Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je Říše her

Muzeum podezřelých

Uíííííííííí….
Pronikavý zvuk alarmu ochromil návštěvníky
a brány muzea se spěšně zavírají.
V hale ochranka zadržela šestnáct podezřelých.
Racek, lišák, želva i chobotnice se tváří jako neviňátka,
ale to by exponátu T-Rexe nesměl chybět kus nohy!

Kdo to udělal?!
Ředitel muzea neotálí a vytáčí číslo detektivní party,
jejíž důvtip tuhle šlamastiku vyřeší.
Cítíte to? V kapse vám právě zavibroval mobil…

Muzeum podezřelých je nová desková hra Phila Walker-Hardinga (mj. autor povedených her Gizmos, Sushi Go & Sushi Go Party…), kterou nám v lednu slíbilo a před prázdninami hezky česky servíruje vydavatelství ADC Blackfire. Načasování vydání přichází vhod, protože Muzeum podezřelých je podle mě žhavým kandidátem na odměnu za vysvědčení a zároveň dobrým parťákem na prázdniny. Ano, neskrývám své nadšení a rád níže popíšu proč. Pro pořádek ještě uvedu, že hra je určena dvěma až čtyřem detektivům od osmi let, kteří v muzeu stráví přibližně dvacet minut.

Bez tužky a bloku ani ránu

S výhledem na prázdninové cestování řešívám dilema, kterou herní krabici ještě uvezu a co bude muset zůstat doma (ano, tu slzu jsem zamáčknul kvůli tobě, ANKHu). Muzeum podezřelých se svými necelými 20 centimetry tašku, kufr ani Kallax rozhodně neucpe, takže se hodí téměř kamkoli. Čtvercová krabička přitom obsahuje vše, co ke své práci vyšetřovatelé potřebují:

  • 4 zápisníky
  • 4 tužky s gumou
  • 24 kartiček podezřelých a 1 kartičku východu z muzea
  • 32 kartiček stop
  • 48 žetonů vyšetřování (12 na hráče)
  • 4 žetony detektivů
  • návod v českém a slovenském jazyce

Krabička i jednotlivé komponenty vypadají prémiově, radost pohledět. Ilustrace jsou moc hezké a evokují populární animák Zootropolis. Funkci insertu zastává uprostřed bedny kartonová přepážka v podobě sloupu, která odděluje různé dílky hry, takže nemají tendenci cestovat.

Nejvíce prostoru zabírá 24 karet podezřelých, které jsou vyrobeny z opravdu bytelného kartonu. Marně vzpomínám, jestli jsem se u nějaké hry setkal s pevnějším. Na kartách jsou zástupci čtyř zvířecích druhů, od každého zvířete je ve hře šest postav, které se navzájem liší oblečením, vybavením nebo pozadím exponátu, u nějž zrovna stojí. Právě díky těmto odlišnostem bude možné vypátrat, kdo je zlodějem.

Přehled všech návštěvníků muzea – tedy podezřelých.

Určit pachatele pomohou karty se stopami. Těch je celkem 32, v jedné partii se jich ale objeví jen osm, od každého druhu jedna. Některé stopy vylučují druh zvířete, další oblečení podezřelého, jiné zase sektor muzea, ve kterém se zloděj nepohyboval. Různé stopy v kombinaci s náhodným mixem podezřelých je předzvěstí velké variability a znovuhratelnosti. Karty stop mají běžnou karetní tloušťku, ve srovnání s kartami podezřelých je škoda, že nejsou podobně bytelné.

Osm druhů stop, každý druh ve čtyřech variantách.

Dále je v krabici papírový pytlík s již vyloupanými žetony vyšetřování a detektivů, další pytlík se čtyřmi tužkami s gumou a také čtyři zápisníky.

Bloky mají stylový kožený vzhled a vypadají, jako by právě vypadly z ruky některému slavnému detektivovi.

Vzácný pohled přímo pod ruce detektiva.
Pachatel už bude brzy dopaden.

Na třiceti oboustranných listech uvnitř jsou obrázky všech existujících stop a mřížka, kam si budou vyšetřovatelé značit osoby, které jsou mimo podezření. Vylučovací metodou tak vypátrají hledaného chmatáka. Pokud by hráči po hře listy negumovali, stačil by jejich obsah k 60 hrám, což je slušné (bylo by to cca 1200 minut). Věřím, že vydavatel nebo komunita na BGG dá časem vášnivým detektivům k dispozici tiskové PDF, aby mohli v lovení zločinců pokračovat i po úplném zničení zápisníků. Stopy se samozřejmě dají zapisovat na jakýkoli papír nebo tablet, ale originální listy jsou top.

Krabice uvnitř vypadá, jako by člověk nahlížel do útrob muzea.

Překvapilo mě, že běžné plastové sáčky v této hře nahradily papírové pytlíky. Že by závan ekologie? Vypadá to cool, ale pravdou je, že jsem si ponechal papírový pytlík jen na tužky a žetony stejně přesypal do čtyř menších uzavíratelných plastových sáčků, abych je neměl smíchané dohromady, ale rovnou připravené ke hře podle počtu hráčů.

Upgrade v podobě plastových sáčků oddělujících žetony jednotlivých detektivů.

Návod zabírá jen tři strany a je dobře strukturovaný, přesně tak, jak to mají hráči rádi: seznam komponent, cíl hry, příprava, průběh a vyhodnocení. Vše doplňují obrázky, takže není prostor pro chybování. Nastudování pravidel zabere asi deset minut, jejich vysvětlení spoluhráčům přibližně pět.

Pátrání zdar

Na začátku hry se z celkového počtu 24 karet podezřelých vylosuje 16 karet, které se vyloží mezi hráče tak, aby tvořily mřížku 4 x 4.

32 karet stop se rozdělí na osm hromádek podle druhu stopy (liší se barvou na líci karty). Každá hromádka se zamíchá a hráči z ní náhodně vyberou jednu kartu, aniž by si ji prohlédli. Vznikne tak nová hromádka osmi různých stop, které se znovu zamíchají a lícem dolů vyloží po jedné vždy nalevo a napravo vedle každé řady podezřelých. Zbylé karty podezřelých i karty stop se vrátí do krabice, nebudou v této partii potřeba.

Vše je připraveno, hra může začít.

Každý detektiv si vezme zápisník, tužku, rozpoznávací žeton detektiva a 12 žetonů vyšetřování. Detektivové se liší písmenem (A, B, C a D) a zároveň barvou. Při hře dvou hráčů se využívají jen žetony detektivů A a B. Ve třech hráčích přichází do hry kolega s žetony C a ve čtyřech i D. Zarazilo mě, proč je to tak striktně stanoveno a důvod je pragmatický. Hráči sice mají stejný počet žetonů, ale jejich hodnota (1-6 bodů) se trochu liší podle toho, kdy přijdou na tah. Autor hry tímto způsobem vyvážil šance hráčů, aby mohli získávat stopy za zhruba stejně výhodných podmínek.

Muzeum podezřelých se hraje na šest kol. Kolo vždy začíná detektiv A, po něm následuje hráč B, C a nakonec D. Během svého tahu musí vyšetřovatelé udělat přesně dvě akce:

“Zahlédl jsem ho, když utíkal, pane vyšetřovateli, a určitě neměl brýle.”
“No jasně. Takže Harry, Michelle, Ben a Charlotte mají alibi.”
  • prozkoumat stopu – hráč si vybere jednu z osmi stop. Skrytě si ji prohlédne, vrátí ji lícem dolů zpět na své místo a položí na ni jeden svůj žeton takové hodnoty, jakou uváží. Pak si v zápisníku vyškrtne v mřížce ty podezřelé, které stopa vyloučila jako nevinné (například, podezřelý nemá brýle nebo není v druhém sloupci mřížky…) Pokud bude chtít někdo z protihráčů v příštím tahu prozkoumat stejnou stopu, bude na ni muset položit žeton stejné nebo vyšší hodnoty, případně na ni položit dva žetony, jejichž součet bude stejné nebo vyšší hodnoty.
  • navrhnout podezřelého – následně hráč svým dalším žetonem označí některého podezřelého. Na začátku je stop málo, takže je to trochu střelba na slepo, ale s dalšími stopami pravděpodobnost odhalení stoupá. Tipovací žeton hráč pokládá na kartu podezřelého hodnotou dolů.
Vzhled hry na konci prvního kola.
Detektivové stanovili hodnotu své stopy a dalším žetonem (lícem dolů) označili případného pachatele.

Hráči se v tazích postupně střídají, vylučují nevinné a tipují si mezi podezřelými. Zlodějem může být jedna nebo více osob, ale také se může stát, že pachatel stihnul z muzea uprchnout.

Růžový (B) a zelený (C) detektiv začínají mít podezření, že pachatel z muzea uprchnul. Proto položili své tipovací žetony na kartičku východu.

Některá kombinace stop totiž může shodou okolností vyloučit úplně všechny dostupné podezřelé. Hráči s tím musí počítat a pokud mají takovéto podezření, položí svůj tipovací žeton na kartičku východu z muzea.

Po šestém kole hra končí. Přichází čas určit, kdo je skutečným pachatelem a kdo z detektivů měl nejpřesnější tip.

Po šestém kole dojde k vyhodnocení hry. Postupně jsou odkrývány jednotlivé stopy a spolu s nimi hráči otáčejí karty podezřelých lícem dolů, jakmile zjistí, že daná osoba je nevinná. Podezřelí, kteří nezískali alibi a zůstali lícem vzhůru, jsou pachateli zlodějiny. Hráči, kteří na tyto karty položili své žetony, sečtou jejich množství a hráč s nejvyšším skóre vyhrál hru.

Vítězem se stává růžový detektiv (B), protože dal své tipovací žetony na východ muzea a má zde nejvyšší počet bodů.

V kůži Sherlocka aneb zážitky na místě činu

Muzeum podezřelých jsme si doma zamilovali z několika důvodů. Během dne nemíváme moc času na hraní větších her, ale když se ráno nebo před spaním vyskytne volná půlhodinka, je to přesně ideální čas na Muzeum. Příprava zabere dvě minutky, hraní dvacet, pak třídění komponent a sbalení, hotovo. Paráda.

Hra je velmi přístupná, ale zároveň není hloupá. Jakmile děti pochopí princip, mohou klidně porazit i starší soupeře. Záleží na jejich dedukci a částečně také na kvalitě stop, které odhalí. To je jedno ze dvou míst, kam vstupuje do hry náhoda. Mezi osmi stopami jsou tři, které vylučují některý sektor muzea (alibi získají hned čtyři postavy) bez ohledu na oblečení, rasu či pozadí karty. Ostatní stopy mohou být (ale nemusí) podobně kvalitní, záleží na tom, jaké postavy se v aktuální partii dostaly do hry. A to je druhý příspěvek náhody, protože když to bude zrovna šest lišek a stopa odhalí, že liška to nebyla, šest podezřelých je mimo hru, což je obrovská nápověda. Pokud ale zrovna budou ve hře lišky jen dvě, tak smolík. To stejné se týká oblečení či doplňků. Na druhou stranu, detektivní práci často pomůže náhoda, takže proč ne, třeba bude následující stopa užitečnější.

Přestože se herní princip opakuje a není nijak složitý, hra neztrácí tempo ani zábavnost. Je to dáno variabilitou podezřelých a stop. Žádná hra není stejná, což je skvělé.

Během prvních partií se detektivové většinou snaží na stopy pokládat jen žetony nízké hodnoty a ty s vyššími hodnotami využít pro tipování, aby na konci hry dosáhli vyššího skóre. V pozdějších partiích se u hráčů projevilo více taktizování a pro první tipy, kdy je ještě těžké určit zloděje, používali nižší hodnoty žetonů. Naopak ocenili některé důležité stopy vysokou hodnotou, čímž se pokusili odradit ostatní, aby stopu prozkoumali.

Tohle vypadá na vzácnou stopu. Aktivní hráč ji úmyslně nacení na pět bodů, aby ztížil práci ostatním detektivům.

Soupeře je možné také zmást, což se může hodit ve chvíli, kdy už má některý z detektivů jasno o pachateli. Může pak dát úmyslně na stopu s nízkou vypovídací hodnotu žeton s pěti body jen proto, aby po této stopě ostatní toužili a vyčerpali jejím prozkoumáním své hodnotné žetony, které jim budou chybět na konci hry, kdy je pravděpodobnost určení pachatele mnohem vyšší.

Během hry jsme zažili spoustu napínavých okamžiků i vtipných momentů. Například u jedné partie jsem měl šťastnou ruku na stopy a po pátém kole se mi podařilo vyloučit všechny podezřelé až na jednoho, kterého jsem coby pachatele žetonem označil už v jednom z předchozích kol. Abych si pojistil vítězství a vychutnal bodovou převahu, šoupnul jsem na stejnou kartu i svůj poslední tipovací žeton a navýšil tak své body. Jaké bylo mé překvapení, když při vyhodnocení hry a odhalení poslední stopy zmizel v partě nevinných i můj tutový tip…a vítězem se stal téměř sedmiletý Máťa, který jen tak pro jistotu položil žeton na východ muzea.

Matymu bude v září sedm, coby ostřílený deskovkář si s Muzeem podezřelých poradil bez problémů.

Doporučený věk od osmi let v případě Muzea docela sedí. Ve hře nejsou žádné texty kromě jmen podezřelých, které ovšem nemají na hru žádný vliv. To svádí k přizvání mladších hráčů, což není problém, pokud už mají něco nahráno a zvládnou logickou dedukci. Za sebe bych se klonil k hranici šesti let, mladším bych doporučil (také výborného) detektivního Kulišáka. Při hře s menšími dětmi je ale dobré hru orientovat v prostoru jedním směrem, aby na ni koukali všichni ze stejné strany. Pokud sedí nějaký nezkušený hráč ke kartičkám podezřelých obráceně, musí toto zohlednit i při zaškrtávání políček ve svém zápisníku a dát si zvláštní pozor hlavně u stop, které vylučují některý sektor podezřelých. Horní věkovou hranici nenastavuji, protože hra bude bavit i rodiče. Otázkou je, co s hráči, kteří už nejsou dětmi a nepatří ani mezi rodiče? Jim může hra připadat snadná, větší výzvu najdou třeba v Kronice zločinu, Podezřelých nebo Detektivovi: Po stopách zločinu.

Nad sympatickými rozměry krabičky už jsem se rozplýval při unboxingu. Hru lze snadno sbalit s sebou na dovolenou, jen bych ji nedoporučoval rozkládat ve vlaku či jiném dopravním prostředku. Jednak zabere na stole nebo sedadle nemalý prostor a také je v ní dost žetonů, které může být těžké uhlídat.

Závěrečné shrnutí

Muzeum podezřelých je chytrá a hezky zpracovaná rodinná hra, která díky své variabilitě jen tak neomrzí. Rodičům malých detektivů by ve sbírce rozhodně neměla chybět.

Muzeum podezřelých získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Blackfire-1024x418.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: