Harry Potter: Rok v Bradavicích

LUMOS!

Dnes si doslova posvítíme na novinku, která se na pulty českých obchodů dostala díky společnosti Blackfire. Jedná se o licencovanou hru z kouzelnického světa s názvem Harry Potter: Rok v Bradavicích. Autorem je Francouz Jonathan Algaze, který zároveň stojí i za oficiálním výrobcem této hry – TOPI Games. Hra je určena pro 1 – 8 hráčů od 7let a jedno dobrodružství netrvá celý rok, ale dle informací na krabici 20-45 minut.

Jak již název napovídá, přenesete se díky ní do Školy čar a kouzel v Bradavicích, kde spolu s Harrym, Hermionou, Ronem či dalšími postavami prožijete mnohá dobrodružství – budete sesílat kouzla, připravovat lektvary, chytat Zlatonku, bojovat s drakem nebo smrtijedy, ničit viteály a dokonce se můžete postavit samotnému vy-víte-komu. Takže…

„S potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.“

Jdeme se mrknout pod víko…

Tím největším a nejkrásnějším je herní plán, na kterém si dal tvůrce opravdu záležet a ta atmosféra Harryho Pottera z něj přímo sálá – má totiž podobu Pobertova plánku. Najdete tam dokonce i ty „ťapičky“. K dokonalosti pak už jen chybí, aby u nich byly jmenovky a pohybovaly se. Hned jsem hledala všechna zajímavá místa a v hlavě se mi rojily konkrétní obrazy z filmů – Brumbálova pracovna, Tajemná komnata… Nejde odtrhnout oči a doslova hltáte každý kousek, každé místečko plánu. Vizuál skvostný, úplně jej vidím pověšený na zdi.

Vedle hlavního herního plánu v krabici najdete další 3 čtvercové desky:

  • Deska 1 – budovy Příčné ulice (př. Ollivander)
  • Deska 2 – Prasinky a dalších několik velice známých lokací, př. Doupě či Ministerstvo kouzel, kam se v rámci hry můžete také podívat (popřípadě u toho sebrat i jistý medailonek…)
  • Deska 3 – slouží k pořádání famfrpálových zápasů

Všechny tyto desky jsou nesmírně kvalitně zpracované, co se odolnosti i grafického zpracování týče. Najdete na nich věrohodné kresby nebo fotky z filmů, takže vás ani na minutu nenechají na pochybách, že jste se ocitli ve světě Harryho Pottera.

Vedle herních plánů v krabici najdete také:

  • 9 balíčků karet – rozdělených dle druhu (odlišených barevně i názvem)
  • žetony: předmětů, smrtijedů, bodů do školního poháru, letaxového prášku, přenašedel, životů ( = srdíčka) a žetony pro famfrpál
  • 9 karet postav (z toho 6 oboustranných)
  • figurky postav (plastové podstavce), kostky a pravidla

Žetony jsou vyrobené z kvalitního a hrubého kartonu a šly krásně vyloupat. Byly také velmi dobře vycentrované a navíc obrázky mají přesah, čímž se minimalizují případné bílé okraje. Většina z nich je oboustranných, což se hodí zejména u žetonů životů, které jsou stejně jako žetony pro famrpál, opravdu velmi titěrné a hůře se s nimi manipuluje. Osobně byla bych spíš pro počítadlo životů, které by bylo komfortnější i při delších duelech s nepřáteli.

U karet pak patří obrovské díky autorovi za to, že jsou na první pohled barevně odlišitelné (i názvem) a člověk nemusí obracet každou kartu 6x, aby zjistil, do jakého balíčku jí má vlastně zařadit. Což oceníte hlavně s dětmi, kdy není nic lepšího než udělat velkou hromádku z karet.

Let´s play…

Ve hře Harry Potter: Rok v Bradavicích prožijete v kůži vámi vybrané postavy celý školní rok. Zažijete dobrodružství, souboje i plnění misí, za které dostanete body do školního poháru. A abyste zvítězili, potřebujete splnit kritéria dle vámi vybrané délky hry:

  • rychlá hra 30minut – 1mise a 210bodů
  • obvyklá hra 45-60minut – 2mise a 260 bodů       
  • dlouhá hra více než 60minut – 3mise a 320 bodů                          

Ovlivnit můžete i náročnost hry výběrem obtížnosti pravidel:

  • nezletilí čarodějové  –  ulehčené plnění misí i soubojový duel
  • zkušení čarodějové – náročnější plnění misí i soubojový duel

Dále ve hře najdete pravidla pro sólovou, popř. týmovou hru (Lze hrát za jeden společný tým, tzn.  kooperativně. Anebo můžete postavit dva týmy soupeřící o zisk školního poháru podobně jako na škole v Bradavicích). A tak jako se Harry Potter utkal se samotným vy-víte-kým, tak i vy si můžete vyzkoušet, jaké to je se postavit tváří v tvář vy-víte-komu. A to ve speciálním scénáři uvedeném na konci pravidel –  Voldemortův návrat (doporučuji až po odehrání několika „základních her“).

Díky různým variantám hry si tak můžete nakombinovat svoji hru dle vašich momentálních přání a možností. A lze ji tak hrát s malými dětmi i s partou dospělých.

Z vlastní zkušenosti, zejména pokud máte děti či partnera, který není takový nadšenec do deskovek jako vy, zkuste si první hru sólo na nejkratší a nejlehčí úroveň. Osaháte si hru i pravidla, bude se to náramně hodit, až je budete vysvětlovat dál. Zejména kvůli hůře napsaným pravidlům. Bohužel v nich najdete řadu nejasností, kdy nevysvětlí všechny situace, které mohou ve hře nastat. Je pak na uvážení hráčů, jak se dohodnou, popř. lze využít fórum BGG či Zatrolené hry. A také jsou místy roztříštěné, kdy vysvětlení jedné akce najdete na více místech. Na druhou stranu nutno podotknout, že pravidla jsou bohatě ilustrované návodnými obrázky a textu tam zase tolik není. Takže je budete mít „přelouskané“ rychle a můžete se vrhnout na svoji první hru.

Rozložená hra zabere na stole vcelku dost místa. Naštěstí ty 3 menší desky můžete dle potřeby přesouvat a není to tak rigidní (desku s famfrpálem dáváme úplně bokem a vytahujeme ji až v čase potřeby). Všechny karty rozdělíte na jednotlivé balíčky a zamícháte je (krom balíčku nepřátel, ten se bude hodit seřazený dle továrního nastavení, tedy podle čísel). Dle návodu rozmístíte předměty na herní plány a teď už si jen vyberete postavu. Samozřejmě, že u mě padla volba na Harryho Pottera. Dále máte na výběr: Hermionu, Rona, Nevilla, Cedrika, Lenku či Draca Malfoye. Líbí se mi, že jde hrát za postavy i z ostatních kolejí. A manžel když viděl figurku lorda Voldemorta, tak nemluvil o nikom jiném. Bohužel v pravidlech se tato postava využije pouze pro speciální scénář. Stejně tak i karty smrtijedů (ale byla by to skvostná představa lorda Voldemorta prohánějícího se po hradě a sbírajícího body do školního poháru plněním domácích úkolů).

Na obrázku vidíte nachystanou kartu postavy před samotným hraním. Životy jsou ve hře znázorněny srdíčky – tmavá pole znamenají počet životů na začátku hry a šedá pole můžete zaplnit v jejím  průběhu. S sebou můžete mít maximálně 6 žetonů předmětů (letax a přenašedlo se do tohoto limitu nepočítají, jen pro ně na kartě postavy není místo).

A teď už zbývá si jen náhodně vylosovat 5karet misí, za jejichž splnění dostaneme toliko potřebné body do školního poháru.

Jak je patrné z obrázku karet misí, tak i tady se autor snaží, co nejvíce přiblížit událostem z knih/filmů. Nejen co se ilustrací týče, ale i tematicky (například pro splnění mise –  Zklidnění tříhlavého psa – potřebujete najít předmět harfu a ve vyšší obtížnosti navíc kouzlo Alohomora). Misí najdete v balíčku 30 a jedná se o události z různých ročníků s různým stupněm obtížnosti i bodového zisku. 

Jedinou výtku, kterou bych k misím měla, je nevyváženost. Některé mise vysoké bodové hodnoty splníte během 10minut (malá herní náročnost), jiné s malou bodovou hodnotou klidně i za 30minut (větší náročnost kvůli shánění speciálních kouzel či lektvarů). Veliký vliv má samozřejmě i samotné náhodné rozmístění předmětů na deskách.

Požadované body do školního poháru tedy získáte zejména plněním misí. Ale také „donesením“ knih do patřičných učeben či za vítězství ve famfrpálovém zápase. A v neposlední řadě díky akčním kartám (tady opatrně, protože je můžete i ztratit)

A komu se povede donést knihu do učebny Čar a kouzel, tak ten by měl jednoznačně vyhrát celou hru :-). Drobná chybička se vloudila. V kartách knih figuruje učebna Čar a Kouzel, kterou na plánku nenajdete, místo ní je tam učebna Kouzelných formulí.

Po plánech se pohybujete hodem dvou kostek, kdy musíte využít celou bodovou hodnotu hodu. Krom případů, kdy v rámci plnění mise musíte zastavit na konkrétním místě anebo chcete zastavit ve věži (v pravidlech je 18 věží, já vidím 19 – doporučuji se dopředu domluvit). Zároveň platí, že v jednom tahu nesmíte jít po svých stopách zpátky, to můžete až v dalším tahu. Bohužel pravidla již nepočítají se slepými chodbami. Zde se doporučuje pravidlo – zastavit na konci a zpět můžete až v dalším tahu. Navíc na BGG najdete ve fórech i úpravu, že můžete zastavit na každém políčku, které nese jméno. Za což se také přimlouvám, protože není nic mrzutějšího než se 10minut snažit stoupnout na políčko pro uzdravení (př. nemocniční křídlo) a pochodovat sem a tam.

Ono všeobecně při prvních pohybech na herním plánu zjistíte jednu velmi krutou pravdu – styl Pobertův plánek lahodí oku, bohužel, hlavně ze začátku hry, velmi stěžuje orientaci a přehlednost, co vše se bere jako pohyb a co už nikoliv. Ale nebojte, když budete chvíli „běhat“ po hradě, brzy se vám ty pravidla dostanou pod ruku a pod oko a půjde to samo. Jen ty začátky jsou trochu krkolomnější.

Jakmile dokončíte pohyb a zastavíte se na konkrétním políčku, tak vykonáte akci dle vyobrazeného symbolu či dle informací v pravidlech. Bude se jednat zejména o:

  • symbol kouzla/lektvaru/knihy – vezmete si příslušnou kartu.
  • symbol události – otočíte příslušnou kartu a budete se řídit pokyny (ovlivnění budou všichni hráči, bohužel některé efekty v sólové variantě postrádají smysl).
  • symbol akce – týká se pouze hráče, který na symbol stoupnul a buď body do školního poháru získá (př. když prokáže mimořádný klid a rozvahu…) anebo ztratí (př. když vás  chytí Filch jak čmucháte v knihovně v oddělení s omezeným přístupem). Také zde získáte letaxový prášek, díky kterému se můžete dostat na desku č.2.
  • symbol duelu – vytáhnete si kartu soupeře, se kterým svedete duel. Může se stát, že si vezmete sami sebe. V tom případě nebudete hrát schizofrenní souboj, ale jednoduše si vezmete kartu jinou.

Další důkaz o propojení hry a knih/filmů najdete i na kartách. Jednak v podobě obrázků či fotek korespondující s textem dané karty. Ale zejména s výběrem „hlášek“, názvu lektvarů či kouzel toliko známých nejednomu kouzelníkovi. Vyzbrojeni kouzly a lektvary pak plníte mise/svádíte souboje. A v nich používáte obranná i útočná kouzla, pijete lektvary pro uzdravení nebo je naopak používáte proti nepříteli. Řekla bych, že v maximální míře se snaží využít efekt knižního kouzla do hry. Samozřejmě, občas to ne úplně ladí, ale řekla bych, že to jsou drobné detaily. A člověk se i ledasčemu přiučí, protože takové kouzlo „Rictusempra“ jsem si donedávna vykládala úplně jinak.

Na obrázku vidíte kouzlo Accio, které vám umožní si vzít předmět umístěný v hradu. Třemdavu, jež vás uzdraví. Postaršovací lektvar, který oslabí protivníka. Amorův šíp zase donutí soupeře vám dát kartu lektvaru. Pouze bublinové kouzlo mi do toho trochu nesedí, protože díky bublině okolo vaší hlavy soupeř ztratí 4 životy. Možná také chytne záchvat smíchu, když vás s ní uvidí na souši.

-Ani autor hry nechce skončit v Azkabanu

Kletby, které se nepromíjejí, nemají na kartách přesné znění kletby uvedeno, pouze doprovodný text napoví, o kterou se jedná. Bohužel asi došlo k prohození obrázku Bellatrix a Voldemorta, protože pro ně typická kletba je ta druhá.

A to je víceméně celý princip. Chodíte po hradu či okolí, sbíráte předměty, kouzla, lektvary, knihy či životy a snažíte se připravit na splnění mise. Jelikož máte omezený výběr, je nutné si dobře rozmyslet, na kterou misi se vydáte hned a kterou si raději necháte na později. Navíc některé předměty jsou potřeba pro splnění více misí, takže se vám velice snadno může stát, že vám jí soupeř sebere přímo před nosem. Buď si počkáte, až splní svoji misi a předmět vrátí na plán, anebo zábavnější způsob – dohoníte ho a svedete s ním kouzelnický souboj, kde vítěz bere „trofej“ dle své volby. A ano, dá se to využít i takticky :-).

Bohužel doprovodným negativním jevem může být fakt, že díky házení 2kostkami máte relativně hodně kroků pohybu, a když to pak někdo moc prožívá (nebo moc moc potřebuje šlápnout např. na pole akce, protože mu došel letaxový prášek a ten se dá získat jedině tady), tak dost času stráví počítáním všech možných kombinací pohybu. Popřípadě pak ten nešťastník chodí pár tahů sem a tam, aby se mu podařilo toho konkrétního pole dosáhnout.

Famfrpál

Famfrpál je doplňková hra s vlastními pravidly, kterou si musíte zahrát při variantě zkušení čarodějové. Bohužel má obrovské mezery v pravidlech, takže je de facto nehratelná. Navíc je pouze pro dva hráče. A když vás hraje víc, tak ostatní jen sledují zápolení druhých třeba i 15minut (nebo naopak jen 2minuty, protože se jednomu hráči podařilo v rámci svého prvního tahu vyřadit půlku soupeřova mužstva ze hry). Díky těmto skutečnostem doporučuji famfrpál ze začátku úplně vynechat. Popřípadě jej zjednodušit pouze na chytání Zlatonky. Děláme to tak, že si oba hráči vylosují famfrpálovou kartu a je jedno, který začíná. Protože za konec nebereme protnutí cílové pásky prvním hráčem, ale kdo je v cíli dál po odehrání stejného počtu tahů obou hráčů. Na BGG najdete několik návodů na famrpál. Výhoda je, že si jej můžete zahrát jenom tak, bez nutnosti rozkládat celou hru, což je super (popřípadě při vícero hráčích si udělat desky dvě, aby se nikdo nenudil).

Scénář: Voldemortův návrat (pro 2-4 hráče)

Jedná se o rekonstrukci příběhu odehrávajícího se mezi Harrym a Voldemortem. Najdete zde speciální úpravu pravidel, která se snaží věrohodně kopírovat dějovou linku. A vy si tak na vlastní kůži vyzkoušíte ničení viteálů a boj se smrtijedy (Bellatrix, Lucius, Narcisa, Walden a Barty Skrk junior). Nakonec se Harry vydá vstříc svému osudu a setká se tváří v tvář Voldemortovi. Jeden hráč se v tomto scénáři ujme role Petra Pettigrewa, který se v průběhu hry snaží sehnat několik předmětů, aby mohl povstat lord Voldemort (poté již tento hráč hraje za něj). Druhý hráč musí být Harry Potter (další mají na výběr- Hermiona či Ron). Bohužel opětovně pravidla lehce pokulhávají. Protože po jejich přečtení získáte dojem, že si stačí hodit 1 kostkou a komu padne vyšší číslo, vyhrál. Alespoň tento pocit jsem z nich měla já. Opak je pravdou. Oba „týmy“ mohou vyhrát již v průběhu hry několika způsoby. Kostkový souboj je až definitivně posledním rozuzlením celého snažení. Harry Potter vyhraje, pokud zničí všechny viteály dřív než Voldemort povstane anebo pokud se s ním utká s kamenem vzkříšení v ruce a Voldemort ještě nezískal bezovou hůlku. Voldemort zase vyhraje, pokud se utká s Harrym a nebudou zničené všechny viteály anebo bude mít bezovou hůlku, ale Harry svůj kámen nikoliv.

Během hraní jsme taktéž objevili trošku logistický problém. Hráč ovládající Voldemorta totiž s jeho příchodem do hry získá i 5 smrtijedů, které musí rovněž ovládat. Všichni se postupně pohnou, mohou sbírat kouzla a používat je. Tohle všechno uhrát bylo pro toho jednoho hráče náročnější.

Hra nachystaná pro scénář Voldemortův návrat

Závěrem

Myslím, že netřeba zdůrazňovat, že jsem fanoušek světa Harryho Pottera (oblíbenou postavu mám jinou:-). Hra Harry Potter: Rok v Bradavicích má jistě své mouchy, zejména v pravidlech. Na druhou stranu existuje spousta skvělých her s daleko otřesnějšími pravidly. Hodnocení má hra na BGG průměrné. Upřímně, po první hře bych jí dala ještě méně bodů. Jelikož jsem si kvůli recenzi musela osahat všechny varianty hry, tak jsem jí dala šanci a ona mě příjemně překvapila – hra postupně rozkvetla. Doladili jsme pohyby, vychytaly mouchy a hráli na vyšší obtížnost. Lehká varianta je určena opravdu pro herní začátečníky anebo malé děti, protože v ní i Voldemorta porazíte „s prstem v nose“ a dá se odehrát do 20minut.

Co se týče sólové varianty, tak preferuji jiný styl her, takže v tomto směru mě to neoslovilo a doporučuji to jen pro nastudování pravidel a plánku. Za mě hra opravdu herně ožívá s počtem hráčů. Pro klasické rodinné hraní 2-4 hráči kvůli délce jednotlivých tahů. A úplně jiný rozměr hra nabere s partou dospělých či starších dětí. Kdy ještě lepší je se rozdělit se na týmy a soupeřit spolu o předměty i kouzla. Kdy jeden se snaží někoho dohonit, druhý shání předměty a třetí specifická kouzla či lektvary pro splnění mise. Kdy chodbami hradu létají kouzla všemi směry a ve sprše odlétajících jisker narážejí do stěn. Kdy se rozléhá dupání studentů prchajících před soupeři či smrtijedy.

Hra nabízí i další rozměry. Nejdřív objevujete a vzpomínáte na střípky z knih/filmů, které v ní najdete. A potom, když si hru osaháte a víte, jak funguje, jaké mise se plní, tak začnete víc o hře přemýšlet takticky a užíváte si jí víc herně. A nakonec si můžete, díky velké „benevolenci“ pravidel a spousty herního materiálu, vytvořit scénáře vlastní.

Děti i my dospělí milující téma Harry Potter oceníme množství fotek, kreseb či jen názvů z tohoto fantastického světa. A to že se můžeme ocitnout v kůži Harry Pottera a nalézt kámen mudrců nebo zničit viteál je snad snem každého fanouška. A jen perlička z hraní – dětská radost z toho, že porazila Pána zla – k nezaplacení. A jak nikdy nehrála za mužskou postavu, tak v případě Harryho udělala za celý svůj život jedinou výjimku. Dokonce si k hrám bere svoji hůlku a při sesílání kouzel „doopravdy kouzlí“. A já? Já mám duši dítěte, takže kouzlím s ní :-). Hra má opravdu krásnou atmosféru a snaží se, co nejvíce přiblížit „skutečnostem“, byť občas na úkor hratelnosti. Za naši rodinu – dobrá multifunkční hra, která si své místo v knihovně doslova vydobyla.

Neplecha ukončena.

Nox!

Harry Potter: Rok v Bradavicích získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Blackfire-1024x418.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: