Hledání hub trochu jinak

• 

• 

• 

Když se něco zdá být až moc jednoduché, tak většinou je v tom schovaná nějaká záludnost. Ve hře Kinoko, se právě díky takovému důvtipnému háčku, stává zdánlivě jednoduchý úkol, zapeklitým oříškem k jehož vyřešení potřebujete nejen důvtip a odhad soupeře, ale také dobrou paměť a i trochu toho štěstí.

Tuto malou dedukční hru na české stoly přináší HRAS, stejně jako je tomu i u ostatních originálních her od Helvetiq.

Průběh hry

Cílem hráče je, aby v nějaké ze skupin hub (na stole, nebo na ruce nějakého hráče), byly čistě jen houby jeho barvy. Tato barva je pro každého skrytá informace. Navíc je zde vždy jedna barva hub, kterou nikdo z hráčů nemá a další, tak zvaná zakázaná, té se hráči snaží zbavit a nemít od ní na ruce žádnou kartu.

Základní záludností je fakt, že hráči musí držet své karty obráceně, tudíž nevidí, co oni sami mají na ruce, ale mají přehled o kartách soupeřů.

Hráč na tahu hodí trojicí kostek a vybere si z nich jednu a podle symbolu na ní, vykoná příslušnou akci. Možné akce jsou:

1. Výměna karty dané hodnoty (1,2 nebo 3) za kartu stejné hodnoty (může být ze stolu, nebo z ruky protihráče)
2. Skryté podívání se na jednu ze schovaných karet (buď na vlastní ruce, nebo na stole)
3. Výměna celé skupiny karet s jinou skupinou
4. Přehození kostek a opětovný výběr akce
5. vynechání tahu

Takto se hráči střídají na tahu vždy po jedné vykonané akci a jakmile si někdo myslí, že někde je utvořena kompletní skupina hub v jeho barvě (nemusí vědět přesně kde, ale to se pak jedná jen o tip), tak může ukončit herní kolo.

Pokud měl hráč pravdu, tak obdrží body a ostatní, co podmínku splnili také, dostanou body též. V případě, že ale chyboval, tak body neobdrží žádné a namísto něj zabodují soupeři.

Body se však také dají ztrácet a to tehdy, pokud po ukončení kola má hráč na své ruce nějakou kartu či karty v zakázané barvě.

Po rozdělení bodů, se pokračuje dalším kolem a to až do chvíle, kdy někdo nemá 4 vítězné body.

Dojmy

Jednoduchá pravidla, krátká herní doba, ale záludná hratelnost. To je ve zkratce Kinoko. Hned na začátek dojmů musím napsat, že se doopravdy jedná o originální a chytrý počin, který má ale své mouchy. Začnu ale tím pozitivním.

Samotný fakt, že karty držíte obráceně, je vídán dost zřídkavě (jmenovitě znám jen jedinou hru co využívá tento mechanismus: Hanabi, ale rozhodně jich bude více) a nutno říci, že v kombinaci s kompetitivní hratelností tento mechanismus funguje dobře. Snažíte se totiž nedat nikomu najevo, že jeho karty vypadají více než zajímavě a zároveň se snažíte z pohledů a akcí soupeřů pochopit, proč se ostatní neustále dívají na vaše karty.

To, že jsou schované karty i na stole, přidává hře rozměr navíc v podobě nutnosti zapojit i paměť. To samozřejmě nemusí vyhovovat každému, proto rovnou napíšu, že hráči, kteří moc neholdují paměťovým hrám, si Kinoko moc neužijí.

Krom paměti je důležitá také dedukce, i když ta je spíše na té primitivnější úrovni, alespoň co se týče logické dedukce. Ta sociální, naopak, nabízí prostor pro určité návyky specifické pro danou skupinu (meta gaming).

Za pozitivní považuji i velmi svižné tahy a krátká pravidla na vysvětlení, takže je hra dostupná téměř všem. Navíc díky své originalitě dokáže i zaujmout.

Bohužel to platí jen na chvilku. Už v průběhu partie se totiž začne dostavovat stereotyp, kdy v zásadě neustále měníte karty za jiné a jen čekáte na moment, kdy to vyjde. Ano, zpočátku to je napínavé (aby vás někdo nepřeběhl) a zábavné, ale když se stejný scénář opakuje vícekrát za hru, tak se prostě ona nuda zákonitě dostaví.

Je však dobré poznamenat, že se vcelku snadno dá partie zkrátit a to pomocí toho, že budete hrát jen na tři body namísto čtyř, ačkoliv je jasné, že tím vcelku výrazně zasahujete do vyváženosti bodování.

Kinoko je ale obecně dosti nevyvážené, takže některá kola budou trvat sotva minutu (hned po rozdání jeden z hráčů má na ruce dvě karty vaší barvy a poslední karta je na ruce dalšího protihráče), a jindy se zase dostanete do patové situace, kdy si jsou všichni hráči vědomi toho, kde se tvoří potenciální vítězná skupina hub pro ostatní hráče a takto se blokují až dokud to někomu na kostkách prostě nepadne a nemůže tak ve své blokaci pokračovat.

Bohužel to Kinoko dost sráží, na druhou stranu se pořád jedná o hru na 20 – 30 minut s originálním nápadem a tak jednou za čas si své místo na stole určitě najde.

Závěr

Kinoko je velmi nápaditá a minimalistická dedukční hříčka, která však trpí hlavně nevyvážeností a určitou stereotypností. I přesto ji fanouškům záludných hříček, troufám doporučit, a to už jen proto, jak je skladná, rychlá a levná a hlavně originální a důvtipná. Sice se na stůl asi nedostane tak často, ale na to občasné zahrání se jedná o vcelku zajímavý počin.

Kinoko získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti HRAS