Libertalia: Piráti vzduchomoří
Zvířecí piráti v honbě za slávou a bohatstvím.
Slovem libertalia můžeme označit hned několik záležitostí. Tou první může být legendární pirátské město. Město, které nikdy neexistovalo, a které si vysnili sami piráti. Libertalia měla ležet někde poblíž Madagaskaru, chráněna několika pevnostmi, přičemž každá měla disponovat čtyřiceti děly. Vnitřek tohoto opevněného města by pak posloužil jako útočiště všem pirátům. Všem bez rozdílu. Liberi je latinské slovo označující svobodu. Libertalia mělo být město přístupné všem pirátům bez rozdílu. Každý by zde měl své slovo, a hlavně každé slovo by mělo stejnou váhu. Ano je to trochu podobné myšlence našeho bývalého režimu, a přesně tak si to piráti vysnili. Veškerý získaný majetek by byl všech v Libertalii, a každý kapitán musel být demokraticky zvolen. Zároveň chtěli skoncovat s utlačovateli, zhýralou církví a otroctvím. Všechno se to moc hezky čte, ale ani si nechci představovat, jak by to vypadalo v takovém pirátském městě. Pirátské město Libertalia má jisto jistě v pirátském světě své místo, a zřejmě díky tomu inspirovalo pana Paola Moriho ke stvoření kompetitivní deskovky stejného názvu. V Libertalii vydané roku 2012 se hráči stanou piráty, kteří se snaží nakrást co nejvíce kořisti z cizích lodí. Všichni mají k dispozici stejnou posádku a je jen na jejich rozhodnutí, kdy kterého člena posádky použijí. Hra je poměrně slušně hodnocená a získala si na svou stranu mnoho hráčů. Není proto divu, že přesně po deseti letech od jejího vydání jsme se dočkali remaku. Ten nese název Libertalia: Piráti vzduchomoří. Opět za ním stojí pan Paolo Mori, který pro tentokrát vydává hru pod záštitou vydavatelství Stonemaier Games. To si navíc přizvalo na pomoc společnost Automa Factory. Malou konzultační společnost pro deskové hry, kterou založil Morten Monrad Pedersen, aby pomohla Stonemaier Games přidat do jejich her pro více hráčů sólové módy. Příkladem mohou být hry jako Tapestry, Šampióni Jablečného království či Na Křídlech. Celkový dojem ze hry pak vyladil ilustrátor celé hry pan Lamaro Smith. Mělo cenu se do tohoto remaku pouštět? Stojí hra za něco, a má vůbec smysl ji vyzkoušet? Na to se podíváme v následujících řádcích. Nejdříve se ale pojďme mrknout na to, co najdeme v krabici hry.
zdroj: BGG 
zdroj: daphnewills.com
Co nám přivál zápaďák?
Ihned pod víkem krabice nalezneme česká pravidla, pravidla pro Automu, herní plán a speciální destičku pro hru dvou hráčů. Oba sešity velikosti 240×165 jsou z velice kvalitního papíru, který připomíná spíše materiál pro výrobu reklamních bannerů. Podle mého bude tento papír i voděodolný, ale raději jsem to nezkoušel. Samotný obsah těchto dvou sešitů je dobře čitelný, úhledný a plný obrázků. Herní mechanismy jsou vysvětleny krátce a pochopitelně. Pravidla jako celek rozhodně nejsou složitá a naučit se je bude dílem okamžiku. Novému hráči je vysvětlíte ještě rychleji. Možná rychleji, než řeknete V-z-d-u-ch-o-m-o-ř-í. Herní plán o rozměrech 510×405 je ze stejně kvalitního kartónu jako destička pro hru dvou hráčů. Na té je vyobrazen Námořní kadet s hodností 20,5 a jeho destička je rozměrů 145×110. Všechny výše popsané komponenty jsou uloženy v jakémsi plastovém blistru a zároveň slouží jako víko insertu.
Insert poskytuje útočiště hernímu materiálu určenému šestici kapitánů. Každý balíček má jinou barvu a rubové strany karet, ale lícové strany jsou (až na barvy) ve všech balíčcích identické. Karty jsou slušné kvality a běžných rozměrů 63,5×88. Najdeme na nich obrázek daného člena posádky, jeho hodnost, a akce kterými disponuje při zahrání.
Ke každému balíčku patří kartónová destička hřbitova, která je o něco větší než karty, a na rubové straně nese stejný obrázek jako karty posádky. Každému hráči také náleží truhlice na poklad, sloužící jako počítadlo vítězných bodů, a nezbytný dřevěný žeton reputace. Netuším, z jakého je dřeva, protože díky silnější vrstvě barvy není čitelná kresba dřeva. Tato skutečnost rozhodně ničemu nevadí, a žetony jsou velice hezké a kvalitně vyrobené. Krom herního materiálu hráčů najdeme v krabici i balíček karet Automy. Ten obsahuje stejné členy posádky – krom Větrné víly. Navíc mají jiný rub, který řídí tah virtuálního hráče, a postava má na své spodní straně navíc Zlodějíčka. Do toho samého fochu si dávám i krabičku s průhledným víkem, která ukrývá tři druhy mincí. Jsou to malé jedničky, střední trojky a největší pětky. Mince nejsou pravidelných tvarů a vypadají velice důvěryhodně. Jsou moc hezkým doplňkem a dělají čest vítězným bodům. Mince jsou z kartónu, stejně jako destičky pro úpravu herního plánu. Pokud si hráči chtějí snížit nebo zvýšit obtížnost hraní, mohou umístit některé z těchto destiček na herní plán. Destičky následně určují, jaký efekt budou mít konkrétní žetony kořisti. Vypadají velice kvalitně a jsou rozměrů 80×50. Čtyři z těchto destiček jsou navíc označeny symbolem Automy, a slouží právě pro hru jednoho hráče. Neupravují obtížnost, ale efekty žetonů kořisti ku potřebám sólo hraní.
Na samý konec jsem si nechal nejhezčí část herního materiálu. Jde o obsah pevného látkového pytlíku se zdrhovadlem. Oním obsahem není nic jiného než krásné žetony kořisti. Nejsem úplně schopný říct, o jaký jde materiál. Buď je to hodně tvrdý plast, nebo nějaké broušené sklo. Ať je to tak nebo onak, pravdou zůstává, že jsou naprosto famózní. Na herním plánu vypadají úžasně a neustále mám nutkání je žmoulat a dotýkat se jich (to vyznělo divně). Nenašel jsem na nich jediný kaz a vyrobené jsou na jedničku. Určitě ozdoba číslo jedna hry Libertalia: Piráti vzduchomoří.
Odvažte vzducholoď! Odlétáme!
Samotné hraní je geniální svou jednoduchostí. Jeden ze vzdušných pirátů zamíchá svůj balíček čtyřiceti členů posádky, a šest z nich vyloží před ostatní hráče. Vzduchoplavci poté projedou své balíčky seřazené podle čísel, a vyberou si tu samou osádku pro své vzducholodě. Každý si také vezme destičku hřbitova a své počítadlo nahromaděného bohatství. Každého hráče prezentuje určitá barva, do které je laděn veškerý jeho herní materiál včetně žetonu reputace.
Libertalii hráči odehrají během třech plaveb, přičemž každá trvá různý počet dní. První plavba trvá čtyry dny, druhá pět dní a poslední plavba se odehraje během šesti dní. Den je v podstatě takové herní kolo, ve kterém všichni hráči současně odehrají několik denních fází. Ještě před tím se ale musejí rozhodnout, kterého člena své posádky pošlou na rabování ostrova. Jakmile si každý kapitán tajně zvolí jednu postavu, všichni naráz odkryjí své volby. Podle hodností zahraných postav se seřadí na ostrově, a mohou začít denní fázi, během které provedou akce uvozené sluníčkem. Hráči akce vykonají postupně zleva doprava. Tento směr je důležitý, protože během večerní fáze budou postupovat opačným směrem. Krom vyhodnocení akcí uvozených zapadajícím sluncem každý z hráčů uzme jeden z žetonů kořisti. Následuje stáhnutí ostrovních vyslanců zpět na loď a provedení noční akce uvozené srpečkem měsíce. Tím je den u konce a následuje další den plavby. Plavba končí posledním dnem a vzducholodi se musejí připravit na kotvení, které spustí efekty uvozené kotvičkou. Ty můžeme najít na kartách, ale především souvisí s žetony kořistí. Podle popisků u všech kotviček hráči získají či ztratí zlaťáky, které zaznamenají na svých počítadlech představujících truhlice. V následujících plavbách proběhne vše naprosto stejně, s výjimkou počtu dní, které vzducholodi na svou cestu budou potřebovat. Hráč, který má na konci třetí plavby nejvíce zaplněnou truhlu se stává vítězem a nejslavnějším kapitánem Vzduchoplavců.
Aby to nebylo tak jednoduché, hru ovlivňuje i několik dalších skutečností. Herní plán je oboustranný a hráči se mohou rozhodnout, zda se vydají na klidnější a přívětivější stranu ostrova, nebo jestli se vydají na tu nepřátelskou. Jak je zřejmé, jedná se o zvyšování obtížnosti hry, které je navíc doplněné destičkami pro ještě více změn. Hráči si tak mohou nastavit pokaždé jinou obtížnost.
Některé situace, které ve hře nastanou, ovlivňuje i stupnice reputace. Jedná se o stupnici, na kterou se náhodně umístí dřevěné hexy. Ty následně určují, kdo má při hodnostní shodě přednost v umístění karty postavy na ostrov. Na stupnici se ale odvolávají i různé herní efekty, a tak se nejedná o žádný zbytečný doplněk. Ostatně herní design Libertalie je podle mého tak dobře naladěný, že zbytečné mechanismy v ní budeme jen těžko hledat. Tedy i zdánlivě zbytečná stupnice reputace pracuje s ostatními mechanismy ve velké míře. Na začátku plavby reputace také určuje, kolik který kapitán dostane peněz – právě v závislosti na pozici žetonu reputace. Pokud máte zájem prozkoumat pravidla více dopodrobna, doporučuji shlédnout pravidla na níže připnutém videu. Braňo opět předvedl skvělou práci a díky jeho videu bude učení se pravidel víc než snadné.
Jak si co nejvíc nahrabat
Vítězství ve hře Libertalia: Piráti vzduchomoří je skutečnou výzvou. Hráči začínají se stejnými kartami a takřka se stejnými penězi. Vítězství je ale mnohdy hodně odstupňované. Především je třeba hrát ty správné postavy v ten správný čas. Některé karty spolu reagují a vzájemně se vyruší. Třeba taková Aristokratka přinese celkem slušný obnos, ale pouze pokud ji nemá vyloženou jiný hráč. Pak peníze nepřinese, ale sebere. Podobně funguje například Rváčka nebo Větrná víla. Někdy se zkrátka vyplatí si počkat a zahrát danou postavu v příštím kole. Jindy ale zase přinese zisk odvážnému. Na cestě za vítězstvím je také důležité přemýšlet, jak vysoká je hodnost hrané postavy, a zda na mě díky nízké hodnosti postavy nezbude artefakt nebo jiná nechtěná kořist. Pravidla hry jsou velice jednoduchá. Vymyslet to ale tak, aby to bylo co nejlíp, rozhodně nic jednoduchého není. Je třeba sledovat již zmíněnou hodnost, přínos akcí během plavby a na jejím konci, všechny žetony kořisti, stupnici reputace a to co hrají ostatní. Ve hře hraje nemalou roli i náhoda, protože nikdy nemůžete vědět co ostatní zahrají, nicméně se s ní dá celkem slušně kalkulovat. Abych to tedy shrnul, je třeba pečlivě sledovat kdo co zahrál, snažit se co nejvíce vytřískat z akcí a sbírat co nejcennější kořist. Zní to celkem banálně že?
Kapitánka Automa
Libertalie: Piráti vzduchomoří. Krasavice od Albi, která také nabízí sólo mód. V něm hráč stane proti Automě. Automa je virtuální hráč, který je řízen speciálními znaky na zadní straně karet. Do hry je navíc přidán také třetí hráč nazvaný Zlodějíček. V podstatě jen zabírá místo na ostrově a „pálí“ žetony. Je zastoupen horní kartou z dobíracího balíčku. Tato karta se jednoduše sejme a otočí stranou Zlodějíčka navrch podle běžných pravidel. Poté se podle nově objevené rubové strany z balíčku zahraje postava z lodi patřící Automě. Všechny denní fáze se odehrají jako by šlo o hru tří hráčů. Nejprve jsem si myslel, že tento systém je úplně zbytečný. Proč se řídit nějakými schématy, když mohu karty protihráče tahat náhodně? Pak mi ale došlo, že jedna zdánlivě nepodstatná část pravidel je velice důležitá. Konkrétně ta část, která říká, že karty virtuálního hráče musejí být seřazeny vzestupně podle hodností. Systém Automy jsem nevyvíjel, a ani se mi o něm nepodařilo nic najít, ale podle mého je celý postavený na žetonech kořisti. Na zadní kartě je několik symbolů souvisejících právě s žetony kořisti. Podle složení žetonů v právě hraném dni Automa vybere kartu, kterou zahraje. A právě nyní je důležité seřazení karet. Podle mého je tento systém nastaven tak, aby poslal na ostrov takovou hodnost, která bude optimální pro konkrétní složení žetonů. Pokud je v nabídce žeton artefaktu, který hráči pouze škodí, Automa bude vybírat hodnost co nejvíce vpravo. Díky tomu bude jako první vybírat žeton kořisti, a artefaktu se tím vyhne. V opačných případech si může dovolit jít trochu doleva. Samotný výběr žetonu je pak řešen prostou logickou posloupností, kdy Automa vybírá od nejlepších po nejhorší žetony. Ostatně toto pořadí si můžete prohlédnout na obrázku níže – na přehledové kartě.
Automa Factory ale musela zajít ještě dál. Některá políčka, která určují efekt konkrétních žetonů, nejsou tak úplně vhodná pro sólo hraní. Proto bylo třeba přidat do hry čtyři destičky, kterými se tato políčka překryjí a problém vyřeší. Například u šavle je ve standardní hře napsáno: „Odhoď z ostrova postavu jiného hráče.“ Pro sólo mód se toto políčko nahradí destičkou z obrázku níže.
Automa Factory dle mého názoru odvedla skvělou práci. Sólo mód Libertalie není nějakým přihlouplým doplňkem, ale plnohodnotnou hrou. Je sice trochu složitější naučit se Automu ovládat, ale po tom funguje velice dobře. Zřejmě jejímu stvoření pomohly i nějaké ty vzorce, a tak není její poražení úplně lehký úkol. Pokud vyhledáváte sólo hraní, myslím si, že vás Libertalie mile překvapí. Zdánlivě zbytečný a nesmyslný systém se tedy jeví dost promyšleně a chytře. Musím říct, že systém funguje opravdu skvěle a Automu není lehké porazit. Schopnosti postav virtuální hráčky fungují také trochu jinak, což se na konečném bodování také projeví.
Kolik kapitánů, a jak dlouho poplují?
V Pirátech vzduchomoří hrají všichni hráči souběžně. Díky tomu je v celku jedno v kolika hráčích hrajete. Ano ve více hráčích je třeba řešit více akcí, ale není to nijak zvlášť prodlužující záležitost. Právě proto tvrdím, že čím více hráčů, tím lépe. Hru si náramně užijete i v plném počtu hráčů – tedy v šesti. Hra bude stále hezky odsýpat, a navíc bude u stolu o to větší legrace. Nikde žádné dlouhé čekaní na tah nebo nedej bože nuda. Skvělý zážitek ze hry přináší i sólo hraní. Automa hráč se chová realisticky, i když možná trochu složitě. Nicméně po pár partiích dostanete tahy Automy pod kůži, a už to tak složité nebude. Sólo hraní je vyřešeno dle mého víc než dobře. Nejde jen o pouhý nutný doplněk za účelem zvýšení prodejů, ale o plnohodnotnou možnost hraní o samotě. Nejhorší hratelnost nabízí hra ve dvou hráčích. V tomto počtu je nutné přidat do hry destičku Námořního kadeta. Neříkám, že funguje špatně. Funguje dobře. Nicméně mě hraní s kadetem, suplujícím třetího hráče, nijak nenadchlo. Hraní ve dvou Libertalie nabízí, ale přijde mi tak nějak překombinované a složité. Třeba ale zrovna vám tento systém sedne.
A nyní něco málo k herní době. Nejdelší dobu u hry strávíte při hře jednoho hráče. Vyřešení Automy podle předepsaných schémat trvá trochu déle, a když hrajete sami, nikdo vás nikam nežene. Nikdo se neohání analýzou paralýzou. Je čas si své tahy pořádně rozmyslet. Herní doba uvedená na krabici vcelku sedí. Pokud už ale hráči za sebou mají pár partií, hru mohou odehrát rychleji. Ani vyšší počet hráčů herní dobu nijak neprodlouží. Ale o tom už jsem psal výše.
Obaly a mince
Pokud uvažujete o obalení karet (což jsem také udělal), pak vězte, že karty jsou rozměrů 63,5×88 mm. V balení najdeme celkem 280 karet této velikosti. K obalení jsem použil obaly Diamond Green, které kartám perfektně padly. Vše se navíc s přehledem vejde do originálního insertu.
Mince ve hře jsou opravdu povedené a je škoda je nahrazovat, ale pokud by i přes to vaše dušička zatoužila po kovových mincích, mohly by posloužit tyto pro původní Libertalii. Použít by šly i tyto univerzální mince.
Příznivý vítr
Nyní se strhne lavina chvály a obdivu. Libertalie pro mě byla velice příjemným překvapením. Při prvním nakouknutí do krabice mě ohromil vizuál herních komponentů. Nádherné žetony kořisti, příjemná grafika karet a poutavý herní plán. Grafiku zastupují především karty posádky. Ty jsou zajímavé tím, že piráti nejsou lidé, ale polidštěná zvířátka. V dnešní bláznivé gender době je to nabízející se řešení. Ať už jsou to zvířátka z jakéhokoliv důvodu, je to fajn. Vypadají moc hezky! Také žetony kořisti bych rád vypíchl. Jsou opravdu moc hezké a doufám, že se podobné komponenty budou objevovat i v jiných hrách. Navíc jsou uschovány v bytelném látkovém pytlíku. To vše ve mě budí dojem, že na této hře k jubileu původní Libertalie, se opravdu nešetřilo. Tomu, jak hra vypadá, se skutečně nic nedá vytknout. Opravdu jsem se těšil, až hru vyzkouším. Stejně jako vždy, jsem byl trochu skeptický k tomu, jak se to celé bude hrát. No a přišlo další překvapení.
Herní design je opravdu povedený. Je jednoduchý svými mechanismy, které zároveň nabízí obrovský prostor. Pravidla jsou velice jednoduchá, a přesto dovolují mnoho herních rozhodnutí. Některé karty se vyplatí zahrát kvůli hodnosti, jiné kvůli akci a jiné kvůli kotvení. Pak přicházejí situace, kdy je třeba kartu zahrát pro největší zisk co nejdříve, ale karta má menší hodnost a na hráče vyjde artefakt. Je třeba neustále číst hru, vybírat karty co nejvhodněji, a jít tvrdě po co nejvyšším zisku peněz. Skvělý je i oboustranný herní plán s destičkami pro žetony kořisti, díky kterým se může hra chlubit lepší znovuhratelností. Tu ostatně podporuje i veliké množství karet v balíčcích hráčů. Během hry hráči dostanou na ruku pouze osmnáct karet z celkových čtyřiceti. Díky tomu bude mít kapitán na každé plavbě jinou posádku a bude moct objevovat nové a nové cesty na tomto malebném dobrodružství. Na kartách hráčů je zajímavé i to, že začínají s naprosto stejnou rukou, ale na konci může mít každý hráč úplně jiné karty. Hráči zahrají pravděpodobně rozdílné karty, a tak jim do dalšího kola zbudou různé postavy. U některých karet je naopak žádoucí je zahrát během jiné plavby než ostatní. Jako velice povedené shledávám i sólo hraní. Moc mě bavilo a rozhodně se k němu ještě vrátím. Automa je rovnocenným protihráčem – ne-li lepším hráčem. Její poražení je skutečnou výzvou, a i když je hráč u stolu sám, rozhodně se nudit nebude.
Silný protivítr
Kvůli objektivitě je třeba uvést i nějaké zápory této krásné hry. Ještě jsem nehrál hru, která by nějaké neměla, a Libertalie: Piráti vzduchomoří není výjimkou. Začal bych třeba pravidly. Příprava žetonů kořisti je rozdělená na dvou stranách, a během prvních her jsem díky tomu pořádně nevěděl kolik žetonů a kam umístit. Sice je to uvedené i na herním plánu, ale toho jsem si tehdy nevšiml. Na straně šest je pak drobná chybka v překladu, kde je Kája přejmenován na Paola. U obrázků herních součástí v sešitě Automy, je špatný obrázek u přehledové karty. Chybky nejsou nijak hrozné, nijak neznemožňují hru, a dost možná si jich podruhé ani nevšimnete. Co mi ale opravdu vadí je rovnání karet v balíčcích hráčů. Pro snazší dohledání vylosovaných karet je dobré mít karty v balíčku seřazené podle jejich hodnosti. V opačném případě se budete prodírat směskou náhodných čísel, a bude to možná více otravné, než samotné rovnání balíčku. Kvůli tomu také důrazně připomínám jednu větičku z pravidel, která říká, aby hráči během přípravy míchali pouze jeden balíček. Opravdu to má smysl! Opravdu vám to ušetří kopici práce! Další věcí, je propojení tématu s herními mechanismy. Libertalie tak trochu působí jako abstraktní hra. Sice vysíláte svou posádku na ostrov a ta tam loupí pro své kapitány, nicméně nijak to na mě nedýchlo. Neznamená to, že by mě hra kvůli tomu nebavila. Vůbec ne. Jen počítejte s tím, že pirátské téma ze hry moc nesálá.
Kotvíme! Přivažte vzducholoď!
Libertalie: Piráti vzduchomoří je velice příjemná hra, která zabaví hloubavé hráče, stejně jako několikačlennou rodinu. Jednoduchá pravidla umožní hru mladším hráčům a zároveň nabízí spousty prostoru pro plánování zkušenějších hráčů. Skvělou hrou je i v maximálním počtu hráčů. Hra mi sedla ve všech počtech, ve kterých jsme hráli. Jedinou výjimkou je pouze hra dvou hráčů, ve které mi tak úplně nesedl Námořní kadet. Rád bych se také vyjádřil k poměru cena/výkon. Nicméně v době, kdy jsem tento článek psal, ještě cena nebyla známá. Proto se tedy k ceně nevyjádřím. Vyjádřím se ovšem ke skvělému hernímu designu, který se nebojím nazvat geniálním a udělit mu tak ocenění Geniální design. Další ocenění Říše her nazvané Klenot herní sbírky putuje do vzduchomoří za perfektní produkční stránku hry a art krabice. Díky jednoduchým pravidlům a hladce plynoucí hratelnosti uděluji další ocenění Vstupní hra. Poslední ocenění popluje především za menší firmičkou nazvanou Automa Factory. Tato společnost předvedla skvělou práci a naservírovala nám plnohodnotnou hru jednoho hráče. Odměnou jí může být ocenění Solitérní zážitek, které si po právu zaslouží. Až to bude možné, neváhejte a pusťte se do plavby vzduchomořím. Stojí to zato!
Libertalia získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.
Hru můžete zakoupit přímo zde.
