Ohrožení

Hra sdělující důležitost ochrany zvířat

Kdesi v Bhútánské džungli.

Zarostlý mladík si horečně prosekává cestu porostem. Je viditelně nervózní a spěchá nehledě na šrámy a odřeniny, které mu způsobují trny a šlahouny zlámaných větví. Očividně sleduje nějaký důležitý cíl. Na zádech nese obrovský batoh. Občas se zastaví a zkontroluje blikající bod na svém GPS přístroji. Poté opět ostře vyrazí na pochod. Je dusno a vlhko, sotva popadá dech, přesto nezpomaluje. Opět nahlíží na GPS. Už je skoro u cíle, nyní je třeba být obezřetný. Opatrně rozhrnuje podrost a tiše postupuje vpřed. Zepředu se ozývá tiché zavrčení. Mladík ztuhne a opatrně pohlédne vpřed. Ano! Na planince před ním leží majestátní, oranžovo-černá silueta. Tygr! Mladík si šelmu se zájmem prohlíží. Zadní tlapu má poraněnou a chycenou v železech. „Zatracení pytláci,“ zamumlá sotva slyšitelně mladík. Opatrně sundává batoh, vyndává pistoli, zamíří a střílí. Z hlavně vylétá uspávací šipka a zabodá se tygrovy do stehna. Tygr mocně zařve, vstát se mu však nepodaří, již je příliš zesláblý. Po chvíli šelma usne. Mladík vyráží vpřed, vyprostí tygrovi zraněnou nohu ze želez a rychle ji ošetří. Pak vystřelí do vzduchu světlici a čeká na pomocníky. Tygr žije. Převezou jej na léčení a brzy vypustí zpět do přírody.

V jednom z honosných venkovských sídel v Anglii.

V bohatě zdobeném pokoji praská oheň v krbu. Před ohněm je stolek s ovocem a konvice s horkým čajem. Vedle stolku je pohodlné křeslo. V křesle sedí starší žena. I zde, v pohodlí svého domova je pečlivě oblečená, učesaná a nalíčená. Právě si pročítá denní tisk. Zřejmě ji jeden z článků upoutal, neboť již hodnou dobu neobrací stránky a stále se dívá na stejné místo. Po chvíli noviny odloží, vstane a pomalu kráčí k oknu, kde se nachází stolek s telefonním aparátem. Chvíli přemýšlí, pak zvedne sluchátko a vytočí jakési číslo. „Dobrý den, sežeňte mi prosím číslo na pana di Capria. Zavolejte mu mým jménem, že si přeji se s ním setkat ohledně jeho nadace na záchranu tygrů. Ráda bych se dozvěděla více informací a podrobností o tomto projektu.“ Po tomto telefonátu žena usedne zpět do křesla a zamyšleně hledí do krbu. O několik desítek minut později zazvoní telefon, žena vstane, zvedne sluchátko a pozorně naslouchá. Pak odpoví: „Ano, to mi vyhovuje, přijmu Vás ve svém domě, abyste mi mohli vše ukázat a vysvětlit. Vaše idea mě oslovila a jsem rozhodnuta poskytnout Vám své finance.“ O týden později vychází v novinách palcový titulek: „Tygrům svítá naděje na záchranu. Anglická lady poskytne své bohatství na jejich záchranu.“

V jedné zapadlé indické vesnici.

Po hliněném vydupaném plácku suplujícím náves, peláší malý hošík. Něco nesrozumitelně křičí. Po chvíli se v ohybu cesty na kraji vesnice vynoří blonďaté děvče s velikým batohem. Dlouhé copy se jí pohupují v rytmu ostrých kroků. Z chýší vykukují zvědavé obličeje domorodců. Snad poprvé v životě vidí tak světlou pleť. Děvče se usmívá a plynulou indštinou se shání po náčelníkovi. Chvíli s ním rozmlouvá, náčelník pokyvuje hlavou. Brzy nato mizí děvče s několika domorodci v džungli. Muži provázející děvče se nestačí divit. Mají ji zavést na místa, kde se vyskytují tygři. To je životu nebezpečné. Dobrovolně by tam nikdy nešli. Je to ale příkaz náčelníka vesnice. Děvče občas zastavuje a něco upevňuje ke stromům. Po několika hodinách dochází k nevysoké skále. Žena poděkuje a pošle domorodce pryč. Sama si rychle hloubí a buduje nízký zemní kryt. Brzy mizí uvnitř. Vesnice žije opět svým životem. Blonďatou dívku již dávno oplakali jako oběť tygrů. O to větší překvapení pro vesničany je, když se děvče po měsíci vynoří usměvavé a živé z džungle. Se všemi se rozloučí a mizí tak rychle, jak přišla. Později vychází v slavném přírodovědeckém časopisu úžasná série fotek a článek o výchově tygřích mláďat. Samozřejmě má ihned obrovský ohlas u veřejnosti.

Před honosnou budovou soudu v jedné velké zemi.

U policejních zátarasů se tlačí obrovský dav lidí. Všichni křičí nejrůznější hesla a mávají transparenty. Vypadá to, že právě probíhá nějaké obzvlášť citlivé soudní stání. Po několika hodinách se dveře budovy otevírají a před dav předstupuje drobný, elegantně oblečený prošedivělý muž. Dav zvědavě utichá a se zájmem čeká, až muž promluví. „Dámy a pánové. Dnes se v soudní síni rozhodlo o bezprecedentní pokutě pro těžařské společnosti, které pustoší indické pralesy.“ Mužův hlas zanikl v obrovském jásotu přítomných. Po chvíli zvedl muž ruku na znamení, že chce ve své řeči pokračovat. Dav utichl. „Těžaři navíc musí okamžitě ukončit práce a poničená krajina musí být na náklady této společnosti revitalizována. Životní prostředí tygrů už těžba nebude ohrožovat!“ Dav opět propuká v jásot a muž se usmívá. Je tak krásné vyhrát spor o přírodu s nadnárodní společností.

V budově OSN.

Po ztichlé chodbě kráčí drobná žena v kostýmku. Asi nějaká sekretářka, pomysleli by si mnozí. To by se však pořádně spletli. Žena jde příliš sebejistě a z jejích pohybů čiší sebevědomí a rozhodnost. Tak asi nějaká vyslankyně nebo politička, pomysleli by si jiní. . Kroky ženy se zastaví u jedněch dveří. Žena rázně zaklepe a vstoupí dovnitř. Uvnitř ji uvítá malinko překvapený asistent jednoho velvyslance při OSN. „Prosím posaďte se zde, ohlásím Váš příchod.“ Praví rozechvěle asistent a odbíhá do vedlejší kanceláře. Ženu ani nenapadlo si sedat a kráčí asistentovi v patách. Ve vedlejší kanceláři nenechá asistenta ani promluvit a ihned se ujímá slova. „Vážený pane vyslanče, jdu za Vámi opět s naší věcí. Kdy jindy již vystoupit na jednání OSN s návrhem na ochranu tygrů, když ne nyní?  Záchrana zraněného tygra ze spárů pytláků, štědrý dar významné rodiny, úžasný fotoseriál o životě tygřice a jejích mláďat, a vyhraný soudní spor o území tygrů s těžařským korporátem. Věřte mi, že Vám to přinese mnoho kladných politických bodů.“ Vyslanec překvapeně zamrká očima nad tím přívalem slov, pak si povzdechne a vstane. „Tak dobře, večer vystoupím před radu a vznesu požadavek.“ Žena se spokojeně rozloučí a na chodbě nadšeně zavýskne. Tak už jen tři.

krabice hry

Seznámení se s problematikou

Přede mnou na stole leží krabice s velikou tygří hlavou na víku. Jedná se o hru Ohrožení, jejímž autorem je Joe Hopkins. S grafickou stránkou a ilustracemi mu vydatně, a hlavně skvěle pomohli ilustrátoři Ben Flores a Beth Sobel (Pelíšek, Subastral, Vinohrad, Na Křídlech). Hra původně vyšla pod křídly vydavatelství Grand Gamers Guild, s nimiž se na české lokalizaci domluvilo vydavatelství REX hry.

Záchranářská skupina může čítat jednoho až pět různorodých odborníků, kterým je alespoň deset let. Jeden pokus o záchranu živočišného druhu jim pak zabere asi hodinku.

Ohrožení jsou kooperativní hrou, která pěkně využívá házení kostkami a jejich rozmisťování na akce. Hráči se vžijí do rolí zoologa, dokumentaristy, lobbisty, právníka či filantropa a snaží se společným úsilím zachránit ohrožené tygry či mořské vydry.

Ohrožení byli také nominováni na cenu Golden Geek za nejlepší kooperativní hru roku 2020.

herní obsah

Důkladná prohlídka

Ohrožení jsou přesně tím typem hry, která mi je doma nekompromisně odebrána mými dětmi a důkladně prozkoumána.

V krabici jsme objevili oboustranný herní plán s džunglí pro tygry na jedné straně a s oceánem pro vydry na straně druhé. Dále kartonové oboustranné desky postav s ženskou a mužskou postavou , pěkně barevné kostky hráčů, kostku mláďat a kostku znečištění, žetony peněz, žetony odlesňování/znečištění, akční karty postav, karty událostí a velvyslanců a pevné listy scénářů pro tygry a mořské vydry. Nechyběly ani dřevěné figurky tygrů a vyder.

Intermezzo I:

Co se vzhledu a materiálu týká, jsou Ohrožení hrou mimořádně vyvedenou. Karty mají krásné realistické obrázky, i použité symboly na nich jsou intuitivní a snadno zapamatovatelné. Nechybí ani faktické poznámky na kartách událostí. Zaujaly mě i zvláštně tvarované desky postav. Oceňuji jejich oboustranné, genderově vyvážené, provedení. Doma jsme snad poprvé neměli problém s výběrem postav pro dcery. Holky si podle obrázků hned vybraly své favority. Co je však nejkrásnější, jsou dřevěné figurky. Jsou umně vyřezané i nabarvené. Tygři se svými pruhy byli od začátku nejoblíbenější komponentou hry, ale působivé jsou i vydry, které si leží na herním plánu jako by si hověly na zádech.

Docela mě překvapilo, že mi holky zabavily pravidla a počaly je studovat. Vypadá to, že mi končí doba klidného listování pravidly. Budu si je muset vždy stáhnout na internetu.

hráčské karty akcí

Stanovy organizace

Pravidla jsou popsána na dvanácti stranách formátu A4. Jsou krásně přehledná a moc pěkně se nám podle nich hra učila. Asi mi to nebudete věřit, ale má sedmiletá dcera si celá pravidla přečetla před spaním. Myslel jsem, že si jen prohlíží obrázky, ale kdeže, druhý den mě překvapila svými znalostmi, když nás při hraní opravovala. Ono se není čemu divit. V pravidlech je vše krásně popsáno, zároveň ukázáno na obrázcích a vysvětleno na příkladech. Opravdu dobrá práce.

desky hráčů

Přípravy na terénní akce

Připravit si Ohrožené ke hře není vůbec těžké. Vyberete si variantu hry, kterou si chcete vyzkoušet – buď tygry, nebo mořské vydry, a připravíte si na stůl herní plán odpovídající stranou vzhůru. Na první rok kalendáře si umístíte ukazatel roku. Podle listu scénáře pak na plán rozmístíte zvířata. Vedle plánu se připraví hromádky peněz, kostiček vlivu, předepsaný počet destiček kácení/znečištění, kostky mláďat a znečištění a zbytek dřevěných zvířátek. Nad herní plán se vylosuje šest karet vyslanců lícem dolů.

Každý z hráčů si pak ještě musí připravit svou postavu. Vybere si desku hráče a k sobě si vezme karty akcí a specializací, tři kostky své barvy a žeton tahu. Při počátečních partiích jsme uvítali také přehledové karty. Hráči si pak vyberou jednu ze svých dvou karet specializací a odhalí příslušnou akční kartu. Nakonec ještě každý zamíchá svůj balíček karet akcí a dvě si dobere do ruky. No a záchrana může začít.

připravená hra

Intermezzo II:

Příprava hry je rychlá a lehká. Co mě však zaráží je výběr karty specializace pouze ze dvou možností. Bavilo by mě mnohem více, kdybych si své zaměření mohl vybrat z mnohem více možností. Hra by mohla být mnohem zajímavější a pestřejší. Taky mě velice zarazila absence jakéhokoli příběhu živočišného druhu na kartě scénáře. Příběh o zvířeti, jeho aktuální stavy a rozšíření, to vše by mě zaručeně mnohem více vtáhlo do hry. Zde u mě mají autoři veliké mínus. „Proč mám zachraňovat mořské vydry? Co jim hrozí? Kde žijí? Kolik jich je? Jsou lovené?“ Vás by to nezajímalo? Stačí vám jen: „Hele jdeme hrát Ohrožené. Dáme tygry na normální obtížnost.“ Cítíte, jak moc tam ten příběh chybí?

Pojďme tedy zachránit ohrožený druh.

Úkolem hráčů je pomocí akcí ve společné nabídce udržet zvířata mimo nebezpečí a bránit jejich životní prostor. Zároveň se také snaží o co největší rozmnožení zvířat. Ani to by však k výhře nestačilo.  Hlavním úkolem je totiž v průběhu kol odhalit a přesvědčit alespoň čtyři vyslance, aby hlasovali pro záchranu živočišného druhu. Hráči zvítězí právě tehdy, když tyto vyslance přesvědčí. Naopak hráči prohrají, pokud zvířata vyhynou, jejich životní prostředí je příliš poškozeno, nebo se jim nepodaří do konce hry přesvědčit dostatek vyslanců.

Záchrana zvířat probíhá v několika kolech – rocích. Kolik jich bude, závisí na počtu hráčů ve hře.

V každém roce má každý hráč jeden tah, v němž provede svou postavu celkem pěti fázemi. Fází akcí, fází mláďat, fází zničení, dále fází události, a nakonec fází konce kola. Jakmile se takto vystřídají všichni hráči, posune se ukazatel roku a začíná další kolo.

První je tedy fáze akcí. Hráč nejprve hodí třemi svými kostkami, které následně rozmístí na přístupné akce na herním plánu a v prostoru společných vyložených akčních karet. Hráč však nemůže kostky rozmístit jen tak, jak se mu zachce. Každou akci smí ve svém tahu použít jen jednou a navíc pozor. Pokud už někdo hrál před ním a on chce použít akci, na které je již cizí kostka, musí použít kostku s vyšším číslem, než na akci zrovna leží.

karty vyslanců

Intermezzo III:

Tato fáze je pro mě vždy tou nejzábavnější. Teda, pokud jsem na řadě. Říkáte si možná: „To je toho, vždyť to nic není, prostě si nakombinuji kostky na akce tak, aby mi to vyšlo.“ No jo, na začátku však jsou k dispozici jen čtyři akce na herním plánu. Jedna je pohyb zvířetem, druhá je odstranění znečištění životního prostředí, třetí je vyložení karty a čtvrtá zisk peněz či nové karty. Na posledně zmiňovanou jde naštěstí položit kostka jakákoli. A teď si představte, co se nám stalo. Věřte či nevěřte, první hra, první hráč a první hod kostkami. A co padlo? Tři šestky. To prostě nevymyslíte. Pěkně jsme se zapotili. To, že je poslední akce na herním plánu přístupná kdykoli, je možná důsledkem něčeho podobného, co se stalo autorům. Jak však hra pokračuje, je k dispozici více a více akcí z karet, a tak ten stres z toho, co kdo hodí, již není tak velký. Každý si v pohodě vybere, co chce zahrát. To je docela škoda. Myslím, že by hře pomohlo omezit počet vyložených karet akcí. Ale to je jen maličkost, hra vám bude tak zatápět, že naopak budete rádi, že hodnoty kostek nemusíte řešit.

Co mě však hodně mrzí jsou karty akcí jednotlivých postav. Byl jsem přesvědčený, že půjde o unikátní karty jednotlivých povolání, které se budou vzájemně doplňovat. Jenomže ze čtrnácti karet hráčů je jich deset naprosto shodných a jen čtyři se liší. Jsem skálopevně přesvědčený, že bych si hru mnohem více užil, kdybych za každou postavu mohl hrát unikátní karty. Bylo by pro mě zajímavé sledovat, která kombinace postav je nejsnadnější pro záchranu druhu, a kde naopak spolupráce malinko drhne. Takto je vlastně úplně jedno, za koho hrajete. Každý hraje úplně stejně a do společné nabídky akcí přichází stále stejné karty. To není úplně nejnápaditější, že?

Co se mi naopak líbí je systém utajených požadavků vyslanců. Karty jsou otočené lícem dolů a až ve chvíli položení prvního žetonu vlivu vlastně odhalíte požadavky vyslance. „Nejdřív si domluv schůzku a vyslance navštiv. On ti pak poví, co by ho přesvědčilo zvednout ruku pro záchranu ohroženého druhu.“ To je opravdu skvělé. Kolikrát jsme při hře přemýšleli, zda se ještě vyplatí kontaktovat nové vyslance a doufat tak v měkčí požadavky, nebo se soustředit na přesvědčování již odhalených vyslanců.

rozehraná hra

Jakmile hráč použije své tři kostky, přejde do druhé fáze kola. Tou je fáze mláďat. Hráč spočítá počet dílků mapy, na kterých jsou dvojice zvířat, a hodí kostkou mláďat. Pokud mu padne hodnota nižší nebo rovna počtu pářících se dvojic zvýšenou o jedna, narodí se nové mládě. To se umístí na políčko plánu vedle některé dvojice.

Intermezzo IV:

Tohle mé děti moc prožívají. Vždy, když se povede nový přírůstek jsou úplně bez sebe nadšením. Je to pěkný herní prvek. Také se mi líbí rozdílná pravidla páření pro tygry a pro vydry. Zatímco tygři se po páření rozejdou od sebe, vydry zůstanou stále společně. I proto považuji narození tygrů za větší oříšek, než vyder.

Třetí fází kola je fáze zničení. Zde si hráč zvolí řádek či sloupec a pak hodí černou kostkou zničení. Hodnota na kostce určí políčko na plánu ve zvoleném sloupci či řádku, kam se umístí dílek odlesňování v případě tygrů či dílek znečištění v případě vyder.

rozehraná hra

Intermezzo V:

Jestliže je fáze narození mláďat pro děti událostí radostnou, tato fáze se občas neobejde bez slziček. A to ve chvíli, kdy nám dílek znečištění padl na políčko se zvířaty, která se tím odstraní ze hry. Tato fáze je naopak obtížnější u vyder, kdy se na znečištění hází dvakrát.

Také jsme si vyzkoušeli zvýšit obtížnost hry a házeli jsme dvěma kostkami, které nám náhodně určily políčko pro znečištění. Obtížnost se tak mnohonásobně zvýšila a vítězství již nebylo takovou samozřejmostí jako v ostatních případech.

Po ničení prostředí pokračuje tah hráče fází událostí. Zde je otočená karta událostí, která nám řekne, co hrozného se našim zvířatům ještě stalo. Ano, události jsou ve většině případů škodící. Některé události jsou dlouhodobé, jiné se spustí s příchodem nějaké další události, jiné se spustí hned.

Zde bych jen zmínil, že události se dost často v balíčku opakují a hra nám sklouzávala k jisté repetivnosti a nudě.

Poslední fází je fáze konce kola, kdy si hráč jen dobere novou akční kartu ze svého balíčku do ruky.

Tím je tah hráče u konce a na řadě je hráč další.

rozehraná hra

Intermezzo VI:

Možná vás při čtení průběhu hry napadlo: „Vždyť to je strašně zdlouhavé, co dělají ostatní hráči, než přijdou na řadu?“ Aspoň u nás nic. A ano, čekání na svůj tah je v pěti lidech opravdu nekonečné. Ve hře není tolik rozhodnutí, aby se ostatní do hráčova tahu zapojili. Ve čtyřech je situace podobná, ale při rodinném hraní s menšími dětmi, kterým pomáháte už to tak ubíjející není. Mě hra nejvíce bavila ve dvou a třech hráčích. Sám jsem Ohrožené nehrál.

Výsledky snažení

Dle mého názoru jsou Ohrožení pěkná rodinná hra se zajímavým a poutavým tématem. Při rodinném hraní mi ani nevadí docela veliký vliv náhody.

Hra svým tématem upozorňuje na potřebu ochrany přírody. To je důležité. Problematika se tak dostane i do podvědomí menších dětí.

Za tuto snahu uděluji Ohroženým OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VZDĚLÁVACÍ CHARAKTER.

Také bych chtěl vyzdvihnout jednoduchá pravidla, jež jsou navíc krásně popsána v brožuře. Neváhám tedy doporučit hru i začátečníkům, nebo rodinám pro hraní s dětmi. Jistě si při zachraňování užijí spoustu společných krásných chvil.

A proto jsem se rozhodl udělit Ohroženým OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

Ohrožení získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Rexhry.jpg.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: