Lidstvo se naráz proměnilo v prach. Jak dopadly zvířátka zavřená ve zverimexu?

Jerry Hawthorn podnikl poměrně dlouhou cestu za dílem, které nazval Aftermath (dozvuky, následky), a které u nás známe pod názvem Kolonie. Dlouhou proto, že původ této krásné figurkové kooperativky sahá až do roku 2012. Tehdy vytvořil tematicky velice podobnou hru s myšáky, po kterých jde kočka, a ti s ní bojují za pomoci kostek. Tehdy byli ovšem vyzbrojeni středověkými zbraněmi a nechodili po knize příběhů. Šlo o figurkovou hru Mice and Mystics. Později přišla také hra Tail Feathers (2015), která je zasazena do stejného světa, ale myšáci se v ní protentokrát prohání na vznešených ptácích jako na svých ořích. O tři roky později už pan Hawthorn přichází s příběhovou knihou. Opustil však myší téma a pustil se do záchrany spící holčičky. Tu zachraňují plyšáci, které znázorňují překrásné figurky. Samozřejmě se jedná o velice slavnou Plyšovou hlídku (2018), kterou si oblíbila nejedna rodina a nejedno dítě.

Velice podobný systém jako má Plyšová hlídka používá i Kolonie. Nicméně kostky byly nahrazeny kartami a autor se opět vrátil k myšákům. Přitvrdilo i téma, které se věnuje postapokaliptickému světu, který ovládla zvířata. Lidé totiž z ničeho nic zmizeli. Nikdo neví proč a čím si to lidé zasloužili. Jednoho dne se zkrátka proměnili v prach a zbyly po nich jen boty a oblečení. Hráči se ocitnou v kůži čtyř hlodavců, kteří fungují v kolonii přeživších tvorečků jako zásobovači a průzkumníci. Budou se tedy vydávat na krátké mise, během nichž budou muset sehnat třeba vodu nebo cibulové kroužky z automatu. Po cestě se postaví tváří v tvář nebezpečí v podobě úskočných gekonů, zlodějských tuláků a nebo tomu úplně největšímu nebezpečí – Micce. Obrovský netvor s jemným kožíškem a ostrými drápy. Kolonie je neskutečně hezkou hrou, především díky dokonalým figurkám, poutavému příběhu a krásnému artu, za kterým stojí duo Tregis a Jimmy Xia. Jak to vše funguje nebo nefunguje se dozvíte v následujících řádcích. Připravte se, vyrážíme do světa bez lidí, ve kterém jsou největším nebezpečím kočky a ptáci.

Pojďme se projít po kolonii

Kolonie je útočištěm pro mnoho bytostí, které by se o sebe sami nemohli postarat. Zde, pod ochranou našich zdí a strážních věží, netrpíme nedostatkem jako ostatní mimo kolonii. To vše díky našim zásobovačům. Než vám je představím, dovolte mi, abych představila sebe sama. Jmenuji se Laskonka a spolu s mým manželem jsme byli zvoleni vůdci této kolonie. Možná také proto, že jsme byli zakládajícími kolonisty. Díky tomu se nám podařilo sehnat spoustu potřebného vybavení. Mezi to můžeme počítat například 41 pokerových karet s myšími bustami. Jsou to krásné karty o rozměrech 63,5 x 88. Jde o kvalitní karty, které díky svým ilustracím vypadají velice stylově a také opotřebovaně. Jedná se o karty akcí, díky kterým mohou naši zásobovači vykonávat různé akce, či se pohybovat.

K pokeru neodmyslitelně patří i žetony. My se také můžeme jedním chlubit! Z jedné strany je červený s nápisem „NEPŘÁTELSKÁ“, z druhé strany je zelené barvy s nápisem „BEZPEČNÁ“ . Tak to se povedlo! Jde jako na zavolanou! Vidím svého syna Meziáše. Je to náš prvorozený a vkládám do něj velké naděje. Doufám, že v budoucnu povede kolonii. Seznamte se prosím …

Meziáš

Prvorozený, jak je nazýván ostatními, je drobnější než ostatní myši. Možná je to tím, že je prvním a jediným potomkem vůdců kolonie Záplaty a Laskonky. Jeho vzrůst je však vykompenzován skvělým zrakem, díky čemuž je skvělým střelcem. To se promítá i v jeho kartách dovedností, které z něj dělají skutečného snipera. Jeho devízou tak bude ostřelování nepřátel z větší dálky. Ideálně z úkrytu a mimo jejich dosah.

Meziáše tedy prozatím nechme za sebou a pojďme se podívat na zbytek kolonie. Myslím si, že je čas vás vzít k tomu nejcennějšímu co máme. Jedná se o knihu dobrodružství, která vypráví naše zážitky z výprav a zároveň slouží jako mapa. Je to středobod naší kolonie a jsme na ni patřičně pyšní! Je svázaná kvalitní drátěnou kroužkovou vazbou a mezi pevnými kartónovými deskami spočívá 104 stran z kvalitního lesklého papíru. Její čtvercový rozměr o délce hrany 250 milimetrů poskytuje postavám dostatečný komfort v pohybu, ale také v útocích na všudypřítomné nepřátele. Je krásná že! No nic, pojďme dál, ať nám ji nevykoukáte. Po pravici si můžete všimnout staré přístrojové desky s šesti budíky, která je rozměrů 238 x 133 milimetrů. Stojí hned vedle mapy města, a tyto budíky používáme jako ukazatele životně důležitých komodit. Každý v kolonii tak jasně ví, jak jsme na tom. První důležitou komoditou je čas. Zaznamenáváme, jak dlouho byli naši zásobovači na výpravě. Čím déle byli pryč, tím více jsme zažili strastí a neštěstí. Hned pod tímto budíkem je ukazatel jídla, bez kterého nemohou kolonisté přežít. Jde o komoditu, která je pro nás nesmírně důležitá a vděčíme za ni právě našim zásobovačům, kteří ji nosí ze svých výprav. Stejně jako jídlo nosí i šrot, z kterého vytváříme různé pomůcky a zbraně. Budík pro zaznamenávání šrotu můžeme vidět nahoře úplně vpravo. Vlevo od něj nalezneme ukazatel stop, které poskytují kolonii životně důležité informace. Poslední dva budíky ukazují velikost naší populace a hodnotu morálky mezi našimi kolonisty. Poblíž budíků leží další panel, který s sebou berou zásobovači na své výpravy. Je na něm také budík, který slouží k úkolům skupiny. Na panel se také ukládají rozbité předměty a neporažení nepřátelé, kteří se souhrnně nazývají jako „Lov“. Z boku si můžete povšimnout výřezů pro karty hrozeb a nepřátel.

Jak sami vidíte, jde o velice kvalitní komponenty. Kartón je precizně vyřezaný a krásně ilustrovaný. Mezi budíky můžete vidět i obtisky tlapiček našich kolonistů. Rafičky budíků šly sestavit a spojit bez jakýchkoliv problémů a otáčí se tak jak mají. To si představuji tak, že se musí otáčet bez většího odporu, ale zároveň by se neměly pohybovat samovolně. Mezi našimi výpravami se totiž ukazatele ukládají do krabice, a je velice důležité, aby na nich zůstaly stejné hodnoty. Tuto tabuli s budíky má na starosti Grumla. Bojovnice z nás všech největší. Jedná se totiž o morče. A když budeme mít štěstí … není náhodou … ano je to ona! Grumlo, můžeš prosím na okamžik?

Grumla

Morče, které disponuje obrovským srdcem. Během neštěstí byla zavřená v jedné z klecí zverimexu. Dokázala se dostat ze zajetí a osvobodit zbytek uvězněných hlodavců. Následně byla objevena Záplatou a Laskonkou. Díky svým činům má heroickou pověst a je všemi uznávána. Navzdory tomu se cítí jako jediné morče v kolonii velice osaměle. Možná také díky tomu, že je poměrně náročná na potravu. Ostatní jsou všežravci, ale Grumla je býložravec a tak neustále shání nějakou tu zeleninku. Z její velikosti také plynou jisté výhody. Je silná a díky tomu dokáže házet věcmi a kamarády na celkem slušnou vzdálenost. Stejně tak dobře si bude počínat v testech síly. Je takovým bijcem skupiny, vybaveným steakovým nožem.

Nyní si můžete všimnout veliké krabice. Ta má čtvercový půdorys o délce strany 295 milimetrů a je vysoká úctyhodných 102 milimetrů. Krabice musí být takhle veliká, protože musí pojmout hodně velkých figurek a sedm papírových krabiček o rozměrech 70 x 95 x 30. Jde o moc hezké komponenty, které jsou zároveň i praktické. Krabička se směrovou růžicí slouží k uložení doposud neobjevených karet, kterými vás hra zásobuje během všemožných dobrodružství. Krabička s černou myší hlavou slouží k ukládání vylepšení naší kolonie, jako je třeba dílna nebo ošetřovna. Krabička s červeným křížek slouží pro separaci vyřazených karet misí či střetnutí. Poslední čtyři krabičky jsou pro každého z dostupných hrdinů, a slouží pro jejich unikátní herní materiál. Tam patří karty postav, dovedností, vlivu nebo karty počátečních předmětů.

Hned pod víkem krabice najdeme také sešit s pravidly hry. Ta jsou popsána na dvanácti stránkách velikosti menší A4 – konkrétně 280 x 217 milimetrů. Jsou graficky moc hezky zpracovaná, plná obrázků, ale tak trochu děravá. O tom si ještě povíme později – po naší exkurzi. Nyní se podívejme co se přesně nachází v té podivné hromadě předmětů hned vedle krabice. Jedná se o různé předměty, které se našim kolonistům za dobu naší existence podařilo nashromáždit. Například cibulové kroužky přinesla Grumla z jedné výpravy do Enja. Dále můžeme na hromadě vidět malá srdíčka sloužící k zaznamenávání zranění. Na cestě je také mnohdy třeba spousta baterií, které na nás z hromady také koukají. Kouká z ní i symbol Černobrka, kterého se velice bojíme – stejně jako všech dravých opeřenců. Mě osobně se moc líbí dvě kostky sloužící k řešení soubojů. Černá je nepřátel a bílá je pro nás. Obě mají hranu o délce 16 milimetrů a moc hezky se s nimi hází.

Nyní se můžeme přesunout do jižní části naší kolonie, kde jsou další sklady karet. Máme je roztříděné jednak podle velikostí a jednak podle jejich použití. Karty má na starosti Šuměnka. Velice šikovné děvče. Nikomu to neříkejte, ale tajně si doufám, že se jednou s Meziášem vezmou. Moc by jim to slušelo, a syn k sobě potřebuje silnou partnerku. Vedení kolonie by pak pro něj bylo podstatně lehčí. Tady ji máme. Ahoj Šuměnko, seznam se s našimi hosty, a ukaž jim prosím tě naše karty.

Šuměnka

Sirotek, který se dostal do kolonie čistě náhodou. Jako čerstvě narozené, ještě holé mládě, ji našli zásobovači na jedné ze svých výprav. Je zázrak, že vůbec přežila. Jako sirotek je tak trošku vyděděncem. Ne že by jí neměli v kolonii rádi, ale Šuměnka je zkrátka raději sama. Někdy dokonce zmizí, a nikdo o ní neví i několik dní. Má nadprůměrně vyvinuté smysly, díky čemuž je skvělá v obraně, uhýbání útokům a v léčení. V boji je vždy vyslána do prvních linií, protože se dokáže perfektně bránit. Mezi její dovednosti patří také kotoul, díky kterému se útoku zkrátka vyhne. Pokud půjde do tuhého, disponuje schopností silné obrany a vykryje i hodně silné útoky. Šuměnka se nezdá, ale vytáhne vás z kdejakých problémů, a vyléčí kdejakou otravu či nepříjemný stav.

Tak tedy – nejprve tu máme karty předmětů. Jde o menší karty rozměrů 41 x 63. Posbírali jsme je na našich cestách a pomáhají nám ve všem možném. Především ale v boji s nepřáteli. Některé slouží i účelům kolonie. Tak jako tak jde o velice hezké karty, které putování příjemně oživují a dobrodruzi se díky nim mají na co těšit. Na kartách předmětů si můžete všimnout drobných symbolů v pravém horním rohu. Symbolizují části těla a zároveň fungují jako jisté omezení. Dobrodruh smí být vybaven dvěma ťapkami, jednou hlavou, jedním doplňkem a jedním oblekem. V dolní části karty můžeme spatřit cenu za opravu ve šrotu. Jinak řečeno, pokud se dobrodruzi vydávají na výpravu, musejí zaplatit potřebný počet šrotu za vybavení zvoleného předmětu.

Stejné velikosti jsou i karty stavů, které zásobovačům přináší negativní efekty. Například pokud bude jeden z hrdinů během výpravy vyděšen nějakým neštěstím či nepřítelem, uzme jednu z karet vyděšený a ta ho bude během hraní nehezky omezovat. Na kartě je také uvedeno, jak se jí může zbavit. Nepříjemný pocit budou mít dobrodruzi také z karet střetnutí. Ty už jsou většího rozměru (63,5 x 88), a během výprav zastupují nebezpečí vnějšího světa. Na většině stránek jsou dobrodruzi vyzváni k střetnutí. To se provede sejmutím a otočením karty střetnutí. Karta určuje nepřátelské či bezpečné prostředí a také to, jací nepřátelé se proti dobrodruhům postaví, a jakou odměnu získají za jejich poražení.

Tady můžete vidět další hromádku karet, kterou mám já osobně moc ráda. Jde opět o větší karty (63,5 x 88) které nám dobrodruhům dávají možnost prokázat své schopnosti. Před každou výpravou si vybereme jednu z těchto karet misí a k ní jednu kartu vedlejší mise. Na jedné straně je flavor text, název mise a její číslo. Po otočení karty se dočteme co je třeba splnit pro úspěch v misi, na kterém mapovém dílku můžeme zazářit a kolik na misi máme času. Důležitou informací je i způsob cestování. Ten může být jako na obrázku níže pěšky, vozidlem či rychlý přesun. Jakmile je mise u konce, přesune se do krabičky vyřazených karet označené červeným křížem. K vyřazení karty dojde i v případě neúspěchu. Díky tomuto mechanismu si můžete být jistí, že během jedné kampaně nebudete plnit stejnou misi dvakrát. Tak přátelé, tím jsme vyčerpali vše, co zde střežím. Nyní bych vás předala opět do rukou Laskonky a já si půjdu po svém. Děkuji za pozornost a snad se ještě někdy uvidíme.

Pokud by vám to nevadilo vážení hosté, můžeme se přesunout do západní sekce naší kolonie. Nejkratší cesta vede kolem dílny. Tak, protáhneme se tady mezi kopičkami karet, a půjdeme dále po téhle vyšlapané pěšině. Dílna je velice užitečné místo, díky kterému máme spousty zajímavých zbraní a vozidel. Za jejím vybudováním stojí především Cinkal.

Cinkal

Cinkal je synem Perly a Mlaskala. Mlaskal přišel v boji o nohu, a tak se nyní věnuje truhlařině. Zato Cinkal chvíli neposedí a je to takový raubíř kolonie. Samá legrácka a průšvih. Je ale také velice oblíbený díky svému charisma. Je to prostě spolehlivý kamarád a hlavně skvělý konstruktér. Baví ho výroba všemožných vychytávek, udělátek a zbraní. Dokázal také zprovoznit vodní čerpadlo, které zásobuje zahradu kolonie vodou. Na cestách vozidlem sedí vždy na místě řidiče a jízdu si patřičně užívá. Jeho přednosti objevíte při prohledávání všelijakých stop a při získávání předmětů. Dokáže se vybavit rozbitými předměty i během hry a díky svým schopnostem má obrovskou výhodu při prohledávání žetonů stop.

Nyní už jsme téměř u naší další chlouby. Jedná se o karty nepřátel (63,5 x 88). Jsou to takové naše trofeje za poražení daných nepřátel. Vždy když jsme někde potkali nepřátelskou bytost, spolu s její figurkou se zjevila i jeho karta. Na té je uveden název darebáka, hned vedle tvaru jeho podstavce. Pod obrázkem si můžete všimnout několika údajů. Srdce s pluskem označuje počet životů, štít hodnotu obranného testu při útoku na tuto bytost. Některé bytosti se dají v bezpečné situaci přesvědčit k tomu, aby se přidali na naší stranu. V takovém případě je třeba provést test o hodnotě odpovídající žluté bublině s třemi tečkami. V textu karty si také můžete všimnout několika tabulek uvozených číslicemi na černém poli. Tato čísla vážou na karty hrozeb, které se vykládají k těmto zlounům, a zároveň je aktivují.

Mnohdy nepříjemné jsou i karty prostředí. Tyto karty uvádí do mise kniha dobrodružství a vždy trochu pozmění běžná pravidla. Například pokud je třeba pohybovat s velkými předměty, díky kartě „Velké předměty“ se dozvíte, jak s nimi lze pohybovat. Velice nepříjemná je i karta „Černobrka“. Nebezpečného velkého opeřence, který sežere každého, kdo se včas neukryje. Jako poslední příklad uvedu kartu „Nucený pohyb“ který většinou souvisí s větrem nebo vodou. Jakmile je zahrána karta hrozby, pohne se i voda nebo vzduch, a vezmou s sebou vše na daném políčku. Jde tedy spíše o nepříjemnost než o nebezpečí. Pokud je tento pohyb ve stejném směru jako váš cíl, tak vám vlastně ještě pomůže. Přátelé, pokud nemáte dotazy, pak je naše prohlídka u konce. Moc rádi vás uvidíme večer u ohně a rádi s vámi pohovoříme. Děkuji vám za pozornost!

Vyrazme na výpravu

Pravidla jsou v podstatě poměrně jednoduchá. Na to, jak je hra objemná má opravdu krátký seznam pravidel. Tah hráče sestává z pěti hlavních kroků:

  1. Dobrání karet – Hráč si dobere karty akcí tak, aby měl na ruce pět karet. Před tímto krokem se může ještě libovolných karet zbavit.
  2. Vyhodnocení pohromy – Pokud si během prvního kroku hráč vytáhne kartu pohromy (černá s obrázkem kočičího žolíka), je třeba vyhodnotit pohromu. Hráč hodí černou kostkou, padlou hodnotu připočte k hodnotě na ukazateli času. Pokud je součet stejný nebo vyšší než hodnota pohromy na dané stránce, musí hráč vyhodnotit následky pohromy.
  3. Umístění hrozeb – Jestliže si hráč během prvního kroku lízl černou kartu hrozby, nyní ji umístí do patřičného výřezu v bočním panelu.
  4. Provedení akcí – V tomto kroku hráči provedou libovolný počet kterýchkoliv akcí. Omezeni jsou pouze kartami akcí. Nejběžnější akcí je pohyb. Postava se pohybuje po herním plánu přes plné a přerušované čáry. Pokud je čára přerušovaná, má pohyb cenu jedna. Tu hráč zaplatí kartou libovolné barvy. Plné čáry jsou tří druhů. Pokud jde o dvojitou plnou čáru bílé barvy, není přes ni vidět a ani přes ni nelze přejít. Jednoduchá plná čára bílé barvy nejde překročit, ale je přes ni vidět. Přes plnou čáru se dá přejít pouze pokud je barevná. Jde o červenou, modrou a zelenou barvu. Pokud hráč za pohyb zaplatí kartou stejné barvy jako je barva čáry, stačí mu hodnota jedna. Pokud nemá akční kartu stejné barvy, pohyb ho vyjde na karty o hodnotě tři. Další dostupnou akcí je aktivace dovednosti postavy za pomoci bílých karet, prohledávání žetonů hledání pro zisk potravy či šrotu a nebo konfrontace nepřátelských figurek. Pokud je situace bezpečná a jedná se o hlodavce, mohou se postavy pokusit tyto nepřátele přemluvit aby se přidali na jejich stranu. Pokud je situace nepřátelská, bude kontakt představovat útok na blízko či na dálku. Posledními akcemi jsou povzbuzení, zotavení a vybavení či obchod. Pokud má hráč dvě nebo méně karet, může ho jiný hráč povzbudit tím, že mu předá jednu ze svých karet. Úspěšné zotavení umožní odhození některé karty stavu. Během akce vybavení a obchod hráč odhodí libovolnou kartu, za kterou si může vybavit předmět z batohu. Pokud bude chtít provést obchod, pak musí stát na poli s jinou postavou, s kterou si může vyměnit vybavení. Většina akcí je také spojena s řešením testů. Jde o zkoušku, která rozhodne o úspěchu či neúspěchu dané akce. Limitem testu je vždy hodnota určité barvy – například žlutá hodnota dva při hledání. Hráč musí zahrát žlutou nebo bílou kartu. K nim dále karty stejné barvy nebo hodnoty. Poté sečte jejich hodnoty s případnými bonusy na vybavení a kartě postavy, a poté přičte hodnotu hozenou na kostkách. Pokud je výsledný součet stejný nebo vyšší, postava v testu uspěla. Hráči řeší běžné testy, ve kterých hází jen bílou kostkou, nebo testy obranné. V těch hází navíc i černou kostkou, která se bude počítat k hodnotám nepřátel. Na konci tahu hráče, pokud je situace bezpečná, mohou hráči také provést akci hnízdění. Jde o jakýsi odpočinek, ve kterém si mohou hráči za jídlo vyléčit životy. Přijdou ale také o vybavené baterie a přibude jim čas.
  5. Ověření hrozby – Pokud je situace bezpečná, zlo propukne po vyložení minimálně čtyř karet hrozeb. Pokud je situace nepřátelská, zaútočí nepřátelé v okamžik, kdy každý bude mít přiřazenou kartu hrozby.

Jakmile budou aktivováni nepřátelé, budou se chovat podle pokynů dle dané karty hrozby. Karty hrozeb mají hodnoty jedna až tři. Čím vyšší karta, tím bude útok silnější. Někteří nepřátelé útočí na blízko, jiní zase na dálku. Tak jako tak musí hráč provést obranný test a v případě neúspěchu přijde o jeden život.

Pravidla nejsou nijak zapeklitá, dokud nedojde k nějaké sporné situaci. Pak je většinou řešení jen na hráčích, a záleží jak se domluví na řešení dané situace. Není to optimální, ale sám autor to tak zamýšlel. U kooperativky se to asi dá pochopit, ale tyto sporné situace jsou vždy nepříjemné. Pravidla i přes jejich stručnost není úplně snadné pochopit. Rozhodně vám s tím ale pomůže video z kanálu Nithrania. Jde o velice přehledné a praktické video, které dozajista pomůže se studiem pravidel. Před vaší první hrou rozhodně doporučuji shlédnutí!

Bestiář založený na výpravách kolonistů

Šroťáci

Smrduté krysy s vysokými hodnotami obrany. Na jejich poražení už potřebujete slušnou sbírku karet. Jsou to také celkem velké figurky o velikost 43 milimetrů.

Písklata

Malí raubíři, kteří vlastně neví čí jsou. Je celkem snadné je přesvědčit k přidání na vaší stranu. Jsou to takoví malí tuláci toužící po domově. Díky tomu se také mohou chytit zlých jedinců. Je jen na vás je zachránit před osudem zlotřilců a banditů. Pomůžete těmto myším dorostencům?

Škorpióni

Nebezpeční tvorové, s kterými se prostě nedohodnete. Střetnutí s nimi vždy povede k souboji. Mají sice nižší obranu, ale zato disponují dvěma životy, což je horší než vysoká obrana. Navíc pokud zasáhnou postavu, dost pravděpodobně jí způsobí otravu. No a s otravou je jen otrava.

Gekoni

Šupinatí darebáci, kteří si rádi pochutnají na čerstvě narozených mláďatech kolonistů. Jsou mrštní a dobří v boji na blízko i na dálku. Je lepší držet si je od těla. Jedná se o jediné zástupce plazů ve hře.

Rezavec a Rudooký Fátum

Nyní se už přesouváme do sekce bossů. Našlapaných bestií, které disponují vyšším počtem životů. Životy se vždy rovnají počtu hrdinů a tak se jejich odolnost automaticky přizpůsobuje okolnostem. Rezavec je obří (52 mm) zkrmená krysa obrněná červenou plechovkou. Navíc disponuje robotickou rukou a mocným kyjem v podobě opotřebovaného švýcaráku. Na obrázku mu sekunduje Rudooký Fátum. Zmutovaný potkan, na kterém si smlsli vědci v laboratořích ze které unikl.

Micka

To největší nebezpečí jsem si nechal na konec. Je to Micka v celé své obří kráse. Figurka má v kohoutku 55 milimetrů a na délku 115 milimetrů. Je to opravdu impozantní figurka, která se ale bohužel do hry mockrát nedostane. Když už se tam dostane, nevejde se skoro na žádné pole. Je prostě obří! Pozor ale, Micka může být mnohdy užitečná. Když útočí, je jí jedno na co. Prostě jde po nejbližší kořisti. Může vás tedy i zbavit některých nepřátel. I tak ale není nic lehkého se jí postavit tváří v tvář. A to je dobře!

Jak být dobrým zásobovačem kolonie?

Nejprve je třeba zmínit, že k vítězství v kampani bude zapotřebí nějakých zkušeností z předchozího hraní Kolonie. Alespoň u nás to tak bylo. Z počátku jsme moc netušili co funguje a co nefunguje. To ale bude platit u většiny her. Ke zkušenostem je třeba i trocha toho štěstíčka, i když náhoda ve hře se dá celkem slušně ovlivnit. Pokud má hráč provést jakýkoliv test, stačí k testu připočíst největší zápornou hodnotu kostky. Hráč tak dostane hodnotu, s kterou má úspěch v testu zaručený. Poté už jen stačí dát dohromady akční karty, a je to. Mnohdy je ale třeba řešit testy, do kterých jde hráč se stejnými nebo menšími hodnotami než je hodnota testu. Potom už vše závisí jen na štěstí v hodu kostkami. To rozhodně nevadí, jelikož se jedná o velice zábavnou část hry. Při úspěchu v testu se dostaví skvělý pocit a při neúspěchu je co překonávat. No a co by to bylo za kooperativku bez problémů a neúspěchu? Kdyby hráči hrou proplouvali mimo jakékoli nebezpečí, byla by to přeci velká nuda. Dost se nám také vyplatilo nedělat hnízdění. Sice se díky němu postavy vyléčí, ale posbírají čas navíc, který je může ve fázi kolonie na konci mise zlikvidovat. Ideální je podle mého jednu postavu distancovat, a držet dál od nebezpečí. Pokud zemře jiná postava, jede se dál a poté se objeví poražená postava s plným počtem životů. Sice čas přibude také, ale jeden za čtyři životy místo jedna ku jedné. Navíc v pokročilejších fázích hry jsou postavy už hodně schopné, a tak jejich poražení není pro nepřátele tak jednoduché. Nepřátelům je také možné ze stránky uniknout, a ti se pak přesunou na „Lov“. Tuto možnost také nedoporučuji. Jen si zvyšujete šanci na poražení. Nepřátelé se nahromadí v takzvaném lovu a během pohromy se na vás sesypou. To bohužel dost často bývá ve chvíli, kdy se to hodí úplně nejmíň. Vždy jsme postupovali tak, že jsme vybrali všechny žetony hledání, a pozabíjeli co šlo. Pak jsme se věnovali plnění úkolů, potřebných ke splnění mise. Abych to tedy shrnul. Je třeba co nejvíce otáčet žetony hledání, zbytečně nehnízdit, co nejdříve porazit nepřátele a rychle dorazit do cílové destinace.

Jak je to s možnostmi zásobování?

O nejlepším počtu hráčů mám už jasno, ale s herní dobou to bude horší. Na krabici je sice uvedeno, že partie zabere jednu až dvě hodiny, ale jde o čas strávený jednou misí. Pouhou částí celé kampaně, která zabere i desítky hodin. Herní doba se také odvíjí od toho, jak budou hráči šikovní a jaké budou mít štěstí ve hře. Nicméně kampaň je navržena tak, že si hráči vyberou jednu z misí, a po odehrání mise zase hru sbalí. Takto budou pokračovat, dokud nesplní podmínky pro vítězství celé kampaně, nebo dokud v ní neprohrají. Jakmile nastane jedna z těchto dvou situací, hráči resetují kampaň a mohou začít novou kampaň. Mohou také jen tak vyrazit na jakoukoliv misi. No a právě mise, střípek z velké kampaňové skládačky, zabere tu hodinku až dvě. Dobu strávenou hraním rozhodně ovlivňuje i výběr mise. Některé mise zahrnují více stran, a hráči s méně zkušenostmi budou déle přemýšlet o svých tazích. Počet hráčů misi nijak neprodlužuje, protože na každé stránce je potřeba splnit určité úkoly. Ve finále je jedno, jestli je plní jedna postava nebo čtyři. Ve vyšším počtu postav budou hráči pouze delší dobu čekat na svůj tah, čímž se dostávám k otázce nejlepšího počtu hráčů. Každému jistě vyhovuje něco jiného, ale pro mě je hra nejlepší ve hře jednoho hráče. Jedná se o příběhovou kooperativní hru. To znamená, že je třeba číst velké množství doprovodných textů a na provedených tazích se domlouvat. Pokud ke stolu usedne alfahráč, příběhová kooperativka se strhne v sólo s diváky. Tyto diváky navíc bude otravovat, když jim alfa bude dlouhosáhle předčítat příběh. No a bez příběhu přichází Kolonie o hodně! Nebylo by tedy lepší poslat diváky domů, vzít si dvě postavy a vydat se na myší dobrodružství osamoceně? Je čas si vše pořádně pročíst a ponořit se do děje. Nemusím čekat na svůj tah, a hraji pořád, aniž by si někdo stěžoval že zdržuji. To vůbec neznamená, že jsem asociál, co nemá rád lidi, a hraje deskovky jen sám. Chci tím jen říct, že hra v sólo módu funguje naprosto famózně. Odehrál jsem zatím dvě kampaně, přičemž první skončila po čtvrté misi ve fázi kolonie. Měl jsem posledního kolonistu a musel jsem vyřešit dvě střetnutí. Jedno přineslo navýšení morálky, a co asi tak přineslo to druhé že? Ztrátou posledního kolonisty jsem prohrál celou kampaň, které jsem věnoval šest hodin hraní. Po provedení resetu jsem se pustil do další kampaně. V té první jsem vyrazil do ulic města s Meziášem a Grumlou. Ve druhé kampani jsem se do akce pustil s Šuměnkou a Cinkalem. Už jsem trochu věděl co a jak, a povedlo se mi v kampani zvítězit. Musím říct, že rozhodující souboj byl opravdu epický. Pro dokončení mise stačilo porazit skupinku Šroťáků a Rezavce. Šuměnka to odnesla a zbyl jen Cinkal s posledním životem. Proti němu stál Rezavec s jedním životem a Šroťák taktéž s jedním životem. Pokud by Cinkal přišel o poslední život, byla by celá kampaň ztracena. Na tomto jednom životě tedy stál úspěch či neúspěch několikahodinové kampaně. Je to k neuvěření, ale Cinkal se z toho dostal a rozhodl o výsledku kampaně, která skončila po šestnácti hodinách velkolepým vítězstvím.

Tak jako tak jsem se v obou případech do kampaně tak zažral, že jsem zkrátka nemohl přestat. Kdykoliv byla volná chvíle, šla Kolonie na stůl a snažil jsem se své myšáky dostat zase o kousek blíž k cíli. Pročítal jsem si poutavé texty plné originálního příběhu. Každý útok prohnilých krysáků či gekonů jsem si bral osobně a chtěl jsem chránit čest své kolonie. Chtěl jsem také poskytnout svým hrdinům co nejlepší vybavení a tak nějak jsem si je oblíbil. Sólo hraní Kolonie je opravdovým zážitkem, který doporučuji každému, komu je toto téma alespoň trochu sympatické. Jistě nebudete litovat! Tím samozřejmě nechci říct, že si hru neužijete ve větším počtu hráčů. Užijete, ale herní prožitek bude trochu jiný. Takový, který plyne z hraní s ostatními hráči. Budete házet vtípky na některé dvojsmyslné názvy, budete se dohadovat o tom co dál dělat, a budete si muset chvíli počkat na svůj tah. Jedná se o jiný herní zážitek, ale pořád zábavný a plný originálního téma.

Obaly a doplňky

Kolonie je skutečně krásnou hrou, a jako taková si zaslouží nadstandardní péči. Obalení karet je podle mého nutností, a proto níže přikládám počty karet v Kolonii.:

162 karet velikosti 63,5 x 88 a 88 karet rozměrů 41 x 63 – použil jsem a doporučuji obaly Diamond, konkrétně tuto sadu pro snazší objednání.

Pokud plánujete barvit překrásné figurky všemožných tvorečků, jistě oceníte pořádný molitanový insert, jako je třeba ten od Feldher. Zrychlí vám setup hry, vše bude precizně roztříděno a z figurek se během převozu nebude odírat barva.

Velkou ochranu a styl vám také může poskytnout nějaká ta herní podložka. Můžete zkusit třeba tuto, která se k tématu apokalypsy skvěle hodí. Budou se vám z ní lépe sbírat karty, žetony budou lépe klouzat a kostky budou při házení znít krásně tlumeně.

Hodně velkých karet má své originální papírové krabičky. Pro ty zbývající mohu doporučit tuto krabičku, do které se zbylé karty krásně vejdou. Co je další bonus, krabička se vejde i do fochu k ostatním krabičkám. Sice trochu vykukuje nad ostatní, ale nejde o nic, co by nějak překáželo či bránilo řádnému zavření krabice. Krabička pojme i karty v silných obalech a poslouží jako skvělý pořadač pro snazší manipulaci s kartami.

Miss Kolonie

S takovým množstvím nádherných figurek a žetonů je opravdu těžké vybrat nejhezčí kousek z herního materiálu. Nakonec jsem se ale rozhodl pro figurku Šuměnky. Možná je to i trochu subjektivní rozhodnutí ovlivněné jejími schopnostmi a přínosem pro hru. Mám její postavu zkrátka rád. Navíc peříčka, která tvoří její plášť jsou naprosto famózní. Detaily jako naušnička nebo sichra držící peříčka ještě podtrhují její krásu. Skvělá je i její zbraň v podobě modelářského nožíku. Vše co dělá Šuměnku Šuměnkou je navíc zahaleno v závoji tmavého washe, který jí neuvěřitelně prospívá, stejně jako ostatním figurkám. Všechny figurky jsou krásné. Další na řadě by mohl být Meziáš, Rezavec nebo největší figurka Micky. Pokud s mou volbou nesouhlasíte, můžete se s námi podělit o váš názor v komentářích pod článkem.

Cibulové kroužky!

Kroužky s příchutí cibule zabalené v igelitovém sáčku jsou pro myšky něco jako božská mana. V tomto odstavci se tedy budu věnovat tomu, co se podle mého na Kolonii povedlo. Začal bych nejspíš vizuálem hry. Velkou část krabice zabírají plastové figurky, které jsou opravdu hodně povedené. Od vychytaných figurek postav až po velkolepou figurku Micky. Vše je precizně zpracované a všude samý zajímavý detail. Tyhle figurky si vyloženě říkají o nabarvení a perfektně navozují atmosféru u stolu. Obzvlášť, když se pohybují po stylových ilustracích v knize dobrodružství. Sama kniha je skvělým řešením herního plánu. Je sice trochu menší, ale nemusí se nic hledat nebo sestavovat. Zkrátka se otočí na další stránku a je vyřešeno. Navíc na protilehlé straně jsou po ruce všechny potřebné informace, které není třeba dohledávat v nějakém sešitu dobrodružství. Jednoduché a zároveň geniální řešení plné poutavých flavor textů. Ty jsou mimochodem další věcí, které na Kolonii obdivuji. Příběh mě opravdu chytl a moc se mi líbí. Jednak je originální a jednak zajímavě servíruje informace. Ty se dozvídáme z karet misí, stop přímo na mapě nebo úvodních textů každé stránky. Čím dál jsou hráči ve hře, tím více se dozvídají. Jsou tedy pořád držení v jakémsi napětí a nevědomí, což je fajn! Informací je tak akorát aby zaujaly, ale zase ne moc aby nenudily. Navíc jsou texty proložené spoustou vtípků a bavilo mě číst každý text. Originální řešení skladování nabízí papírové krabičky. Ty jsou dodány v rozloženém stavu a po jejich složení poslouží jako útočiště hernímu materiálu všech postav nebo kartám které získala kolonie. Super je i to, že počítají s obalenými kartami a mají v krabici svůj foch, ve kterém skvěle sedí. Tahle hra je zkrátka vizuálně opravdovou peckou! Najde se ale i něco hezkého v části herních mechanismů? Samozřejmě! Velice oceňuji vstup nových hráčů do rozjeté kampaně. Však to znáte. Standardně hrajete ve dvou a najednou by se chtěl přidat třetí hráč. No jo, ale my jsme v půlce dvacetihodinové kampaně. Co s tím? No nic. Kamarád si prostě přisedne, vezme si další postavu a hraje se. Herní design je zkrátka nastaven tak, že není závislý na tom kdo právě hraje. Můžete si dokonce měnit postavy během kampaně! Na konci každé mise se totiž všechno získané vybavení umístí do krabičky kolonie a na začátku mise se jím může vybavit kdokoliv kdo zaplatí opravu. Stejně tak se upravují třeba životy bossů, kteří disponují tolika životy, kolik je ve hře hráčů. Podobně funguje i řešení střetnutí, kdy se ve většině případů objeví tolik nepřátel, kolik je ve hře postav. Zkrátka nic nebrání tomu libovolně měnit počet postav i postavy samotné. Skvěle vymyšlené! Líbí se mi i to, že není striktně nastavené cestování v průběhu mise. Některé mise totiž nabízí cestování pěšky, vozidlem či rychlé cestování. Pěšky musíte postupně ťupkat po mapě města až do vaší cílové destinace. Tím prodlužujete čas vaší mise, což se může škaredě vymstít ve fázi kolonie. Vozidlem se do cíle dostanete rychleji a navíc po cestě můžete posbírat ledajaké odměny. Nejpohodlnější je podle mého rychlé cestování. Stačí zaplatit dvě baterie, přičíst čas určený kartou mise, a hráči jsou v cílové destinaci. Jde tedy o další důležitá rozhodnutí, která navíc zvyšují znovuhratelnost. Možná ale také zapříčiní nějakou tu neshodu mezi hráči navíc. No a tím se dostávám k dalšímu obrovskému pozitivu Kolonie. Tím je možnost sólo hraní. Naprosto mě uchvátilo, zažral jsem se do děje a neustále jsem se těšil na další misi. No a po konci každé mise přišla fáze kolonie, což je podle mého také zajímavá část hry. Hráči mohou být sebelepší na svých výpravách, ale pokud se budou moc courat, nasbírají až moc času a ve fázi kolonie mohou klidně prohrát celou kampaň. Stačí aby neměli dost potravy pro ostatní, nebo prostě měli smůlu na karty střetnutí. Prohrát ve fázi kolonie není vůbec nic těžkého. Jde také o tematický prvek, jelikož jste zásobovači kolonie. Právě proto musíte především myslet na své kolonisty! Chválu bych zakončil vychválením drobných detailů, kterých je plná hra. V jedné misi mají postavy získat lahev s pitnou vodou. Ta je naprosto stejná jako ostatní lahve vykreslené v regálu. Po herní stránce naprosto zbytečné, ale já mám tyhle zbytečné detaily opravdu rád a moc dobře na mě působí. Dalším detailem může být třeba fakt, že šváby většinou najdete v nějaké duté zdi. Když použijete plamenomet ze zapalovače, tak zapálíte políčko na kterém stojí cíl. No a třeba pro Micku je kořist všechno. Ne jen postavy.

Micka má koťata!

Když se oprávněně bojíte kočky, protože vás může kdykoliv sníst, pak z nalezení jejích mláďat opravdu nebudete mít radost. Stejně tak nemám radost z některých věcí, které se na Kolonii moc nepovedly. Bohužel musím říct, že se jedná především o pravidlovou část, která někdy zkrátka naruší samotné hraní. Jak jsem psal výše, autor sám to považuje za správné. Tvrdí, že se jedná o kooperativní hru, takže by hráči měli spolupracovat a při sporných situacích se domluvit. Já jsem tedy vždy byl ve sporných situacích nesvůj a když jsme misi vyhráli, pořád jsem si říkal jestli oprávněně. Jsem jeden z těch, co potřebují neprůstřelná pravidla aby si hru užili. Takže tohle panu Hawthornovi nežeru a podle mě akorát odflákl svou práci. Naneštěstí došlo i k nějakým chybám v českém překladu, které tomu všemu moc nepomohly. Zde je třeba přijít s obhajobou vydavatelství, které se v tomto směru opravdu snaží a poskytuje komunitě maximální podporu. Všechny tyto neduhy jsou vyřešeny přelepkami či návodným videem od Nithranie, které jsem připnul výše. Ano k chybám bezesporu došlo, ale myslím si, že Blackfire se opravdu snaží o nápravu. Ve hře jsem také narazil na několik neřešitelných situací, které vznikly kombinací několika efektů. Například karta vedlejší mise nařizovala, že každý nalezený šrot se bude počítat jako potrava. Jiné pravidlo ze stránky knihy zase pro danou stranu určovalo, že každá nalezená potrava se počítá jako šrot. No co s tím že? Některé vedlejší mise mi také sebrali morálku aniž bych se mohl bránit. Vedlejší mise byla závislá na tahání karet střetnutí, ale mise na které jsem byl nevyzvala k táhnutí jediné karty střetnutí. Bez jakékoliv šance jsem tedy přišel o morálku. Co mi také ve hře trochu chybí jsou nějaké lamakarty. Ty tak nějak nahrazuje zadní strana pravidel, ale podle mě je lepší, když má každý hráč svůj tahák. Obzvlášť, když každá akce vyžaduje test jiné barvy. Ze začátku se prostě bez nápovědy neobejdete.

Hodnocení

Kolonie má samozřejmě své chybky a bohužel jich není málo. Na druhou stranu je ale opravdu krásná, přináší poutavý příběh a zajímavé téma. Světem proběhla neznámá pohroma, která ze světa vypařila lidstvo, a nyní se o planetu musejí postarat zvířátka. Ty ze stejně neznámých důvodů došli podstatného zlepšení na poli myšlení. Možná že se lidé vypařili, aby se převtělili do zvířátek. Těžko říct. A´ť je to jak chce, Kolonie si rozhodně zaslouží ocenění Říše her Epický příběh. Ocenění Soliterní zážitek si zaslouží za skvělé sólo hraní, a za nadměrnou chuť k opětovnému zahrání ocenění Skvělá znovuhratelnost. Za tou stojí především velké množství misí. Během kampaně zkrátka nemáte šanci projít všechny mise. Další kampaň tedy bude úplně jiná. Zahrání všech misí vám zabere desítky a desítky hodin. Za cenu, za kterou se Kolonie prodává, nabízí hodně kvalitního herního materiálu. Materiálu, který rozhodně přitáhne pozornost. Kolonie je prostě sexy. Stylové akční karty, krásné ilustrace a famózní figurky. To vše jí dává právo na zisk ocenění Klenot herní sbírky.

Tímto děkuji myšákům za skvělé herní zážitky, a vzkázal bych jim, že se ještě uvidíme!

Kolonie získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire .

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Blackfire-1024x418.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

One Reply to “Kolonie”

  1. Pingback: Cupity Dupity –

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: