Dopravní systém Londýna bývá označován za jeden z nejlepších systémů městské hromadné dopravy na světě. Co se s londýnskou MHD stane, až ji začnete řídit vy?

• 

• 

• 

Hledá se šéf Dopravního podniku!

Nabízíme:
– pracovní smlouvu na dobu patnáctiminutovou
– růst tepové frekvence i krevního tlaku
– legální příležitost vyvolávat konflikty mezi blízkými
– odměnu dle dohody mezi soupeři
– a hlavně vše, co jste milovali na původních Jízdenkách, tentokrát v zeštíhlené verzi

Požadujeme:
– dovednost efektivně propojovat dopravní uzly a zajistit dopravní obslužnost jednotlivých městkých částí
– řidičský průkaz skupiny D, praxe v oboru a čistý trestní rejstřík výhodou

Hra Jízdenky, prosím! (Ticet to ride) spatřila světlo deskoherního světa v roce 2004. Elegantní mix jednoduchých pravidel, plynulosti, atraktivního tématu a povedeného designu udělal z Jízdenek celosvětový hit, který nesměl chybět na poličce žádného hráče. Jízdenky získaly na dvě desítky ocenění a jejich autor, Alan R. Moor, od té doby rozšiřuje jízdenkové univerzum o různé doplňky i nové tituly. Jedním z posledních samostatně hratelných přírůstků je Jízdenky, prosím! Londýn. Mají téměř dvacet let staré herní principy ještě co nabídnout?

Komponenty a krabička na jedničku

Blahopřejeme, právě jste dostali na starost londýnskou MHD. Pro svou manažerskou práci máte k disozici následující pomůcky:

• Herní plán společný pro všechny hráče
• 17 plastových „figurek“ autobusů a bodovací žeton pro každého hráče
• 44 přepravních karet (6 modrých, zelených, černých, růžových, žlutých a oranžových, 8 vícebarevných/žolíkových)
• 20 karet jízdenek/cílových stanic
• Stručný a přehledný návod v češtině a slovenštině

V sérii Jízdenky, prosím! je standardem, že herní komponenty lahodí oku, jsou kvalitně zpracovány a je radost s nimi manipulovat. Londýnská verze není výjimkou. Miniaturní vagónky z původní hry nahradily pro Londýn ikonické doubledeckery. Karty prošly redukční dietou, jsou menší a zřejmě totožné s velikostí karet prvních Jízdenek. Menší je i herní plán, skládá se ze čtyř dílů a ve srovnání se staršími bratříčky se pohodlně vejde i na menší stůl. Výsledkem této celkové diety je štíhlejší krabička, kterou je snadné přibalit na cesty. Vše podtrhává praktický insert, do kterého jednotlivé části hry hezky zapadají, takže je v krabici řád (ten prý je zrovna pro Brity charakteristický). Ocenění Říše her „Dokonalý insert“ si Jízdenky určitě zaslouží.

• 

Milovníci atmosféry Londýna se pobaví, protože autoři nevyrobili jen nudný klon původní hry, ale prošpikovali Londýn různými pop-kulturními odkazy. Už v samotném návodu nemůže chybět fotka známé telefonní budky, Big Benu, podobizna královny nebo elektrická kytara. Ve hře pak narazíte třeba na dům Sherlocka Holmese, žlutou ponorku, fáro Austina Powerse…a vlastně všechny herní komponenty mají barvy a design 70. let. Nic z toho sice nemá vliv na mechaniku hry, ale umocňuje to atmosféru a je to zábavné.

• 

Základní princip

Herní plán má podobu mapy Londýna s vyznačenými stanicemi a trasami. Hráči navzájem soupeří o to, kdo obsadí trasy mezi jednotlivými cílovými stanicemi a propojí všechny důležité městské čtvrti. Stanice je možné propojovat tak, že hráč z ruky odloží přepravní karty v požadovaném počtu a barvě. Například, když má trasa mezi stanicemi Baker street a British museum na plánku vyznačené čtyři dílky oranžové barvy, bude potřeba vyložit čtyři oranžové přepravní karty. Když se to hráči podaří, umístí své figurky autobusů na tuto trasu a obsadí ji.

Jak už asi tušíte, přepravní karty mají stejné barvy jako vyznačené trasy. Barev je ve hře celkem šest. Modré karty jsou potřeba pro modré trasy, zelené pro zelené a tak dále. Tvůrci mysleli i na hráče s poruchami barvocitu, takže každou barvu reprezentuje zároveň odlišný symbol. Za tento detail si určitě zaslouží palec nahoru. Kromě barevných karet existují ještě karty žolíkové s obrázkem autobusu, které nahrazují jakoukoli barvu. Trasu Baker street -> British museum lze díky nim obsadit také zahráním jakékoli kombinace oranžových a žolíkových karet v požadovaném počtu. „Žolíkové“ jsou dokonce i některé z tras. Mají ve hře neutrální šedou barvu a dá se je obsadit potřebným počtem karet v jedné barvě podle volby hráče.

Příprava hry

Hráči si před začátkem partie vyberou barvu, za níž budou hrát. Ve zvolené barvě si vezmou sadu miniaturních dvoupatrových autobusů a bodovací žeton. Autobusy umístí před sebe tak, aby na jejich počet ostatní hráči dobře viděli, a žeton položí na okraj herního plánu na pole s bodovou hodnotou nula.

Každý hráč obdrží dvě karty jízdenek. Na každé z nich je napsáno, které stanice je potřeba propojit a jaký bodový zisk to přinese. Fór je v tom, že k propojení stanic většinou nestačí obsadit jen jednu trasu, ale bude nutné kombinovat tras více. Poté, co si hráč jízdenky prohlédne, má možnost jednu z nich odložit. Balíček s jízdenkami se pak umístí vedle mapy města. Jízdenky jsou tajné, protože velice brzy dojde ke konfliktům, kdy budou o stejnou trasu usilovat dva hráči, z nichž uspěje ten rychlejší.

Do startu dostanou hráči také dvě přepravní karty a ze zbytku se vytvoří společný dobírací balíček. Následně se z tohoto balíčku vyloží lícem vzhůru pět karet, které tvoří veřejnou nabídku. V nabídce nesmí být více než dvě žolíkové karty, pokud by se to stalo, musí se celá nabídka odložit na odhazovací balíček a z dobíracího balíčku vytvořit nová.

Průběh hry

Svým tahem hru zahajuje nejmladší hráč (a to mu v našem případě vždy udělá radost), po něm se ve směru hodinových ručiček střídají ostatní až do konce hry. Hráč musí ve svém tahu provést jednu z následujících akcí:

• dobrat si dvě přepravní karty z veřejné nabídky (vidí, co si bere) nebo z dobíracího balíčku (nevidí, co si bere); pokud by si chtěl vzít z veřejné nabídky žolíkovou kartu, pak smí jen tuto jedinou. U dobírání přepravních karet z balíčku to neplatí – hráč neví, co si bere (neví to ani jeho protihráči), může si takto dobrat žolíky i dva. A může také kombinovat jednu kartu z balíčku a druhou z veřejné nabídky, přičemž kartou z veřejné nabídky opět nesmí být žolík.
• zahrát přepravní karty z ruky a obsadit jednu trasu (a případně tím splnit jízdenku)
• dobrat si z balíčku jízdenek dvě nové a alespoň jednu si ponechat

Hra končí ve chvíli, kdy se celková zásoba plastových autobusů některého hráče sníží na dva nebo méně. Všichni hráči včetně toho, kdo hru ukončil, pak mají možnost odehrát ještě poslední tah.

Vítězem se stává…

Hráči získávájí body, jakmile propojí dvě sousedící stanice. Čím je trasa delší, tím je bodový zisk vyšší. Zatímco u jednodílkové trasy je odměnou jeden bod, u čtyřdílkové trasy to už je bodů sedm. Tyto body jsou započítávány v průběhu hry okamžitě po obsazení trati na bodové stupnici.

Na každé jízdence je uvedena její bodová hodnota. Podaří-li se hráči zadání jízdenky splnit, na konci hry připočítá body za splněné jízdenky ke svému aktuálnímu skóre. Naopak, pokud má ve vlastnictví jízdenku, kterou se mu splnit nepodařilo, odečte ze svého skóre její bodovou hodnotu.

Nakonec si každý hráč započítá body za každou městskou čtvrť, kterou se mu podařilo propojit. Stanice městských čtvrtí jsou označeny barevnými čísly. Například, pokud hráč propojí všechny stanice s trojkou, získá tím na konci hry navíc tři body. To je fajn možnost pro případ, kdy už není radno brát si novou jízdenku a přesto by se hodilo získat ještě nějaké bodíky navíc.

Pokud má na konci hry více hráčů stejný počet bodů, vítězí ten, který splnil nejvíce cílových stanic. V případě nerozhodného výsledku se hráči o vítězství dělí.

Co si o Londýnu myslí sourozenci?

• 

• 

• 

Zeptal jsem se starších lokalizovaných verzí Jízdenek, jak vnímají svého londýnského příbuzného:

Jízdenky prosím!: „Je to mladší, menší a bláznivější bráška. Hraje se stejně jako my, jen nemá takový záběr. Stratégové zvyklí kličkovat mezi soupeři na velké mapě USA budou překvapení, že je v Londýně vše propojeno do patnácti minut. Bylo by bláhové tvrdit, že jsme s Evropou vhodnější pro zkušenější hráče a Londýn že je pro nováčky. Pravidla jsou stejná, hlavní rozdíl vidím v délce hry. Propojit města napříč Amerikou je při plném počtu hráčů celkem fuška. A je vtipné, že mi svým rozvržením herní mapa Londýna mapu Spojených států dost připomíná. Rozdíl je ve velikosti, a na té, jak známo, záleží.“

Jízdenky, prosím! – Evropa: „Je to tak, Londýn převzal naše základní principy, ale chybí mu rozhlehlost našich světadílů a neexistují pro něj složitější pravidla jako nádraží, tunely či přívozy, kterými se mohu pyšnit já. Nemá ani další rozšíření. Asi proto je hra určena jen čtyřem hráčům, zatímco my s USA jich zvládneme pět. Na druhou stranu zmíněná bláznivost, barevnost a odkazy, dělají z Londýna velmi osvěžující záležitost pro ty, kdo na velkou hru mého kalibru nemají tolik času. V mých kartách přepravy najdete jen seriózní vagony a lokomotivu. V Londýně kralují žluté ponorky a to mě dostalo.“

Jízdenky, prosím! – Junior: „Já si myslím, že Londýn je moc hezkým schůdkem mezi mnou a většími Jízdenkami. Moje hlavní výhoda je v tom, že místo názvu stanic používám obrázky, a proto mě hrají i děti, které neumí číst. Některá má zjednodušení ale mohou zkušenější hráče zlobit. Například nemám veřejnou nabídku karet, takže jsou mí hráči zcela odkázáni na to, jaké přepravní kartičky si naslepo vytáhnou z dobíracího balíčku. Tento nešvar v Londýně nenajdete.“

• 

• 

Závěrečné shrnutí

Londýnská varianta Jízdenek se povedla. V rodině se dvěma dětmi se mi málokdy podaří ušetřit hodinu času, kterou bych investoval do jediné hry. Velké Jízdenky jsou pro pětiletého Matýska příliš dlouhé a u Junior verze zase trpím já, protože míra náhody atakuje limity mé trpělivosti (hrajeme elektronickou verzi, takže nelze modifikovat pravidla). Londýn je odehrán za čtvrthodinu a je v něm všechno, co máme na Jízdenkách rádi.

Hra rodinu zaujala okamžitě, pravděpodobně zafungovala povedená grafika a plastové autobusy. Odehráli jsme ji bez zádrhelů, jednak proto, že známe pravidla starších Jízdenek, ale zároveň jde o velmi jednoduchou hru. Pro všechny případy je ve hře český a slovenský návod, který je stručný, logicky strukturovaný, přehledný a s názornými obrázky. Průběh hry je opravdu rychlý, nad akcemi není důvod dlouze přemýšlet a i při hraní s dětmi bylo do dvaceti minut hotovo. U hry se bavil i náš Matýsek, který dosud hrával jen Jízdenky, prosím! Junior. Poté, co vyzkoušel Londýn, nabídku této herní partie většinou neodmítá. Je pravda, že se náš pětileťák trochu vymyká průměru, protože umí číst písmena a skádat z nich slova. U Londýna tuto dovednost ale moc nevyužije, protože názvy stanic jsou, jak jinak, anglické, takže je louská pomaleji. Na druhou stranu, děti mají úžasnou paměť, polohu většiny stanic si brzy zapamatují a každá další hra je plynulejší.

U mladších dětí je také potřeba počítat s tím, že hra je zvláště v plném počtu hráčů dost konfliktní. Obsazené úseky se často nepodaří „objet“, takže o mínusové body za nesplněné jízdenky není nouze. Hráč frustrovaný zmařeným záměrem pak mnohdy přejde do ofenzívy s cílem škodit a blokovat trasy ostatním, aby o vytoužené body přišli i oni. Ve dvou hráčích se většinou dá obsazený úsek nějak vyřešit a při hraní s dětmi hrát jakousi neškodící přátelskou variantu. Například, na herním plánku je sedm zdvojených tras, které mohou obsadit dva hráči současně. Toto je podle pravidel možné pouze v případě, kdy hrají 3-4 hráči, v menším počtu hráčů se dvojité trasy chovají stejně jako trasy obyčejné. Když hrajeme s Matýskem jen my dva, z tohoto pravidla jsme slevili.

Hru jsme testovali i s dospělými nehráči, kteří Jízdenky viděli poprvé v životě. Už druhá hra vešla do čtvrthodinky a u pouhých dvou partií rozhodně nezůstalo. To svědčí o tom, že jsou londýnské Jízdenky výbornou vstupní hrou a Říše her jim uděluje ocenění „Vstupní hra“.

Oceňuji také příjemný bonus vydavatele, který do krabice přidal náhradní autobus od každé barvy pro případ zničení nebo ztráty. Zjistil jsem, že se tyto bonusové autobusy dají využít v neoficiálním fanouškovském rozšíření Londýna Ticket to Ride: London (Harry Potter’s Knightbus unofficial mini-expansion). Stačí vytisknout a vystřihnout pár komponent, pomocí přilnavé hmoty nasadit dva náhradní autobusy na sebe a stvořit tak záchranný autobus z knížek o Harrym, jehož prostřednictvím lze při hře získávat další body. Miniexpanze je k dispozici na webu Board Game Geek.

Jízdenky, prosím! Londýn získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.