Malá velká království
Kapesní říše
V roce 2014 přineslo vydavatelství REXhry na český trh hru Malá velká království. Mě se do ruky dostala druhá edice. Hra vznikla na základě PnP verze z roku 2013, která dokonce získala ocenění Golden Geek Best PnP Board Game Winner. O první místo se bohužel dělila s počinem Coin Age.
Dovolím si malé vysvětlení pojmu PnP. Jedná se o zkratku anglického názvu Print&play. Jde o hry, které se dají volně stáhnout a vytisknout v domácím prostředí. Dalším úspěchem pak může být i kickstarterová kampaň, kde hra získala více jak 1000 % potřebných backerů (konkrétně 8979). PnP verzi odhalil Michael Coe z Gamelyn Games, 23. prosince jako vánoční dárek a zpestření pro nadcházející prázdniny, jako mistrovské dílo z rukou Scotta Almese. Ten je velice plodným autorem a v jeho portfoliu najdeme mnoho her. Ještě více respektu si pan Almes zaslouží po zjištění, že se vývoji her věnuje po práci. Pracuje totiž jako produktový inženýr a ve volných chvílích se věnuje právě vývoji her a psaní povídek, kterých také pár publikoval.
Malá velká království spadají do kategorie 4x her. Opět si dovolím malé vysvětlení: hry označené jako 4x sestávají ze čtyř částí hry. Z anglického originálu: eXplore, eXpand, eXploit a eXterminate. Tedy: prozkoumat, rozšířit svůj vliv, využít zdroje a zničit ostatní hráče. Tyto hry bývají velice obsáhlé, co se komponent týče, a zaberou poměrně dost času. Pro příklad uvedu hru Civilizace, nebo třeba Space Empires. V případě Malých velkých království se toto vše podařilo nacpat do drobné krabičky (177x119x40), která je stejná jako u ostatních malých velkých her. V roce 2016 se autorům dokonce podařilo hru nacpat do ještě menší krabičky s názvem Ultra Tiny Epic Kingdoms a k tomu přidali sólo mód. Malá velká království oproti tomu zabaví 2 až 5 hráčů na zhruba 45 minut. Délku partie pak úměrně navyšuje počet hráčů, kteří by měli ke stolu usednout až po dovršeném 14. roku.
Je možné 4x hru nacpat do tak malé krabičky? Mělo to smysl, a stojí hra za něco? Na to se podíváme v následujících řádcích.
Touha po ovládnutí světa
„Hej ty! Pojď sem!“ rozléhá se po nádvoří hradu řev podivného humanoidního ještěra.
A ve svém křiku pokračuje: „Jméno! Hodnost!“.
Druhý z Ještěráků se narovná a také velice nahlas odpovídá: „Sek Sahach pane, kopiník.“
Precizní odpovědí potěšený velitel pokračuje: „Tak Seku, polož si tady to svoje kopí a pomůžeš nám se připravit na ovládnutí tohoto světa. Náš král Belases není jediný, kdo chce expandovat. Podobný nápad dostali i Nemrtví a Valkýry. Doufejme, že se proti nám nespojí v mocné alianci. Ale to už předbíhám.“
„Pojďme zpět k věci. Je třeba nachystat vše potřebné. Nejprve bude potřeba sbalit nějaké zásoby. Naše jednotky jsou závislé na jídle, rudě a maně. Uvezeme celkem šest vozů se surovinami a na tobě bude vybrat, kolik které naložíme. Jelikož si v této věci začátečník, poradím ti. Nejlepší bude vzít jednu rudu, dvě many a tři jídla. Chápeš, co od tebe očekávám ve tvém prvním úkolu?“
Sek chápavě přikývne a velitel pokračuje dále: „Až to budeš mít, vezmeš celou svou jednotku a jednu další, a půjdete hlídat pšeničná pole našeho území.“
Velitel přemýšlí, jestli na něco nezapomněl, ale nic ho nenapadá. Pohlédne ještě na Seka a naposledy se zeptá: „Rozumíš všemu?“
Sek jen mlčky přikývne a čeká na další pokyn. Ten se mu dostane vzápětí: „Do zaměstnání rozchod!“
Mezitím, daleko od ruchu příprav, sedí ve své věži s kruhovým půdorysem mladě vypadající tvor. Patří ke stejné rase jako ti dva na nádvoří. Rodiče ho pojmenovali tak, jak se na krále Ještěráků sluší a patří – Belases. Před ním leží na stole pár spisů. Jeden nese název karta národa, druhý karta akcí, třetí karta hradu a čtvrtý karta země, který vypadá spíše jako mapa. Mapa jeho království, které nese název Vrtichvostán. Na mapě jsou pouze dvě figurky znázorňující jeho dvě jednotky. Stojí na rozkaz, který vydal svému podřízenému, na jeho pšeničném poli a očekávají vpád cizích jednotek. Popřípadě rozkaz k obsazení jiného kraje v království. Pět figurek, značících záložní jednotky, leží poblíž karty národa. Na ní také leží žetony surovin, které měli za úkol jeho poddaní naložit do vozů. Obsah vozů si poznačil právě žetony na stupnici. Poblíž karty leží i žeton v podobě malé knížky – žeton výzkumu. Ten bude potřebovat na označení úrovně magie jeho národa. Poblíž karty akcí leží pět stříbrných žetonů, znázorňujících štíty. Ty budou potřeba na označení použitých akcí. Posledním spisem je karta hradu. Pod ní leží žeton připomínající hradní věž. Žeton slouží k označení postupu stavby hradu. V neposlední řadě je na stole i krásný model hradní věže, který označuje vladaře na tahu.
Je na čase konat výsosti
Do královské komnaty vchází stará, ale vitální Ještěračka. Je to rádkyně jeho výsosti. Sedá si proti králi a spustí: „Vím pane, že toto budou tvá první vladařská rozhodnutí, a proto jsem ti přišla napovědět, co vše můžeš učinit.“
Král nejprve vypadá dotčen. Pak ale usoudí, že jeho rádkyně má pravdu a gestem ruky naznačí, aby pokračovala. Ta rychle pochopí a s respektem v hlase pokračuje: „Máte na výběr z pěti možností. Tou první je odstranění žetonů štítů z karty akcí. Tedy pokud nastala situace, kdy je na kartě všech pět štítů a nejde umístit další. Druhou možností je vybrat si jednu z volných akcí. S tím souvisí i třetí možnost, kdy onu akci využijete. Pokud si některou z akcí vyberou Vaši protivníci, můžete tu samou akci zopakovat, nebo získat zdroje z krajů, kde máte umístěné své jednotky. Vaší předposlední, tedy čtvrtou možností, je zkontrolovat, zda nedošlo ke splnění podmínky pro spuštění finální části hry. Tyto podmínky jsou: dosažení maximální úrovně výzkumu, stavby hradu, nebo umístění všech sedmi jednotek do terénu. Poslední, a tedy pátou možností, kterou můžete učinit, je předání žetonu aktivního vladaře vašemu soupeři. Pak už musíte jen čekat, co se bude dít můj pane.“
Král vypadá velice zachmuřeně a přemýšlivě, ale celkem bezstarostně odpovídá: „Děkuji za tvé moudré rady Losano. Vše je mi jasné, až na jednu věc. Mluvila si o výběru akcí. O jaké akce se jedná?“
Rádkyně se začne prohrabovat spisy a hledá ten s názvem karta akcí. Když ho konečně uchopí do svých šupinatých prstů, spustí: „Tak nejprve tu máme akci hlídka. Díky ní můžete posouvat své jednotky mezi kraji. Nesmíte se však přesouvat přes skaliska a vodu. Na to není Vaše armáda stavěna. Dále tu máme akci výprava. Jedná se v podstatě o hlídku na delší běh. Můžete přesunout své jednotky do jiné země. Musí to být ovšem z vnějších krajů Vaší země do vnějších krajů země Vašeho nepřítele. Pokud se během těchto dvou akcí potkají dvě znepřátelené jednotky v jednom kraji, dojde k válce! Válka se řeší tak, že se oba soupeři musí nejprve rozhodnout, kolik do války investují zdrojů. K tomu každému z nich slouží jedna z kostek. Na té nastaví číslo, které jsou schopni uplatit. Poté oba vyšlou posly k nepříteli s touto kostkou a dozví se, kdo použil kolik zdrojů. Kdo jich použil více, vyhrává válku. Musí ovšem zaplatit zdroje za zvolené bojové číslo. Platit se může manou a rudou. Poražený soupeř musí odstranit své jednotky z kraje, pokud nezaplatí dostatek jídla za to, aby mohl přesunout své jednotky do sousedního kraje.“
Král přerušuje ženu v jejím proslovu: „Losano, ne vždy se vše musí řešit bojem. Není nějaká jiná možnost vyřešení válečného stavu?“
Losana přikývne a dále vysvětluje králi: „Samozřejmě můj pane. Pokud oba soupeři pošlou posly s kostkou, na které bude nastavena vlaječka, dohodnou se na smíru a vytvoří tak alianci. Díky ní mohou ovládat onen kraj oba.“
Král přikyvuje na znamení souhlasu. „Děkuji ti Losano, tyto dvě akce jsem pochopil. Můžeme se společně podívat na ty zbylé?“ dotazuje se vladař.
Rádkyně opět bere do ruky kartu akcí a pokračuje: „Další akcí, můj pane, je stavba Vašeho hradu. Na kartě hradu je uvedeno, kolik rudy Vás bude tato úprava stát. Velice podobnou akcí je akce výzkumu. Díky ní budou sílit Vaši mágové a magická úroveň Vašeho království. Každá nová úroveň navíc přinese nové možnosti v podobě vylepšení národu. Předposlední akcí je osidlování. Díky té můžete povolat do boje další jednotky, které doposud stáli mimo dění. Aby to ale nebylo jen tak, musíte za ně zaplatit tolik jídla, kolik je právě jednotek v akci. Poslední akcí je obchod. V něm můžete s našimi obchodními partnery směňovat libovolné zdroje. Kurz je jedna ku jedné. Pokud tedy budete chtít například jednu manu, bude Vás to stát jedno jídlo, nebo jednu rudu. Směna není omezena množstvím, ale během této akce smíte provést pouze jednu směnu.“
Místnost prostupuje tíživé ticho. Oba ví, co je v sázce a jak těžká rozhodnutí před nimi stojí. Belases cítí potřebu nějak tento rozhovor ukončit. „Pokud tomu dobře rozumím Losano, tak se budu se svými soupeři střídat v těchto akcích, dokud jeden z nás nedosáhne jedné z podmínek pro spuštění finální fáze. Jakmile se tak stane, provedeme zbývající akce, pokud tedy ještě nějaké jsou. Poté už je rozhodnuto a dobojováno. Je to tak?“ nechává vyset otázku ve vzduchu.
Je ve válce vlastně nějaký vítěz?
Spousty padlých leží na bitevních polích. Bitvy jsou dobojovány a zůstalo pouze nejsilnější království. Království, které ovládlo celou říši. Království, které se stalo vítězem a vládcem celého světa. Má ale čemu vládnout? Všude je hladomor, spálená města a osady. Většina rodin přišla o syny, otce a bratry. Takové vítězství má tak trochu hořkou příchuť. Pokud bychom se ale měli na výsledek podívat jako na jakousi soutěž, dalo by se určit pořadí. Musíme nejprve zjistit kdo má kolik vítězných bodů. Ty dostanou účastníci konfliktu za každou jednotku nasazenou do akce. Další body dostanou za vylepšení hradu. Hodnota je uvedena na kartě hradu. Body dostanou také za úroveň magie a bonusy, které mohou tyto úrovně přinášet. Nakonec mohou získat body za obsazené město. Království, které získá nejvíce bodů, ovládne celý svět. Jeho soupeři se musí sklonit před jeho slávou a umem.
Vladařský stůl
Do místnosti s kruhovým půdorysem vedou pouze jedny těžké kované dveře. Jsou zavřené. Naproti nim visí na kamenné zdi okno s výhledem na panské majetky, které nyní leží pod pokrývkou černočerné tmy noci. Na masivním dubovém stole leží několik spisů. Jsou jen spoře osvětlené mihotajícím světlem svíčky z včelího vosku. Jsou to karty národů, země, akcí a hradu. Jsou nádherně ilustrované. A stojí za nimi William Bricker. Ten se věnuje ilustracím fantasy her už tři desítky let. Řekněme si na rovinu, že to na ilustracích je vidět. Je to ale špatně? První pohled na ilustraci krabice mě tak trochu zklamal. „Co to je probůh za oldschool?“ říkal jsem si. Nicméně čím déle jsem na ilustrace koukal, tím víc si mi líbily. Ke hře se prostě hodí. Nevím, jestli by ilustrace například od Miguela Coimbry (MV zombie, MV dobrodružství), které připomínají spíše nového Maria a Zeldu, byly lepší. Co do kvality není kartám velikosti 125×88 co vytknout. Líbí se mi i myšlenka, kdy na jedné straně karty národu je obrázek rasy s dostupnými magickými vylepšeními, stupnice zdrojů a na rubové straně je pak ten samý obrázek přes celou kartu. Zábavné mi přijdou i názvy daných království.
Dvanáctistěnky jsou krásné a svádí k hodu. O to větší je zklamání, po zjištění, že s nimi házet nebudu. Dřevěné žetony jsou sice titěrné, ale manipulace je v pohodě. Nemám zrovna nejmenší ruce, ale ani jednou jsem neměl problém uchopit nějaký z žetonů. Zvláštní pozornost si pak zaslouží žeton prvního hráče. Je prostě perfektní. Předávat si malou věžičku, pod kterou se vejde i meeplík je super. Malá není úplně dobré označení, vzhledem k tomu, že se jedná o největší komponentu ve hře. Na stole je dominantou a hře opravdu sluší.
Krabička je standardní kvality, na kterou jsem u malých velkých her zvyklý. I zde je na vnitřní straně víka krásná ilustrace. Navíc k ní je na druhé části krabice jakási tabulka. Ta obsahuje podmínky pro splnění slavného vítězství. Za mě jde o moc hezký nápad a vydavatelství děkuji za hezký nápad a další možnost, jak oživit hru.
Průzkum
Potemnělým lesem kráčí velice dobře maskovaný Ještěrák. Nepotřebuje k tomu žádný oděv, stačí mu pouze jeho kůže, která se díky mimikrám dokáže přizpůsobit okolnímu prostředí. Nicméně ani to mu nestačí na prohnilé bandity, kteří ho objevili a okradli o všechny zdroje, které u sebe měl. Měl s sebou i jakousi malou krabičku. V krabičce je spolu s již jmenovanými komponenty i pár malých kartonových koleček. Ta jsou z jedné strany černá a z druhé strany mají rozličné obrázky. Ty přinášejí do hry spoustu nových akcí. Některé jsou prospěšné, některé škodí a některé nedělají vůbec nic. Před hrou se náhodně rozloží do volných krajů rubem nahoru. Jakmile do takového kraje vstoupí meeplík, otočí jeho majitel daný žeton a vyvolá patřičný efekt. Některé mají okamžitý efekt, některé mají efekt během hry a některé při závěrečném vyhodnocení. Žetony průzkumu jsou příjemným zpestřením, ale doporučuji je přidat do hry, až budete plně ovládat pravidla základní hry. Přeci jen je to spousta nových symbolů a efektů, které je třeba si vštípit.
Prohra
V této kapitolce bych se chtěl rozepsat o záporech Malých velkých království. Nejprve začnu válkou. Nastavení bojového čísla mi nevadí, i když je škoda neházet tak krásnými kostkami. Divné je placení zdroji. Tyto dvě věci jsou na sobě strašně závislé. Pokud mě někdo porazí ve válce a přijdu o meepla, nebudu mít možnost, jak vydělávat další zdroje a budu zranitelnější než před tím. Vzniká tak prostor k jakési „šikaně“ nejslabšího hráče. Tomu pak nezbývá než si stáhnout meeply k sobě, aby ho nemohl nikdo napadnout. Z této „šikany“ se může vzpamatovávat také po zbytek hry, než bude schopen konkurovat soupeřům. Je to zkrátka takový začarovaný kruh, který může být dost frustrující. Pro takto zasaženého hráče se pak hra změní v provádění akcí, na které má, a ne které chce dělat. Záleží jen na silnějších hráčích, jak k tomu přistoupí. Otázkou ale také zůstává, jestli to tak není správně, když jedno z X je právě eXterminate. Další problém v boji vidím v jeho logice. Jinak řečeno, je celkem jistota, co hráč na kostce nastaví. Jde jen o počítání. Na někoho s více zdroji si netroufnu, protože nemám šanci vyhrát. Půjdu tedy opět na toho slabšího a snadno si spočítám, kolik nastavit abych vyhrál. Bránící se hráč ví, že nemá šanci vyhrát, a tak nastaví vlaječku. Ano, někdo to může zkusit a blufovat. Vzhledem k vzácnosti zdrojů to ale podle mého udělá málo kdo. Abych to tedy shrnul, ve válce je podle mě výsledek jasný ještě před bojem. Toto se samozřejmě může měnit podle herní skupiny a pokud se někomu povede bluf, bude to velkolepé. Od počítání boje se odvíjejí i schopnosti národů. Ty mnohdy poskytují slevu na zaplacení bojového čísla. Je tedy třeba znát schopnosti nepřátel, abych při vyhodnocení války nezaplakal nad výdělkem. Díky tomu si občas musím všímat víc nepřátel než svého národa.
Vítězství
Naproti tomu má hra i spoustu kladů. Nespornou výhodou hry je její velikost a pevnost krabičky. Díky tomu jí můžete nacpat do batohu, hodit na zadní sedačku auta a snížit se k jinému násilí na deskovkách. Produkce je naprosto v pořádku, pokud si zvyknete na nezvyklý art, který mi nakonec přijde opravdu povedený. Na tak malou hru je zde i mnoho hráčských rozhodnutí, ovšem jejich možnosti nejsou nekonečné. Někdy mě prostě limitují zdroje, nebo akce a prostě si nemůžu vybrat, co chci dělat, ale musím to udělat. Těší mě i fakt, že tato rozhodnutí mohu dělat mimo svůj tah. Snáze se pak čeká na ten další. Národy jsou tak trochu nevyrovnané, a to je za mě dobře. K čemu mít třináct různých národů, když bude jeden jako druhý. Co na tom, že jeden je trochu slabší a druhý silnější. Nemá smysl se vymlouvat na sílu národa. Je třeba se kousnout a vzít to jako výzvu. Tyto rozdíly přináší do hry další oživení, ale bohužel možná i frustraci. Líbí se mi i komplexnost celé hry. Na to, jak je to malá krabička a kolik to zabere místa na stole, je to plnohodnotná 4x hra. Skutečnost, že se podařilo nacpat 4x do takové krabičky, je podle mě Originální počin! Pokavaď připočtu k dobru pořizovací cenu, nezbývá mi než udělit Malým velkým královstvím ocenění Hodně muziky za málo peněz! Díky absenci hodů kostkami, či lízání nějakých karet a vůbec pravidlům hry je vliv náhody v nedohlednu. Díky tomu si hra zaslouží ocenění Nízký vliv náhody!
Remíza
Malá velká království zřejmě nedosáhnou takové slávy jako Malé velké galaxie, ale určitě to neznamená, že se jedná o špatnou hru. Naopak, za mě je to skvělá hra na cesty, která zabere minimum místa při zachování komplexnosti. Hra je celkem tematická, možná i díky ilustracím, ke kterým si ale musíte najít cestu. Znovuhratelnost zlepšuje pouze velký výběr národů a žetony průzkumu. Myslím si, že to není špatné, ale pokud by to i tak nestačilo, je k dostání rozšíření s názvem Úsvit hrdinů. To navíc přináší nové národy, hrdiny, a hlavně nabízí i sólo variantu hry. Je tedy na čase zodpovědět otázku ze začátku recenze. Ano, lze nacpat 4x hru do tak malé krabičky, určitě to mělo smysl a myslím si, že hra určitě stojí za vyzkoušení.
Malá velká království získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.
One Reply to “Malá velká království”