Jak „inu“ s „neko“ pekli „kēki“

Byla nebyla jedna pohádka, kterou nevytvořil Hayao Miyazaki, ani neprodukovalo studio Ghibli. Přesto byla plná jedinečné poetické atmosféry, kterou známe z Miyazakiho filmů…:

Před dávnou dobou, v časech našich předků, v době, na kterou lidé již dávno zapomněli, žil v lese Veliký duch. Pouhá jeho přítomnost vše prodchla životem, hojností a mírem. Když jeho čas uplynul, Veliký duch odešel a nikdy se už nevrátil. Po něm vzestoupil duch Bitoku hodný převzetí jeho místa, aby udržel harmonii lesa. Tento pravěký tisíce let starý les se táhne od Zemětřasných plání až k úpatím hor Akaiši. V horách pramení posvátná řeka Kurirakugan, jejíž mohutný tok kličkuje celým lesem a nakonec se tříští o útesy Mořského drápu. Les nemá žádné jiné jméno. Všechny ostatní lesy jsou nazvány po něm. Je to jedno z Pěti srdcí světa a říká se, že v jeho nejhlubších místech jsou stromy a porost tak husté, že Ztracené duše, které tam vkročí, dokážou konečně najít mír a bránu do onoho světa – anebo budou navždy ztraceny a jejich existence skončí, jakmile poslední vzpomínka na ně upadne v zapomnění. Podobné místo nikdy nikde nebylo a nebude. Obývají je magické bytosti, které dnes připomínají jen legendy a dětské pohádky…

…a ona to ani nebyla tak úplně pohádka, ale desková hra Bitoku, kterou bude v roce 2022 lokalizovat nikoliv studio Ghibli, nýbrž vydavatelství REXhry. Hráči se v ní ocitají v době odchodu Velkého ducha (žerty o konzumaci luštěnin ponechme zatím stranou) právě v rolích duchů (ale no tak) Bitoku a budou mít celkem 4 roky (herní kola) na to, aby prokázali svoji ctnost (japonsky bitoku) a zaujali místo vládce lesa všech lesů.

Téma hry je tedy jasné a co její mechanismy? Jedná se na REXí poměry hodně netypickou věc, Bitoku je totiž „heavy €uro“. A ono slůvko „heavy“ má hned několik významů:

  • „heavy“ obří dvouvrstvý herní plán
  • „heavy“ komponenty (172 žetonů, 152 destiček, 111 karet a přes 100 dalších součástí)
  • „heavy“ hratelnost se spoustou mechanik i možných akcí
  • „heavy“ pravidla čítajících 32 poměrně hustě potištěných stran

Hru bych definoval jako „point salad“, tedy jakýsi bodový salát, kde hráči získávají vítězné body (resp. body ctnosti) téměř za všechno, co provádí.

Pokud bychom se zaměřili na konkrétní mechanismy, najdeme zde skutečně od (téměř) všeho trochu:

  • trochu deckbuildingu
  • trochu dice-placementu
  • trochu závodních prvků
  • trochu sbírání setů
  • trochu stavění a budování

Tak trochu nás to vrací k nadpisu a tedy pohádce o tom, jak (japonský) pejsek s (japonskou) kočičkou pekli (japonský) dort. Výsledný dort, ve kterém je něco od každé dobroty, vypadá překrásně a přinejmenším z hlediska vizuálu dělá z Bitoku pastvu pro oči. Jak to bude chutnat, je už věc jiná.

Všechny jmenované mechanismy, které se ve hře vyskytují, máme rádi, nicméně jakkoliv máme rádi originální cross-overy, říkáme si, jestli v případě Bitoku neplatí pořekadlo, že „méně je někdy více“ a že bychom možná ocenili o něco jednodušší hru s méně náročnými pravidly, díky kterým si hra ve stávající podobě zavírá dveře přístupnosti k deskoherním začátečníkům a pravděpodobně i mírně pokročilým.

Doufáme ale, že naše obavy budou liché a především věříme, že nám REXíci chystají naprostou pecku pro milovníky těžkých a komplexních €uroher, která je navíc zabalená v naprosto luxusním vizuálním kabátku.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: