Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Kyvadlo

Ovládněte čas a staňte se Věčným králem

Kyvadlo (Pendulum) je další hrou z dílny Stonemaier Games, která se dostala na náš trh. Po Scythe, My Little Scythe, Na křídlech či třeba Tapestry se tedy dostáváme i k tomuto kousku, který opět dokládá, že jejich produkce přináší zajímavé a neotřelé motivy a mechanismy. Kyvadlo je od Travise Jonese s grafikou Roberta Leaska, jedná se o kompetitivní hru, která je založená na netahovosti (hráči se opravdu nestřídají na tazích, ale hrají “jeden přes druhého”) a na worker-placementu, tedy vysílání pracovníků. V čem však hra vystupuje z řady, je časový element, na němž staví už samotný úvodní příběh.

Hodiny nebo E.A.Poe?

Kyvadlo je hra určená 1 až 5 hráčům, není to hra úplně pro nováčky a i pro zkušenější hráče je nutné prvně vše vyzkoušet ve výukové partii, následně však začne odměňovat autentickým herním zážitkem, jež vyjde na jednu až půldruhou hodinku. Jedná se primárně o budovatelskou strategii, jež probíhá v reálném čase. Čím více hráčů, tím náročnější bude na orientaci a taktiku.

Fantasy žánr je určen úvodním příběhem o světě Dünya. Hráči se chopí rolí jednotlivých postav (Gambal, Bolg, Mesoat, Licinia a Dhrenkir), jež se snaží získat vládu nad světem a časem. Kyvadlo připomene Edgara Allana Poea pouze náhodou, zdejší Kyvadlo času je opravdu součást obrovských hodin, jež měří čas; v době temnoty bez panovníka se však zaseklo. Soupeřící strany se snaží ovládnout zemi na pokraji chaosu a – dle legendy – opět spustit kyvadlo. Spíše se nabízí přirovnání k legendě o králi Artušovi.

Na hru se však dá nahlížet ze dvou úhlů: buď se dokážete ponořit do příběhu a účastnit se jej, nebo – a to je pravděpodobnější – se oddáte hře a na příběh samotný trochu pozapomenete. Ve hře samotné totiž není příběh důležitý vůbec, mechanismy na něj nejsou nijak navázány ani jej neprodlužují, takže je vlastně na vedlejší koleji. To ovšem ani zdaleka nevadí, protože hra se bez toho obejde a výborně si vystačí jen s mechanismy.

Než se spustí čas…

Hlavní herní deska je oboustranná (strana “A” pro 1 až 3 hráče, “B” pro 4 až 5 hráčů). Rozdíly jsou minimální, jen v zajištění přístupu k jednotlivým akčním polím zelené a fialové zóny. Ke společným komponentům patří ještě deska rady, 56 kartiček provincií, jež po získání přinášejí zvýšení produkce určitých zdrojů; 31 kartiček odměn rady; 10 kartiček úspěchu, jež slouží jako výzvy pro jednotlivá kola. Trojice přesýpacích hodin (fialové, zelené, černé) tvoří páteř hry. Bohužel jsou tyto vysoké a úzké, tudíž mají tendenci se občas překlopit, pokud se herní deska pohne (což se prostě stávat bude). Zároveň jsme párkrát odhalili, že se písek v hodinách po otočení “zasekl” a nepřesýpal se. Jediným neplastovým a nepapírovým komponentem je kovový žeton legendárního úspěchu.

Pro každého z hráčů je zásoba figurek pomocníků (3 malí, 2 velcí) a dvojice markerů v netradičních barvách (černá, bílá, modrá, červená, zelená); k tomu čtveřice unikátních karet lsti pro každou postavu. Dalšími ukazateli jsou válečky ve čtyřech barvách pro čtyři druhy stupnic bodů (moc, věhlas, popularita a legendární úspěch), kostičky zdrojů (10ks pro každého hráče: červené jako armáda, modré kultura, žluté zlato a fialové jako hlasy) a k tomu 2 kartonové dílky symbolizující 10 hlasů.

Každý hráč si vybere desku postavy, jež je oboustranná – jednodušší a náročnější verze, na níž je místo na jednotlivé komponenty ve vlastnictví, zdroje v zásobě má každý hráč mimo tuto desku jako svůj vlastní “bank”. V Kyvadle neexistuje společná zásoba komponent, čímž je zachován maximální limit zdrojů dostupných pro každého z hráčů a zároveň eliminováno riziko vyčerpání těchto komponent během hry.

Samotná deska má “popískovaný” povrch, jež má sloužit k zamezení klouzání jednotlivých žetonů. Bohužel se právě tato část dost nepovedla, plastové žetony často klouzají a hráči si musí pamatovat své pozice na bodovacích stupnicích. Zde by byly mnohem praktičtější výřezy na hráčských deskách, jaké jsou například ve hře Scythe. Tento zdánlivý detail může hru mírně zkomplikovat a přinést rozčarování. Jakmile se s tím však naučíte počítat a pracovat, dokážete si hru užít naplno.

Partie naučná a partie plnohodnotná

Pro první hru/hry si určitě vyzkoušejte variantu bez běžícího času. Místo přesýpání písku budete sledovat destičku, jež bude indikovat pohyb hodin na ploše. Díky tomu budou mít hráči představu, co bude následovat a do další fáze se posunou až ve chvíli, kdy se na tom všichni shodnou. To napomůže seznámení se se simultánním worker-placement mechanismem a koloběhem zdrojů, aby to dávalo smysl a postavy sílily na všech čtyřech stupnicích bodů.

Na rozdíl od jiných worker-placement her, jsou zde figurky vysílány kdykoli v akční fázi každého ze čtyř kol. Jakmile se figurka vrátí, ihned bude znovu vyslána, protože nemá cenu, aby zahálela. Jen málokdy budou všechny figurky zároveň vyslány či vyhodnoceny. Vyhodnocování bude probíhat dle stavu jednotlivých přesýpacích hodin. V každém poli – zeleném, černém a fialovém – čekají dvě řady akčních polí, na něž budou mířit figurky, jež přinesou (často za nějakou cenu) zdroje či body. Figurky však mohou přistát pouze do řádků, v nichž nestojí přesýpací hodiny, stejně tak mohou opustit pole pouze v případě absence hodin. Naopak vyhodnotit akce na těch polí lze pouze za přítomnosti hodin.

Figurky budou vyslané na různá pole a tam budou různou dobu “zaseknuté”, což je třeba do plánování obsáhnout. U plnohodnotné hry budou hodiny pro přesypání připraveny k přesunu, který musí provést jeden z hráčů. Ten je bude přesouvat, pokud je to nutné pro jeho potřeby, občas bude rychlým otočením hodin záškodničit. Už se nebude čekat na potvrzení všech hráčů, že mohou být hodiny posunuty. A díky různým intervalům hodin (45 vteřin u černých, 120 u zelených a 180 u fialových) bude třeba hodně přemýšlení, aby figurky přinesly veškeré možné zisky a nezůstaly uvězněné pouze ve fialových polích.

Při ubíhání času v hodinách bude třeba stíhat obsluhovat vše – vysílat figurky, vyhodnocovat akce, odebírat figurky, upravovat náležitě své ukazatele na stupnicích bodů na své desce, upravovat stav zdrojů (či jejich kostiček) a plánovat strategie. Zároveň je nutné sledovat i ostatní soupeře, vědět, jak na tom jsou, po čem tíhnou, protože pro malé figurky pomocníků je složitější se na některá pole dostat (ta musí být neobsazena; u velkých pomocníků na tom nezáleží).

K tomu má každý hráč ještě 4 karty své postavy, jež poskytují určité výhody. Tyto může jedenkrát využít a následně každou kartu odhodit. Za stanovený poplatek si může tyto karty dobrat zpět do ruky, což se bude během hry opakovat celkem často, protože bez těchto výhod se vyhrát nedá.

Zatímco zelené a hlavně černé hodiny se budou přesouvat a otáčet vícekrát za kolo, fialové měří čas do konce kola, po třetím přesunu těchto hodin už nejsou posuny hodin možné a jen hráči dohrávají jakékoli kroky mohou ještě dokončit. Jakmile mají všichni hotovo, nastává fáze rady. V této fázi hodiny neběží, můžete si tedy vydechnout (ano, je dost možné, že jste nevědomky zadržovali dech), zkontrolovat své pozice a rychle se zamyslet nad další strategií. Zároveň však proběhne úprava pořadí hráčů pro tuto fázi na základě počtu žetonů hlasů, jež hráči v kole získali.

Na základě pořadí hráčů následně každý dostane výhody – bod(y) navíc a jednu kartu z nabídky na kartě rady. Následně se připraví hra na další kolo a jakmile všichni odsouhlasí, otočí se všechny hodiny a pokračuje se přesně v tom bodě, v němž vše skončilo před fází rady.

Ač to může znít hekticky, vězte, že to není jen závod s časem, v němž se z vás bude řinout pot, vaše mozkové závity budou mít teplotu tekoucí lávy při erupci sopky a vaše ruce budou otlučené ze střetů se soupeři nad herní deskou, jak se budete snažit umístit figurky dříve než oni. Naopak se budou objevovat malá okénka času, kdy budete čekat na uvolnění figurek, na doběhnutí času těch kterých hodin, a v takových momentech se budete rozhlížet po stavu bodů a zdrojů soupeřů. V partii Kyvadla totiž nevyhrává nutně ten nejchytřejší, ale ten, kdo dokáže nejlépe využít potenciálu hry a řetězit akce svých figurek a karet.

Partie rozšířená

Každá karta postavy má svou druhou stranu s náročnějšími náklady a zisky z jednotlivých produkcí a akcí. Zde plně vynikne charakter jednotlivých postav, jež potřebují odlišné přístupy k partiím. Ne každému bude vyhovovat každá, ale o tom to právě je. V některých případech bude výhra nejen výrazně složitější, ale třeba i téměř nemožná. Tím hra zajistí, že se vám bude na stůl vracet častěji a po delší dobu a že na ni jen tak nezapomenete.

Jakmile se vám stane, že jste tak dobří, že už trvale dosahujete konce stupnic všech bodů a porážíte na lopatky nejen své soupeře, ale i hru samotnou, máte ještě poslední možnost zpestření a ztížení hry. Drobné úpravy pravidel o nasazování figurek a přidání elementu úspěchu do stupnic, kde dosáhnete posledního pole, v kombinaci se složitější stranou postav vás ze svých spárů jen tak nepustí.

Partie samotářská

Stonemaier Games ve svých hrách nabízí svůj unikátní režim pro sólové hry, v němž je fiktivní soupeř ovládán sadou pravidel a sadou karet. Ani u Kyvadla tento režim nechybí. Tentokrát proti vám v sólovce nastoupí dva soupeři. Režim se dá hrát pouze s běžícími hodinami a některé vaše kroky spouští akce hráčů Automy. Jelikož jste totiž sami, tak vám odpadá boj o pozice a o čas s ostatními hráči. Akce Automy vám toto částečně kompenzují a přináší přidružené výzvy.

U svých soupeřů si nastavíte obtížnost (6 úrovní), připravíte jejich startovní pozice a následně používáte karty v průběhu jednotlivých kol a v konečné fázi rady. Tento režim, ač nikdy nebude tak dobrý jako plnohodnotná hra s živými soupeři, je velice dobře propracovaný, je napínavý sám o sobě a je více než jen tréninkovým hřištěm před samotnou partií s kamarády. Deskovky jsou sice určeny pro hru s dalšími lidmi, ale v dnešní době se nabízí mnoho momentů, kdy toto není možné a deskovky samozřejmě nechtějí sedět v koutě, zatímco vy hrajete počítačové hry nebo koukáte na Netflix, takže je sólový režim více než jen doplňkový program, stává se z něho cenná komponenta samotného produktu.

Jak Kyvadlo ustojí běh času?

To je samozřejmě velice těžká a téměř nezodpověditelná otázka. Co je ovšem třeba přidat hned druhým dechem: hra je velice podmanivá, přináší úplně jiné výzvy, než na jaké jste zvyklí u většiny deskovek, které máte doma či jste je hráli. Díky elementu reálného času od jednotlivých hráčů vyžaduje nepřetržité soustředění, nenabízí v podstatě žádné prostoje, v nichž byste odcházeli od stolu – dokonce i odskočit si na toaletu můžete pouze na konci každého kola, kdy se na chvilku hodiny zastaví.

Z mého pohledu se na českém trhu jedná o hru, která nemá příliš konkurentů, je zábavná, napínavá a hratelná v jednom i dvou hráčích se skoro stejnou kvalitou zážitku. Jediné, co ve hře pokulhává, je již zmíněné materiálové zpracování, které občas způsobí rozčarování. To je sice smutné, ale byla by škoda se jen kvůli tomu hře vyhýbat. Ostatně, pokud vás to bude trápit příliš, určitě si poradíte a tyto drobné nedostatky buď zkusíte odstranit nebo prostě budete opatrní. A pokud výrobce někdy nabídne komponenty, které toto napraví, určitě o to bude dostatečný zájem. Já se hlásím již teď.

Kyvadlo získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Albi.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: