Malé velké galaxie

Imperiální kolonizování vesmíru

Kdesi v hlubokém vesmíru…

Daleko od obydlených známých galaxií…

Daleko od domova.

Temným prostorem vesmíru letí mezigalaktický koráb jednoho mocného impéria.

Úkolem posádky je pátrat po neobydlených planetách ve vzdálených galaxiích, jež by šlo kolonizovat a odlehčit tak již přelidněnému impériu. Přelidněnému? Spíše přebytostněnému.

Na vesmírné lodi velí zkušená kapitánka Sarah Moamagová. Takových misí má za sebou již celou řadu. Dobře ví, kdy obdarovat domorodce kulturními vymoženostmi svého impéria a kdy raději použít vyspělé technologie.

Zrovna si odešla do své kajuty na chvíli odpočinout, když v tom zaznělo z mikrofonu hlášení: „Kapitánko, myslím, že byste se měla ihned vrátit na můstek. Právě prolétáme neznámou galaxií a naše přístroje hlásí úrodnou planetu vhodnou ke kolonizaci.“

„Už běžím,“ pravila kapitánka, „informujte zatím kancléře impéria.“

„Ano, paní.“

Sarah si povzdychla, vstala ze svého lůžka a vyrazila na velitelský můstek. Dorazila právě ve chvíli, kdy bylo navázáno spojení s impériem.

„Kapitánko Moamagová, jistě Vám nemusím zdůrazňovat, že takto bohaté planety je třeba okamžitě získat, ať to stojí, co to stojí! Nemůžeme si dovolit promarnit takovou příležitost. Věřím, že mě nezklamete.“

„Jistě pane. Ihned vydám potřebné rozkazy.“

„Řídící centrum, ihned proveďte operaci přiblížení k orbitě planety.“ „Ano, paní.“

Loď zpomalila, změnila kurz a začala se přibližovat k překrásné planetě hýřící všemi barvami.

Kolem lodi však z ničeho nic v nebezpečné blízkosti prosvištěla další loď. Byla tak blízko, že na sebe kapitáni koukali skrze okna. V obličeji cizího kapitána, nebo aspoň tam, kde by měl obličej být, se vyloudil posměšný úšklebek.

„Co to má znamenat?“ zeptala se kapitánka obraceje pozornost na radisty.

„Paní, z ničeho nic přilétla nová loď a zpomalila později, takže dosáhne orbity dříve.“

„Okamžitě ji NÁSLEDUJTE!“ vykřikla kapitánka.

„Ano, paní!“ vykřikl pilot.

„Ehm, paní, máme další problém,“ ozval se znovu radista. „Přilétají další a další lodě.“

„Cože? Teď? V jaké pozici se nacházejí?“ zděsila se kapitánka.

„No, jak bych Vám to řekl, vypadá to, že nás NÁSLEDUJÍ!“

„Cože, všichni?“

„Ano, kapitánko, vypadá to, že o tuto planetu nás čeká tuhý boj.“

„To nevadí, udržíme je za sebou, hlavně neustále NÁSLEDUJ tu první loď, třeba mu dojde dech a předhoníme ho.“

„NÁSLEDUJ, NÁSLEDUJ, NÁSLEDUJ!“ ozývalo se z vesmírných plavidel, jež se vzácnou náhodou potkaly ve stejný čas na stejném místě.

Kdo bude šťastnější a první dosáhne orbity planety? Kdo získá novou úžasnou planetu pro své impérium a rozšíří tak svou moc?

krabice hry

Vyhledávání informací

Před nedávnem vydavatelství Rex hry dokázalo báječnou věc a domluvilo pro nás dotisk hry, jež je malá vzhledem, ale veliká svou hratelností. Jedná se o hru, jejíž první vydání, staré už sedm let, hrdě vlastním a nespočetně krát jsem jej s přáteli hrál. Jedná se, dle mého názoru, o nejlepší hru ze série Malých velkých.

Jedná se o Malé velké galaxie!

Autorem tohoto mezigalaktického soupeření je Scott Almes, jež má na svědomí i ostatní tituly ze série Malé velké. S grafickým návrhem a ilustracemi mu vypomohl William Bricker, jehož dílo jste mohli obdivovat také v hrách Ostrov, Mars terraformace, či Malá velká království. Hra původně vyšla ve vydavatelství Gamelyn Games.

Na vesmírné toulky se může vydat jeden až pět vládců impérií, jež dosáhli alespoň čtrnácti let, přičemž jeden souboj o nový kosmos jim zabere časové rozpětí půl hodiny až hodinu.

Malých velkých galaxiích se stanete vládcem galaktického impéria trpícího přebytostněním. Tento problém se snažíte vyřešit objevováním a obsazováním nových planet ve vzdálených galaxiích. Zvyšováním úrovně svého impéria získáte více lodí a více možností k akci. Svou flotilu vesmírných plavidel vysíláte manévrovat vesmírem mezi jednotlivými planetami a snažíte se předběhnout své soupeře v boji o ta nejlepší místa k novému osídlení.

Malé velké galaxie využívají mechaniky házení kostkami a využívání padlých symbolů k akcím. Získávání zdrojů, plnění úkolů, vysílání figurek na akce, a hlavně využívání cizích tahů ke kopírování akcí.

Hra vyšla již v roce 2015, a proto má za sebou i několik ocenění: Nominace Golden Geek na nejlepší strategickou deskovou hru 2015 a vítěz Golden Geek v kategorii nejlepší sólová desková hra roku 2015.

herní materiál

Průzkum lokality

Hru mám již z prvního vydání, takže otevírání krabičky pro mě nebylo takové překvapení, jako v jiných případech. Neznamená to však, že jsem nebyl zvědavý, zda se některé prvky hry neodlišují od původního vydání.

V opravdu drobné krabičce jsem po otevření objevil sedm keramických kostek s různorodými symboly, dřevěné žetony lodí, impéria, energie a kultury v pěti klasických hráčských barvách, balíček karet tajných misí a planet, a také o něco větší oboustranné karty hráčských galaxií a jednu aktivační kartu. Samozřejmě nechybí ani sešitek pravidel.

Intermezzo I:

U Malých velkých her mě vždy překvapí, jak maximálně je využit celý prostor krabičky.

Po otevření Malých velkých galaxií jsem zjistil, že víko krabice slouží jako podložka pro házení kostkami. Dno krabice zase slouží jako referenční karta s vysvětlením všech akcí planet. Na vnitřních bocích krabičky jsem si pak mohl přečíst medailonky o autorovi a ilustrátorovi hry. Samotná krabička působí luxusně, je ze silného a pevného kartonu. Hra tak bez problémů snese časté přenášení a cestování na nejrůznější deskoherní seance. Oproti původní verzi je krabička více lesklá a přibyl nápis vyvedený v parciálním laku.

Herní materiál mě také nadchl. Kostky mají vygravírované symboly akcí, jež se ani po desítkách herních partií neoprýskají. Dřevěné lodě jsou krásně tvarované a ostatní dřevěné žetony se liší nejen tvarem, ale i symbolem říkajícím, k čemu slouží.

Barvy hráčů jsou zvoleny tradičně – červená, žlutá, zelená, modrá a černá. Každý hráč si zde jistě najde tu svou oblíbenou.

Moc se mi líbí karty galaxií, které zároveň představují desky hráčů. Jsou přehledné a mají pěkný design. Celá karta je nádherně využita. Uprostřed vaší planety máte přístav kosmických korábů. Kolem planety pak obíhá stupnice energie a kultury. Dole pod planetou je další akce, která je u všech hráčů stejná – rozšíření impéria.  A napravo je stupnice úrovně impéria. Vedle stupnice úrovně je stupnice počtu vesmírných plavidel, počtu kostek a počtu vítězných bodů souvisejících s úrovní vašeho impéria. A to není vše. Na druhé straně těchto karet jsou pak ničemné galaxie, proti nimž si můžete zahrát při sólovém režimu. A proč jsou na každé kartě? No, protože hra umožňuje více obtížností. Můžete se rozcvičit na cvičné ničemné galaxii, lehce přejet snadnou galaxii, porazit běžnou a obtížnou ničemnou galaxii, a taky se opravdu výrazně potrápit s vražednou galaxií.

hráčská impéria a lodě

Pěkný nápad je i aktivační karta s vyobrazením řídícího centra vesmírné lodi. Hráč zde sice jen pokládá kostky, jejichž akce využil, ale tematicky to do hry zapadá výtečně. Na kartě je také přehled symbolů kostek pro počáteční partie a také možnost využít konvertor, kde za dvě odložené kostky si můžete třetí natočit na libovolný symbol.

No, a nakonec zde máme dva balíčky karet. Tím prvním, menším, jsou karty tajných misí. Zde je vždy jen název karty a popis podmínky, kterou musí hráč splnit pro získání vítězných bodů. Druhý balíček karet je zajímavější. Jedná se o karty planet. Na každé kartě je originální vyobrazení planety a její bodová hodnota, stupnice orbity – diplomatická či ekonomická, kterou musí hráč projít při kolonizování planety, a také symbol energie či kultury, podle toho, co zde lze získat. Každá z planet má také speciální akci, kterou lze při přistání využít. Je toho hodně, ale vše je krásně přehledné. Ale pořád to není všechno. Každá planeta se přece musí nějak jmenovat a při pročítání názvů planet jsem nabyl dojmu, že české názvy nejsou úplně náhodné. Nalezl jsem planetu Polaris, Aldebaran, Rexus – K739, Novou Zemi, Arrakis, ale také Eyron.

příklad karet planet

Karty jsou pevné, kvalitní, takže ani po odehrání spousty her na nich nejsou žádné známky opotřebení.

Co se týče materiálu a grafiky, nezbývá než autorům pogratulovat. Odvedli dobrou práci.

Přípravy na misi

Malé velké galaxie jsou na stole rozloženy coby dup.

Každý hráč si k sobě vezme kartu galaxie, čtyři lodě, žeton energie, kultury a impéria ve zvolené barvě.

Dvě lodě si hráč položí na střed své karty galaxie a zbylé dvě na příslušná políčka stupnice úrovně impéria. Žetony kultury a energie si pak každý vládce umístí na stupnici vinoucí se kolem obrázku galaxie na kartě, energii na stupeň dva a kulturu na stupeň jedna. Nakonec si hráč umístí žeton úrovně impéria na počáteční políčko stupnice.

Každý si také vylosuje dvě karty tajných misí, jednu z nich si vybere a ponechá skrytě před sebou.

Jakmile jsou hráči takto připraveni, ještě se musí nachystat společné herní prvky. Do středu stolu se položí aktivační karta a krabička s kostkami. Pak hráči zamíchají karty planet a vyloží na stůl o dvě karty planet více než je hráčů. O tyto planety budou hráči v průběhu hry soupeřit.

A je to, jde se hrát.

připravená hra

Intermezzo II:

Příprava hry je opravdu rychlovka. Považuji to za ohromnou přednost Malých velkých galaxií a také je to jeden z důvodů, proč je v našich herních skupinách tak oblíbená. Na konci deskoherních večerů, když se nám ještě nechce domů, ale není již čas rozložit a rozehrát velkou hru, automaticky sáhneme do skříně po Galaxiích. Můžeme si tak zahrát velkou, plnohodnotnou hráčskou hru bez zbytečných prostojů.

Kontrola letového plánu

Než vám prozradím, jak Malé velké galaxie hrát, zastavím se chvilku u sešitu s pravidly a jeho obsahu.

Zkusím vám odpovědět na otázky: „Jsou pravidla jasná? Jsou srozumitelně napsaná? Nejsou moc dlouhá? A nechybí zde příklady a obrázky?“ Ano, jsou, nejsou, nechybí. Nyní to ještě maličko rozvedu.

Co se mi moc líbí je skutečnost, že i tato veskrze eurovka skrývá alespoň náznak příběhu. Při vysvětlování pravidel nikdy neopomenu příběh převyprávět, pravda, malinko si u toho vymýšlím a příběh si drobně přikrášlím. Také se mi moc líbí tučně zvýrazněná důležitá slovíčka hry v textu a použité symboly zobrazené opět přímo v textu pravidel. Krásně jsem si je díky tomu při studování pravidel osvojil.

Příprava hry i pravidla jsou popsána naprosto srozumitelně a nemám strach, že by s nimi měli mít začátečníci nějaký problém. Bezvadnou pomůckou jsou obrázky podporující snadné pochopení popsaných situací. Příklady k obrázkům jsou pro změnu popsány kurzívou. Díky těmto odlišnostem v textu se také skvěle dohledávají případné nejasnosti při rozehrání prvních her.

tajné mise

Startujeme

Pojďme si tedy Malé velké galaxie společně zahrát.

Cílem hráčů je získat dvacet jedna vítězných bodů. Tyto body hráč získá kolonizací nových planet a zvýšením úrovně svého impéria.

Hráči se při hře střídají v tazích. Kdo je právě na řadě, vezme tolik kostek, kolik mu určuje úroveň jeho impéria a vrhne je do krabičky. Náhoda pak rozhodne, jaké akce bude hráč moci využít. Kostky může imperátor aktivovat v libovolném pořadí přesunutím na aktivační podložku. Každou kostku lze samozřejmě využít jen jednou za tah. Možná si říkáte: „To je docela blbé, tolik náhody naráz, to není nic pro mě.“ Ještě v úsudku počkejte. Náhodu lze totiž redukovat přehozením dosud neaktivovaných kostek. Jednou za kolo je toto přehození zdarma, hráč však může obětovat jednu svou energii a opětovně přehodit libovolný počet dosud neaktivovaných kostek. A to lze dělat i opakovaně, dokud je hráč ochotný platit energii. Poslední, i když drahou možností, jak obejít náhodu, je obětovat dvě své kostky, odložit je a třetí kostku si natočit na libovolnou akci.

Jakmile hráč aktivuje tolik kostek, kolik chce, jeho kolo končí, a na řadě je další kolonizátor.

Intermezzo III:

Když si po sobě pročítám poslední řádky, napadá mě, že si možná říkáte: „A co je na té hře tak báječného? Hodím kostkami, odehraju akce a je to.“ Není. Kouzlo Malých velkých galaxií spočívá v drobném, ale důležitém pravidlu. Vždy, když hráč aktivuje svou kostku, mají ostatní hráči chvilku na rozmyšlenou, zda tuto akci budou následovat. Takový následovač zaplatí jednu kulturu a po odehrání akce hráčem na tahu může stejnou akci provést také, tedy mimo svůj tah. A právě za tímto se skrývá ta úžasná hratelnost Galaxií. Při troše plánování a přemýšlení může hráč odehrát spoustu tahů navíc oproti ostatním a výrazně tak zvýšit svou šanci na vítězství. Rčení „NÁSLEDUJI“ bude u stolu to nejčastěji vyslovované. Častěji, než pověstné: „Kdo je na řadě?“ nebo: „Leží, běží.“

Mít dostatek kultury je v Malých velkých galaxiích životně důležité. Díky tomu jsem ve střehu i při tazích ostatních hráčů a nenudím se sáhodlouhým čekáním až přijdu na řadu, což bez kultury a v pěti hráčích opravdu hrozí.

Také u přehazování kostek je veselo. Kolikrát se mi stalo, že jsem, k radosti ostatních, utratil veškerou svou energii marným přehazováním kostek. Holt se ve mně ozval gambler. Na druhou stranu jsem samozřejmě se závistí sledoval, jak se ostatním napoprvé podařilo přehodit přesně to, co potřebovali. Je to k vzteku i smíchu zároveň.

rozehraná hra

Manuál akcí

Ještě vám dlužím prozrazení akcí, které může galaktický velkokancléř využít. Co tedy může padnout na kostkách?

Co budete chtít dělat opravdu často, je přesun svých lodí. Na začátku hry jsou lodě na kartě hráče. Při akci let vezme hráč jednu ze svých lodí a umístí ji na některou vyloženou kartu planety. Loď může přistát přímo na planetě, díky čemuž může hráč využít akci planety, nebo může kroužit po orbitě planety a pokusit se ji kolonizovat.

Dobré je také získávání zdrojů. Planety produkují vždy jeden ze dvou zdrojů. Kulturu či energii. Pokud hráč aktivuje kostku se symbolem kultury či energie, dostane za každou svou loď na kartě s daným symbolem jeden zdroj. A je jedno, zda krouží loď po orbitě, či přistála na jejím povrchu.

Životně důležité je kolonizovat planety. Čím je planeta cennější, tím více kostek se symboly diplomacie či ekonomie musí hráč aktivovat, aby planetu získal do své moci. Za každou kostku postoupí s lodí na orbitě o jedno políčko. Jakmile pak loď dosáhne posledního políčka, hráč si planetu bere k sobě, získává za ní body a může využívat její akci použitím kostky se symbolem využití kolonie. Do společné nabídky planet se pak doplní nová karta.

Poslední, ale také důležitou akcí je využití své kolonie. Díky této akci může hráč zvyšovat úroveň svého impéria zaplacením požadovaného množství energie či kultury. A také samozřejmě může využít jednu z akcí planet ve svém držení.

Jakmile některý z hráčů získá dvacet jedna bodů, dohraje se kolo hry a jde se bodovat. Každý hráč si sečte body za nejvyšší úroveň své kolonie a za planety jež kolonizoval. Nakonec se odhalí a vyhodnotí karty tajných misí. Kdo získá nejvíce bodů, je největší mezigalaktický kolonizátor.

Intermezzo IV:

Malé velké galaxie jsou skvěle vymyšlené.

Prakticky pořád potřebujete dělat úplně všechno.

Když zvýším úroveň kolonie, získám buď další kostku a s ní další akci navíc v budoucích kolech, nebo novou loď, což se hodí k získávání energie a kultury a také k větší variabilitě létání po planetách.

Nebudu-li létat po planetách, žádné nezískám a nedosáhnu na další body, ale občas je lepoší než bloumání na orbitě využít akci planety. Ty jsou velmi různorodé a některé hodně silné. Jedny vám umožní posouvat lodě po orbitě, jiné naopak škodí ostatním a vracejí jejich lodě zpět, další přináší hráči energii či kulturu navíc. Možností je spoustu a díky množství planet se jen tak nezopakují a neohrají. Je to opravdu dilema, pokusit se planetu získat, či radši využít její akci?

Posouvání po orbitě je pro vítězství ve hře nezbytné, proto kostky s akcemi diplomacie či ekonomiky budete při hodu toužebně vyhlížet.

A suroviny? Asi jste již uhádli, že bez nich neuděláte prostě vůbec nic. Zejména kultura je zdroj, který rozhodně oceníte.

Skvělá je i variabilita hry. Díky velkému množství karet nových planet v nabídce a jejich akcích je každá hra malinko odlišná. Tomu napomáhá i tajný úkol, který se s každou hrou mění.

ničemné galaxie

Sólo toulání vesmírem

Malé velké galaxie můžete hrát i sami, a to proti ničemné galaxii. A musím se přiznat, že i toto je skvělá zábava. Skvělá je časová nenáročnost sólové hry, kdy jednu hru odehrajete do půl hodinky, takže jsem aspoň já obehrál vždycky několik partií po sobě. Samozřejmě jsem si postupně zvyšoval obtížnost hry. Marně nyní vzpomínám, zda se mi někdy podařilo zvítězit nad vražednou galaxií. Přeci jenom raději hraji hry s ostatními a Galaxie jsem již dlouho sám nehrál.

Jak tedy bojovat proti hře? Tahy hráče jsou úplně stejné jako při běžné hře. Ničemná galaxie však hraje odlišným způsobem.

Předně při ní hráč hází jednu kostku po druhé, ne všechny naráz. Pokud vás vyděsí symbol, který  na kostce padl, lze zaplatit jednu energii a kulturu a kostku přehodit. Také akce ničemné galaxie můžete normálně následovat.

A jaké možnosti má ničemná galaxie při hraní jednotlivých akcí?

Pokud padne let, přesune se jedna loď z karty ničemné galaxie na nejbližší planetu vlevo, kde ještě galaxie nemá svou loď na orbitě. Na planetě ničemná galaxie nepřistává.

Pokud padne symbol diplomacie či ekonomiky, posune ničemná galaxie všechny své lodě na orbitě planety s daným symbolem.

Pokud padne symbol zdroje, posune si galaxie žetony jako normální hráč, ale pokud má loď na domovské základně, posune si oba zdroje naráz. Jakmile energie dosáhne posledního políčka, ničemná galaxie zvýší svou úroveň. Při maximální hodnotě kultury získá galaxie tah navíc, se třemi kostkami.

Symbol využití kolonie pak značí útok ničemné galaxie na vaše impérium. Co vám galaxie provede závisí na její úrovni a zvolené obtížnosti. Příjemné to však rozhodně není.

Ničemná galaxie zvítězí, pokud dosáhne dvacet jedna bodů, nebo dosáhne šesté úrovně.

Zní to dobře, ne? A ještě lépe se sólo režim hraje, to mi věřte. I když je třeba počítat s traumatem a vztekem, protože vyhrát není úplně jednoduché.

Návrat na domovskou planetu

Předně musím říci, že za cenu, jež hra stojí, jsem získal obrovskou porci deskoherní zábavy s kamarády. Za dobu, kterou Malé velké galaxie vlastním, jsem ji hrál nesčetněkrát a nikdy mě nepřestala bavit. Je jedno, zda jsem hrál sám, ve dvou, třech čtyřech či pěti. Proto jsem se rozhodl udělit Malým velkým galaxiím OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: HODNĚ MUZIKY ZA MÁLO PENĚZ.

Díky nepřeberné kombinaci karet planet a náhody v podobě házení kostek se jedná o hru, jež můžu hrát pořád dokola a neobehraje se.  Proto si Malé velké galaxie zaslouží OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Jednoznačně se jedná o jednu z mála euro her, která mě baví hrát i sám proti hře. Je to opravdu výzva a zábava. Systém obtížnosti mě nutil hrát pořád dál a dál a porážet jednu ničemnou galaxii za druhou, ale jak jsem již psal, nejsem si jistý, že s tou poslední se mi to vůbec kdy podařilo. Bez váhání proto uděluji Malým velkým galaxiím OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SOLITÉRNÍ ZÁŽITEK.

Celou sérii her kategorie Malé velké, jež k nám Rex hry dovezli, pak považuji za něco unikátního a jedinečného. Ať už se jedná o Malá velká království, Malé velké Galaxie, Malá velká dobrodružství či Malé velké zombie, vždy mě překvapí, jak obrovská hra na mě z tak malé krabičky vypadne. A z tohoto výčtu právě Malé velké galaxie považuji za nejlepší. Proto jsem se rozhodl udělit hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: ORIGINÁLNÍ POČIN. A už se velmi těším na další oznámenou hru z této série – Malé velké podzemí.

Co se nám událo při hraní

Na závěr si dovolím přidat rozhovor, jež zaznívá u našeho stolu při hraní:

“Tak prvně si někam zaletím.”

“Následuji!” “Já taky.” “Následuji.”

“Teď si přidám energii.”

“Následuji!”

“Dále si rozšířím impérium.”

“Následuji!” “Následuji!”

Něco navíc

Malé velké galaxie mají také skvělé rozšíření, jistě neváhejte se na něj podívat a přikoupit k základní hře. Opravdu to stojí za to.

Malé velké galaxie získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Rexhry.jpg.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: