Karakmánie: Základní hra

Edukativní deskovka pro malé i velké.

O katakombách po hradem Karak zřejmě slyšel už každý. Nicméně je možné, že úplně ke všem našim čtenářům se Karak nedostal. Jedná se o velice jednoduchý dungeon crawler (prozkoumávání podzemí) od českých tvůrců. Těmi jsou Petr Mikša a Roman Hladík. Dva nápadití otcové, kteří hru vymysleli především pro své děti. Povedlo se jim to natolik, že se rozhodli jít s hrou ven. S tím jim ve velké míře pomohlo Albi a utvořilo z jejich hry fenomén. Jedná se o hru pouze pro děti, nebo dokáže něco nabídnout i dospělým? V čem vidím její výhody a v čem nevýhody? To a možná ještě trochu víc se pokusím rozebrat v následujícím článku. Ten je také součástí série článků, které se budou Karaku věnovat. Budou celkem tři, a projdeme v nich všechna možná rozšíření či herní doplňky. Pracovně jsem si je nazval Karakmánie!

zdroj: youtube

Pod červeným drakem

Po otevření poměrně velké krabice nalezneme celkem slušnou dávku kartónu. V podstatě téměř všechny herní komponenty jsou z tohoto materiálu, a podle mého to má velice jednoduchý a jasný důvod – bytelnost. Karak je primárně hrou dětskou, a jako taková by měla vydržet dětské zacházení. Díky tomu uvnitř krabice najdeme krásné čtvercové dílky podzemí, menší destičky s potvorami a nebo velice luxusní hráčské desky, které jsou dokonce slepené z dvou desek. To není jen kvůli pevnosti, ale také především kvůli praktičnosti. Horní část desky hráče má v sobě totiž vyřezaná okénka, která slouží jako slot pro různé komponenty. Hráči si do této desky budou ukládat žetony znázorňující stav životů, obrázek svého hrdiny, nebo již zmíněnou destičku s potvorou. Když se totiž hráči povede tuto potvoru porazit, otočí její destičku, a na druhé straně má znázorněnou jistou odměnu. Pokud tedy porazí třeba myš, vypadnou z ní dýky, které hráči pomohou v dalším boji. V balení ale najdeme i jiné materiály. Tak třeba velice pevný látkový pytlík se zdrhovadlem, který slouží jako útočiště všem potvorám a pokladům. Můžeme ale najít i trochu toho plastu, který zastupují držáčky na standees. Nesmím také zapomenout na dřevo. To se kutálí po stole v podobě krychle o straně šestnáct milimetrů. Jde o klasické šestistěnky, jaké můžeme najít ve spoustě jiných her. V krabici je herního materiálu opravdu spousta a vše působí velice kvalitně a profesionálně.

Čtení v mapě podzemí

Ovládnout herní mechanismy podzemí pod Karakem není opravdu nic složitého. Když je hráč na tahu, může udělat čtyři kroky. Může pobíhat po již objevených chodbách, nebo vytáhnout ze zásoby novou destičku a objevit tak další prostory podzemí. To ale nese jisté riziko – může narazit na nějakou potvoru. S tou se musí utkat, a vždy to nemusí dopadnout dobře. Boj probíhá velice jednoduše. Na potvoře je uvedené číslo, které se hráč snaží přehodit dvěma kostkami. Může útočit třeba na mumiáka, který má hodnotu sedm. Pokud hráč v součtu hodí šest, prohrál a ubere si jeden život. Padne-li sedm, nic se neděje. Respektive potvoru neporazil, ale ani neztrácí život. Hodí-li osm a víc, vyhrává a může získat odměnu za poražení potvory. Hra je navíc ovlivněna speciálními schopnostmi hrdinů, teleportačními branami anebo třeba životodárnými fontánkami. Hráči se budou v těchto tazích střídat do té doby, než někdo neporazí draka. Jakmile je tento temný pán podzemí poražen, je třeba zjistit, kdo se stal vítězem. To je poměrně jednoduché, protože tím se stane právě ten hráč, který má nejvíce pokladů.

Jirka a Tonda

Karak je velice rozporuplnou hrou. Jako u mnoho dalších her se najdou zarytí zastánci a ještě zarytější odpůrci. My se teď podíváme na Jirku s Tondou, kteří zastupují oba dva tábory. Pojďme si je tedy představit!

Jirka

Jirka je velice sympatický mladý muž, který má dítě a hodnou manželku. Sem tam si s kamarády u sklenice piva rád zahraje nějakou tu hru. Jsou to především žolíky a tři jezdci apokalypsy – tedy Člověče, Dostihy a Monopoly. Tyto hry ho baví, a není na tom nic špatného, protože u nich zažívají kopici zábavy. Nyní mu už začíná dítko odrůstat a Jirka by ho rád nějak zabavil. Co třeba nějakou deskovkou? Míří tedy na facebook a na všemožných diskuzích se pídí po hře, která by pro jeho sedmiletého syna byla tou nejlepší. Nakonec se doslechne o hře Karak. Hra plná draků, pokladů, potvor a nebojácných hrdinů. No to je přesně to co hledá! Kupuje tedy Karak a s nadšením se začíná učit pravidla. Ty pak přednese svému synovi, který je z tak krásné hry nadšený. Jirka boduje! Navíc má radost, že mají se synem společnou zábavu. Hra se mu nakonec také zalíbila, a jednou ji bere na chatu, kde tráví víkend se svými kamarády. Odhrne ze stolu kanastové karty a položí na něj Karak. Všichni jsou plní očekávání a tak se pustí do hraní. Házení kostkou znají jako své boty a tak se cítí poměrně komfortně. Navíc ale začali dělat něco zajímavého. Objevují herní plán, který doposud nikdo nesložil. Vlastně si vytvářejí svou unikátní mapu! To je pecka! A počkat, počkat! Oni se tam objevují poklady a příšery s kterými musíme bojovat! Aby toho nebylo dost, mám unikátního hrdinu, který má své speciální schopnosti! Jirka boduje i u přátel, a říká si: „Ta hra je fakt super! Neexistuje něco podobného, co bychom mohli ještě zkusit zahrát?“ No a je to tady. Jsme u vzniku nové závislosti. Jirka začne zkupovat mainstreamové hry, které ho postupně omrzí, a pustí se do zapeklitých hráčských her. Pak se náhodou dostane do jedné hráčské skupiny, kde potká Tondu.

Tonda

Tonda je také velice sympatický mladý muž, nicméně většinu života se věnoval larpu, hraní deskových her a komiksům. Věnoval těmto milovaným zálibám tolik času, že se ještě nestihl oženit a založit rodinu. Mezi jeho oblíbené hry patří ty, které po rozložení zabírají plochu menšího státu – třeba Vatikánu. Pravidla těchto her jsou tak obsáhlá, že autoři přemýšleli nad pevnou vazbou. Když si je chce Tonda zahrát, musí si vzít dovolenou, aby si prodloužil víkend – jinak tu partii nedohrají. No a Tonda se jednou dostal ke hře s názvem Karak. Rád zkouší nové věci, a tak se do hraní pustil. Byl sice trochu skeptický, ale chtěl dát Karaku šanci. Už při vysvětlování pravidel se šklebil a začínal přemýšlet, jestli neudělal chybu. Po prvních pár kolech už si tím byl jistý, a modlil se v co nejbližší objevení draka. A je to tu! Drak je mezi námi. Tonda už má nejlepší zbraně a kopici svitků. Okamžitě se vydává za drakem. Je přesvědčen o svém úspěchu. Vždyť lépe už se připravit nemůže, už nemůže být silnější než teď. Opravdu si na draka věří, a pouští se do boje. Hází kostkou – padají hadí oči – dvě jedničky. I plně vybaven nemá Tonda sebemenší šanci. V tu chvíli Karak mizí v temnotách, a Tonda už ho v životě nechce vidět.

Oba naši hráči jsou samozřejmě smyšlení a úmyslně působí jako karikatury. Nicméně věřím, že dobře zastupují různé pohledy na Karak. Zároveň také fakt, že jedni budou hru milovat, a druzí nesnášet. Z toho vyplívá, že Karak nebude bavit každého, což rozhodně není špatně. Své hráče si rozhodně najde, a má jich nespočet. Děti hru milují, a stejně tak zabaví i začínající dospěláky. Jde o ideální vstupní hru. Každý přeci někdy nějak začínal. Pokud bychom posadili Jirku ke složité hře plné hráčských rozhodnutí, nejspíš by byl na rozpacích. Minimálně by si zavařil hlavu a byl frustrován z vlastní neschopnosti a prohry. Dost pravděpodobně by na deskovky zanevřel. Naproti tomu ale může usednout třeba ke Karaku, a užít si prohledávání podzemí, či zabíjení potvor v lehkém kostkovém souboji. Projde si hrou jako nůž máslem a bude nadšený. Postupně třeba sám začne hledat složitější hry, a nakonec se třeba pustí i do těch nejsložitějších.

Nejšťastnější hráč karaku

Jak jsme se dozvěděli s Tondou a Jirkou, Karak si může zahrát opravdu každý. Hraji ho se svým čtyřletým synem. Je tedy pravda, že ho musím hodně vést, ale zahrajeme si. Říkám mu jestli chce dělat to nebo to, a on se následně rozhoduje a já hlídám pravidla. Hrál jsem i s kamarády, kteří jsou středně zkušení a taky nás to bavilo. Nutno podotknout, že jen asi dvě hry a popíjeli jsme u toho lihoviny. A to je podle mého taková berlička pro Karak ve světě dospělých. Je to totiž super párty hra. Pokud vám nejdou hody, už se tomu sami začnete smát. Opravdu hodně škodolibé zábavy. Největší úspěch měl ale Karak v bandě kluků mezi osmi a deseti roky. Ty jsem vytáhl ze stanů na letním táboře a hodil mezi ně neznámou krabici. Za chviličku pochopili pravidla a už mě nepotřebovali. Řešil jsem jen ty opravdu vyostřené a sporné situace. Neuvěřitelně se do toho zažrali a pak ho chtěli půjčovat snad o každém poledním klidu.

0…1…2…3 poklady

Nyní bych se chtěl pověnovat chválení Karaku, respektive bych rád popsal jeho klady. Mezi ně rozhodně patří kvalita všech komponentů. Většina je z opravdu kvalitního kartónu, což je moc dobře. Především proto, že hra je primárně koncipována pro děti, a ty mohou stále mít problém s jemnější motorikou. Nic se tedy neničí, a karty se neohýbají, protože ve hře nejsou. Velice kvalitně působí i látkový pytlík na podzemní objevy. Jde o opravdu robustní látku s velice pevným provázkem. Nebál bych se říct, že je možná až předimenzovaný. Stejný pocit mám i ze všech ostatních součástí hry. Produkce je zkrátka na jedničku a to včetně ilustrací. S tím přichází další pozitivum a tím je pořizovací cena. Vzhledem ke kvalitě a množství obsahu se dá hra pořídit za opravdu velice dobrý peníz. No a nakonec jsem si nechal herní mechanismy. Ty jsou sice triviální, ale v této konkrétní hře fungují jak mají. Nikde žádné zádrhely či nejasnosti. Stejně tak příjemná jsou pravidla. Nejde o nic těžkého a jsou velice přístupná, a vysvětlená během okamžiku. Přístupnost pravidel a jednoduché mechanismy tak jasně podtrhují pozitiva hry. Jde zkrátka o edukativní hru každým coulem.

3…2…1…0 životů

No a co mi na Karaku vadí? Také se něco najde. Nejhorší pro mě je náhoda v kostkách. I když budu maximálně vybavený, nemusí to zaručit úspěch v boji. To platí i v podstatně složitějších hrách, ale tady to opravdu nejde ovlivnit ani trochu. Pokud pak některý z hráčů zažije sérii takových nešťastných hodů, může přijít celkem velká frustrace. Tím spíš to bude platit u dětí, které hru prožívají více. Starším či zkušenějším hráčům pak může chybět nedostatek hráčských rozhodnutí. Ono je totiž většinou evidentní, co musí hráč udělat. Většina rozhodnutí pak také spočívá na výběru ze dvou možností – prozkoumávat, nebo bojovat. Pokud se k těmto dvěma problémům přidá ještě opožděný drak, může se hra stát opravdu dlouhou a ubíjející. Pokud si drak dá na čas, a z pytlíku vyleze jako jeden z posledních, hra se může opravdu natáhnout a pak už hráči nemají moc co dělat. Už jsou plně vybaveni, všechny poklady jsou sesbírány a motivace pro boj se zbylými potvorami neexistuje. No a k produkční stránce věci mám jen jednu výtku. Jde o plastové stojánky na standees. Fungují na klasických třech hrotech, kdy se jeden zakusuje do dvou protilehlých. Po nějaké době nastává klasický problém těchto stojánků. Kartón se prodře, což nevypadá hezky, a zároveň už nedokáže udržet plastový stojánek. Pokud by byl plastový stojánek řešen pouhým tlakem dvou protilehlých plošek, bylo by po problému. Nicméně nevím jaké jsou možnosti při výrobě, a netuším zda šlo kvalitu stojánků ovlivnit.

Drak poražen

Karak je jednoduchou a přístupnou hrou, což podle mého přiznává na plné čáře. No a jako takový je třeba ho brát. Osloví především děti, ale i začínající deskovkáře. To jsou podle mě jasné indikátory pro udělení hodnocení Pro nejmenší hráče a Vstupní hra. Tak jako tak se ale jedná o skutečně Originální počin, který se navíc povedl českým autorům. Dungeon crawler s tak přístupnými pravidly se zkrátka nevidí. Navíc s variabilním herním plánem, který se objevuje postupně. Vzhledem k tomu, co balení skrývá uvniř, se prodává za opravdu velice sympatickou cenu. Díky tomu za Karakem putuje ocenění Hodně muziky za málo peněz. Karak má mezi deskovkáři jistě své místo, a má také zajímavou funpage na facebooku.

První článek ze série je tedy za námi, a v další Karakmánii se můžete těšit na Regenta a Nové hrdiny.

Karak získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Albi.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

2 Replies to “Karakmánie: Základní hra”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: