumière (Velká lampa) umožňuje hráči vzít si dílek velké lampy a ihned jej umístit na políčko s lampou. Tato nová lampa dosvítí dále (podle diagramu na pohlednici), ale budovy světlo lampy blokují. 

Když hra vypadá nejkrásněji, končí. Všechny pohlednice byly využity a otočeny obrázkem nahoru.

Konec hry a bodování

Hra končí v okamžiku, kdy ani jeden z hráčů nemůže umístit na plán budovu a zároveň bylo využito všech osm akčních žetonů. Hráči si spočítají vítězné body podle následujících pravidel. Body za osvětlené budovy získá hráč tak, že vynásobí velikost každé své budovy počtem lamp, které na ni svítí. Dále ten z hráčů, kterému patří největší skupina budov ve hře (počítají se přímo, nikoli diagonálně sousedící budovy) získá jeden bod za každé políčko v této skupině. Poslední body získají hráči za své akční pohlednice (pohlednice, které přinášejí body, jsou označeny známkou). Nakonec každý hráč (pokud nevyužil pohlednici Sacré-cœur) ztratí tři vítězné body za každou nepostavenou budovu, která mu zbyla (tzn. vzal si ji v první fázi hry, ale ve druhé fázi ji nedokázal postavit).           

Pohled na zastavěnou Paříž po konci hry.

Naše dojmy

Paříž: město světel je rychlá a příjemně hratelná hra, která ovšem neodpouští chyby. První fáze hry probíhá poklidně, dokud si jeden z hráčů nevšimne, že si ten druhý plánuje pěkně osvětlené pozemky, a nevyfoukne mu přesně tu budovu, která se na ně hodí, popř. mu nezabere poslední zbývající místo značně nevhodným dílkem dlažby. Interaktivita této hře obecně nechybí a nevyplácí se soustředit se výhradně na své plány a nesledovat, co a jak hraje soupeř. V první fázi si vytváříte základ, v té druhé se ale může ještě mnohé změnit, a to jak ve váš prospěch, tak proti vám. Klíčem úspěchu ve druhé fázi je správné načasování. To, kdy postavíte budovu a kdy využijete efekt pohlednice (a které z nich), opět závisí nejen na vašich vlastních plánech, ale také na tom, co vypozorujete ze hry soupeře. Je až s podivem, kolik strategie se vejde do dvacetiminutové hry. Škození je v ní tak akorát a nutí hráče neustále se navzájem sledovat, nuda či čekání na tah tu rozhodně nehrozí. Element náhody není příliš vysoký, byť se může stát, že vám dílky dlažby budou přicházet na ruku v ne zrovna optimálním pořadí. Již jsem zmiňovala, že chyby hra neodpouští, ale vzhledem k její krátké herní době není problém se z prohry „oklepat“ a vše napravit ve druhé, třetí či čtvrté partii. 

Herní komponenty obou hráčů.

Pro koho je hra určena

Paříž: město světel je podle mého názoru ideální hra pro páry. Čistá dvojkovka s přitažlivým tématem a pěkným vizuálem má šanci přitáhnout k hernímu stolu i občasné hráče či nehráče a byť je tu spousta strategických možností, nejsou nijak komplikované a i nehráč do nich po krátkém čase pronikne. S tím jde ruku v ruce fakt, že ostříleným hráčům se po čase ohraje. Dílků dlažby není mnoho, budov také ne a byť pohlednice vnášejí do hry další variabilitu, i z nich se pokaždé dostane do hry většina. Zde by mohlo pomoci rozšíření Paris: Eiffel, které přináší nové akční pohlednice, zatím se ale (pokud vím) v češtině nechystá. Pro dvojici zkušených hráčů tak Paříž: Město světel představuje spíše milý filler pro občasné hraní. 

Paříž: Město světel získává od Říše her následující ocenění:

Díky chytře řešené interakci hráčů získává Paříž: Město světel od Říše her ocenění žádný multiplayer-solitér. Potenciál přilákat k deskovým hrám i občasné hráče či nehráče z ní činí ideální Vstupní hru. A s cenovkou pod čtyři stovky vám zcela jistě nabídne Hodně muziky za málo peněz.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti  REXhry.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Rexhry.jpg.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: