Kolonizace Marsu, zn. spěchá

• 

• 

• 

Fenomén jménem Mars: Teraformace netřeba příliš představovat. Však se také jedná o jednu z nejoblíbenějších deskovek poslední dekády (a nutno říci, že právem, viz. naše recenze), která se dočkala již pěti rozšíření a nyní také první samostatně hratelné adaptace. Ta si klade za cíl přenést téma kolonizace Marsu do přístupnější, uhlazenější a hlavně rychlejší podoby.

V Expedici Ares se hráči postaví do čela korporací usilujících o zúrodnění Rudé planety, která nabízí velký potenciál pro budoucí život civilizace. Stejně jako u původního, “velkého” Marsu, vydání a lokalizaci v našich končinách má na svědomí MINDOK a autorem hry je Jacob Fryxelius, kterého však nyní doplňují Nick Little a Sydney Engelstein.

Seznámení s komponenty

A právě hlavní deska, kterou můžete vidět výše, se moc nepovedla: políčka u teploty a obsahu kyslíku jsou příliš malá (nebo kostičky jsou moc velké?) a často se nám stávalo, že jsme si nebyli jistí, kde přesně se ukazatel stavu vlastně nachází. Přímo miniaturní pak je stupnice teraforming ratingu (bodovací stupnice). Hlavně pokud hrajete v plném počtu hráčů. Očekávejte tak časté zmatky v tom, kolik kdo má vlastně bodů.

A přitom by bylo řešení těchto problémů tak snadné: stačilo by naprosto zbytečný prostor pro žetonky oceánů přenechat stupnicím.

Ale jinak je kvalita komponent na dobré úrovni a obzvláště potěší dvouvrstvé desky hráčů a praktické pořadače s víky. Kvituji také sjednocené ilustrace a futuristicky laděnou grafiku. Nejvíce mě ale potěšil fakt, že karty obsahují nejen ikonografii, ale vždy i celý efekt vysvětlený slovně.

Jak se to hraje

Kdybych měl hratelnost Expedice Ares shrnout jednou větou, napsal bych, že se jedná o Teraformaci Mars bez herní desky s propůjčeným mechanismem volby fází ze hry Dobyvatelé vesmíru. A zároveň bych dodal, že se tenhle mix povedl, ale to už předbíhám, nejdřív se podíváme, co tento zjednodušený popis přesně znamená v podání konkrétních pravidel:

Na začátku kola si všichni hráči současně vyberou jednu kartu fáze, kterou budou chtít hrát, přičemž si nemůžou vybrat stejnou kartu jako v kole minulém.

Vybrané fáze se poté odehrávají v předem daném pořadí. Přičemž je vyhodnocují všichni hráči, pouze však ti, co si jí na začátku kola vybrali, dostanou k základnímu efektu i nějaký bonus.

Jednotlivé fáze v kole jsou:

1. Rozvoj – zahrání jedné zelené (produkční) karty.
2. Budování – vyložení modré (karty s trvalým efektem či dostupnou akcí) nebo červené (jednorázové události) karty.
3. Akce – provedení libovolného množství standartních projektů (zvyšování hlavních faktorů za peníze či za jednotky tepla nebo rostlin) a spuštění všech akcí na vyložených modrých kartách v oblasti hráče.
4. Produkce – získání jednotek peněz, karet, tepla či rostlin, dle aktuálního stupně produkce.
5. Výzkum – dobrání si nových karet (výběr z určitého počtu, zbytek se odhodí)

Zajímavostí je fakt, že hráči odehrávají své tahy současně (není zde žádný způsob, jak ovlivnit ostatní).

Poté, co se odehrají všechny vybrané fáze (povšimněte si, že v daném kole se může odehrát teoreticky jen jedna fáze – pokud si všichni hráči vyberou stejnou kartu), hra se opakuje dalším výběrem fáze.

Pokaždé, když hráči zvednou hodnotu nějakého ze tří hlavních faktorů, získají tím bod (TR), ten zároveň zvyšuje i produkci peněz ve fázi produkce.

Dalším zdrojem bodů jsou body na kartách, dále pak splnění různých podmínek na kartách a nakonec žetony lesů, které hráč získává vždy po zvýšení hodnoty obsahu kyslíku.

Hra končí na konci fáze, ve které dosáhnou všechny tři hlavní faktory maximální hodnoty.

Dojmy

To, co na původním Marsu bylo nejvíce ceněno – karetní engine building – zde zůstává ve své ryzí a také značně uhlazenější podobě. Jednotlivé druhy karet jsou jasně odlišené, takže víte hned na první pohled, které karty vám budou poskytovat trvalé efekty a které vám zvednou produkci. Vše je přitom uzpůsobeno k rychlejší a plynulejší hře, včetně efektů na kartách.

Takže hned od začátku vcelku snadno začnete něco produkovat a po pár kolech už budete moci začít točit akce na kartách. Přímočarejší hratelnost například výrazně podporuje fakt, že si karty na ruku nenakupujete, nýbrž přímo dobíráte a navíc lze jakoukoliv kartu kdykoliv odhodit za zisk tří megakreditů. Obecně je prostě celá hra přímočará a rychlá.

I přesto je však tempo hry opět rozložené na rozvážnější začátek a raketový finiš, čemuž hlavně dopomáhá možnost dělat neomezený počet standartních akcí v rámci fáze akcí, takže to většinou vypadá tak, že během jednoho jediného kola se stupnice všech tří faktorů zvednou ze svých středních pásem až na maximální hodnoty. S tím je prostě třeba počítat, i když tématické to zrovna moc není.

Když už jsem nakousl tu tématickou část, tak narozdíl od svého předchůdce Expedice Ares je spíše mechanická záležitost. Ano, máme zde pěkné sjednocené ilustrace a ano, jednotlivé projekty dávají smysl, ale díky absenci herní desky, doprovodných textů a hlavně kvůli rychlé hratelnosti, se na to pozlátko kolem tak nějak v průběhu zapomíná. Bohužel toto je jedna z těch citelnějších obětí zjednodušené hratelnosti.

Ale to hlavní, hledání těch správných kombinací v kartách, je zde vyvedeno přímo na jedničku. A hlavně to vše skvěle odsýpá, hráči hrají jednotlivé fáze najednou, takže hra nabízí i skvělou dynamiku a téměř nulové prodlevy. Navíc je i vcelku přístupná začínajícím hráčům, takže může sloužit například jako odrazový můstek pro větší Mars.

Velkým plusem je pro mě absence hluchých míst, kdy po dobu celé hry máte tak nějak co dělat a i když se občas stane, že nějakou fázi vynecháte, tak záhy je tu další a vy můžete směle pokračovat v plnění svého plánu.

Ten vám ostatní v zásadě nějak neovlivní a i když se může podle základní mechaniky volby fází zdát, že je zde mezi hráči dostatek interakce, tak opak je spíše pravdou. Sice se snažíte vybírat podle ostatních tak, abyste získali pro vás cennější bonus a tu fázi, kterou také potřebujete zahrát, nechali vychytrale na protihráčích, ale stejně k úspěchu vede hlavně cesta optimalizace vašich tahů a tento drobný souboj myšlenek je spíše jen drobným zpestřením, než-li nějakým nosným mechanismem.

Ale to vůbec nevadí, beztak největší zábava spočívá v hledání optimální cesty k vítězství podle toho, co vám zrovna přišlo na ruku. Náhoda je zde přitom vcelku výrazná, a tak se jedná hlavně o taktickou záležitost, kdy ten hráč, který dokáže nejlépe reagovat na náhodné proměnné, nejspíše uspěje.

Občas ale kombinace téměř nulové šance škodit napřímo soupeři a náhodnosti v podání distribuce karet vyústí v nevyváženost, která se zde jen těžko dohání, poněvadž celá hra je nelítostným závodem a narozdíl od velkého Marsu, zde není dostatek času k nějakému alternativnímu získávání vítězných bodů. Prostě komu se nejlépe podaří expresně teraformovat Mars a k tomu přidá něco málo navíc, ten je většinou i vítězem. V Expedici Ares jsme tedy byli svědky předčasného vítěze častěji než v jejím předchůdci, což je rozhodně škoda.

To, co si ale Expedice Ares předsevzala, také splňuje: je to prostě rychlejší a dynamičtější Mars: Teraformace, která nabízí podobný pocit ze hry jako její předchůdce. Abych byl konkrétnější, údaj na krabici doopravdy odpovídá skutečnosti, když pominu prvních pár partií. Dokonce u zkušenějších hráčů si troufám tvrdit, že se dá herní doba stáhnout i pod 50 minut, což je vzhledem k zážitku ze hry přímo skvělé.

Počet hráčů přitom o délce nerozhoduje, jen je dobré poznamenat, že ve dvou je ona interakce téměř nulová, poněvadž se příliš nevyplatí riskovat ztrátu fáze potřebné pro váš plán, takže prostě každý zahrává to, co potřebuje, ale to je samozřejmě závislé na daných hráčích. Nejlepší je však ve třech či čtyřech hráčích.

Když to shrnu, Expedice Ares je povedená kombinační karetka s produkcí zdrojů. A to hlavně díky výbornému balancu mezi svižnou hratelností a dostatečně zajímavou hloubkou herních rozhodnutí. A co v přímém porovnání s původní Mars: Teraformace? Vyplatí se mít obě?

Na to bohužel nemám jednoznačnou odpověď, avšak se spíše kloním k názoru, že obě hry jsou si až příliš podobné na to, aby se mohli dostatečně často obě dostávat na stůl. Takže si myslím že jedna vytlačí druhou, v závislosti na tom co komu vyhovuje. Pokud vám na původním Marsu vadila délka hry a průtahy, nebo prostě na ní není tak často čas, tak Expedice Ares nabízí podobný zážitek avšak o polovinu kratší a dynamčitější.

V případě že naopak nechcete přijít o výpravnější a strategičtější partie velkého Marsu, na který si vždy najdete čas, tak Expedice Ares se na stůl možná dostane jen v případech kdy budete chtíti do tohoto světa někoho zasvětit.

Pro mnohé hráče ale tyto dvě hry ve sbírce kooexistovat mohou, ale vždy to bude o určitém kompromisu, oběti. Buďto plynulost a kratší čas, nebo epičnost a větší hloubka. To dilema je mnohdy až odrazující, až člověk raději vytáhne deskovku jinou, ale to je samozřejmě velmi subjektivní.

Pro nás to funguje tak, že ve dvou hráváme klasický Mars a ve více preferujeme novou Expedici Ares.

Tak či onak, máme zde zdařilou karetku, která si rozhodně zaslouží pozornost všech fanoušků engine building her.

Závěr

Mars: Teraformace – Expedice Ares je svižná, kombinační karetka s pěkným tématem kolonizace Marsu. Má své mouchy, v podobě občasné nevyváženosti a v některých případech i syndromu předčasného vítěze, ale v každém případě nabízí uspokojivou tvorbu vlastního genrátoru příjmů a hlavně bodů.

S původním Marsem má mnoho společného, přesto je i v mnoha věcech jiná, někdy lepší, jindy zase horší, ale kolem a kolem, coby rychlejší a jednodušší nástupce, splňuje to co má.

Mars: Teraformace – Expedice Ares získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MindOK

Hru můžete zakoupit přímo zde.