Blesková hra na hrdiny

• 

• 

• 

Náhoda vás svedla dohromady k jednomu stolu v hostinci U Zeleného dubu. Čtyři rozdílné mladé dobrodruhy různých ras, z různých koutů známého světa s různými schopnostmi a dovednostmi. Je zde silný a statečný válečník, bystrý a moudrý čaroděj, odvážný zloděj s hbitými prsty, a vzdělaný a obětavý klerik.

Všichni toužíte po jednom jediném. Zapsat se svými chrabrými činy nesmazatelně do pověstí a legend, jež si budou vyprávět budoucí generace. A taky nějaké žluťoučké, kulaťoučké zlaťáčky by se hodily.

Mnoha pohárům jste se podívali na dno, mnoho krmě jste pozřeli, mnoho příběhů jste převyprávěli a mnoho písní přezpívali. Byla to nádherná noc.

Ale nyní je mrazivé ráno, vy stojíte za vsí u nějaké díry do země, hlava vás bolí, tělo se bouří proti každému pohybu a marně přemýšlíte, jak jste se sem vlastně dostali a co zde hledáte. Kolem vás stojí půlka vesnice, muži třímají v rukou vidle, ženy po vás házejí kamení, a všichni strašně křičí. Z úryvků křiku si postupně s narůstajícím se děsem skládáte dohromady události právě uplynulé noci. V opilecké bezstarostnosti jste snědli a vypili více, než na co stačily drobné mince ve vašich kapsách. Hostinský byl vzteky bez sebe a spolu s ostatními vesničany vám všem chtěl uříznout nos. Pak však někdo přišel s nápadem, když už jste ti slavní hrdinové, vyslat vás porazit strašného pána zla sídlícího v jeskyni před vámi.

Vesničané vás hrubě postrkují k temné díře, z níž čiší chlad. Nemáte na výběr. Buď zemřete nyní, nebo až za chvíli. Volíte smrt později a nesměle vstupujete do nitra jeskyně.

Zapalujete pochodeň. Jdete asi tři sáhy chodbou a ta najednou ústí do místnosti. Tiše nasloucháte. Nic. Opatrně tedy vstupujete dovnitř. Vlevo nahoře už na vás ale číhá škaredý vrčící skřet a ihned se na vás vrhá. S taseným zahnutým tesákem se zubatým ostřím vypadá děsivě. Nejrychleji zareaguje válečník a s námahou odrazí první útok. Boj však trvá dlouho a stojí ho mnoho sil a krve. Nakonec však skřet vydechne naposledy a vy se můžete konečně v klidu rozhlédnout. Vpravo na zemi se cosi zaleskne ve svitu pochodně. Úžasem se vám rozšíří oči. Na zemi leží nádherný diamant! Chcete ho sebrat, ale najednou PUFF! Diamant zničehonic zmizí.

Petr naštvaně odhodil tužku. „To musíš opravdu chodit tam, co já?“ ptá se svého spoluhráče. Ten se jen směje. „To víš, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí! Diamant je můj.“ Poté se oba ponoří zpět k papíru, který leží na stole před nimi.

Všechno vždycky začíná v krčmě

Hry na hrdiny mám rád. Prošel jsem si obdobím Dračího Doupěte, pročetl jsem gamebooky s Lone Wolfem, dohrál jsem celý Gloomhaven. A všechny tyto hrdinské epizody mě stály ohromné množství času. Proto jsem zbystřil, když jsem se dozvěděl o nové zakreslovací hře využívající kostky. „Je to vůbec možné?“ pomyslel jsem si „Vždyť tyto hry bývají kraťoučké a rychle odehrané, jak bych zde mohl prožít dobrodružství z her na hrdiny?“ Musel jsem to vyzkoušet.

Hra vyšla ve světě pod názvem Paper Dungeons: A Dungeon Scrawler Game. Za jejím stvořením stojí Leandro Pires, jemuž s grafickým návrhem a ilustracemi pomohl Don Ramos. Hru vydalo v roce 2020 vydavatelství MeepleBR. Ale já nemusím hrát anglickou verzi hry. Původní hra se totiž zalíbila českému vydavatelství Tlama Games, která jí počeštila a vydala před pár týdny i u nás. A protože čeština je úžasný a bohatý jazyk, nazvali hru hezky česky, Papírové doupě: Čmarovné dobrodružství.

Do doupěte z papíru může jít čmarovat zároveň jedna až osm skupinek dobrodruhů, jimž osud přiřkl narození aspoň před deseti lety. Jedno vyčištění jeskyně od nestvůra posbírání drahokamů zabere asi půl hodinky. Ano, slyšíte dobře. Za půl hodiny je hotovo.

Hráči se ujmou vedení skupinky dobrodruhů, složené, jak již tradice velí, z válečníka, čaroděje, zloděje a alchymisty, jež je zde překřtěn na klerika. Takováto skupinka vtrhne do podzemí, kde se snaží vyvraždit veškeré živé zlo, přitom se vyhnout pastem a získat nějaké ty cennosti. Občas jim však drahokamy zmizí před očima, neboť jiná skupinka holt přišla na místo dříve. A hrdinové dělají vše, na co jsme ve hrách na hrdiny zvyklí. Zvyšují svou úroveň, míchají a popíjejí lektvary, vyrábí nejrůznější předměty, ztrácejí své životy, a to vše pro svou nehynoucí slávu.

V Papírovém doupěti se setkáte s několika herními mechanismy: hoď kostkami a zapiš výsledek, kreslení do mapy, vylepšování postavy a využívání kostek pro akce.

Prohlídka okolí jeskyně před akcí

Po odklopení víka s tradiční hrdinskou ilustrací čtyř neohrožených reků čelících tváří v tvář děsivému drakovi, jsem uvnitř objevil šestnáctistránkový sešit pravidel, tři bílé a tři černé keramické šestistěnné kostky s nejrůznějšími symboly, osm dřevěných tužek na zakreslování, velké karty podzemí a nestvůr, malé karty úkolů, cílů a schopností a velký blok papírů se zakreslenou mapou.

Intermezzo I:

První, co mě upoutalo, byly kostky. Jsou opravdu velké, což je skvělé, protože není problém dohlédnout při hraní na symboly, jež ukazují.

Pak zde máme velké karty podzemí. Z rubové strany je napsaný úvodní příběh dobrodružství, jehož se zúčastním, a dole jsou souřadnice místnosti, kde se tyto příšery nacházejí. Také jsem zde nalezl písmenko, které označuje, do jaké kampaně dobrodružství náleží. Ano, jsou zde i spojená dobrodružství. Na líci karet se pak nachází mapa se zakreslenými nestvůrami a také s doplňujícími stěnami, které si všichni hráči zaznačí do svých map. Líbí se mi, že autor nezapomněl zařadit do hry alespoň drobný úvodní příběh do každého dobrodružství. Různé umístění nestvůr a nových zdí je pak rozumné a jednoznačně přispívá k vyšší znovuhratelnosti.

Další velké karty jsou karty nestvůr. Každé kartě vévodí krásný obrázek a podél okrajů jsou pak informace potřebné do hry. Nahoře je název příšery, dole pak potřebná síla k jejímu zdolání a také ztracené životy při souboji a získané body. Podél pravého okraje je pak spousta ikonek. Naštěstí jsou naprosto intuitivní. Naleznete zde symbol hrdiny, který má proti nestvůře výhodu, bonus, jež získá nejlepší skupina dobrodruhů, která nestvůru porazí, postih, který obdrží skupinka, jež se boji vyhne a také písmenka diamantů, které nestvůra po boji odstraní ze hry. To se však netýká základní hry. Vše je prostě přehledné a jasné.

Malé karty schopností, úkolů a cílů na sobě nesou pouze texty a ikonografii. Jsou srozumitelné a dobře pochopitelné a co je nejdůležitější, opět báječně zvyšují znovuhratelnost. Každou hru získáte jinou výhodu a také jiné zadání cílů, na něž je třeba se zaměřit.

A pak zde máme mapu. Přiznám se, že mě na první pohled vyděsila, a některé spoluhráče z počátku odrazovala od hraní. Proč? No, protože je na malém prostoru neuvěřitelné množství informací a úkonů. Na začátečníka vše působí nepřehledně a velmi složitě. Ale jen na ten první pohled. Jakmile jsem se totiž ponořil do hraní, zjistil jsem, že je to právě naopak. Brzy vyšlo najevo že je mapa přehledná a pro hraní skvělá. Nahoře si píšu čísla použitých kostek, abych měl přehled, kolik kroků jsem v daném kole již udělal a kolik kol ještě zbývá. V levé části plánu je přehled úrovní vašich hrdinů, pod tím stupnice životů, tabulka magických předmětů, jež si můžete pořídit a úplně dole léčivé lektvary, jež si můžete uvařit. U všeho jsou zakresleny opět jednoduché a intuitivní ikony s bonusy a získanými body pro závěrečné hodnocení. Pravé části pak vévodí mapa podzemí s ikonami pastí, přisluhovačů a odměn za jejich poražení. Pod mapou je řádek pro zářezy za počet poražených přisluhovačů, získaných diamantů a úplně dole řádek ikon pro zapsání vítězných bodů.

Při svém popisování listu hráče nováčkům jsem nezaznamenal, že by někdo měl při hraní s mapou jakýkoli problém s orientací. Občas si něco při hře zapomněli zapsat, to ano, ale já je při první hře vždy hlídal a zaznamenávali jsme vše společně. Další hry pak již byly bez problémů.

Kodex boje

Nyní bych se rád zastavil u sešitu pravidel. Nechci tvrdit, že jsou pravidla špatně napsaná, to nejsou. Ale jsou dlouhá. Když jsem jednu ze svých herních skupin učil čtením z pravidel, málem mi utekli, usnuli a jeden hráč na hru spáchal atentát – rozlil po stole pivo. Naštěstí jsem byl rychlejší a vše stihl posunout. Pravidla nám zabrala spoustu času, který jsme mohli věnovat samotnému hraní. Mnohem lepší bylo, když jsem si pravidla později přečetl sám, několikrát si hru zahrál sólo, vychytal jsem tím nejasnosti, a pak jsem vše vlastními slovy podal dalším hráčům.

Sešit pravidel je napsaný velmi dobře. Nechybí přehled prvků, jejich názvosloví, příprava hry s odkazem na ikony použité ve hře, což velmi zjednodušuje jejich zapamatování, obrázek přípravy hry pro snadné pochopení. Nechybí popis karet úkolů a cílů, ikon kostek, všude jsou obrázky a nešetří se ani příklady. Zkrátka dobrá práce, jen dlouho trvá se tím prokousat.

Návštěva obchodů a příprava na dobrodružství

Nyní se podíváme, jak Papírové doupě: Čmarovné dobrodružství připravit na stůl. Je to rychlovka. Každý hráč si vezme mapový list a tužku. Na stůl se položí kostky a vybere se jeden z příběhů, který se přečte. Podle plánu na kartě s příběhem si pak všichni doplní na své mapy několik nových stěn a také čísla nestvůr na správné místo podle pozice na kartě. Pak se najdou příslušné karty nestvůr a položí se doprostřed stolu. Někam k nestvůrám se pak vyloží tři karty úkolů společné pro všechny hráče. Nakonec každý dostane ještě jednu kartu svého osobního cíle a jednu kartu speciální schopnosti své družiny. Na této kartě dole jsou symboly jednotlivých čtyř hrdinů a u nich barva kostky, kterou je nutno použít pro zvýšení úrovně jednotlivých hrdinů. Barvy kostek si hráči nakreslí do svého listu vlevo nahoře k úrovni hrdinů.

Intermezzo II:

Příprava hry opravdu zabere asi tolik času jako přečtení předchozích řádků. Teda v případě, kdy už máte pár jeskyní prolezlých.

Vzhůru do jeskyně

Jdeme tedy hrát. Na začátku každého kola se nejprve hodí kostkami. Symboly, které na nich padnou, jsou společné pro všechny hráče. Nejprve si každý hráč zaškrtne tolik životů, kolik padne symbolů lebek. Ze zbylých kostek si pak každý vybere tři, které v tomto kole použije pro své akce. Svůj výběr si hráči zapíšou čísly do listu, ale kostky nechávají ležet na místě, aby byly stále dostupné pro všechny ostatní.  A jaké činnosti může hráč provádět? Jsou čtyři.

Tak předně může zvyšovat úroveň svých statečných reků. K tomu hráč potřebuje kostku v barvě zakreslené na svém listu u příslušného hrdiny a se symbolem tohoto hrdiny. Druhou možností je vyrobit polovinu jednoho z užitečných předmětů, které vám dají jistou výhodu do další hry. Třetí variantou je umíchat si za libovolnou kostku dva léčivé lektvary a konečně čtvrtou možností je prozkoumat dvě místnosti podzemí.

Jakmile všichni hráči použijí akce za všechny tři kostky, začíná nové kolo. Opět se hodí kostkami a vše jede nanovo. Po třetím kole, tedy devíti akcích je na pořadu dne souboj s první nestvůrou. Aby ji hráč mohl porazit musí předně projít místností, v níž se daná nestvůra nachází. Pak ale ještě je třeba, aby součet úrovní hrdinů byla vyšší, než je síla nestvůry. Ta má tři hodnoty. Čím vyšší hodnoty dosáhnete, tím méně životů v souboji ztratíte a více bodů z boje získáte.

Po boji hra pokračuje dalšími třemi koly, soubojem s druhou nestvůrou, posledními dvěma koly a závěrečným soubojem s nejsilnější nestvůrou.

Nakonec hráči sečtou body získané za úroveň nejslabšího hrdiny, počet zabitých přisluhovačů, počet získaných diamantů, vyrobených předmětů, za poražené nestvůry, splněné cíle a úkoly. Pak si ještě odečtou body za neporažené nestvůry a za svou smrt. No, a kdo získá nejvíce bodů, stává se nejproslulejší skupinkou dobrodruhů.

Intermezzo III:

Výkladem pravidel jsem vás možní nepřesvědčil. Možná si říkáte: „Fajn a proč bych měl takovou hru hrát? V čem tkví její kouzlo?“ Jak už to bývá, při hraní jsem zjistil, že potřebuji dělat úplně všechno. Potřebuji zvyšovat úroveň svých hrdinů, abych mohl bez ztráty životů porážet přisluhovače v místnostech a také nestvůry s co největším bodovým ziskem. Potřebuji však také vařit lektvary, abych kompenzoval hlavně z počátku slabost svých hrdinů a zabránil ztrátám bodů za příliš velký úbytek životů. I vyrábění předmětů se hodí. Díky předmětům získám výhody do hry. Třeba tři body úrovně do souboje s nestvůrou, nebo tři lektvary. Taky mi jeden z předmětů umožní zabít libovolné dva přisluhovače na mapě a jiný zase přecházet přes řeky. A to je jen zlomek možností a výhod. A asi nikdo z vás nepochybuje, že potřebuji také pobíhat po mapě, porážet přisluhovače a sbírat diamanty či výhody. Až se mi z toho všeho při hraní točila hlava. Navíc všechno souvisí se vším. Dotlačím svého hrdinu na čtvrtou úroveň, super, podle povolání hrdiny získám možnost přehození kostky, nebo vyruším jedno zranění z kostky s lebkou, či získám diamant, nebo jednu úroveň navíc pro souboj s nestvůrou. Nebo když se mi povede uvařit čtyři lektvary, můžu si zdarma bez kostky vylepšit jednoho svého hrdinu. Uvařím další čtyři, paráda, můžu vyrobit, opět zdarma, polovinu předmětu. No a za poslední čtyři uvařené lektvary dostanu diamant navíc. Také každý předmět mi dá nějakou výhodu. Kromě těch, o kterých jsem se již zmínil, mi jeden z předmětů umožní procházet zdí, jiný vylepšit svého hrdinu a další mi dá body navíc. A při průzkumu místnosti zase. Můžu získat půl předmětu, lektvar, vylepšení hrdiny, či diamant. Občas ale také ztratím životy za průchod pastí, či v souboji s přisluhovačem. Zkrátka, možností, jak hrou postupovat a jak vše zkombinovat, je opravdu spousta. A právě to se mi na Papírovém doupěti líbí. O ideálním postupu také nerozhoduje hráč, ale náhoda. Na začátku dostanu nějakou schopnost, osobní cíl a úkoly, které mám společné s ostatními hráči, a v každém kole prostě musím využít symboly, jež padly na kostkách. A to se mi líbí. Vnáší to do hry takovou nejistotu a tajemno.

Co se týče interakce mezi hráči, není jí mnoho. Ale je mazaně tematická. Skupinky spolu soupeří o diamanty rozeseté po mapě. Každý ví, kde se diamanty nachází, ale musí sledovat pohyb ostatních, aby mu je někdo nevyfoukl. Diamant totiž získá pouze hráč, jenž k němu dorazí první. To je paráda. V málo hráčích to zas až tak nevadí, člověk těch diamantů zchrastí stejně dost, ale v osmi, to už je jiná. To jsem měl štěstí, když jsem aspoň jeden diamant z mapy ukořistil. Pohybu po mapě to dává úplně jiný rozměr. Druhou interakcí je souboj o karty úkolů vyložené na stole. Zase je získá jen ten první hráč, který splní podmínku.

Tajemné možnosti

Papírové doupě: Čmarovné dobrodružství si však můžete zahrát i jako kampaň. Ve hře jsou čtyři dějové linky vždy po třech kartách, které si můžete zahrát po sobě. Body získané v jednotlivých kapitolách se sčítají. Také lze všech dvanáct karet dobrodružství spojit v jednu obrovskou kampaň.

Druhou možností je zahrát si hru s mizejícími drahokamy. Po každém souboji s nestvůrou z mapy zmizí dva drahokamy, jejichž písmena má poražená nestvůra zapsané na kartě. 

Intermezzo IV:

Kampaň jsem si vyzkoušel a nějak mě to neuchvátilo. Prostě hraju více her po sobě. Zato hraní s mizejícími diamanty mě nadchlo a po vyzkoušení této varianty jsem ji již hrál pořád. Teda pořád vlastně ne. Když se nás u stolu sešlo hodně, nemělo to cenu, diamanty mizely docela rychle i tak, ale ve hře dvou či tří to bylo super zpestření. A hru to krásně obohacovalo.

Po boji

Papírové doupě: Čmarovné dobrodružství je hrou, kterou jsem po naučení pravidel hrál znovu a znovu. Chodil jsem po domě, chřestil na ženu a děti krabicí a lákal je ke hře. Také své herní skupiny jsem hned po příchodu zasvěcoval do tajů této hry. Je totiž lehce vysvětlená, rychle odehraná a má lákavé téma. Proto bych rád udělil hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

A když se mi nepovedlo přesvědčit okolí k dalšímu hraní? Ani to mi nevadilo. Papírové doupě jsem si užil i v sólové hře. A stále byla ta hra fajn. Bavilo mě překonávat své bodové rekordy. Zatím jsem skončil na devadesáti jedna bodech a nepřestanu, dokud tu stovku nepokořím. Proto si Papírové doupě: Čmarovné dobrodružství zaslouží i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SOLITÉRNÍ ZÁŽITEK.

Papírové doupě: Čmarovné dobrodružství získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games.

Hru můžete zakoupit přímo zde.