Sčítej, překrývej a dominuj.

Úvod

Je tu středa a s ní další recenze na karetní hru od vydavatelství Helvetiq, kterou nám poskytla pražská deskoherní speciálka HRAS. Tentokrát se pustíme po stopě ohrožených zvířat, neboť původní švýcarský vydavatel na hře spolupracoval s francouzsko-švýcarským nakladatelem, zaměřujícím se na publikace věnované přírodě.

Proto nás designéři Leo Colovini a Marco Franchin společně s ilustrátorkou Salomé Gauthier zvou na francouzsko-švýcarské pomezí, kde se každý hráč zhostí jednoho druhu zvířete staženého do hor a to se pokusí rozšířit na co největším teritoriu.

Pravidla

V krabičce je ukryto osmdesát karet (dvacet pro každý druh), dvacet čtyři žetonů (pět pro každý druh plus jeden náhradní) a francouzská a německá pravidla.

Hráči se rozhodnou, kdo z nich se ujme jakého druhu zvířete. Potkáte tu medvědy, vlky, rysy a kozorožce. Každý hráč si vezme balíček dvaceti karet a pěti žetonů. V balíčku je deset obyčejných karet s dospělým jedincem a deset speciálních s mláďaty. Každá karta je dvouhlavá. Na líci obou polovin je vyznačeno totéž číslo, ovšem na rubu to jsou dvě jiná čísla udávající v součtu hodnotu toho na líci.

Rozehraná hra ve čtyřech hráčích.

Každý hráč na stůl položí jednu kartu ze svého balíčku a dobere si tři karty do své ruky.

Nyní se hráči střídají na tahu. Během něho se rozhodují, zda vyloží kartu na stůl nahoru lícem či rubem. Cílem hry je mít na konci co nejvíce bodů, tedy mít viditelných co nejvíce svých půlkaret s co nejvyšší hodnotou.

Hráč svou zvolenou kartu na stůl umisťuje tak, aby s ní vždy překryl dvě jiné půlkarty. Jím zvolená karta přitom musí na líci disponovat číslem, které je součtem dvou čísel právě překrývaných. Pokud hráč nechce či nemůže vyložit kartu lícem nahoru, neboť její hodnota neodpovídá součtu na stole ležících dvou půlkaret, položí ji na stůl lícem dolů. V případě, že součet dvou překrývaných karet dává dvoumístné číslo, hráč musí disponovat kartou zobrazující jednotku – při překryvu 8 a 5, což dává číslo 13, tedy 3. Za chybějící 10 odloží z vrchu svého balíčku kartu lícem dolů a položí ji do sousedství ostatních karet.

Lícová strana žetonů.

Pokud hráč vyloží kartu, na jejíž polovině je mládě, smí na tuto kartu umístit svůj žeton. Tuto půlkartu až do konce hry nelze již překrýt.

Když hráč vyloží všech svých dvacet karet, spočítá si a zapíše své body – hodnoty všech odhalených půlkaret. Poté ostatní hráči pokračují ve hře, během které mohou i již zapsané karty bez žetonů dál překrývat. Na konci partie si hráči porovnají skóre z okamžiků, kdy partii dohráli.

Rubová strana žetonů.

Zhodnocení hry

Ještě než se nám hra dostala do redakce, zaujala mě svým vzhledem. A je vlastně škoda, že tak pěkné ilustrace karet, žetonů i pravidel jsou vlastně uplatněny na tak minimalistickou hru. Rád bych práci Salomé Gauthier viděl na velké hře s velkým plánem a s hromadou lišících se karet. To však neznamená, že by ilustrace byly ztraceny na hře, která si to nezaslouží.

Hned při první partii mě i mé spoluhráče hra chytla. Ano, roli hraje i náhoda, komu kdy jaká karta přijde do ruky a co je zrovna na stole, ale i přesto se dá hodně vymyslet. Budu soupeře blokovat svým žetonem či dokážu pár karet vedle sebe umístit tak, že ho vytlačím a on již nedokáže zvrátit mou dominanci? Počkám si na hodnotnější karty s mláďaty pro svůj malý počet žetonů? Budu hodně překrývat soupeřovy vysoké hodnoty a tím plýtvat své karty, tvořit s nimi les, a dost možná tak přicházet právě o hodnotné karty s mláďaty? Překryji zvolenou kartou karty soupeře či karty lesa, anebo si připravím půdu umístěním v jednom tahu karty rubem nahoru k jiné, abych triumfoval lícovou stranou v tahu následujícím?

Rubová strana karet.

Vážně zábava pro rodinu i dospělé. Čím víc hráčů, tím větší výzva, ale Just Wild funguje dobře i jako dvojkovka. Lze ji doporučit též na cesty, jen si ji nezahrajete ve vlaku na tom malém sklápěcím stolečku.

Hru bych nenazval škodící, protože myšlenkou hry není druhého zničit, ale samozřejmě každý chce, aby jeho druh prosperoval, čehož lze mechanickou podstatou hry docílit pouze na úkor soupeřících druhů. Když umístíte kartu chybně, soupeř vám její část překryje, čímž jste mu vlastně pomohli a sobě uškodili.

Ale vy umisťujete kartu co nejlépe podle sebe nyní a to nehledě na budoucí trable – zkrátka jako v přírodě, kdy každé zvíře svým chováním vytváří drobný vstup a tyto vstupy dohromady formují daný biotop, ve kterém některý druh životní formy může zcela vymizet.

Pocitem, nikoliv mechanicky, se tak jedná o štychovku a hra i díky sčítání hodnot připomíná tradiční italskou hru Scopa. Čerpal z ní italský designér Leo Colovini? Kdo ví.

Dokončená partie ve dvou hráčích. Medvědi porazili vlky 97 ku 80.

Just Wild je příjemné překvapení a jen mě mrzí, že hra nenabízí nějaké další moduly, efektové karty či rozdíl v zahrání žetonu lícem či rubem nahoru. Přes nabízený minimalismus se hra rychle rozeběhne a vtáhne hráče do problematiky znovuzavádění ohrožených druhů zvířat.

Just Wild získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti HRAS.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: