Živelné budování pomocí fachmanů

• 

• 

• 

Kdysi dávno v bájné zemi Charvátské žili kmeny Charvátů v míru a blahobytu. Jak se jednotlivé rodiny rozrůstaly, docházelo k půtkám mezi sousedy o místo k hospodaření a lovu. A tak se dva bratři rozhodli odejít z rodné země dále na severozápad a vyhledat pro svůj lid nové, nedotčené území, kde by mohli spokojeně a v míru žít.

„Bratře můj Lechu.“ Pravil vládce kmene Čech. „Země tato je již pro nás malá a nemám chuti napadat své přátele a bojovat s nimi o půdu. Vezmeme své rodiny a půjdeme tam, kde zapadá slunce. Došli ke mně zvěsti, že za odlehlými horami leží nedotčené země, mlékem a strdím oplývající. Krajina tamní jest bohatá a vhodná k založení osady.“

„Mówisz do mnie z duszy, bracie Czech, unikniemy wojny z innymi plemionami i odejdziemy. Zgromadzę moich ludzi i wyruszymy w następną pełnię księżyca.“ *

I stalo se, jak se oba bratři domluvili. Svolali své rodiny a poručili všem připraviti se na dalekou cestu.

Dlouho putovali, mnoho strastiplných dobrodružství zažili, až doputovali k soutoku dvou velikých řek. Zde se rozhodli déle pobýt, aby lid načerpal nové síly a doplnil zásoby.

A tu před svého otce Čecha předstoupil jeho syn Pribina a pravil: „Môj otče, kraj tunajšie sa mojej rodine páči a radi bysme sa tu usadili. Je tu plno zveri a pôda je tu úrodná. Podnebie mierne, v riekach je veľa rýb. Pomenujeme je Dunaj a Váh na večné časy a vybudujeme na ich sútoku svoju osadu.“ *

I objal Otec Čech svého syna Pribinu a pravil: „Staniž se, Pribino, kraj zdejší tedy osídlete a na nás v dobrém vzpomínejte.“

Poté zbylé rodiny vyrazili opět na cestu.

Za několik týdnů překročili poutníci nevysoké pohoří a stanuli u další velké životodárné řeky. Zmoženi útrapami cesty usedli na její břeh a odpočívali.

A tu stanula před svým otcem Čechem jeho dcera Moravía a pravila: „Tož tato, čuj, včil sa s tebů rozlúčim aj ja. Došmatláli sme sem a je to to co sme babúzňali. Habaděj poleček, hor s drevem, spústa ovoca. Henkaj meruně, hentam čerešně, toť sádek s trnkama. A možeme sa tu čabrat v řece. Tož sme sa s děckama rozhodli, že si tadyk postavíme hradišče. Poď ňa obtulit, tato!“ *

I objal Otec Čech svou dceru Moravíu a pravil: „Staniž se, dcero, kraj zdejší tedy osídlete a na nás v dobrém vzpomínejte. Nechť se řeka tato na věky jmenuje jako ty – Morava.“

Poté se oba bratři vydali opět na cestu.

Postupovali nádhernou krajinou, až doputovali opět k veliké řece. Zde zanechali svůj znavený lid, sami přeplavali řeku a vystoupili na jediný kopec v okolí, jež sliboval ze svého vrchu daleký rozhled.

Zde Čech pravil: „Ano! Zde je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, strdím a medem oplývající! Zde zůstaneme a vystavíme svou osadu!“

Bratr Lech se podrbal ve vousech a zamyšleně pravil: „Nadal biegnę, żeby popatrzeć na góry na północy. Czuję w kościach, że znajdę tam jeszcze lepszy kraj niż ten tutaj.” *

I rozloučili se oba bratři. Čech začal budovat svou osadu u řeky Labe, Lech překročil masív Krkonoš a usadil se někde u Odry.

A čí osada je nakonec ta nejlepší? Pribiny, Moravíi, Čecha nebo Lecha?

To, nechť si posoudí každý čtenář sám.

*Překlady jsou amatérské, za případné chyby se předem omlouvám.

Seznámení s kamarády

Osada! Magické slovo pro všechny trampy, kteří víkend co víkend vyrážejí do lesů, kde mají se svými přáteli postavené chaty sdružené v osady. Dnes se však nebudu věnovat zákonům osady, šerifům či osadním ohňům a potlachům. Vyprávět vám budu o budovatelské deskové hře Naše osada, kterou společně stvořili manželé Shun a Aya Taguchi. Přiznám se, že si nevybavuji žádnou u nás vydanou hru, kterou by toto autorské duo vymyslelo. Ilustrátorka Naší osady, Sabrina Miramon, mi ale známá je. Spolupracovala na hrách Quadropolis, Fotosyntéza či Planeta. Celý projekt zaštítilo vydavatelství iello a vydavatelství BoardBros hru přeložilo i nám, českým deskovkářům. Hra se může pochlubit titulem Spiel des Jahres 2020 ocenění poroty.

Naráz lze na kousku neprobádané půdy budovat dvě až čtyři osady a stavitelům by podle pravidel výstavby nemělo být méně než deset let. Ze zkušenosti však vím, že vybudovat pořádnou osadu dokáže i má osmiletá dcera a s trochou napovídání i šestiletá. Na první výstavbu jsme potřebovali asi hodinu, ale později nám herní partie netrvaly déle jak tři čtvrtě hodiny.

Romantické klábosení

Ve hře Naše osada jsme se vžili do role osadníků putujících neznámými zeměmi až na místa, nedotčená kroky lidí, která si zamilují a osídlí. Začátky jsou vždy těžké. Nejprve se osadníci živí rybolovem, později zakládají obilná políčka, kácejí lesní porosty a těží kámen pro výstavbu důležitých budov. Později zřizují další a další stavby ulehčující život v osadě a nakonec jim zbude čas i na nějaké ty památníky pro nejlepší dříče.

Průzkum kraje

V ruce tedy držím krabičku velikosti Kingdomina či Halali, prohlédl jsem si obrázky a na zadní straně pročetl úvodní textíky. Nezbývá tedy, než roztrhnout fólii a nahlédnout pod víko. První na mě vykoukl oboustranný herní plán. Na plánu jsou patrné dvě části. Dole je staveniště orámované bodovací stupnicí a v horní části je naše zamilované údolí pro založení osady. Údolí je rozděleno na jednotlivá políčka čtvercovou sítí. V některých políčkách jsou vyobrazeny lesy, hory a jezera. Rozložením těchto počátečních ploch se obě strany hracího plánu liší.

Nemůžu se zbavit dojmu, že mi to svým vzhledem něco připomíná, ale zatím si nemůžu vzpomenout co.

V jednoduchém plastovém insertu jsem pak objevil karty úkolů, komponenty pro hráče ve čtyřech barvách (oranžové, červené, bílé a fialové) – dřevěné dělníky, které čeští překladatelé pojmenovali “fachmani“, dřevěné domečky a dřevěnou hvězdičku pro počítání bodů. Z dalšího sáčku jsem vysypal pestrobarevnou směs dřevěných kostek surovin. Hnědé dřevo a šedé kamení pro stavbu budov, modré ryby a obilí pro krmi fachmanů. V krabici se skrývají ještě dva dřevěné prvky – kulaté počítadlo kol s vyřezanou sekyrou a sekyrka pro začínajícího hráče. Za vydatné pomoci dětí jsem ještě vyplokal kartonové žetony mincí (hodnoty jedna a tři), čtvercové žetony budov a můžeme začít chystat hru.

Po prohlédnutí jednotlivých budov jsem si vzpomněl, co mi Naše osada připomíná. Vzhledem herního plánu a kresbou budov mi připomněla hru Charterstone. Obě hry však dále, vyjma tématu stavby osady/vesnice a herního mechanismu umisťování dělníků na plán, nemají nic společného.

Na každé destičce budovy je její bodová hodnota, suroviny potřebné pro výstavbu a akce, kterou budova do hry přináší. Samozřejmě, že v krabici nechybí ani pravidla a ještě nápovědní karta s přehledem pravidel a soupisem všech akcí budov.

Pravidla hry jsou velmi pěkně popsaná, se spoustou ilustrací a příkladů, takže se z nich princip hry dá snadno pochopit . Také ústní vysvětlení hry novým hráčům proběhlo bez problémů a usínání.

Vykolíkování chat

Po prohlídce a pročtení pravidel jsme si hru hned vyzkoušeli. Nejprve proběhla nezbytná příprava, která je rychlá a jednoduchá. Doprostřed stolu jsme umístili herní plán, stranu jsme si zvolili náhodně. Do spodní – stavební části jsme položili na vybraná místa pět destiček polí a dalších dvanáct náhodně vybraných destiček staveb. Pokud chcete, pro první partie můžete použít doporučený výběr staveb navržený autory hry (stavby označené malým ptáčkem). Tyto budovy jsou jediné, které budete moci v průběhu hry postavit. Žádné další do hry v jejím průběhu nepřibydou. Vedle plánu jsme vytvořili hromádku surovin a mincí. Každý hráč si pak vzal své fachmany a budovy – jejich počet se liší podle počtu hráčů a náhodně si vybral tři karty úkolů – počet se zase liší podle počtu hráčů. A zase každý hráč má jen tyto úkoly, žádné jiné již v průběhu hry nezíská. Pak každý obdržel ještě tři mince, své počítadlo bodů dal na bodovací stupnici, žeton kola se dal na jedničku a začínající hráč obdržel sekyru. A mohli jsme se pustit do hraní.

Intermezzo I:

Při hraní mě docela mrzelo, že v ní chybí nějaký ten moment překvapení. Všechno totiž víte dopředu. Znáte nabídku budov i to, kolik za ně dostanete bodů, znáte své úkoly, vidíte počáteční nastavení surovin na herním plánu. V tomto je hra až moc přímočará. A při tom stačilo málo, vylosovat si další úkol po splnění, nebo třeba doplnit budovy po postavení. Nechci však autorům křivdit, protože pak by to byla zase jiná hra, a třeba to i zkoušeli a nefungovalo to. Dle mého názoru by tam nějaká ta náhodička vnesla více napětí.

Osadní zákoník

Nezbývá než vám prozradit pravidla. Naše osada se buduje čtyři kola. V každém kole se hráči střídají v jednotlivých tazích. V každém tahu si hráč může vybrat ze dvou možností, kam poslat svého fachmana. Buď ho pošle přímo na louku, kde bude stát budoucí osada anebo ho pošle do spodní části plánu – na staveniště.

Na louce fachman těží suroviny a využívá akce ze všech osmi políček kolem své pozice. Správné vyhodnocení aktuální situace na herním plánu je tak klíčem k úspěchu v této hře. Ze začátku totiž využijete dvě, někdy při troše štěstí tři políčka z oněch osmi. Proč? No protože na těch ostatních ještě nic není. Ale na konci, kdy je herní plán plný lákavých budov, to už není nouze o dilemata: „Položím panáčka sem, kde získám suroviny, co potřebuji a využiji nějaké své budovy? Anebo raději pošlu fachmana na místo, které je výhodné pro mého soupeře a překazím mu tím jeho plány?“

Na staveniště posíláte fachmana pro novou budovu. Zaplatíte požadované suroviny, připíšete si bodíky a umístíte stavbu na louku s osadou a ještě ji označíte jedním ze svých domečků. A zase je třeba přemýšlet a správně vyhodnotit, kde by byla nová budova pro vás nejvýhodnější. „Dám budovu tady na to políčko a později pošlu fachmana aktivovat všechno kolem, no jo, ale co když mi to škodolibý soupeř obsadí? Kam pak položím fachmana? Neudělám si raději více možností? Anebo můžu hrát semhle a překazit soupeři plánovanou výstavbu.“

A rozhodování jsou těžší, jak se herní plán plní novými budovami. A že se bude plnit, na to můžete vzít jed. Mít postavené vlastní budovy má spoustu výhod. Nejenom, že vás aktivace akce nic nestojí, ale pokud bude chtít vaší budovu aktivovat soupeř, pěkně vám zaplatí jednu minci. Navíc za budovy jsou body a do svých úkolů je také budete potřebovat. Akce budov jsou docela jednoduché. Buď dostanete při aktivaci rovnou nějaké suroviny, mince či body, nebo prostě měníte jednotlivé suroviny, mince a jídlo v různém poměru. Či za ně získáte body. Při stavbě budovy, nebo sběru surovin se vám také může stát, že splníte některý ze svých úkolů. Hráč ukáže kartu ostatním a připočítá si bodovou odměnu.

Intermezzo II:

Musím říct, že mě nebavil velice pomalý rozjezd hry. V prvním kole tak tak stihnete nakrmit všechny fachmany a posbírat nějaké ty suroviny. Hodně je to znát hlavně ve čtyřech, kdy první hráči na řadě vyberou pěkná místečka na plánu a další horko těžko přemýšlí, co mají vlastně dělat. Ve dvou je na herním plánu až moc volného místa, každý si hraje na svém písečku a je to docela nuda.

Jakmile hráči naženou všechny své fachmany do práce, je konec kola. Všichni se vrátí z roboty domů a budou mít hlad. Za každého svého fachmana nyní musíte zaplatit jednu rybu či jedno obilí, jinak hráč ztratí tři body – asi za objednání večeře z rozvozu. Pak začne další kolo, posune se počítadlo kol a začínající hráč. Po čtvrtém břichonacpávání hra končí. Ke svým již získaným bodům za stavby a úkoly si ještě připočítáte bonusové body z některých budov, jmenovitě hradu a strážní věže a bod také získáte za každé tři mince, které vám zbyly.

Intermezzo III:

Po prvních odehraných partiích jsem hru poněkud podcenil. Říkal jsem si, že je plytká, stále stejná a až moc přímočará. Nenechte se však mýlit. Nakonec i jako zkušený hráč jsem ve hře našel jakous takous strategii. Začal jsem totiž škodit ostatním, samozřejmě že jsem při tom i nadále počítal a snažil se optimalizovat své tahy. Třeba vidím, že si některý z hráčů pilně šetří na některou z budov. Aha, asi jí potřebuje na úkol. Hup a už byla moje. Nebo si všimnu, že hráč až příliš buduje kolem jednoho z políček. Myslíš, že si tam položíš fachmana, co? Šup a už tam jsem já. Jejda, tamten hráč touží po kameni. Ajajaj, už jsem ti nejlepší místečka na těžbu obsadil já. Prostě ve čtyřech hráčích se zkušenou herní skupinou to byla docela bitva o místa se zajímavými kombinacemi surovina a akcí budov. A to se ještě nikdo neodhodlal vybrat všechny suroviny jednoho druhu, což by teprve bylo zákeřné, neboť když suroviny nejsou, nikdo další je nedostane.

Proslov šerifa

Naše osada si na nic nehraje. Je to jednoduchá, pěkně graficky a materiálově zpracovaná hra s jednoduchými pravidly pro pohodové rodinné hraní, případně pro hraní s dětmi. Mé děti hru bez problémů zvládly. Ačkoli i zkušení hráči si hru mohou užít, doporučoval bych jim šáhnout po trochu složitější hře. Naše osada totiž nejvíce cílí na skupiny, kde jsou začínající hráči, kteří teprve nakukují do světa deskových her a seznamují se s nejrůznějšími herními mechanismy. A právě proto uděluji Naší osadě OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

Historky osadníků

Na závěr ještě pár slov z kronik.

„Jakou si vezmeš barvu?“

„A tohle je výběr? Tak to je smutný!“

Povzdech jedné z hráček, která hraje nejradši s modrými.

„Počkej a dělník je jako Thor?“

„Proč myslíš?“

„Protože má obrovské kladivo.“

„To je sekera.“

„To teda není, začínající hráč má sekeru, na žetonu kol je sekera, ale tenhle panáček se opírá o kladivo.“

Stejná hráčka po prohlídce svých komponent.

„Počkej, jak to že máš ještě fachmana, my už nemáme.“

„Já nevím.“

„A odhodila jsi na začátku jednoho zpět do krabice? Hrajeme přece ve čtyřech.“

„Ne.“

O kolo později: „Já bych chtěla jenom říct, že mi ten pátý fakt chybí.“

Konstatování jiné z hráček o malém počtu fachmanů ve hře.

Naše osada získává od Říše her ocenění

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti BoardBros.

Hru můžete zakoupit přímo zde.