Pán prstenů: putování po Středozemi – Válečné tažení
Rohan a Gondor volají o pomoc
Nad Středozemí se stahují mračna. Vaše družina hrdinů je to jediné, co stojí mezi lidmi a naprostou zkázou. Z Mordoru se na Rohan a Gondor ženou skřeti a z jižních pouští Haradu pochodují šiky žoldáckých vojsk s gigantickými olifanty. Kdo je vyslal a co je jejich cílem? A dokážete před nimi ochránit města a vesnice lidí? Válečná rada věří, že ano, nebo v to alespoň doufá, a tak máte pověření samotného Sarumana, Denethora a Théodena. Boji se nevyhnete, to je vám jasné okamžitě, jakmile vyrazíte z Orthanku. Po pouhých několika hodinách cesty stanete tváří v tvář tlupě krvelačných žoldnéřů. Skončí vaše poslání rychleji, než začalo?
Válečné tažení představuje druhé velké rozšíření hry Pán prstenů: putování pro Středozemi. K hraní budete potřebovat základ, první rozšíření Stínové cesty ani dvě dosud vydaná malá rozšíření mít nemusíte. Právě proto, že Válečné tažení nelze hrát bez základu, se tu nebudeme věnovat herním mechanikám, které pochopitelně zůstávají stejné – ostatně hrdiny, předměty, mapové díly i nepřátele z Válečného tažení si můžete přidat do všech dřívějších kampaní, které si tak můžete zahrát znovu bez obav, že by vás čekalo opět to samé.
Máte-li rozšíření Stínové cesty, nebude pro vás v pravidlech Válečného tažení příliš mnoho nového: náročný terén a některé prvky terénů pro plán bitvy vám budou již dobře známé. Pokud Stínové cesty nemáte, najdete na celkem osmi stránkách sešitku pravidel Válečného tažení všechny dodatečné informace, které budete potřebovat. Navzdory stručné podobě jsou pravidla přehledná a doprovázená ilustrativními příklady. Přesto k nim jednu významnou výtku mám: překlad se zcela zásadně liší od překladu pravidel základu a Stínových cest, takže není na první pohled zřejmé, že se např. v odstavci o náročném terénu oproti Stínovým cestám skutečně nic nezměnilo. K překladu se ostatně ještě vrátíme níže.
Co je tedy ve Válečném tažení nového? Především můžete hrát za 6 nových hrdinů a svým hrdinům přiřadit 6 nových rolí. My jsme hrdiny zkoušeli s jejich doporučenými rolemi, díky čemuž jejich chování a schopnosti skutečně odpovídaly tomu, jak je líčí příběh na zadní straně jejich karty. Samozřejmě vám nic nebrání vytvářet si vlastní kombinace, naopak to ještě zvyšuje znovuhratelnost jednotlivých kampaní. Představme si ale jednotlivé hrdiny Válečného tažení. Boromir (voják) je člen původního Společenstva prstenu, skutečný bojovník, a jako takový u nás našel nejlepší uplatnění v pření linii bitvy. Boromira oceníte všude tam, kde je zapotřebí především síla a bojové dovednosti, jeho meči unikne málokterý nepřítel. Trpaslík Dvalin (sečtělý; ve hře je bohužel ponecháno původní anglické jméno Dwalin) je se svýma krátkýma nohama sice pomalý, ale disponuje vyrovnanou sadou vlastností a je tak univerzálním hrdinou do boje i vyjednávání či průzkumu. Příjemným bonusem navíc je schopnost jeho role, která vám pomáhá rychleji sbírat zkušenosti. Naší družině často chránil záda. Fréahilda z Rohanu (štítonoška) je naopak jako zdatná jezdkyně rychlá a agilní a ideálně se hodí pro hledání předmětů a odstraňování hrozeb, dokáže ale také významně podporovat schopnosti celé družiny; pro ostatní hrdiny je tedy dobré držet se jí nablízku. Svého věrného oře Bělovlase rychle vyměnila za Hraničářského koně, který jí pomáhá dokonale využívat její schopnosti podpory družiny (což je trochu škoda, tyto vlastnosti měl mít právě Bělovlas). Léčitelka a udržovatelka dobré nálady družiny Kalamita Bralová (zásobovačka) má pro každého dobrou svačinu nebo povzbuzující – a strach zahánějící – píseň a disponuje velkým množstvím inspirace, v případě nutnosti se ale hobitka docela dobře ohání i zbraní. Chcete-li hrát jen s hrdiny Válečného tažení, není radno ji podceňovat, jako léčitelka je (téměř) nenahraditelná. Stopař Medděd (průvodce) je schopen vždy najít správnou cestu a v družině funguje jako tank. Zároveň dokáže nepřátelům uštědřit poměrně značná zranění. Jeho podobu běsnícího medvěda oproti tomu využijete především v boji proti jednomu silnému nepříteli, k interakcím se zvíře příliš nehodí. Správné využití jeho proměn představuje další úroveň zajímavých herních rozhodnutí. Elfská lučištnice Renérien (lišák) dokáže být na herním plánu velmi rychlá a agilní zároveň disponuje velmi silnou schopností přidávání akcí ostatním hrdinům. Zároveň poměrně snadno získává inspiraci a léčí si zranění a strach.
Nepřátel je mnoho a odkudsi se jich na vás valí stále více. Boromir statečně bojuje s největší tlupou skřetů, střídavě seká mečem a uhýbá jejich rezavým zbraním, zubům a drápům. Fréahilda projíždí mezi nepřátelskými vojáky jako blesk, občas některého sekne, ale než se ten zmůže na protiútok, je štítonoška už dávno pryč. Trpaslík Dvalin zarputile kosí skřety sekerou: jeden – druhý – třetí… Hobitka Kalamita má už po kapsách připravené léky, masti a obinadla a hledá, kdo potřebuje její pomoc nejvíce. Vtom ale přímo před ní přistane létající bestie. Kalamita si povzdychne, rozkročí se, sevře v rukách svůj palcát a zavrčí: „tak pojď!“
Kromě nových hrdinů najdete ve Válečném tažení i nové nepřátele: obléhací věž, jezdce na vrrcích, okřídlené bestie (na nichž obvykle létají nazghúlové), válečného olifanta, skřety s válečným kladivem a vojáky (představující žoldáky z východu). Zatímco skřeti a vojáci jsou standardní nepřátelé, jezdci na vrrcích a bestie již představují mnohem těžší výzvu a olifanti a obléhací věže … no, nechte se překvapit!
Jak jsme již naznačili u Fréahildy, ve Válečném tažení mohou hrdinové nově využívat jízdní zvířata: na výběr je tu několik koní, poník a mula. Tato zvířata vám přinášejí další výhody do vašeho dobrodružství a navíc pěkně dokreslují atmosféru Pána prstenů, kde hrdinové strávili značný čas v sedle… Pomoci vám může také několik nových předmětů, mezi nimiž nově nalezete i předměty 4. úrovně (pravděpodobně ale budete mít problém vaši družinu podělit, je jich k dispozici málo). Cestu vám naopak mohou zkomplikovat karty strastí, které mohou být důsledkem neúspěšných interakcí nebo špatných rozhodnutí. Strasti („uvězněný“, „sklíčený“ nebo „vyděšený“) představují přechodné komplikace na vaší cestě, kterých se (na rozdíl od karet slabostí ve vašem balíčku) je možné poměrně snadno, byť za určitou cenu, zbavit.
Nakonec najdeme ve Válečném tažení 18 nových mapových dílů včetně zcela nových dílů interiéru. Zejména v nich se využije nová vlastnost terénu opevnění, která znemožňuje frakci (hrdinům nebo nepřátelům) přesouvat se do nebo z dané oblasti, pokud zde má druhá frakce prostou většinu. To lze využít k vlastnímu prospěchu, ale zároveň vám to může značně zkomplikovat téměř vyhraný scénář (ano, mluvím ze zkušenosti…).
Válečné tažení do hry přidává také celou řadu nových prvků terénu pro plán bitvy, který budete v kampani využívat poměrně často. Patří sem barikáda, přes niž se nelze přesunout bez speciálního příkazu, fontána, která uklidňuje a snižuje efekty strachu, jezírko, které dodává inspiraci, plot, přes nějž se lze přesunout jen pomocí obratnosti, příkop, který zraňuje kohokoli, kdo se přes něj přesouvá, a nakonec přibyla i truhla, jejíž úspěšné prohledání většinou přidá hrdinovi vědomosti.
Samotná kampaň Válečného tažení obsahuje 15 scénářů a nás příjemně překvapila jejich variabilita. Kampaň začíná na plánu bitvy (čtvercových dílech s přikládanými terény), nicméně namísto lítého boje vás čeká nesnadný úkol komunikace s válečnou radou složenou ze Sarumana, Théodena a Denethora. Již v rámci tohoto úvodního scénáře vás čeká první překvapení – a o různá překvapení a nečekané zvraty obecně nebude ve Válečném tažení nouze. Na plánu bitvy se budou rovněž odehrávat všechny přechody mezi rohanskou a gondorskou částí kampaně (jejich konkrétní podoba se bude ale měnit podle doby, kdy budete mezi královstvími procházet). Prostě si budete muset probít cestu neustále narůstajícími počty nepřátelských žoldnéřů. Stejně jako v rozšíření Stínové cesty se i zde budete muset hned po prvním dobrodružství rozhodnout pro jednu ze dvou možných cest, a i zde bude vaše rozhodnutí mít zásadní vliv na to, jakým způsobem se vaše kampaň bude odvíjet.
Rohan i Gondor čelí útokům žoldnéřských vojsk a zákeřným intrikám jejich vůdců, a tak na vás důležitá rozhodnutí čekají bez ohledu na to, kam se vydáte. Často vám nezbude nic jiného než vzít meč, sekeru či palcát a dobrodružstvím se probojovat, někdy se ale objeví i možnost mírového řešení. Časti si ale ani po úspěšně odehraném scénáři nebudete jisti, zda byl vámi zvolený postup správný, nebo vám způsobí mnohem větší problémy v budoucnosti.
V Umbaru se prý cosi chystá. Vyslali vás na průzkum do místa, které pravděpodobně již ovládají nepřátelé Gondoru. Zatím se vám podařilo zůstat v utajení, ale dobře si uvědomujete, že jedno neopatrné slůvko může vést k vašemu prozrazení. Kalamita Bralová je v hospodách jako doma, a tak se jí daří do hovoru o receptu na zaručeně nejlepšího králíka s brambory zaplést i pár zdánlivě nevinných dotazů na dění ve zdejším přístavu. Boromir se raději drží stranou, vidíme, že zástupci Gondoru tu skutečně nejsou vítáni. Přesto na předměstí vyslechl z úkrytu rozhovor stráží … i oni mluvili o přívalu jižanů. Už nemáte moc času, a tak jste se rozhodli proplížit do sídla místní rady, získat pár posledních informací a co nejrychleji uprchnout z města, kde cítíte stále rostoucí nepřátelství. Plni napětí se krčíte v úkrytu a nasloucháte…
Scénáře odehrávající se na mapě putování (skládané z mapových dílů) jsou většinou obrovské (měli jsme problém vejít se na stůl 120 x 100 cm). Zároveň jsou také plné obsahu. Kromě hlavních cílů a úkolů na vás čekají hordy nepřátel, obsahově často velmi zajímavé vedlejší úkoly a možnosti vydat se řadou různých směrů, přičemž směr, kterým se nachází váš cíl, budete často jen mlhavě tušit. Tyto scénáře nás nutily maximálně využívat schopnosti našich hrdinů a pečlivě plánovat postup. Válečná rada se tak nejeden večer konala i u nás nad herním stolem a sklenkou vína…
Aplikace funguje až na některé okamžiky dobře. Máte-li k dispozici tablet, hrajte raději s ním než s telefonem, na telefonu můžete snadno přehlédnout některé informace, které vám aplikace na mapě ukazuje, což vám může hru značně zkomplikovat. V prvním scénáři se také dlouho nedozvíte, co je vlastně vaším úkolem, jeho zadání v aplikaci vypadlo a vy tak víte jen, že před vámi stojí nelehký úkol: „předložit radě při hrozbě 16“. Co vlastně máte radě předložit tak jen matně tušíte. Jinak je text aplikace naštěstí srozumitelný, byť se nevyhýbá nepřesnostem a nejednotnosti. Hned zpočátku se tak bezdůvodně střídá tykání a vykání: „umísti plán bitvy,“ „umístěte terén,“ „umísti žeton postavy.“ Celkově ale aplikace funguje mnohem lépe a překlad je výrazně lepší něž při prvním spuštění kampaní Kosti Arnoru nebo Stínové cesty a chyby, které v aplikaci přece jen jsou, by mělo být možné poměrně snadno opravit (což už ostatně Blackfire přislíbil).
Mnohem větší problém představuje překlad fyzických komponent hry. Jako naprostý diletantismus korektora (či důkaz jeho absence) působí tři karty titulů, které jsou ovšem označeny jako „Díl X“ (kdesi někomu vypadlo „t“ v anglickém „title“ a překladač, protože tohle překladatel dělat nemohl, pak výsledné „tile“ přeložil jako [mapový] „díl“). Tyhle karty před tím, než byla hra puštěna na trh, prostě nikdo nekontroloval a neviděl, což je škoda. Ubohá Calamintha Bralová, léčitelka a kuchařka družiny (jejíž preferovaná role „zásobovač“ se moc pěkně odráží v jejích schopnostech s klíčovými slovy jako „jídlo“, „pití“ či „píseň“) byla snad jen z lenosti překladatele přeložena jako „Kalamita,“ přičemž „calamintha“ je ve skutečnosti marulka, bylinka využívaná v lidovém léčitelství. „Marulka,“ či třeba známější heřmánková „Kamila“ by tak hobitce slušela mnohem víc. Dvalin, známý pod tímto jménem z českého překladu Tolkienových knih, se ve Válečném tažení stal Dwalinem (což je sice drobnost, ale pro fanoušky Pána prstenů, jimž je hra určena, je to drobnost rušivá). Nepochopitelné je to, proč jsou v angličtině zcela identicky znějící pasáže pravidel přeloženy zcela jinak než v základu (a nejde tu o opravy). Hra má stále téhož vydavatele, neměla by si tedy držet jednotnou terminologii? Kromě toho je výsledek matoucí. Totéž platí i pro celou řadu karet dovedností, které jsou v originále identické, ale v překladu výrazně odlišné. Vyloženě chybný překlad je funkce karty zbroje „huňatý kožich,“ která v originále říká „Všechna zranění si berete jako rubová. Pokud utrpíte jakékoli množství strachu nebo zranění, můžete si připravit jednu schopnost z odhazovacího balíčku“ a v překladu „Otočte všechna zranění lícem dolů. Pokud otočíte libovolný počet karet strachu nebo zranění lícem dolů, můžete si připravit jednu schopnost z odhazovacího balíčku.“ Zde Blackfire přislíbil dodat ke kartám přelepky, problém se tedy (snad) vyřeší. Je ale škoda, že překlad neviděl korektor, který by právě jednotnost základu a rozšíření měl mít jako jednu z priorit.
Jaké jsou naše dojmy z Válečného tažení? Oproti Kostem Arnoru a Stínovým cestám (kampaně k malým rozšířením jsme nehráli) je, navzdory svému jménu, méně orientované na boj a mnohem více na průzkum a dobrodružství, nicméně boje si tu stále užijete dost a dost. Na rozsáhlé mapy putování, které se před vámi budou rozvíjet na stole, bude mít asi každý svůj názor: já jsem z nich byla nadšená, bavily mě možnosti, které mapy nabízely a nezbytnost přemýšlet o postupu a pečlivě jej plánovat. Pro mého spoluhráče Michala už byly ale zbytečně velké a vyloženě mu vadila nutnost přesouvat rozložené karty hrdinů a další komponenty tak, aby se nám vešly další a další mapové díly. Vedlejší úkoly, na něž můžete na mapě narazit, pro mne byly někdy dokonce zajímavější než hlavní dějová linka, nicméně je opravdu těžké si na ně najít čas. Hra tak ale aspoň neztratí svá tajemství do dalších průchodů téže kampaně. Boj je těžký, ne ale frustrující (alespoň většinou). Většinu scénářů se nám podařilo vyhrát, byť většinou na poslední chvíli. O to lepší byl ale pocit z vítězství. Velmi pozitivně hodnotím možnost u některých scénářů zvolit bojový nebo politický postup, byť dodnes netuším, zda byl námi zvolený postup ten správný (nebo zda „ten“ správný postup vůbec existuje). Celkově se Pán prstenů: Putování po Středozemi s každým rozšířením zlepšuje a Válečné tažení je dalším krokem správným směrem. Jediným a o to smutnějším negativem tak zůstává absence korektora při tvorbě české verze hry a výsledné množství chyb v překladu aplikace i – a bohužel zejména – fyzických komponent hry.
Pán prstenů: putování po Středozemi – Válečné tažení získává od Říše ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.
