Malá velká podzemí
Dostanete se k vládci podzemí dříve, než vám zhasne pochodeň?
Thordin třímal v jedné ruce válečné kladivo a v druhé pochodeň, která prozařovala okolní temnotu. Dle drobných, jemně plápolajících plamínků už mu moc času nezbývalo. Raněnou elfku nechal daleko za sebou a vydal se do hlubin podzemí zcela sám. Tvrdohlavý trpaslík. Konečně se dokodrcal k obrovské bráně, která za sebou skrývala cosi děsivého. Děsivého a nesmírně mocného. Pochodeň pohodil na zem, ze zad sejmul kulatý štít a za bojového pokřiku rozkopl křídla obřích dveří…
Série her Tiny Epic, nebo také Malá velká, je poměrně známou záležitostí, za kterou stojí herní designér Scott Almes. Variací Malých velkých her je hned několik, ale celou sérii odstartovala Malá velká království z roku 2014. Malé velké hry vycházejí v malých typizovaných krabičkách a pyšní se svým bohatým obsahem. Právě to vysvětluje název Malá velká – hra malá rozměry krabice, ovšem nabízející velkou plnohodnotnou hru s delší herní dobou. Dnes se podíváme na další hru z této série, kterou lokalizovalo brněnské vydavatelství REXhry, a jak již hlavní nadpis napovídá, budou to Malá velká podzemí. Pokud vás zajímá, zda hra stojí za pořízení nebo alespoň zahrání, pokračujte ve čtení.
Obsah krabice a jeho kvalita
V téhle krabici rozhodně vzduch nehledejte a počítejte s tím, že je našlapaná až po okraj. Krom všelijakých dřevěných žetonů a figurek ukrývá i krásné plastové kostky, desky hrdinů ale i nepřátel z podzemí. Velice podstatnou součástí jsou též menší čtvercové karty, ze kterých se staví spletité chodby podzemí. No a pokud pomineme Tiny Epic Pirates, kde najdeme plastové lodičky, tak se jedná o první Malou velkou hru s plastovými figurkami hrdinů. A myslím tím skutečné miniatury, nikoli meeplíky se zbraněmi jako v předchozích krabicích. Celkově má hra krásné ilustrace a velice precizní provedení komponent. Tohle vypadá na stole opravdu dobře.
Příprava hry
Příprava většiny komponent ke hraní není nikterak složitá. Herní materiál se roztřídí a rozloží na stole, hráči si vyberou hrdiny, za které budou hrát a vylosuje se boss. Nesložitější částí přípravy hry je utvoření balíčku podzemí, jehož složení závisí na počtu hrdinů a sestává ze tří menších hromádek. Z tohoto balíčku posléze hráči tahají karty, které utváří podzemní labyrint.
Jak se to hraje
Hrdinové se pustí do podzemí na předem neznámou dobu, kterou limituje vítězství po zabití bosse, nebo prohra. Ta nastane pokud má být do hry umístěn pátý goblin, žeton pochodně dojede až na konec stupnice, případně již nadále nelze prozkoumávat podzemí. Jinak řečeno, prohrajete když si do podzemí pustíte moc nepřátel, budete se loudat, anebo máte smůlu v otáčení karet a dostanete se do slepé uličky.
Tah hráče se zdá být velice jednoduchý. Sestává ze tří jednoduchých kroků nebo chcete-li akcí. Hrdina na tahu se může pohnout, udělat jeden hrdinský čin a libovolné množství obyčejných činů. Vypadá to velice jednoduše, ale není. Ve hře je spousta hrdinských i obyčejných činů a každý funguje trochu jinak. To vše je třeba se naučit. Pomáhat vám bude ikonografie, která je podpořená vysvětlivkami na konci pravidel i na lamakartách. Nicméně už hodně dlouho jsem nehrál hru s takovým množstvím ikonek. Dostat pravidla pod kůži tak, abych si jimi byl jistý trvalo minimálně pět partií, což může být nějakých pět hodin času. A to je na hru této velikosti poměrně dost.
Jak vyhrát
Malá velká podzemí jsou za mě jedním velkým závodem. Ani nejde o to prozkoumávat podzemí a hledat poklady, ale najít co nejdříve pomocníky bosse a zabít je. V opačném případě vám uplyne čas a zhynete v podzemí. V drtivé většině z karet podzemí nemáte prospěch. Není na to čas ani činy. Ty si musíte šetřit na zabíjení goblinů, kteří se vám opravdu nemůžou přemnožit, protože čím víc jich je, tím více se kombí jejich útoky. Také se mi osvědčilo získávat vybavení jen za zabíjení nepřátel. Takřka nikdy si nemůžete dovolit vynechat útok a místo toho se snažit získat nějaké kouzlo či vybavení. Na to není čas. Ve hře také narazíte na pasti, kterými projdete bez úhony jen po úspěšném testu schopností klasickým hodem kostek. Nechte pasti aktivní a používejte je jako farmy na srdíčka a blesky. Jen pro vysvětlení zmíním, že symboly z kostek, které ve zkoušce schopností nepoužijete, můžete využít právě k dobytí životů a výdrže. Jo a nakonec, bez pořádného vybavení do doupěte bosse vůbec nelezte.
Nejlepší počet hráčů a herní doba
Hru jsem si rozhodně nejvíce užil v sólu. To nijak nemění pravidla. Jen hrajete za dva hrdiny, což není nikterak těžké. Stále máte zaměstnané ruce, máte nad čím přemýšlet a nuda se rozhodně nedostaví. V plném počtu hráčů celkem dlouho čekáte na tah a celé se to sveze k otázce: „Co mám dělat?“ a odpovědi: „Jdi něco prohledat a někoho zabij.“ Jedinou kratochvílí mezi tahy pak bude lamentování nad nepovedenými hody kostkou vašich spoluhráčů. Znáte to. Vždycky se najde někdo, kdo do toho podzemí radši neměl lézt.
Obaly na karty a herní doplňky
Co se týče obalů, použil jsem pouze ty na velké karty. Kdysi jsem si koupil balení velikosti „Tiny Epic“ (88x125mm) a abych se jich zbavil, musím teď obalovat všechny hry této série. Malé karty jsem neobaloval. Neměl jsem žádný balíček obalů rozměru 70×70 a objednávat se mi nechtěly, protože si myslím, že by se obalené karty do krabičky nevešly. Už tak je v krabici dost těsno, a pokud by karty po obalení zdvojnásobily objem, myslím si, že už bych to pod víko všechno nenarval. Každopádně sehnat tento rozměr obalů není žádný problém.
Hodnocení
Malá velká podzemí úplně nejsou o poklidném hledání pokladů a nepřátel v podzemí. Ne. Tohle je závod s časem. Pokud to tak budete brát, nebudete si všímat toho, co která místnost umí a budete farmit zdroje z pastí, není tak těžké dostat se do druhého dějství a bojovat s bossem. Porazit ho, to už dá zabrat. Bez pořádného vybavení to nemá smysl zkoušet a dost bude záležet na štěstí v hodu kostek. Malá velká podzemí jsou hrou s obrovským podílem náhody, frustrace z rychlých proher v začátcích a navíc umí být dost repetitivní. Čekali jste ale něco jiného od dungeon crawleru? Já ani ne. Umí to být otravné, umí to být těžké, ale stejně to zase vytáhnete na stůl, abyste dokázali, že na to máte. Třeba i když si budete chtít odpočinout od počítání a plánování v eurech. Je to zkrátka výzva. Abych dostál slovu z prvního odstavce, je třeba zodpovědět otázku, zda stojí hra za zahrání či pořízení. Stojí za obojí. Budete se u ní trápit, budete se jí snažit dostat na kobylku a ten pocit, až hru pokoříte, za to skutečně stojí. Krom výukových partií jsem se bavil pokaždé.
Malá velká podzemí získávají od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.
Hru můžete zakoupit přímo zde.