Udržte rovnováhu na japonském kočičím ostrově Nekojima.

Když se spojí deskovka, smartka s prvky Montessori a to celé se okoření špetičkou legacy, tak vznikne buď pěkný „guláš“, nebo originální hra malého francouzského vydavatelství Unfriendly Games s názvem Nekojima. Vydavatelství Unfriendly Games založili v roce 2020 sami autoři deskových her s cílem vytvářet hry, kde dochází k interakci mezi hráči a u kterých se budou lidé bavit, smát, ale také se navzájem trochu „škádlit“ – ostatně jak už samotný název vydavatelství napovídá. A toho všeho se jim u hry Nekojima podařilo dosáhnout.

• 

• 

A teď už rychle k samotné hře Nekojima, která je určena pro jednoho až pět hráčů od sedmi let. Jedna hra dle popisku na krabici trvá patnáct minut. Naše první hra trvala celkem dvě minuty včetně chystání, ale o tom více později (teď už se dostáváme i na těch patnáct). Autory hry jsou David Carmona a Karen Nguyen, kteří stojí i za samotným vydavatelstvím Unfriendly Games. Ilustrací se ujal Gilles Warmoes. A do našich končin se dostala díky Asmodee, jehož logo najdete na krabici.

• 

Minislovníček:

Vodič – provázek mezi dřevěnými válečky různé barvy a délky (růžový = nejkratší, bílý = střední, zelený = nejdelší).
Sloup – dřevěný váleček různé výšky.
Denchuu – dva dřevěné sloupy propojené vodičem.

Cílem hry je stavět denchuu do oblastí určených hodem dvěma kostkami. Barvu vodiče určí malá kostička vytažená z pytlíku. Jedná se o elektrické dráty, takže opatrně – máte několik omezení, abyste předešli zkratu. A když s vypětím všech sil konečně umístíte denchuu, tak vám na něj nějaká zatoulaná kočka sedne a celé se to sesype jako domeček z karet. A co víc, ta malá drzá potvůrka se zvedne, protáhne a jakoby se nic nestalo, tak pomalu a hrdě odkráčí.

• 

• 

Jako na obrázku hodíte kostkami pro určení oblasti. Pak si z pytlíku vytáhnete kostičku pro určení barvy denchuu. Když vytáhnete černou kostičku, tak si v kooperativním režimu za každou doberte žeton kočky a ihned ji umístíte. V kompetitivním černou kostičku někomu věnujete. Určitě s duhovou mašlí a s velikým nadšením na straně dárce. Obdarovaný to nadšení s vámi sdílet rozhodně nebude. Až bude na tahu, umístí za každou kostičku jednu kočku. Pro úplnost zmíním, že na kostkách je i symbol meče, který říká, že vám oblast určí hráč po pravici. Buď vám pomůže, nebo se bude snažit vám trochu znepříjemnit život.

Dva základní režimy a několik variant

Kooperativní – kdy se všichni postupně snažíte umístit co nejvíce denchuu na herní plochu, aniž by vám to spadlo. A samozřejmě si pomáháte, resp. neškodíte.

Kompetitivní – kdy se opět v umisťování denchuu střídáte. Jenomže nyní je vaším cílem, aby to spadlo komukoliv kromě vás. Mírně škodolibé škození je samozřejmostí.

A když se vám bude zdát, že to zvládáte levou zadní a poslepu, tak můžete vyzkoušet varianty hry, které před vás postaví nové překážky a výzvy.

Městská džungle – denchuu můžete umisťovat i na sebe, můžete ale umístit pouze dvě denchuu na sebe – takže to bude dole pěkně houstnout.

Mrakodrapy – tady naopak můžete mít na každé barvě desky jenom dvě denchuu na desce, další musí nekompromisně nahoru.

Dvojice – hrajete ve dvojicích, kdy si každý vezme jeden ten dřevěný konec denchuu a společně to celé umisťujete na herní desku.

Specialisté – tady se žádná chyba neodpouští na rozdíl od klasické hry, která má lehce benevolentnější pravidla.

Malé doporučení, kterým se vracím k tomu hernímu času. Když hru vybalíte z krabice, klidně si nastudujte pravidla – jsou ultra krátká a hlavně jednoduchá. Ale hlavně si každý vezměte nějaké to denchuu a zkuste si na volné ploše jenom tak stavět vlastní elektrickou síť a přidávat na ně kočky…Abyste se lépe sžili se samotnou hrou a základními principy fyziky. Například, když ten vodič bude moc natažený, tak to roztomilounké koťátko, které se na něj pokusíte zavěsit, zapříčiní pád přinejlepším jenom jednoho denchuu, ve většině případů se to celé sesype na jednu velkou hromádku. Nemusíte se bát, že byste strávili několik hodin přípravou hry. To v žádném případě. Snažím se jenom říct, možná kostrbatě, že tím, že se jedná o dovednostní hru, tak menší několikaminutový trénink rozhodně oceníte, a nestane se vám jako mě, že začnete plni očekávání hrát a než se na vás dostane řada, tak už je vlastně po všem. A mohlo by vás to zbytečně odradit a děti demotivovat. Proto je i vhodnější začít kooperativním režimem a zdokonalovat se společně. Pak až si házet klacky pod nohy v tom kompetitivním. Jak už bylo řečeno, až budete mít něco odehráno, tak určitě vyzkoušejte i další varianty hry, které vaše hraní zpestří.

• 

• 

Hodnocení

Jedná se o rychle nachystanou/uklizenou hru s velice jednoduchými a přehlednými pravidly, což jako maminka tří ratolestí oceňuji. Navíc jedna hra nezabere tolik času, takže si můžeme před večeří dát jednu nebo klidně deset her. Jak se nám chce a jak nám vyjde čas. Pro mě příjemný bonus je, že baví i tu malou drobotinu (dvojčata 4 roky). Mají svoji neoficiální variantu pro menší děti – naberou si různá denchuu a skládají si to na podlaze nebo herní desce. Sedí u toho i patnáct minut a skládají si. Dobré na koordinaci oko/ruka i jemnou motoriku. Dřevěné válečky mají hezky do ruky. Když se budeme bavit o starších dětech a dospělých, tak nás hra bavila. Jednak je to něco nového, rychlého, pro nás oddechovka, kterou můžeme hrát s dětmi a ty nás dokáží porazit, aniž bychom je nechávali vyhrát. Šance jsou vyrovnané.

Nejdřív jsme se snažili v kooperativním režimu dostat se, co nejdál… Zlepšujeme se a víc raději neříkám. Není to tak lehké, jak se na první pohled může zdát. Vyzkoušeli jsme i všechny varianty hry (v kooperativním režimu) – ty jsou trochu náročnější na správný výběr denchuu. Samozřejmě jsme nemohli nevyzkoušet i kompetitivní režim, ale na ten manžel přistoupil až po sundání sádry. Prokoukl mou strategii. Každopádně ta mírně škodící má své kouzlo a jak v té kooperativní člověk nechce vytáhnout černou kostičku z pytlíku, protože by musel zavěšovat kočičku, tak v tom kompetitivním si to člověk doslova přeje.

Co se počtu hráčů týče. Za mě ideálně dva až tři hráči. V pěti se Vám může snadno stát, že se pomalu ani nedostanete na řadu. A pro soutěživé jedince, kteří budou nervózně sledovat svoje méně šikovné spoluhráče, doporučím přejít na kompetitivní variantu, popřípadě si hru užít v sólovém režimu, kdy bude celá stavba elektrické sítě na ostrově Nekojima jenom a pouze ve vašich schopných a určitě šikovných rukách. Proti vám bude stát jenom počítadlo úrovně.

U hry Nekojima se mi líbí, že se téma snoubí s realitou, která je zohledněna v pravidlech. Například když zavěšujete kočku na vodič, tak se pak kočička nesmí ani jedním fouskem dotýkat herní desky alias země, popřípadě jiného vodiče. Moudří vědí. Pro ty druhé – nezkoušejte to! Ještě bych ráda vyzdvihla insert, který je bytelný a když chcete mít hru ultra rychle nachystanou, tak můžete nechat denchuu v jejich přihrádkách, vytáhnout pár komponent a můžete začít.

Abych nemluvila jen o kladech, je potřeba zmínit i zápory. Jelikož je hra plná dřevěných válečků, tak je krabice těžší a rozměrnější. Na krátké výlety si ji člověk nejspíš brát nebude. A jelikož se jedná opravdu o dovednostní hru, tak lidé s třesem v ruce či špatnou koordinací, to budou mít složitější.

Závěr

Hra Nekojima mě příjemně překvapila. Chytla i malou drobotinu, takže se u nás zabaví opravdu celá rodina. Navíc je to neotřelá oddechovka, u které si člověk odpočine, pobaví se, a i děti vám mohou být zdatným soupeřem. Nemusíte je nechávat vyhrávat, naopak se někdy zapotíte, abyste jim vůbec stačili, protože ty jejich maličkaté šikovné ručičky se lépe protáhnou malými mezírkami.

• 

Nekojima získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Asmodee.

Hru můžete zakoupit přímo zde.