Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Minihry do kapsy

Důmyslné hry miniaturní velikosti. Naostřete tužky a jdeme na to!

V září loňského roku byla oznámena vydavatelstvím REXhry lokalizace několika kapesních roll&write her. Nyní se již můžeme těšit z jejich dostupnosti u našich oblíbených prodejců, ale také z jejich hraní. Tato recenze popíše všechny čtyři vydané minihry do kapsy a to konkrétně Planetu sladkostí, Za plotem, Nezbedné klubko a 5minutová výzva. Pro účely recenze bych si ještě dovolil hry trochu rozdělit. Planetu, ovečky a klubíčko stvořil pan Moritz Dressler, kdežto 5minutovku pan Steffen Benndorf. 5minutovka navíc oproti zbylým třem nabízí i sólo mód. Všechny ale mají přeci jen něco společného. Původně je vydalo německé vydavatelství Nürnberger-Spielkarten-Verlag. Společné je i řešení balení, které je z recyklovatelného papíru. To je ručně prošito provázkem, a pro hraní stačí utrhnout vršek balení. Obsahem je vždy aršík pro zakreslování (62 x 90 x 6), tužka s gumou (90), dřevěná šestistěnka (12) a pravidla. Vše je skvělé kvality, jen na jedné ze čtyř kostek mám drobnou vadu v laku. Každopádně nejde o nic hrozného a ani omylem to neovlivňuje hru. Guma na tužce opravdu gumuje a nejedná se pouze o takový ten špalek, co vše jen rozmaže. Tahle guma opravdu opraví to co je třeba. Pravidla jsou napsána stručně, věcně a hráče ujišťují vhodnými příklady herních situací. Zajímavé na nich je i to, že ve čtyřech listech s pravidly jsou čtyři chyby. V každém listu jedna chyba. Někdy chybí tečka, jindy je tam zaměněné písmenko – zkrátka běžné překlepy. Možná je to nějaká šifra. Všechny mechanismy jsou však velice jednoduché a naučení se pravidel není opravdu nic složitého. Vždy na začátku hodíte kostkou a následně zakreslíte určité tvary podle jednoduchých pravidel. Zní to banálně, ale díky všem okolnostem je to opravdu zábavné a rychlé. Novým hráčům tak pravidla vysvětlíte opravdu rychle, a může se hrát. Hra je sice určená až šesti hráčům, ale v podstatě nic toto číslo neomezuje. Můžete tedy hrát klidně v deseti, patnácti nebo co vám bude aršík stačit. Jednotlivé hrací listy na sobě zkrátka nejsou nijak závislé a je jedno kolik se jich hry zúčastní. Nyní se pojďme na jednotlivé minihry podívat blíže.

5minutová výzva – „šifra“

Představení

5minutová výzva je jediná z této série, která nedisponuje nějakým téma. Jedná se tedy o abstraktku. Spíše takový logický rébus. Jako jediná disponuje sólo módem, což je podle mého celkem sporné, k čemuž se ale vyjádřím později. Hráčka či hráčky (hráč či hráči) hodí kostkou a všichni použijí hozenou hodnotu. Podle ní si v dostupném grafu vyberou jeden ze dvou obrazců, a ten poté zakreslí do svého hracího listu. Vtip je v tom, že obrazce na sebe musejí co nejtěsněji navazovat a ideálně by neměly vytvářet volná nevybarvená políčka. Ještě více by se měli soustředit na nezačmáraná barevná kolečka. Za vše totiž na konci hry dostanou záporné body a vítězem se stává hráč s nejméně zápornými body.

Postřehy

5minutovka by se od ostatních z této série měla odlišovat nejen tématem, ale i tím, že nabízí hráčům i sólo hraní. Ovšem nevím jak to nabízí. Výzvu si samozřejmě může zahrát pouze jeden hráč, ale nijak se neodlišuje od ostatních tří her ze série. Pokud by v pravidlech byla nějaká tabulka s oceněními za různé body, pak už by to bylo něco jiného. Nic takového v pravidlech ale nenajdeme. Hráč zkrátka odehraje naprosto stejnou hru jako s ostatními hráči a úplně stejným způsobem spočítá vítězné body (VB) – respektive ty záporné. Stejným způsobem se ale dají odehrát všechny hry ze série miniher do kapsy. Jen u klubka a oveček musíte překousnout to, že si na začátku hry poznačíte černou ovečku a hrnečky sami. Nechápu tedy, proč právě u této jediné hry je uveden počet hráčů nižší než u ostatních. Možná si to prosadil právě odlišný autor – pan Benndorf. Každopádně to ale neubírá na hratelnosti celého rébusu. To vůbec ne. Nacpat tam ty obrazce tak, aby hráč získal co nejméně záporných bodů není opravdu nic jednoduchého. Tím pádem představuje 5minutovka pro sólo hráče výzvu a to je dobře. Hráč má před sebou větší výzvu a má se kam posouvat. Tím spíše si ho hra udrží.

Planeta sladkostí – „ňaminky“

Představení

Tato planeta se celá skládá ze sladkostí a úkolem hráčů bude jich co nejvíce vytěžit. Čím více sladkostí se jim podaří získat, tím více získají VB na konci hry. Musejí si také dávat pozor na proklaté kyselé okurky, které VB odeberou. Na herním plánku jsou také černé kameny, jimiž se nedá prokopat. Jeden z hráčů vždy hodí kostkou a výsledek používají všichni hráči. Každý z nich prokope tunel o délce odpovídající hozené hodnotě. Samozřejmě se snaží kopat tunely přes sladkosti, čímž získávají kýžené VB. Ražené tunely se nesmí dotýkat a pokud hráč nemá nový tunel kam nacpat, o tah přichází. Jakmile některý hráč posbírá kompletní sadu všech sladkostí, spustí tím odpočet konce hry. Pokud po odpočtu padne hodnota „čtyři a víc“ začárá se jedno ze tří políček. Po začmárání posledního je konec hry a přejde se k závěrečnému bodování.

Postřehy

Planeta sladkostí se od ostatních her ze série miniher do kapsy odlišuje především házením jedniček. Vysvětlím. Jakmile hráč hodí jedničku, v pravém horním rohu hracího listu zaškrtne u symbolu jedničky tolik políček, kolik políček chce prokopat. Jde o hezký prvek, který pomáhá se složitějšími tunely. Zároveň je super, že čím víc bude hráč chtít kopat, tím dříve o tuto možnost přijde. Ve většině případů jsme jedničku použili jako jedničku, ale mnohdy se prostě hodí třeba trojka. Jde především o situace těsně před koncem herní partie, kdy se hráč bude snažit nahnat co nejvíce bodů. Planeta také disponuje další variantou hry, kdy hráči smí navazovat své šachty pouze na ty už vykopané. Nemohou tedy kopat další z povrchu planety. Tato varianta ztíží hraní a po pár partiích se jedná o drobnou ale příjemnou změnu.

Nezbedné klubko – „koťátko“

Představení

Toto roztomilé klubíčko příze se snaží dostat za kočičkou, která by si s ním hrála. Pomůžete mu? Hráči nejprve nakreslí šest hrníčků. To provedou tak, že nakreslí kroužek kolem stínu s tečkou uprostřed. Přes hrníček klubíčko může projít, ale zničí ho, za což hráč na konci hry přijde o VB. Co ale klubíčko nepřekoná, jsou všechny kostičky stavebnice. Za vše ostatní, přes co se překutálí získá na konci hry vítězné body. Samotné hraní probíhá tak, že jeden z hráčů hodí pro všechny ostatní kostkou. Následně se klubíčko bude kutálet tolik puntíků, kolik padlo na kostce. Klubíčko smí během svého pohybu jednou zalomit svůj pohyb. Pokud tedy padne na kostce čtyřka, může udělat třeba dva pohyby rovně a pak dva pohyby kolmo k tomuto směru. Jakmile se překutálí přes myšku, ponožku a papírovou šipku, spouští se odpočet konce hry. Ten je protentokrát řešen tak, že v pravé části herního plánku jsou symboly čtyř kostek s hodnotami pět až dva. Jakmile hráč po odpočtu konce hry hodí pětku, škrtne patřičný symbol. Tak se posouvají stále níž, až po škrtnutí dvojky nastane úplný konec hry

Postřehy

Klubko se odlišuje tím, že hráč nejenže musí těžit co nejvíce předmětů, ale musí také co nejdříve dorazit do cíle. Jinak ztratí odměnu za pacičku. Jinak řečeno, je třeba neustále sledovat odpočet a zvážit, zda můžu pokračovat ve sběru nebo vyrazit do cíle za pacičkou. Nejde o eliminační prvek, ale jen bude mít obrovskou nevýhodu oproti těm, co to stihli. Zkrátka vyhraje hráč, kterému se povede nasbírat co nejvíce předmětů, a ještě si plácnout s pacičkou kočičky. Odpočet je také řešen trochu jinak. Je čím dál tím nebezpečnější. Začíná hozenou pětkou a končí dvojkou. Samozřejmě u menších čísel je pravděpodobnost že padnou podstatně vyšší. Konec hry může tedy s postupující hrou přijít stále rychleji. Oproti Planetě disponuje Klubíčko i jistou interakcí v podobě již zmíněných hrnečků. Zakreslením hrnečků se hráči snaží škodit ostatním, ale musejí počítat s tím, že se jim může vrátit vlastní list. Hezky okořeněno!

Za plotem – „ovečky“

Představení

Staňte se dobrými pastýři a postarejte se o své ovečky. Ne to není proslov misionářů, ale téma této malé roll&write záležitosti. Na oboustranném aršíku najdeme pastviny plné oveček a úkolem hráčů je jich co nejvíce zaplotit. Tedy stavět ploty tak, aby bylo co nejvíce oveček v bezpečí plotu. Než se hráči pustí do hry, musejí na svém plánku jednu ovečku vybarvit. To bude černá ovce stáda a při počítání VB bude platit za dvě ovečky. Hráč, který je na řadě hodí kostkou, poté všichni hráči zapíšou toto číslo na plánek, a postaví své ploty. Pokud hodí stejné číslo jako to poslední zapsané, získávají tah navíc, který je nepřiblíží ke konci hry. Jaký tvar plotu postaví, určuje jednoduchý nákres ve spodní části plánku. Ploty se mohou různě natáčet a zrcadlit, což dovoluje stavbu celkem zajímavých a praktických ohrad. Jakmile hráči zapíší číslo do žlutě podbarveného políčka, získají VB podle grafu v horní části plánku. Počítají se jen ty zcela zaplocené ovečky a hodnota VB se zapíše do patřičného okénka. Následuje několik dalších tahů, kdy mají hráči poslední šance na uzavření svých ohrad. Po vyplnění posledního oranžového políčka již nastává definitivní konec hry a opět je třeba spočítat všechny zaplocené ovečky. Počítají se všechny, tedy i ty z průběžného bodování.

Postřehy

Stěžejním prvkem této zábavy pasáčků ovcí je ona černá ovce. Hráč se bude snažit zaplotit právě ji, za účelem zisku co nejvíce VB. Jde o hezký prvek, který je poměrně nevyzpytatelný. To kterou ovečku hráči vybarví je celkem důležité. Ovečku mohou zakreslit buď tak, že si pomohou k zisku VB, a nebo začmárají tu nejméně vhodnou. Hrací listy se totiž poté náhodně rozdají mezi všechny hráče, a ti tak nikdy neví, který jim dorazí. Jde o podobný prvek jako u Klubka, ale zde po ovečce všichni touží, kdežto hrnečkům se chtějí všichni vyhnout. Pro zisk vavřínů je velice důležité vhodně zvolit velikost ohrady. Zhruba v půli hry totiž přijde první bodování, a počítají se pouze zcela zaplocené ovečky. Pokud do tohoto bodování hráč nestihne plot uzavřít, bude mít na konci zhruba o třetinu bodů méně. Jinak řečeno, nestihne-li uzavřít plot do prvního bodování, dost pravděpodobně nevyhraje. Záleží ovšem také na soupeřích, kteří to stejně tak nemusejí stihnout. Co se mi na Za plotem trochu nezdá je zrcadlení plotů. Pokud budu ploty zrcadlit, jsou hozené hodnoty „tři“ a „čtyři“ to samé. Stejně to bude i u hodnot „pět“ a „šest“. Samozřejmě je tu řešení, které tento zádrhel řeší. Je to varianta pro pokročilé hráče, která zrcadlení zakazuje. Poté už se Za plotem stane tou pravou výzvou.

Nejhezčí komponent

Rubrika nejhezčího komponentu je protentokrát velice těžká. Jednak proto, že komponentů ve hrách moc není, a jednak je všechno opravdu hezké. A´t už jde o krásné ilustrace, roztomilé tužtičky nebo maličké kostičky. Originální a hezké je i celé balení. Recyklovatelný papír prošitý pevnou nití a potištěný krásnými ilustracemi je zkrátka líbivý. Pokud bych to měl ale rozseknout, vyberu si aršík hracích listů z Planety sladkostí. Ňaminky jsou moc hezké a úplně se mi nad nimi sbíhaly sliny. Navíc mi přijde geniální zvolená kombinace barev. Tyhle hrací listy se mi prostě líbí nejvíc! Jak to máte vy? Který hrací list se vám líbí nejvíc? Můžete se s námi podělit o názor dole v komentářích.

Fungující guma na konci tužky

V tomto odstavci bych se chtěl věnovat pozitivům miniher do kapsy. Mezi hlavní přednosti každopádně patří skladnost všech her této série. Pokud znáte pravidla, stačí tahat pouze malý štoček s hracími listy, tužku a kostku. Toho se dá využít především na cestách. Já minihry vzal na vandr, na kterém jsme vítali jaro. Hry jsem měl v uzavíratelném pytlíku, který zamezí navlhnutí či promočení. Když byl čas a chuť, mohli jsme se pustit do hraní. Na fotce níže právě probíhá partie Za plotem, na zřícenině gotického hradu Dívčí kámen v plném počtu hráčů. Bylo moc hezky a tak jsme se v místním kiosku občerstvili a užili si volné chvíle na krásném místě. Nutno podotknout, že jsme budili nemalý zájem okolí, což nám ale nevadí. Jsme na to zvyklí. Každopádně jsem zase nevyhrál, a to ani na jedné ze stran.

Poté stačilo jen zmuchlat hrací listy a vyrazit dál na cestu. Což je další obrovská výhoda miniher do kapsy. Setup a následný úklid v podstatě neexistují. Rozhodí se hrací listy, zahraje jedna či obě strany, a po zmuchlání popsaných listů je uklizeno. Díky tomu, a minimální potřebě herního prostoru, se dají minihry vybalit prakticky kdekoliv. Pokud nikde v dosahu není rovný podklad, na kterém by šlo kreslit, stačí použít chytrý telefon jako podložku. Herně se mi také pár věcí líbí. Především jde o sbírání bodů. Ty hráči dostanou za sběr něčeho, ale zároveň se tyto body kombí s druhem sbíraných surovin. Jinak řečeno nestačí jen bezhlavě sbírat věci, ale také je sbírat v různých sadách či v tom správném množství. Na to jak mají minihry jednoduchá pravidla a jak jednoduše se hrají, vyžadují poměrně velkou míru plánování. Pokud bych měl říct, která hra ze série miniher do kapsy mě zaujala nejvíc, pak to bude Nezbedné klubko. Kočkou to není, ty moc rád nemám, ale je to pro mě nejlepší hratelností. Kutálející se příze se může všelijak křížit a jedno zalamování během pohybu je tak akorát, aby šlo dobře manévrovat, ale nebylo to zas až tak jednoduché. Navíc se mi líbí postupný odpočet a bonus v podobě včasného placáku s kočičí prackou. Poslední pozitivum, které zmíním je pořizovací cena. Za sto třicet tři korun dostanete opravdu hodně zábavy. Navíc pokud pokreslíte poslední hrací list v aršíku, není nic jednoduššího, než koupit novou hru. Navíc už budete bohatší o jednu tužku a kostku – a to se vyplatí! Na závěr ještě přikládám foto z cesty domů, jako důkaz, že není problém si zahrát ani ve vlaku. Myslím, že by to šlo i na klasických kupéčkových stolečcích. Měli jsme ale štěstí na modernější soupravu. Bohudík pro nás, bohužel pro testování velikosti potřebného herního prostoru.

Zlomená tuha!

Abych dostál objektivitě, měl bych k pochvale připojit i kritiku. Něco se najde, a začal bych něčím banálním, jako jsou překlepy v textech pravidel. V každém listu s pravidly byla nějaká ta chybka. Někde chyběla tečka, někde bylo zaměněno písmeno. Zkrátka banality, které ani trochu neovlivňují hratelnost. Co už by mohl být problém bude horší znovuhratelnost jednotlivých her. Na první straně listu se všichni celkem rychle naučili pravidla a bylo vidět nadšení. Následovala druhá strana a poté sbalení hry. Je to zábava, pokud se odehrají právě ty dvě strany. Další hry už budou o tom samém, a ne každého budou bavit. S tímto ovšem souvisí jedno velké ALE. Nepředpokládám totiž, že by někdo chtěl hrát víc po sobě následujících partií. Primárně má přeci jít o zábavu při čekání na autobus či skladnou záležitost na cesty. Mělo by tedy jít o rychle odehrané partie s ještě rychlejším setupem a úklidem. Pokud by ale i přes to byl požadavek na delší hraní, stačí vybrat další z miniher do kapsy a místo oplocování oveček vyrazit třeba dolovat sladkosti. Trochu nepraktické by také mohlo být balení. Po otevření se nedá nijak uzavřít, a kostka s tužkou mají tendenci pořád vyskakovat ven. Ovšem nic, co by nevyřešil běžný uzavíratelný pytlík. Někomu by mohla vadit i takřka nulová interakce. Ta je zastoupena hodem kostky a u některých her zakreslováním oveček či hrnečku před započetím hry. Kdo hodí kostkou je ale v podstatě jedno, a zakreslení věcí hru může znepříjemnit, ale ne nijak významně. Díky tomu je v podstatě jedno v jakém počtu hráčů hrajete. Hra bude vždy stejně dlouhá, akorát někteří hráči budou házet méněkrát. Pokud budete hrát třeba ve dvaceti hráčích, pak téměř jistě nebudou házet vůbec. Jako protiklad k Nezbednému klubku bych měl uvést i tu minihru, která mě bavila nejméně. Jedná se o 5minutovou výzvu. Nelíbí se mi graficky, a podle mě má trochu složitější bodování. Jiný herní designér je opravdu znát, a tato hra se od ostatních ze série opravdu hodně odlišuje, i kdyby jen menší pestrobarevností. 5minutovka však také zabaví a rozhodně stojí za vyzkoušení. Naskládat tam ty tvary opravdu není lehké a pro hráče je to opravdová výzva. Pokud bych ale musel vybrat tu nejhorší z naší čtveřice, byla by to právě ona.

Hodnocení

Minihry do kapsy jsou velice příjemným oživením dosavadní nabídky deskových her. Jedná se o velice rychlé a jednoduché hry, které i s přípravou a následným úklidem zahrajete do pěti minut. Nejedná se o nic složitého, což je jejich největší výhoda. Pravidla jsou veskrze jednoduchá a novým hráčům je vysvětlíte dříve než řeknu Nürnberger-Spielkarten-Verlag. Díky tomu putuje tomuto počinu první ocenění Vstupní hra. Lze je vytáhnout takřka kdekoliv a odehrát rychlou partii. Výhodou je i pořizovací cena. Pokud tedy aršík s hracími listy zcela pokreslíte, není nic jednoduššího, než koupit nový za těch pár korun. Což mě vede k myšlence, že si minihry do kapsy rozhodně zaslouží ocenění Hodně muziky za málo peněz. Velikou výhodou je i jejich rozměr, který dal vzniknout jejich názvu. Hry se vejdou i do kapsy džínů, a mohou vám tak posloužit prakticky kdekoliv. Samozřejmě mají své chyby, a nejsou tak komplexní jako větší kolegyně, ale dělají přesně to co mají. Navíc to dělají opravdu dobře a zábavně. Skvěle a rychle zabaví na cestách, a díky všemu dříve uvedenému oprávněně získávají ocenění Originální počin.

Minihry do kapsy získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Rexhry.jpg.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: