…svolejme hraničáře…

• 

• 

• 

Pane, zvědové u pobřeží zahlédli lodě nájezdníků, měli bychom posílit obranu! Pane, vesnici za lesem sužuje smečka vlků, vesničani nemohou pracovat, pomozte! Na polích je letos mimořádná úroda obilí, připravuje se velká oslava, pane, tam nemůžete chybět! Ve zřícenině ve skalách se usídlil drak! Měli bychom zjistit, pane, jaké má úmysly.

Pokud vás podobné prosby poddaných nenechávají chladnými a nervózně pokukujete po meči či čarodějné holi, abyste pomohli bezbranným a zamezili příkoří, má pro vás vydavatelství ADC Blackfire dobrou zprávu. Do českých obchodů dorazila lokalizovaná hra s originálním názvem Oltréé. Neobvyklé jméno hry je údajně svolávacím pokřikem hraničářů.

Oltréé je kooperativní příběhovou hrou, ve které dva až čtyři hráči chrání pevnost i celé Království před různými druhy ultimátního nebezpečí. A protože nejen velkými problémy jsou hráči živi, řeší v kůži strážců také všelijaké drobné potíže i radosti poddaných, získávají suroviny a budují stavby. Tím vylepšují obranu pevnosti, schopnosti strážců a celkový věhlas království. Pokud něco z toho podcení… velmi pravděpodobně si na jejich ostatcích pochutnají skřeti či jiná havěť.

Cesta k úspěšnému zakončení hlavního příběhu je protkaná řadou drobných příhod, což dělá z Oltréé rozmanitou, výpravnou a napínavou hru. Autoři Antoinie Bauza (7 divů světa, 7 divů světa: Architekti, Takenoko…) a John Grümph (Oltréé je jeho prvotinou) vsadili na nekomplikovaná pravidla a krásný vizuál Vincenta Dutraita (Hrdina v kostce, Jaipur, Heat, série Lewis & Clark…), takže se Oltréé dá velmi dobře hrát i s dětmi. Tomu nahrává i rozumná herní doba přibližně jedné hodiny. Věkové doporučení na krabici 10+ není potřeba brát příliš vážně, komunita BGG doporučuje věk 8+, s čímž souzním.

Nedávno mě nadchla příběhová hra Cesty osudu. Příběhy máme u nás doma moc rádi a to v jakékoli podobě. Aktuálně u nás frčí dobrodružství hraničářova učně Willa a jeho mentora Halta. Není proto divu, že by si kluci (7 a 9) rádi zahráli něco, kde by si mohli vyzkoušet úděl hraničářů. Jenže příběhy postav v Cestách osudu jsou pro děti dost temné. Navíc kompetitivní (není možné si vzájemně pomáhat – ani herně, ani se čtením textů) a pro hraní je potřeba aplikace. S „apkami“ u deskovek nemám problém, ale faktem je, že během dne mají kluci elektronických zařízení až až a deskovkami se je od elektroniky snažíme spíše odtahovat. A tak jsem hledal, jestli existuje nějaká fantasy příběhovka podobná Cestám osudu, do které bychom se mohli s dětmi pustit společně. Naštěstí nám osud do cesty přivál hru Oltréé, která se stala odpovědí na naše přání.

Království v krabici

Krabice Oltréé je svou velikostí i váhou pěkný cvalík. Přestože se v ní nachází bohatý a rozmanitý obsah, není třeba se děsit. Hra obsahuje:

• hlavní a vedlejší herní plán
• 16 kartonových dílů budov + několik bonusových
• 100 karet střetnutí, 25 karet událostí, 25 karet potíží a 11 karet úkolů
• 6 balíčků karet Kronik
• 8 herních desek Strážců a jejich dřevěných figurek
• 30 dřevěných žetonů surovin a 4 žetony zdraví
• dřevěné ukazatele osudu, věhlasu a opevnění
• 5 dřevěných kostek povolání a 1 kostka osudu
• 1 osmistěnnou kostku lokací
• 74 kartonových žetonů a ukazatelů
• 1 pravidla hry v českém jazyce + lamakartu

Kartonové žetony a vnitřky herních desek Strážců je nutné vyloupat. Tloušťka kartonu je standardní, jeho perforace kvalitní, takže šlo vylupování snadno a rychle.

Žetony surovin, se kterými přicházejí hráči do kontaktu nejčastěji, jsou dřevěné a krásně barevné. Dřevěné a potištěné jsou také figurky Strážců, jejich vzhled odpovídá jednotlivým podobiznám na deskách Strážců.

I šestistěnné kostky a ukazatele osudu, věhlasu a opevnění jsou ze dřeva. Balení obsahuje několik uzavíratelných plastových sáčků, proto je možné žetony, kostky a karty roztřídit a usnadnit si tak přípravu hry. Spodní polovina krabice nabízí praktický a hezky vypadající insert, kde mají všechny komponenty své místo. Paráda, produkčně se hra opravdu povedla, na stole vypadá krásně, vizuál vtahuje do příběhů a barevné dřevěné komponenty umocňují pocit, že hrajete něco výjimečného.

• 

• 

Krabice Oltréé má, co se výšky a šířky týče, podobnou velikost jako „velké“ Jízdenky, prosím! nebo třeba Plyšová hlídka, jen hloubka je o nějaké dva centimetry větší. Rozložený herní plán zabírá na stole přibližně 56×70 cm a nějaké místo je potřeba i pro desky strážců a zásobu surovin, větší stůl je proto výhodou.

Příprava hry a pravidla

První příprava hry může vypadat složitě, ale není to nic těžkého, následující partie jsou na stole v řádu jednotek minut. Všechny součásti hry mají své místo i logický důvod. Stačí rozložit a spojit hlavní a vedlejší herní plán, kde je na obou znázorněno, kam co patří. První hru je nejlepší připravovat s pravidly v ruce. Pravidla, která mají celkem patnáct stran se spoustou návodných ilustrací, jsou totiž strukturována trochu jinak, než bývá zvykem. Na první straně je přehled a pojmenování všech komponent. Na další pak příprava hry na stole a krátké seznámení s celkovým konceptem. Následuje vysvětlení všeho, co je ve hře k dispozici: pole na herním plánu, desky hráčů, suroviny, budovy, kostky, kroniky, karty střetnutí a potíží… a teprve na stranách dvanáct až patnáct je popsáno, jak se hra hraje. Dává to smysl, jakmile hráč zná obsah hry, je samotné hraní velmi jednoduché. Ve stručnosti se vyhodnotí kostka osudu a efekt, který spustila, a pak si hráč vybere dvě různé akce ze sedmi běžně dostupných (pohyb, zisk surovin, stavba, střetnutí…) a případně k nim přidá akci speciální. Prostudování pravidel zabere asi dvacet minut až půl hodiny, vysvětlení principů hry spoluhráčům asi minut deset.

Úsilí o šťastný konec

Cílem hry je prožít a nejlépe přežít jednu ze šesti kronik. Výsledkem společného snažení může být velké vítězství, malé vítězství nebo prohra. Kroniky řídí chod hry a její délku. Mají podobu karet, ve kterých se listuje podobně jako v knize. Na dvoustránce tvořené dvěma kartami je ilustrace a jeden až tři krátké odstavce textu (ne, toto není Plyšová hlídka, čtecí pasáže zde trvají jen několik sekund). Příběhy v kronikách jsou rozmanité a někdy s překvapivým rozuzlením. Ze zkušeností, které jsem prozatím nasbíral, mám dojem, že každý příběh hráče vede také k trochu jiné strategii. Hráči si na začátku hry vyberou, do které kroniky se pustí. Spolu s kronikou si zvolí některou kartu cílů, kde jsou stanoveny různé úkoly (např. vyřešit určité množství potíží, postavit vybranou budovu, zabezpečit daný počet regionů…). Karty cílů mají různé obtížnosti, takže jimi lze regulovat celkovou náročnost hry. Čím více cílů se hráčům podaří během hry splnit, tím snadnější pro ně bude vyřešit závěrečnou zkoušku v nosném příběhu vybrané kroniky.

Kombinace kronik a karet cílů přináší nejen vyšší či nižší obtížnost, ale také zvyšuje znovuhratelnost. Přestože je při opakovaném hraní příběh kroniky stejný, cesta k vítězství může být různě spletitá.

Odlišné zážitky z hraní přináší také Strážci. Na výběr je jich celkem osm a liší se nejen svým povoláním (voják, řemeslník, učenec nebo cestovatel), ale také počtem životů a unikátní schopností. Povolání Strážců se projevují tak, že daný Strážce má během úkolu, který souvisí s jeho povoláním, o kostku povolání navíc. Kostky povolání mají na dvou stěnách symbol úspěchu, na jedné stěně symbol úspěchu se zraněním (hod bude považován za úspěšný, pokud hráč utrpí jedno zranění) a tři prázdné stěny jako symbol neúspěchu.

První kostku povolání dává všem Strážcům automaticky pevnost. Druhou jejich povolání. Další kostky lze získat stavbou různých budov. Pokud by se například ve hře objevil úkol „vyžeňte z vesnice obra“ a náročnost úkolu by byla dva vojenské úspěchy, pak by měl tyto potíže řešit nejlépe strážce s povoláním voják. Bude házet v základu dvěma kostkami (za pevnost a za své povolání) a případně další kostkou, pokud už hráči stihli v pevnosti postavit třeba Kasárna, které všem hráčům přidávají další „vojenskou“ kostku.

Můj dům, můj hrad, mé království

Hlavní herní plán má ve svém středu hrad s nádvořím. Pevnost je na tom na začátku hry bídně, nemá opravenou ani jednu ze čtyř věží a většinou nedisponuje ani žádnými dalšími stavbami. Na jedněch hradbách je ukazatel opevnění s hodnotou 3/9, na protilehlé hradbě pak ukazatel věhlasu také s hodnotou 3/9. Ukazatele obou hodnot je potřeba během hraní stále hlídat, pokud by klesly na nulu, hra okamžitě končí neúspěchem.

• 

• 

Kolem pevnosti je osm unikátních regionů. Pokud komunitu v daném regionu nic neohrožuje, jsou zde lidé ochotní pomoci. Pomoc má několik podob, ve čtyřech regionech komunita těží různé suroviny – kožešiny, palivo, rostliny a kameny. V jednom regionu lze zlepšovat opevnění pevnosti a v dalším pak zvyšovat věhlas království. Komunita v předposledním regionu zajistí strážci kompletní vyléčení zranění a zbývající region je tržištěm, kde lze směňovat suroviny za jiné suroviny nebo je prodávat za zlato v poměru jedna ku jedné. Na začátku hry se do každého regionu umístí lícem dolů tři karty střetnutí (ty popíšu později). Vedlejší herní plán se přiloží k hlavnímu plánu a umístí se na něj karta cílů, karty kroniky, střetnutí, potíží a událostí. Na políčko kroniky hráči postaví ukazatel osudu. V prvním kole se stránka kroniky neotáčí.

Osudová kostka

Hráči se ve svých tazích pravidelně střídají. Tah hráče začíná fází Zásahu osudu. Hráč hodí kostkou osudu, což způsobí, že se ukazatel osudu zastaví na jednom ze čtyř políček:

• Políčko kroniky – hráč přečte kroniku, jak se příběh vyvíjí a vyhodnotí dopad na hru.
• Políčko střetnutí – hráč hodí osmistěnnou kostkou lokací a podle výsledného čísla na kostce přidá do regionu stejného čísla kartu střetnutí. Ty mohou být v jednom regionu maximálně čtyři. Pokud by někde byly čtyři karty, musí se na ně položit žeton nezabezpečeného regionu. Takový region je potřeba řešit, protože až se příště zastaví ukazatel osudu na políčku střetnutí, bude každý nezabezpečený region stát hráče mínus jeden bod věhlasu.
• Políčko potíží – hráč hodí osmistěnnou kostkou lokací a do regionu, který padl na kostce, umístí lícem vzhůru kartu potíží. Pokud by příště měla karta potíží zamířit do stejného regionu, kde už karta potíží je, posouvá se nová karta do dalšího regionu. Kdyby byla karta potíží již ve všech regionech, hráči ztratí mínus jeden bod věhlasu. Dokud je v regionu karta potíží, není možné zde aktivovat pomoc komunity (těžit, léčit se, budovat, obchodovat…).
• Políčko událostí – hráč vezme z balíčku událostí kartu a přečte, co se stalo. Událost může být jednorázová (vyhodnotí se okamžitě a dále neplatí) nebo přetrvávající (platí až do chvíle, než někdo z hráčů opět stoupne ukazatelem osudu na políčko událostí).

Ukazatel osudu mezi jednotlivými políčky osudu obíhá stále dokola. Na kostce osudu může padnout pohyb o jedno pole, pohyb o dvě pole nebo stání na stejném poli. Na políčku kroniky je výjimka. Ukazatel zde nikdy zůstat stát nemůže. Pokud na kostce padne stání, i tak se musí posunout o jedno pole dál a políčko kroniky ukazatel zároveň nikdy nemůže přeskočit.

Ten dělá to a ten zas tohle… A všichni dohromady zachráníme zem!

Po skončení fáze osudu je na řadě fáze Vykonání dvou odlišných běžných akcí Strážce. Ty mohou mít podobu:

• Pohybu (přesun z jedné oblasti do vedlejší),
• odpočinku (léčení 1 života a zisk 1 proviantu),
• volání komunity (zisk výhody z regionu, ve kterém se Strážce nachází, pokud tam není karta potíží),
• řešení potíží (splnění úkolu, který je na kartě potíží),
• střetnutí (vyřešení střetnutí v regionu, odebrání karty),
• stavba budovy nebo věže (pro stavbu je nutné mít potřebné suroviny, postavená budova přináší výhody – kosty povolání navíc, zvýšení věhlasu nebo opevnění),
• oprava poškozené budovy.

Každá karta střetnutí přináší jedinečný minipříběh, ve kterém Strážci sehrají svou úlohu a vyhodnotí výsledek. Kartu střetnutí čte aktivnímu hráči jeho spoluhráč, aby aktivní hráč neviděl důsledky rozhodnutí či úspěchu/neúspěchu. Vyústění miniřpíběhu totiž závisí na rozhodnutí aktivního hráče (pomůžu/nepomůžu, budu se do toho plést/nebudu) nebo na hodu kostkami povolání. Výsledkem pak může být zisk surovin, zlata, věhlasu… V případě neúspěchu také zranění, ztráta surovin či poškození opevnění. Někdy je odměnou za pomoc jen dobrý pocit.

V každém případě, ať už dopadne střetnutí jakkoli, karta opouští herní plán, což je pozitivní pro všechny hráče. Pokud se hráčům podaří v regionu vyřešit všechna střetnutí a také postavit na sousedící straně pevnosti věž, region se stane zabezpečeným a žádná nová střetnutí už do něj nebudou přidávána. Karet setkání je v krabici celkem sto a jsou rozděleny po dvaceti kusech do pěti barev. V jedné hře se hraje pouze s kombinací dvou barev, tím pádem do hry přichází jen čtyřicet karet setkání v barvách, které stanovuje karta cílů. To opět zvyšuje znovuhratelnost a rozmanitost.

Strážce nelze nijak vylepšovat vybavením. Jediný artiklem v cestovním vaku může být proviant v podobě žetonu chleba. Hrdina uveze maximálně tři chleby a spotřebováním jednoho chleba může jednou přehodit výsledek na kostkách povolání. Spotřebováním dvou chlebů získá bonusovou akci ke svým základním dvěma, kdy může do třetice udělat jakoukoli z dostupných činností (i tu, kterou provedl dříve ve svém tahu). Kromě již popsaného, obsahuje hra ještě několik dalších unikátních „součástek“, které se vážou k příběhům jednotlivých kronik a nebudu je zde odhalovat, abych „nespoileroval“. Pro navnadění si dovolím v následujícím odstavci alespoň jeden obrázek.

Hraničářská rodina

Na začátku recenze jsem zmínil, že je Oltréé vhodný pro hraní s dětmi. Ve chvíli, kdy děti umí číst a vydrží u hry sedět, mohou hrát. Dokonce ani to čtení není podmínkou, stačí, když budou ve hře alespoň tři hráči z nichž dva umí číst. Druhou podmínkou je trpělivost. Při první kronice, která slouží k zažití pravidel, to není nic těžkého, protože jde o kroniku s poloviční délkou oproti ostatním pěti. Delší kroniky už tu hodinku a kousek zaberou a náš sedmiletý Maty, pro kterého pravidla nebyla žádný problém, neměl dost trpělivosti hru „usedět“. Je škoda, že v krabici není krátkých kronik alespoň o jednu víc. V každém případě nás hra úspěšně vtáhla do příběhů a role Strážců jsme si všichni užívali.

Při hraní s dětmi mě bavilo sledovat jejich uvažování a rozhodnutí. Bylo vidět, že se z chyb a proher rychle učí a já se je snažil příliš neovlivňovat. Hra totiž svádí k roli alfa-hráče, který může ostatním režírovat nejlepší postup. Zkušenější parta hráčů si toto musí pohlídat, aby to nekazilo zážitek ze hry a příběhu. Příběh mohou někdy zaříznout také smolné kostky. Stalo se nám to zatím jen jednou, ale Kryštůfkovi se třikrát nepodařilo splnit kartu potíží. Potřeboval hodit dva úspěchy, měl k dispozici dvě kostky… Při třetím pokusu dokonce vyčerpal proviant, ale ani napotřetí se to nepovedlo. V důsledku toho nám v dalším kole klesl věhlas na nulu a hra skončila. Byla to fakt smůla, protože potíže není nutné vyřešit v jednom tahu, na kartu se pokládají kostičky dílčích úspěchů, pokud padne alespoň jeden. V plnění pak může pokračovat další hráč, nebo si smolař počká na svůj další tah. Zatroleně! Ale chápu, život v království není jen procházkou rajskou zahradou.

Příběhy a jejich podání jsou v Oltréé základním kamenem. Když se do nich hráči vcítí, čtení dodají na dramatičnosti a napínavosti, případně si hraní podbarví nějakou stylovou hudbou, pak je Oltréé vskutku epickým zážitkem. Opakované hraní kronik už nepřináší žádná velká překvapení. Kdo příběh zná, tuší, jaké suroviny je potřeba těžit, nebo jaké stavby nejlépe budovat, aby byl postup příběhem co nejefektivnější. Přesto různá obtížnost, jiné karty cílů a jiný mix setkání vytvoří odlišný zážitek. Pokud je někdo podobným „hermanem“ jako já a rád učí hry své kamarády, nemělo by mu opakování vadit. Šest příběhů je celkem dost a ne každou kroniku se podaří dokončit napoprvé. Pokoření celé hry tak může zabrat třeba deset hodin. Vzhledem k tomu, že délka hry je dána délkou kroniky, počet hráčů nehraje významnou roli. V plném počtu většinou hráči volí každý odlišné povolání, aby se jim snadněji plnily úkoly. Hra tuto výhodu vyrovnává v menším počtu hráčů tak, že si Strážci mohou před začátkem hry v pevnosti vybudovat některou ze čtyř stanovených budov. Logicky většinou vyberou tu, jejíž kostka jim v povolání schází. Možná je díky tomu hra v méně hráčích o chlup lehčí. Strážci disponují více kostkami, ale zase musí mnohem více cestovat, aby mohli kostky uplatnit tam, kde je to potřeba. V textu jsem si posteskl nad existencí jediné krátké kroniky. Našel jsem na internetu, že původní zahraniční vydavatel rozdává na herních veletrzích jako promo ještě bonusovou krátkou kroniku s podtitulem „Krysy, krysy, krysy“. Zeptal jsem se na ni Michala z ADC Blackfire a zjistil, že její elektronickou verzi má český vydavatel také k dispozici. Bude-li prý volný překladatel a čas, mohli by ji BF u nějaké příležitosti vydat v podobě tisknutelného PDF.

Letošní Štědrý večer se nabízí jako velmi dobrá příležitost, co myslíte, ADC Blackfire (mrk, mrk)?

• 

• 

Pokud se u nás bude Oltréé dařit, mohli bychom se snad dočkat i rozšíření Undead & Alive, které se odehrává na stejné herní ploše, obsahuje jednu krátkou a dvě dlouhé kroniky a dokonce i nějakou novou herní mechaniku. Rozšíření je od podzimu dostupné ve Francii, anglická verze by se měla podle BGG objevit v dubnu 2023. A kdo ví, do nějakého fanouškovského rozšíření se mohou v případě Oltréé klidně pustit i samotní hráči.

Závěrečné hodnocení

Nečekal jsem, že mě letos ještě nějaká hra překvapí. Oltréé je pro mě a pro mé domácí spoluhráče moc příjemným překvapením, které rádi doporučíme ostatním. Pokud se vám líbí historické fantasy a kooperativní příběhové hry, neváhejte!

Oltréé získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.