Modrá kráva
Otočíte zelené prase a řeknete: „zelené pra-, teda vlastně fialová panda… cože?”
„Proč je na obrázku červená kráva, když se ta hra jmenuje Modrá kráva?“ zeptala se má šestiletá dcera, a já, stejně jako ostatní fanoušci ztřeštěných párty her a jejich (ne)logiky, jsem odpověď na tuto otázku znal ještě předtím, než byla vůbec položena: „Protože ta hra má být srandovní. Schválně, zkusíme si jí zahrát?“ a s nadšeným „Jo!“ jsme se vrhli do otestování této postřehovky od Davida Rozsívala, jehož prvotinu si pod svá křídla vzalo vydavatelství Albi.
Seznámení s komponenty
V krabici, která má na párty hru netradičně větší rozměry, se ukrývá hned několik druhů barvitých komponent. Ty se podle mě po grafické stránce povedly. Ostatně, posuďte sami:
Celkový pohled na komponenty:
Karty – po otočení karty z balíčku, hráč musí správně zahlásit barvu a název zvířete:
Žetony pravidel – tyto žetony mění pravidla hry. Například v tomto případě pokud hráč otočí zeleného psa, tak musí namísto toho říct zelená panda:
Žetonky životů a kol – každý hráč má pět životů. Když při pojmenování karty chybuje, ztrácí jeden ze svých životů:
Jednotlivé součásti hry jsou sice pěkné, to ano, ale vcelku výrazný problém vidím v tom, že karty jsou z velmi tenkého papíru a karton se u dílků pravidel lehce odlepuje. To je u tohoto typu hry vcelku špatná zpráva. Přejděme ale k tomu nejdůležitějšímu:
Jak se to hraje
V Modré krávě se z jednoduchého úkolu správně pojmenovat právě otočený obrázek zvířete stává vcelku zapeklitý oříšek. Postupem hry se totiž přidávají nová pravidla, která mění název daného zvířete nebo jeho barvu. Takže například na stole jsou dvě pravidla: červená = modrá a kočka = slon – hráč otočí červenou kočku a tím pádem musí zahlásit modrý slon.
Hráč na tahu tedy vždy otočí vrchní kartu z balíčku a okamžitě zahlásí, co za zvíře na daném obrázku vidí a jakou má barvu, a to dle momentálně vyložených pravidel. Na začátku je to primitivní, ve hře jsou totiž jen dvě pravidla, ale některé karty neukazují obrázky zvířat, ale namísto toho zastaví na chvíli hru a hráč náhodně přidá jedno nové pravidlo. Poté jsou zde také karty, které mění již stávající pravidla, takže o správný chaos je postaráno. A právě zmatek dokáže u stolu utvářet vtipné situace a přeřeky, což je v zásadě celá podstata hry.
Díky široké škále pravidel, která se mohou změnit, se hráč dříve či později splete a zahlásí právě otočenou kartu chybně, zakoktá se nebo zareaguje příliš pomalu, což vyústí ve ztrátu jednoho života dotyčného. Až vypadnou všichni hráči až na jednoho nebo se třikrát dobere balíček, končí hra a přeživší, respektive hráč s nejvíce životy je vítězem.
Dojmy
Modrá kráva se hráče snaží za každou cenu poplést, k čemuž vcelku originálně využívá postupně se měnící pravidla, jejichž počet v průběhu hry roste, stejně jako zmatek, nejistota a zábavnost hry. Ta stále vrcholí, ale v momentě, kdy hra spěje ke svému konci a měla by tedy být nejzábavnější, se pravidel navrší tolik, že se to celé nedá pořádně zapamatovat (hlavně pokud hrajete pokročilou variantu s řetězením pravidel) a hra se tak trochu zvrhne v pouhou tipovačku.
Bohužel tak musím říci, že Modrá kráva je opravdu vtipná a zábavná jen v prostřední fázi hry, jelikož začátek je až moc primitivní a konec je zase až moc těžký. Ideální je stav, kdy je ve hře přítomných cca 4 – 5 pravidel.
Samozřejmě velmi záleží, jak je herní skupina tolerantní ohledně časového limitu, který má hráč na zvolání zvířete a barvy. V tomto jsou pravidla dost vágní a v zásadě píší, že máte promluvit okamžitě. Nám se osvědčili dvě sekundy. A pokud hráči neotálí s otáčením karet, tak hra chytne svižné tempo a pravděpodobnost vtipného přeřeku se ještě navýší.
Rytmus hry je narušen kartami, které přidávají nová pravidla nebo mění ta stávající. Zpočátku hry může být toto zastavování a určitá údržba s ním spojená popravdě trochu otravná. Zato ke konci hry je tento fakt vítaným odpočinkem a příležitostí pro hráče si zkusit zapamatovat všechna pravidla tak, aby pak promptně mohli reagovat na právě otočenou kartu.
Na druhou stranu to může vést k tomu, že pokud dáte hráčům dostatek prostoru k zapamatování si všech pravidel, dlouhou dobu se nikdo nemusí plést. Tento problém ale do jisté míry řeší přítomnost speciálních dílků pravidel, které se vážně povedly.
Například zde máte dílek s potleskem nebo s přeskočením hráče, který by měl být zrovna na tahu. Jak to funguje v praxi? Je zde pravidlo: červená = potlesk. Hráč otočí červeného psa. V ten moment každý hráč musí co nejrychleji zatleskat, kdo to udělá poslední, přijde o život. Díky těmto pravidlům musí být každý hráč neustále ve střehu. A přidávají do hry příjemnou porci zmatku. Bohužel jich je ve hře málo, ale když už do hry přijdou, velmi příjemně oživí hratelnost.
Z odstavců výše je patrné, že Modrá kráva dokáže místy dobře pobavit, ale zároveň má i svá hluchá místa, hlavně pokud nikdo delší dobu nechybuje. Jedná se o hru, která je velmi náchylná na správnou herní skupinu, nebojící se rychlé hry i na úkor popletení. Skvělou zprávou však je, že je tato postřehovka vcelku zábavná v jakémkoliv počtu hráčů. Ano, i ve dvou se jedná o zábavný a napínavý duel na odreagování. Samozřejmě že čím více hráčů tím lépe.
A co se herní doby týče, tak očekávejte spíše něco kolem 30ti minut, i když je pravdou, že se dá hra vcelku dobře upravovat, tak aby byla kratší či delší.
Závěr
Modrá kráva dokáže překvapit a mnohdy zamotat hlavu. Jen to chce mít tu správnou herní skupinku, která je ochotná hrát ve svižném tempu i na úkor chybování a chce se hlavně u hry zasmát. Rozhodně se jedná o zajímavou hru a pokud máte rádi postřehovky a zvládnete se přenést přes občasná hluchá místa, tak je Modrá kráva dobrou volbou.
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi
Hru můžete zakoupit přímo zde.
