Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě

Krvavý baron

Gamebook potkává únikovku.

„Řád pravdy tě na jaře roku 1851 povolal na misi! Hluboko v útrobách Sedmihradska se děje něco nepěkného. Záhadně mizející vesničané, neobjasněné vraždy a strach panující v širokém okolí je na denním pořádku. Máš dost odvahy přijmout tento úkol a vydat se na nebezpečnou výpravu?“

Poslední dva týdny se nesou ve znamení Krvavého barona – nové hry, která zaujala gamebookáře i únikovkáře. Aby také ne, když kombinuje tyto dvě formy vyprávění zapeklitých dobrodružných příběhů. Titul měl vyjít snad již kolem loňského léta, nakonec jsme se ho však dočkali z kraje nového roku. Taky co dělat, když je venku šero a zima, než si zalézt do tepla a vtělit se do hrdiny putujícího chladným a temným Sedmihradskem. Těžko říci, proč autor zvolil právě domovinu hraběte Drákuly. Mohu však čtenáře ujistit, že to není žádná levná vykrádačka nejslavnějšího upíra.
Jelikož se jedná o hru s překvapením, prozradíme si toho méně než v obvyklých recenzích, přesto nebudeme mlátit prázdnou slámu.

Rozložení hry.

Vydavatel Golden Dog, potažmo autor Raging Gecko, tvrdí, že je možné dostat se k devatenácti různým koncům. To mohu potvrdit. Ti, kteří se dožijí až konce a nenarazí na svůj konec někdy dříve, se podle toho, jaké volili kroky, budou na konci ucházet o slávu či zatracení devatenácti způsoby, z nichž některé jsou si ale podobné, ne že ne.

Komu by nestačila přiložená pravidla v podobě karet, může si přečíst vše i v rámci připraveného tutoriálu. A co že na hráče v krabičce čeká? Kromě útlého gamebooku také solidní plastová kostka, kartonové žetony výdrže a schopností, žetony předmětů z tvrdého papíru, velké karty scén a postav a menší karty akcí spjatých s lokacemi. Na hráče čekají tři klasické postavy – bouchač, zlodějka a myslitel. Kdo stihl předobjednávku, dočkal se i čtvrté postavy Lysandry, která používá knihy jako myslitel, ale zvládne pro svou zkušenost i nějaké čáry s kostkou.

Grafika byla stvořena pomocí umělé inteligence Midjourney a její neduhy dočesala Lucie Gašparíková. Obtížnost si lze nastavit na čtyři různé stupně.

Insert je bohužel lehce poddimenzovaný, takže pár malých akčních karet vypadává. Stejně tak velké žetony lehce vytlačují velké karty scén.

Jak to celé funguje?

Hráč vyloží velkou kartu scény a k ní dle pokynů jednu až čtyři menší karty akcí. Ty může prozkoumat, nebo nechat být. Scény i akce hráč pošlou do gamebooku, ze kterého se automaticky vrátí zpět ke kartám. Když už ho vyložené karty nezajímají či byly různým způsobem vyřazeny, je třeba otočit další kartu scény a pokračovat hrdinně dál. Každá z postav disponuje svými unikátním žetony schopností, které hráči odemykají herní možnosti navíc. Za každou z postav se dá vyhrát, respektive dostat do konce, nicméně neobjevíte tak všechna tajemství po cestě. Některé cesty jsou paralelní a vedou ke stejnému výsledku, jindy jde o unikátní odbočky. Rozdílné konce fungují dobře a reflektují trnitou cestu hrdiny Řádu pravdy. Ovšem přítomnost některých postav či prvků překvapí a divím se, že autor nezvolil jinak. Krvavý baron alespoň pro mě svým názvem a obálkou byl příslibem zneklidňujícího mysteriózního krváku zkoumajícího lidskou povahu, nicméně v některých momentech jsem měl pocit, že hrají Fighting Fantasy z devadesátek.

Co do herních mechanik, najdeme tu klasické číselné odkazy, vyhodnocování boje kostkou i odkazy záhadné, na které se hráč dostane pouze skrze svůj důvtip a získané znalosti. Takových však bylo opravdu jen pár. Hra samotná mi zabrala zhruba tři hodiny, takže i se studováním pravidel byste se měli do čtyř hodin vejít. Samozřejmě pokud klopýtnete cestou a temnota vás dostihne dříve… Otázkou je, proč je hra ve formě různých karet a komponent a nejedná se jen o tlustý gamebook. Za sebe mohu říci, že jsem nenarazil na zvrat, který by takříkajíc živé 3D pojetí ospravedlnil. Práce s kartami a žetony funguje skvěle a vše je přehledné. Nicméně není tu nic, co by nešlo přetavit do staré formy vyplňování průvodní listiny a gumování ztracených předmětů. Vlastně co se tomu vymyká, tak je práce scén a lokací. V této formě totiž vidíte, že na vás něco ještě čeká, jen se to můžete rozhodnout ignorovat. V knižní podobě byste odešli a již se nedozvěděli, že jste něco minuli.

Co musím pochválit, tak boj s vícero nepřáteli. Vyskytuje se tu a je také elegantně a logicky řešen. Můžete tak počítat s tím, že se zapotíte v boji s přesilou, ale nikoliv chybou překombinovaných či nepřehledných pravidel.

Boj s více nepřáteli.

Co se týká žetonů, hráč narazí na tři typy – drobné, kterých může mít neomezeně, velké zbraně a odění, které mu zabírají místo v inventáři, kdy obvykle postava unese dva předměty, a žetony statusů, tedy toho, co se mu podařilo vydobýt, získat, čím si prošel. Ostatně i ony v závěru příběhu rozhodují, jakého se hráč dočká konce.

Samotný název evokuje, že se jedná o knižní sérii, respektive první díl. Nezbývá než doufat, že tomu tak skutečně bude a dočkáme se dalších dílů. Sice jsem od Krvavého barona čekal po příběhové stránce víc, ale i tak mohu říci, že mě herním pojetím bavil a těším se na další díl, bude-li nějaký. A když nebude, třeba si ho za nějaký čas zahraji znovu. Ostatně nejde o jednorázovou záležitost, kterou únikovky bývají.

Sečteno podtrženo, po všech stránkách se jedná o klasický znovuhratelný gamebook, který byl přetaven ve vícero komponent, snad pro lepší přehlednost a vyšší vtažení do děje. A není to na škodu. Lepší vše vidět před sebou, než listovat sem tam.

A kdo by se chtěl dozvědět více, může se těšit na náš rozhovor s autorem.

Krvavý baron získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Golden Dog.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

One Reply to “Krvavý baron”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: