Roztomilost kam se podíváš.

V dětské hře Lapač snů se za pomoci žetonů roztomilých plyšáků snažíte zahnat zlé noční můry… I když zlé, to je silné slovo, spíše roztodivné. I v pravidlech k nim najdete poznámku – třicet kartiček nočních můr (ani trochu se nebojím!). Otestováno na vlastních dětech – čerstvě čtyři roky – byla z toho příšerka, která zpívá (holky ji hned napodobovaly), pak paní Očíčková (trocha matematiky kolik že to má oček), rozkošná zelená chobotnička nás zase přenesla k moři atd…

Za tyto krásné ilustrace vděčíme Maud Chalmel. Za samotnou hru pak autorům – David Franck a Laurent Escoffier. Jako výrobce je uvedený SPACE Cow, což je značka používaná francouzským vydavatelstvím SPACE Cowboys pro hry zaměřené na menší hráče. Pod stejnou značkou již vyšlo například Super Mňau, Můj první nedobytný hrad, Ovečky HOP! nebo Mysterium Kids: Poklad kapitána Skřípa. A do našich končin hru přivezlo vydavatelství Blackfire.

Hra je určena pro děti od čtyř let na patnáct minut a najednou k ní mohou sednout dva až čtyři hráči. A jestli máte doma i menší „kulíšky“, tak pro ně vydavatel doporučuje začít kooperativní variantou této hry, která má uvedený věk od tří let.

Ano, hra Lapač snů je v základu kompetitivní hra, ale nemusíte se toho vůbec bát. Podíváme se na to spolu o pár řádků níže, kdy vás provedu samotnou hrou. Ale nejdřív mi dovolte ještě několik fotek samotné hry.

Každý hráč si vybere jednu snovou desku s vyobrazeným snílkem, kde najde dvanáct výřezů pro snové žetony. Osobně mi to připomíná nadýchaný mráček a sny v bublině. Výřezy jsou úžasné, krásně drží sny na místě a zvládnou i dětské drncání a přesouvání celé desky.

Žetony plyšáků se rozmístí do kruhu a do středu pak přijde karta noční můry. Doporučuji tam mít jenom jednu kartu. Ze začátku jsem tam pro úsporu místa dávala celý balíček, ale v průběhu hry budete dávat žetony plyšáků na tu hromádku hladkých karet a taky jimi posouvat. Zejména pod dětskýma ručkama se pak celá hromádka rozjížděla až bortila.

A už chybí jen tematický pytlík připomínající polštářek, který obsahuje padesát čtyři snových žetonů. Nápad je to senzační, když se do toho vloží levandule, tak naprosto dokonalé. Jenom toho prostoru uvnitř pak není tolik a neplní to úplně tu funkci toho klasického pytlíku, který vám má zabránit nahlížet a vybírat si. Na druhou stranu se bavíme o hře pro menší děti.

Průběh hry

Před začínajícího hráče se položí polštářek se snovými žetony. Další kolo se pak přesune po směru hodinových ručiček k dalšímu hráči. Takže originální řešení označení začínajícího hráče, jenom pozor, aby si během hraní neschrupnul. Hráči neboli snílci si postupně vyberou žeton plyšáka. První hru to bude dle oblíbenosti vyobrazeného zvířátka. Ale cílem je vybrat takového plyšáka, který překryje celý obrázek noční můry. Důležité je, že to nesmí nikdo dopředu zkoušet. Tím si vlastně děti trénují odhad velikosti. Jakmile má každý na své snové desce položený žeton plyšáka, tak si pak všichni postupně vyzkouší oním žetonem zakrýt a tudíž zahnat noční můru.

• 

• 

Když je snílek úspěšný, tak si může z polštářku vytáhnout tolik snových žetonů, kolik hvězdiček má jeho žeton plyšáka. Čím menší je žeton, tím více má hvězdiček. Pokud se noční můru zahnat nepodařilo, nic se neděje. Snílek pokračuje ve hře dál, jenom si pro toto kolo nevylosuje žádný snový žeton. Určitě to vyjde příště.

• 

• 

A to je celé. Další kolo se posune naducaný polštář, všichni vrátí žetony plyšáků, doprostřed se dá nová noční můra a může se začít vybírat. Vyhrává ten, který zaplní svoji snovou desku jako první.

Dojmy

Nejdříve bych chtěla vyzdvihnout zpracování, které se hodí do dětských ruček – všechno z pevného tlustého kartonu. O výřezech na snových deskách jsem již psala. Karty jsou klasické hladké. A pravidla ultra jednoduchá i pro unavené rodiče.

První hra byla hodně seznamovací, kdy si holky všechno osahaly. Prohlédly jsme si noční můry, abychom je poznaly a nebály se jich – jak jsem psala hned v úvodu o paní Očíčkové apod… Stejně tak i snové žetony. Tím chci také říct, že herní doba je hodně orientační, zejména u té první hry.

I když to v pravidlech není jednoznačně řečené, tak se snažíme si snové žetony losovat. Občas si holky konkrétní vybíraly, protože co měla jedna, chtěla i druhá, a taky už mají své oblíbené. Postupně se to však snažíme odbourávat a opravdu náhodně losovat. A zároveň si u toho o těch snových žetonech povídat. Co je na nich, co jim to připomíná apod. Takže opět čas narůstá, ale krásně. A jenom ještě dodám, že snové žetony jsou oboustranné, takže když se nelíbí jeden obrázek, tak může padnout do oka ten druhý. A ty svoje oblíbené si najdou jak holky, tak i kluci.

Zatím nehrajeme na vítězství, resp. pokračujeme tak dlouho, dokud všichni nenasbírají dvanáct snových žetonů. Takže vyhrávají všichni. A když je ještě nálada, tak si pak povídáme o snech, o naší desce, kdo tam co má. Někdy pak dojde i na výměnu snů. A vyladění si své desky. Je to kouzelné. Naštěstí se sny na žetonech opakují, takže mohou mít obě zmrzlinu.

Ještě bych se zastavila u žetonů plyšáků. Líbí se mi, že těch největších je plný počet, takže se nikdy nestane, že by si snílek musel vzít menší žeton než bude stačit na noční můru. Zároveň mě mrzí, že králíček a jednorožec jsou jenom po jednom, protože se o ně holky občas přetahovaly. Jednorožec je prostě jednorožec, kdo by je nemiloval. A králíčka mají jako usínáčka, takže tematické. Naštěstí po druhé hře pochopily, že to není o obrázku, ale velikosti. Jedno dvojče hraje na jistotu a bere si skoro pořád největšího medvídka a druhé zase často riskuje s daleko menším králíčkem. Přiznám se bez mučení, že zatím pořadí neřešíme a hrajeme variantu dle návodu pro starší děti – Bezesná noc – kdy si každý vezme žeton plyšáka, který se mu líbí, jakmile se otočí nová noční můra.

A abych nezapomněla, ještě bych se v rychlosti zastavila u kooperativní varianty, kdy se vlastně všichni snílci domlouvají, který žeton plyšáka vyberou. Snové žetony se nelosují a pokud osmkrát za sebou vyberou vyhovujícího plyšáka, tak všichni vítězí. Upřímně jsme to nehráli, protože stačí vybírat jenom toho největšího a také holky milují ty snové žetony, o které bych je nemohla ochudit. Ale dovedu si představit, že pro ty menší to může být dobrý trénink na odhad velikosti a seznámení se se samotnou hrou.

Závěr

Jsem ráda, že se mi do ruky a k dětem dostala zrovna tato jednoduchá a roztomilá hra. Holky ji mají moc rády, skvěle se hodí do dětských ruček a ty ilustrace – krásné a podněcující fantazii. Povídáme si o snových žetonech. Snažím se i o snech, ale u těch malých je to zatím spíš, co se jim líbí a co by chtěly. Ale i tak je to krásný čas s rodinou, povídáním si a ledasco se člověk o té drobotině a i o sobě dozví.

Také se mi líbí samotný koncept hry – zahánění nočních můr pomocí plyšáků. Řekla bych, že každé dítě má v postýlce nějakého toho usínáčka, který ho ochraňuje během spánku a zahání ty zlé noční běsy. A tady to dostává reálnou podobu. Zejména u nás, kdy se nám autoři trefili do usínáčků.

U těch malých tolik ne. Ale starší se pak u hry mohou rozpovídat i o svých snech či nočních můrách. Čímž se dostanete k dítěti blíž, nakouknete, co jej trápí a případně společně zaženete zlou noční můru pryč – buď plyšákem u těch menších, nebo co mám odzkoušené u té starší – povídat si o tom zlém snu a dovyprávět jej. Protože stejně jako u pohádky, není tolik důležité jakým nebezpečenstvím si hlavní postava prošla, ale jak to celé skončí. A ve snu se většinou vzbudíte zborceni potem právě v tom nejhorším, šťastný konec nevidouc. Ale když si jej pak v klidu společně dosníte, tak už se příště té noční můry bát nemusíte…

… Dobrou noc a krásné sny.

Lapač snů získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Blackfire

Hru můžete zakoupit přímo zde.