Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Kronika vzniku a rozvoje jednoho města. Mého města.

Dobrý den, přátelé, máme pro vás novou epizodu Putování našimi luhy a háji. Dnes začneme působivou historií jednoho mladého města – Mého města.

Území bylo osídleno teprve před nedávnou dobou. Náhodné objevení překrásného údolí mají na svědomí pastevci dobytka, kteří jako první překročili skalní průsmyk a pohlédli na úrodný kraj kolem neznámé řeky. Z počátku byly v okolí říčky budovány pouze salaše již zmiňovaných pastevců dobytka, kteří využívali údolí pro letní pastvu. Říčka jim pak dodávala dostatek vody pro dobytek. Postupně se jejich objev rozkřikl a do údolí začali přicházet první osadníci. Byli to především rolníci. Začali budovat statky a obhospodařovat úrodnou půdu. Zajímavostí je, že i přes rozsáhlé plochy údolí, se rodiny hodně držely při sobě a domy měly často společné stěny. První tři roky se nesly ve jménu průzkumu nově nabytých statků. Kamenné bloky a skalky tu a tam roztroušené po krajině, osadníci rádi využívali jako jednu či více stěn svých nových obydlí. Naopak samostatně stojící rozmanité dřeviny, či jejich malé skupinky, byly přísně chráněny a jejich poničení bylo značně pokutováno. Již v prvopočátcích tedy obyvatelé městečka dbali na parkovou úpravu svého okolí.

Stavbu dále od řeky pak umožnil vzácný nález podzemních vod. Obyvatelé začali hloubit studny a mohli tak opustit břehy říčky. Do městečka také začali přicházet i pracovníci nejrůznějších profesí. Objevili se kováři, ševci, koželuzi, hrnčíři a městečko zažilo první velký rozmach, který měl za následek živelnou a neorganizovanou výstavbu domků v údolí. Způsobil však také touhu občanů po duchovním životě. Obyvatelé počali společně šetřit finance a po třech letech začala výstavba místního kostelíku, který se stal chloubou Mého městečka.

V sedmém roce od osídlení údolí však čekalo na obyvatele několik přírodních katastrof. Poprvé pocítili sílu přírody při rozvodnění jindy poklidné říčky. Říčka se vylila na obou březích ze svého koryta, zalila a poničila domy původních obyvatel údolí a několik měsíců bylo vše pod vodou. I po opadnutí vody zůstala na těchto místech neobyvatelná bažina, v níž se rozmnožili komáři. Díky těmto událostem se populace ztenčila na pouhých několik rodin a městečku reálně hrozil zánik. Tři roky trvalo, než bažina ustoupila, neobydlené domy zatím chátraly a chod událostí se negativně podepsal i na kostelíku. Z nádherného městečka zůstala jen vesnička s několika statkáři.

Vše však změnila neuvěřitelná událost. Jeden ze starousedlíků si toužil rozšířit bydlení, a jelikož měl za domem skalní masiv, rozhodl se vytesat nové místnosti v této skále. Několik měsíců rozdělával u paty skály oheň a kámen následně políval vodou. Skála postupně zvětrávala a první horník se postupně dostával do hloubky. Jaké bylo jeho překvapení, když v jedné z puklin uzřel zlatavý záblesk. Nalezl zlato! Již po několika měsících od této události stoupl počet obyvatel stonásobně, všichni horečně obnovovali staré domy, navíc se rozrostl obchod a objevily se nejrůznější hospody a jiné objekty se službami. Moje městečko zažilo neuvěřitelné období rozmachu. Také bylo poprvé v historii potřeba zvolit zástupce města, radní a starostu a také zřídit obecní policii dbající na veřejný pořádek.

Zlato bylo brzy vytěženo, rozmach městečka to však nezastavilo. Při neutuchajícím kutání lidé nalezli další nerostné bohatství. Uhlí a železnou rudu. Představitelé města se rozhodli investovat městské finance do budování továren, jež by zaměstnávaly místní obyvatele. Ve městečku tak vznikla řada zajímavých budov průmyslového vzezření. S rozmachem továren a hornictví však vyvstal veliký problém. Jak dostat zboží z prakticky odříznutého města do okolních obcí? Občané se tedy po kostelu odhodlali k druhé veliké společné stavbě. Začali budovat železnici k nejbližšímu městu. Výstavba trvala mnoho let. Mnoho lidí se této události nedožilo kvůli nejrůznějším nehodám a haváriím spojených s nebezpečným podnikem. Avšak píle občanů byla odměněna a do městečka dorazil první vlak. Spojení se světem bylo navázáno a počalo období blahobytu, jež trvá do dnes.

Kdo by si pomyslel, že před čtyřiadvaceti lety v tomto údolí plném městského života, bylo jen několik pasáčků ovcí se svými stády. Moje městečko je prostě neuvěřitelný fenomén.

A nyní k další reportáži o objevení neznámého hrádku v Brdských lesích.

Krabice hry

Geologický průzkum

Stejně jako jsem popsal v úvodním příběhu, můžete i vy zažít příběh svého města. Vydavatelství Piatnik nám totiž přeložilo hru My City. Budovací, tetrisovou legacy hru od světoznámého autora Reinera Knizii. Tento autor, jež má na svědomí třeba hry Ztracená města, Taj Mahal, Keltis, či Modrá laguna, tentokrát vymyslel zajímavou kombinaci tetrisových dílků umisťovaných na herní plán s prvky legacy hry (hra, kterou postupně objevujete a měníte v průběhu hraní). Grafiku a design hry si vzal na starost skvělý grafik bezpočtu deskových her Michael Menzel. Jeho tvorbu jsme mohli obdivovat u her Dominion, Shogun, Jambo, Doba kamenná, Poštovní kurýr a mnoha dalších. Hru původně zaštítilo vydavatelství Kosmos.

Své město můžou naráz budovat dva až čtyři osadníci starší deseti let a jedna stavba jim zabere asi půl hodinky.

My City také mezi hrami dosáhla v roce 2020 zajímavých úspěchů. Byla nominována na Spiel des Jahres, a získala několik nominací do různých kategorií cen Golden Geek .

Ve hře představujete osadníky, kteří po dlouhé cestě dorazili do nové země. Postavili první budovy a začali budovat město. Jak jsem již psal, jedná se o „legacy“ hru. To znamená, že se hra skládá z několika částí a v průběhu hraní se mění a vyvíjí. Každý z hráčů má svůj jedinečný herní plán, který postupně upravuje. Každý z plánů je tak po několika hrách úplně jiný. Kampaň se skládá z osmi kapitol, v každé kapitole jsou tři tematicky spojené herní partie s odlišnými pravidly. Na konci kampaně tak máte hru dohranou a nelze ji opakovat. K dalšímu hraní vám však zůstane druhá strana herního plánu s variantou hry, kterou můžete opakovat znovu a znovu.

Oboustranný herní plán hráče

Intermezzo I:

Hru zvládnou i menší děti. Mé dvě dcery mající šest a osm let si hru velice užívají a od doby, co jí máme, předběhla v oblíbenosti dříve často hrané Ubongo. Možná si říkáte, jestli je vhodné pořídit si hru, kterou odehrajete pouze jednou a až ji dohrajete, zbyde vám jen krátká, očesaná varianta hry. Po zahrání můžu říct, že bych si ji klidně koupil. V kampani odehrajete čtyřiadvacet partií trvajících půl hodinky, to je dvanáct hodin čistého času pro hraní. Pokud i to je pro vás málo, udělejte to jako já. Jelikož jsem nevěděl, zda nepřestane děti hra za chvíli bavit, okopíroval jsem si herní plán na papír a všechny nevratné změny děláme na tomto náhradním plánu. Funguje to hezky a až holky povyrostou, můžeme si plnohodnotnou hru zahrát znovu.

Vykolíkování parcel

Na krabici je moc vydařená ilustrace krajiny a městečka skládajícího se z jednotlivých tetrisových dílků, které padají k zemi pěkně ze vzduchu. Když to vezmu kolem a kolem, ilustrace pěkně vyjadřuje, co jsme ve hře zažili. Po odklopení víka krabice jsem uvnitř objevil pravidla, čtyři oboustranné herní plány, kdy jedna strana slouží k legacy variantě hry a druhá strana k obyčejnému hraní. Dále jsem vyplokal spoustu kartonových tetrisových dílků budov ve žluté, červené a modré barvě, karty určující, který z dílků budov bude vyložen na herní plán, dřevěné kostky sloužící jako ukazatele vítězných bodů a hlavně osm zapečetěných obálek s dalšími komponenty a doplňujícími pravidly. Každá z obálek je pro tři partie hry spojených do jedné kapitoly, kampaňová verze hry se tak skládá z dvaceti čtyř partií. Jednotlivé obálky na sobě mají tematický nadpis. Těšit se tak můžeme na kapitoly Nová země, Kostely, Záplavy, Zlatá horečka, Továrny, Hornictví, Železnice a Blahobyt. Mimochodem úvodní příběh jsem psal podle názvů těchto kapitol a bylo zajímavé při hraní sledovat, kde jsem děj trefil a kde jsem byl úplně vedle. Kartonové dílky budov a desky hráčů na mě působí moc pěkně, nejen grafikou, ale i zvolenou tloušťkou kartonu. Karty jsou standardní gramáže a materiál uschovaný v obálkách je také moc pěkný a působí kvalitně.

Herní obsah

Intermezzo II:

Nejprve jsem myslel, že hru budeme hrát s naší dospěláckou herní skupinou. Při rozbalování však děti žadonily, že si hru chtějí vyzkoušet, že je skládačky baví a prostě mě přemluvily, abychom kampaň rozehráli v rodině. Nejvíc holky nadchlo, že si můžou vybrat jeden ze symbolů na herním plánu – mladší si vybrala medvědí město, starší vlčí, manželka orlí a na mě zbylo město jelení. Navíc jsme si mohli svůj plán i podepsat, což se jim také moc líbilo. Stejné symboly jako na herních plánech, jsou i na městských budovách, každý tak ví, které z dílků patří do jeho sady. V průběhu hraní se herní plán postupně měnil, je tak dobré hrát stále se stejnou herní skupinou.

Založení prvních objektů

Ani nevím, jestli se pro přípravu hry hodí samostatná kapitola. My City se totiž úžasně lehce a rychle připraví. Každý z hráčů si před sebe položí svůj herní plán a vezme si sadu tetrisových dílků budov se svým symbolem. Každý si také vezme jednu dřevěnou kostku a položí si ji na hodnotu 10 na počítadle bodů. Pak se ještě zamíchají stavební karty a můžeme začít budovat.

Připravená hra

Sepsání pravidel řádného občana

My City využívá základní mechanismus volby a výstavby tetrisových dílků na herní plán.

Co se týče pravidel hry, zaměřím se pouze na ty základní, ale nebudu prozrazovat žádné doplňující pravidla z obálek, ani se k nim nebudu vyjadřovat, abych vás neochudil o zážitky. Pravidla jsou stejně snadná jako příprava hry. Nejprve hráči otočí stavební kartu, čímž určí, který dílek se bude umísťovat na herní plán. Všichni hrají naráz, takže prostoje jsou minimální. Při umístění budovy musí stavitelé dodržet několik jednoduchých pravidel. První dílek musí být umístěn někde vedle řeky. Další dílky musí být přiloženy k již existujícím budovám a to tak, aby společně sousedily alespoň kouskem jedné strany. Rohy nestačí. Také nelze pokládat budovy přes řeku, do hor a do lesů. Samostatné kameny a stromy lze zastavět. U kamenů je to žádoucí, neboť za každý nezakrytý kámen má hráč mínus bod. U stromů je to přesně naopak, za každý nezastavěný strom se vítězný bod přičítá. Již postavené budovy nelze zbořit ani přemísťovat. Hráč může kdykoli ve hře obětovat jeden vítězný bod a odmítnout vylosovanou budovu postavit, nicméně za každé nezakryté zelené políčko na herním plánu dostane hráč na konci hry opět mínus bod. Pokud hráč již nechce nebo nemůže umísťovat ve hře žádné další budovy, ukončí hru. Partie končí, jakmile všichni hráči ukončí svou hru. A to je vlastně vše. Další pravidla jsou uschované v obálkách a každou hrou se drobně obmění. Také asi můžu prozradit, že se mění i způsoby bodování.

Jistě jste si již všimli, že hra postrádá jakoukoli interakci mezi hráči. Každý si skládá své dílky na svůj herní plán a příliš ho nezajímá, co dělají ostatní. Na závěr všichni spočítají své body a výsledky mezi sebou porovnají. Hře to však neubírá na zábavě a hratelnosti. Naopak, alespoň při našem rodinném hraní bylo fajn hrát hru, při které se holky neuráží, že jsem jim něco vzal, nebo provedl. Co se týče počtu hráčů při hraní, z předchozího textu vyplývá, že je vlastně jedno, kolik hráčů My City hraje. My hráli vždy v plném počtu (ve čtyřech) a jiné varianty jsme ani nezkoušeli.

Rozehraná hra

Intermezzo III:

Přiznám se, že mě hraní My City opravdu dostalo. Je velice zábavné prozkoumávat obálky a objevovat nové komponenty a nová pravidla. Zároveň to hru moc pěkně oživuje. Po každé herní partii jsme se těšili, jak se hra zase promění. Perfektní je také herní doba. Opravdu je nejpozději do půl hodinky dohráno, a tak jsem měl skoro vždy chuť zahrát si ještě jedno kolo. Obecně se dá říct, že jsme tři hry z jedné kapitoly vždy odehráli dohromady. Tím, že další obálka byla ještě zalepená, jsme se doma všichni těšili na další hru a byli jsme zvědaví, co nás ještě čeká.

Ještě bych se rád zmínil o tom, jak se dařilo mým dětem. Obě dcery neměly s pravidly žádný problém, mladší navíc hrála moc pěkně, vše si propočítávala, promýšlela a často mě i porazila. Mě osobně hra moc bavila, i když se přiznám, že většinu her jsem skončil na chvostu stavitelů. Jen abych vás navnadil, prozradím, že nejvíce mě zaujala obálka číslo dva – kostely, a pět – továrny. Ale moc pěkné byly i poslední dvě kapitoly hry.

Stavební dílky jednoho hráče

Budování městského mobiliáře

Po skončení kampaně lze My City hrát na druhé straně herní desky i nadále. Tuto variantu hry nazval autor Věčná hra. Pravidla jsou prakticky shodná se základní verzí, nicméně pár věcí je tam převzato z pozdějších kapitol hry. Všeobecně se tedy dá říct, že Věčnou hru můžete hrát až ve chvíli, kdy si odehrajete pár kapitol kampaně, abyste měli k dispozici všechny potřebné komponenty. Přiznám se, že tuto variantu hry jsem zatím nevyzkoušel.

Příklad karet staveb

Památník zakladatelům města

My City je povedená tetrisová hra s tématem budování města. Aniž bych to na počátku hraní čekal, hra mě velmi oslovila a bavila mě. Líbily se mi drobné úpravy pravidel v jednotlivých kapitolách a úpravy bodování jednotlivých partií.

Na druhou stranu mě hraní My City po odehrané kampani úplně neláká, hra totiž bude postrádat onu zábavnou část objevování nových pravidel a komponent. I když nevylučuji její využití jako výplň času na začátku herního večera, kdy ještě třeba na některé hráče čekáme, či na konci setkání, kdy již není čas na nějakou delší hru.

Myslím si, že ji mohu považovat za milou vstupní hru pro hráče začátečníky, a proto jí uděluji OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

Pokládám ji za svým způsobem originální a oceňuji snahu autora vložit do hry alespoň jednoduchý kampaňový příběh. A proto uděluji My City OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: ORIGINÁLNÍ POČIN.

Na závěr si dovolím zařadit dotazník pro ženu a mé dvě dcery, aby vám i ony vám sdělily svůj názor na hru.

Jak bys popsala hru přátelům?

Manželka: Jde o hru, kde podle různých pravidel pokládáš dílky staveb do krajiny a musíš plánovat jak jich správně umístit co nejvíc. Hraješ jen za sebe a nikdo si vzájemně neškodí.

Verunka (8): Je to hra na město. Jsou tam různě tvarované budovy, které musíš naskládat na hrací desku, ale nevíš, kterou kdy budeš přikládat, protože se budovy losují z karet. Musíš se snažit poskládat co nejvíc dílků, abys neztratila body za volné místa a kameny.

Káťa (6): Je to hra, která je o domečkách ve městě, kde se snažíš postavit všechny tvary domečků na plán.

Co se ti na hře nejvíc líbí?

Manželka: Je krátká, jednoduchá na vysvětlení a přitom to chce přemýšlet, jak splnit podmínky co nejlíp.

Verunka (8): Nejvíc se mi líbí, že má každý svůj znak zvířete na plánu i tvarech budov. Taky plán a budovy jsou pěkně namalované.

Káťa (6): Moc pěkné jsou domečky nakreslené na těch tvarech a herní plán. Nejnapínavější je, že nevíš, která karta budovy se otočí a jestli budeš mít na tu budovu místo na plánu.

Je něco, co se ti nelíbí?

Manželka: Ne.

Verunka (8): Nelíbí se mi, že mě Káťa a máma pořád porážejí.

Káťa (6): Nelíbí se mi vynechávat domečky, když je nemám kam postavit.

Co říkáš na herní prvky?

Manželka: Líbí se mi měnící se pravidla.

Verunka (8): Líbí se mi ty obálky. Je vždycky napínavé, co se bude dál dělat.

Káťa (6): Jsou hezké.

Dáváš přednost My City či Ubongu?

Manželka: Obě hry jsou rychlé na vysvětlení/pochopení pro nové hráče, ale vzhledem ke kampani je My City vhodná pro stálou skupinu, což je u Ubonga jedno. Kupodivu mi My City jde líp než třeba Ubonfo 3D a docela mě baví, jak pravidla postupně přitvrzují podmínky.

Verunka (8): Ubongo, baví mě víc, protože musíš rychle přemýšlet, a jsou tam drahokamy.

Káťa (6): My City, teď je to moje nejoblíbenější hra. Pořád vyhrávám.

Mé oblíbené zážitky z hraní tentokrát vynechám, neboť by dle mého názoru příliš prozrazovaly.

My City získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti  Piatnik.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: