Cítím, cítím člověčinu!

• 

• 

• 

Úvod

Probudíte se občas v noci s tím, že nemáte v posteli co pohledávat? Že byste udělali lépe, kdybyste se oblékli a vydali se nocí parkem a po nábřeží, zaposlouchali se do zvuků noci, prodrali se výpary nad kanálem jako sto let starou pavučinou, a v příhodný čas přistoupili k nebohému kolemjdoucímu, který se potuluje venku i v tuto nekřesťanskou hodinu? A s rostoucí žízní byste narušili jeho osobní prostor!

Vzbudíte se někdy pod tíhou tlukotu srdce, v jehož ozvěnách promlouvá hlas, který svolává k lovu? A co takhle poměřit síly se svými nemrtvými kumpány, kdo za noc uloví nejvíce?

Noc upírů vás skrze mechaniky deck-building a push your luck zve k závodu o věhlas a titul predátora panství. Podaří se vám úspěšně nalovit potřebný objem obětí a zároveň do své kobky ulehnout dříve, než vás na prach spálí slunce?

Upírskou taškařici má na svědomí Richard Garfield, který se v 90. letech proslavil karetní hrou Magic: The Gathering, později v roce 2002 udělal pro Wizards of the Coast opět karetní Star Wars: Trading Card Game. Na český trh se díky REXhrám dostal také Garfieldův Vládce Tokia z roku 2011.

Hru svými ilustracemi doprovodili tři nepříliš známi kreslíři, přesto u každého z nich již najdeme jeden pěkný zářez. Marta Ivanova (Furnace z Essenu 2021), Jocelyn ‘Joc’ Millet (Khôra: Rise of an Empire z loňského roku, kterou česky chystají v BoardBros), Semyon Proskuryakov (pro něhož je Noc upírů první hrou, nicméně se s Jocelynem podílel i na rozšíření The Hunger: High Stakes z tohoto roku).

Nevíme sice, zda Albi vydá i rozšíření, nicméně ptát se na to je zcela předčasné. Pojďme se podívat na zub základní hře.

V recenzi ani ve hře není rozdílu mezi hráčem a upírem.

Seznámení s hrou

Krabice je naditá několika platy kartonu s žetony a destičkami úkolů, velkým balíčkem karet, dřevěnými žetony. Nechybí ani herní plán, přehledové karty postav šesti hlavních upírů a modulární stupnice lovu.

Herní plán je oboustranný – se stranou pro začátečníky a stranou pro veterány. Ve středu v horách se tyčí hrad, z něhož se přes hřbitov a vesnici vydáte na lov této noci. Z vesnice v podhůří dojdete do nížiny a z ní případně až do lesa. Vydat se můžete pěšky po silnici, po železnici, anebo plout lodí. Trasa tvoří šneka končícího v levém horním rohu zahradním bludištěm se třemi růžemi.

Každý upír začíná hru s vlastním balíčkem karet, který je totožný pro každého z nich. Těchto šest karet je zamícháno, tři si hráč dobere na ruku a tři vytvoří balíček dobírací. Když je hráč na tahu, vyloží své tři karty z ruky do své herní oblasti, takže je vidět, jakou má v součtu rychlost, či zda se potýká s následky nějakého slupnutého človíčka spoléhajícího se na česnekovou prevenci. (Pokud hráč ulovil člověka označeného papričkou, tak kdykoliv při jeho zahrání do své herní oblasti začne pociťovat následky pálivosti a musí nejprve ze všeho vyřešit jeho požadavek/efekt, který upírovi pravděpodobně uškodí.) Tuto rychlost rozdělí mezí (prvotní) pohyb a (následný) lov. Na stupnici lovu čerstvé karty stojí 3 body pohybu, další 2 body a staré karty bod 1. Mezi koly se karty doplňují a posunují, mohou tak utvořit i hromádky. Za ulovené lidi si na stupnici bodů nezapomeňte hned po skončení lovu přičíst příslušné body.

Hra je hrána na 14 kol – v záhlaví stupnice lovu tematicky posouváte půlměsícem – ukazatelem kola. Princip hry tkví nalovení co nejvíce bodů. Bodů, to moc tematicky nezní, ne? Nezní. Body můžete získat za ulovené lidi (vesničany, vojáky, duchovní, šlechtice), ale na stupnici lovu si lze ulovením té správné karty vylepšovat i svůj balíček schopností či tak získat zvířecí společníky. Ti se vykládají jako trvalé karty do vaší herní oblasti a po zbytek hry vám poskytují výhody. Jak balíček bobtná, tím se upíři stávají pomalejší, neboť místo karet schopností, které mají rychlost jedna až čtyři, se objevují lidé s rychlostí nulovou, či dokonce zápornou. Body také získáte za plnění úkolů. Co se týká pohybu, můžete se po panství pohybovat dopředu i dozadu, ale nikdy ne v témže kole. Kolo začíná ten, jež je nejvíce vzadu. A kdokoliv svým stoupnutím na herní pole smí tímto aktem vytlačit zde stojící upíry na pole jiné. Jakmile se vrátíte do hradu, již ho nemůžete opustit, pouze v něm získáte žeton s body za časný návrat.

Je jen na vás, jak hru pojmete. Můžete se potloukat ve středu plánu, lovit a v klidu se vrátit zpět do hradu. Také se můžete vydat zběsile na konec trasy do bludiště pro jednu z růží, která vám vedle bodů přinese i trvalou silnou výhodu. Mnoho bonusů lze posbírat i na truhlách pokladů s bonusovými žetony. Anebo začít lovit hned za hradem, spoléhat na efekty karet, snažit se dosáhnout lesa či bludiště. A pak spěchat zpět. Čím dále od hradu ulovíte svou oběť, tím více bodů za ni získáte. Jakákoliv strategie se však musí podrobit zkoušce sluncem. Nevrátíte-li se před patnáctým kolem zpět do hradu, první ranní paprsky vás sežehnou na popel a nehledě na množství vysátých nebožáků, které vlečete v pytli, vítězství se nedočkáte. Slavit mohou jenom živí. Nu, možná i nemrtví.

Zbývá se seznámit s efekty herních polí a jste připraveni na svou první noční potulku.

Zhodnocení

Jaký je Garfieldův lov? Pro mě osobně poměrně nudný, nezáživný, nenabízející nic originálního. Pojďme si to vzít popořadě.

Je to originální počin? Obecně bývá hra srovnávána s Břinkem!, který obvykle u recenzentů z tohoto porovnání vychází obvykle jako více komplexní. Pojďme ovšem za toto srovnání. Deck-building mechanismus je obvykle stavěn na gradaci, tedy s postupující hrou si svůj balíček vylepšujete. Tady je to obráceně, kazíte si ho. Nicméně pokud v jiných hrách karty nemají vícero efektů, z nichž můžete vybírat, pak máte více roztodivných karet, které se vám ne vždy hodí a je těžší se prolízat k těm správným – pokud tedy nehrajete na ověřené kombinace a nečíháte v nabídce na nákup či zisk stále stejných osvědčených karet. Tedy běžně v deck-buildingových hrách si balíček zaplevelujete též, není to tedy nic originálního. Hry se liší v tom, zda vůbec a jak se přebytečných karet zbavovat. V Noci upírů se lze lidí, kteří vás zpomalují, zbavit jejich pozřením. To lze učinit na políčku příslušné budovy/instituce. Ovšem při průběžném lovu je obtížné takové budovy dosáhnout a činit se tam – týká se zejména kasárny a zámku. Možností je se pohybovat okolo budovy, chodit přes příslušné pole sem a tam, a ze stupnice lovu lovit lidi odpovídajícího stavu. Musíte však na ně mít štěstí, tedy že se dostanou do hry, a stejně to pořád není zábava.

Dlouho čekám na hru o upírech, která řádně uchopí téma a propojí ho s mechanismy či dokonce příběhem. To se tu ovšem neděje. Vaše oběti vás ovlivňují náhodně (při vytažení z balíčku), nelze se bavit třeba o krevním rozdílu mezi pannou, starcem a opilým vojákem. Příběh se dá vysvětlit tak, že jste se probudili po dlouhém spánku a nyní musíte nabrat síly a jednáte impulsivně, hnány hladem a běsem. Tomu neodpovídají dětské ilustrace míchající upíry ze všech koutů světa. Ostatně motivem, o příběhu nemůže být řeč, je spíše mezinárodní soutěž. Na hře mě nejvíce baví plnění úkolů, obvykle požírání příslušníků konkrétního stavu, a vypořádávání se s následky pálivosti. Nicméně na úkoly musíte mít štěstí, byť si z krypty berete hromádku všech úkolů a z nich vybíráte, není to tedy tak, že náhodně taháte jeden úkol. Úkoly mi z hlediska mechanismů přijdou na hře nejzajímavěji řešeny, neboť si úkolů můžete vzít vícero a naopak do hromádky vrátit úkoly tažené dříve. A kdo by jedl zbytečně lidi ohrožující váš následný postup hrou pálivostí? Možná mi ve hře něco uniklo, nicméně pravidla jsem četl několikrát, a za své největší vítezství ve hře považuji právě triumf nad nimi. Plus mínus vám vše a nějak strukturovaně říkají, mohlo by to ovšem být mnohem přehlednější a do hloubky, aby si je člověk nemusel domýšlet.

Vstupní hrou, si dovoluji prohlásit, Noc upírů není. Jiné hry aspirují na vysvětlení mechanismu lépe. Stejně tak nelze udělit ocenění pro interaktivitu. Při našich partiích to obvykle bylo tak, že si jeden hráč odehrál to své, a stejně pak ten druhý či třetí. Možná, že ve vyšším počtu hráčů a ve správné společnosti to může být zábava a karty na stupnici lovu jsou vybírány častěji, což vás může přimět všechny body rychlosti utratit za posun v před, a tam číhat na svou příležitost v dalších kolech.

Symetrické euro hry si často pro zlepšení znovuhratelnosti volí jako zpestřující prvek unikátní vlastnost pro postavu či hráče, a tím získání lehké asymetrie. V Noci upírů ani toto nenajdete. Unikátní vlastnosti postav existují v zahraničním promu, které však Albi nelokalizovalo. Naopak se dočkáte čtyř promo karet nových spojenců rozšiřujících již tak početnou řadu spojenců základní hry. Pokud ve hře cílíte na kombinace spojenců jednoho či dvou druhů, jistou asymetričnost hry získáte. Ovšem snadno se stane, že při vykládání karet na stupnici lovu narazíte pouze na ně a pak nemáte kde nabrat karty k pohybu po mapě.

Jak to celé shrnout? Hra se tváří, že toho hodně nabízí a že se ji rychle naučíte. Dle mého soudu se to herně moc nepotkává a alespoň mě osobně nebavilo vymýšlet kombinace možností nabízených hrou. Zážitek případných kombinací je odvislý od náhody/štěstí tažení správných úkolů a možnosti ulovit požadované lidi na stupnici lovu. Navíc prokousat se pravidly trvá déle, než člověk čeká.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.