Hadriánův val
Proti Piktům s fixou v ruce
Hra Hadriánův val, kterou na český trh přineslo vydavatelství TLAMA games, vás zavede do druhého století našeho letopočtu, kdy císař Publius Aelius Hadrianus nechal vybudovat na severu Británie ochranný val, který bránil území před nájezdy divokých Piktů. Po otevření krabice a přípravě všech komponent se stanete generálem, který dostal za úkol postavit jednu z pevností, které byly na valu vybudovány. O tom, jak budete úspěšní, rozhodne po šesti letech součet vašich vítězných bodů.
Hra je prvotinou autora Bobyho Hilla, o ilustrace se pak postaral Sam Phillips, jehož práci můžete znát například z nedávno vydané hry Nájezdníci ze Skýtie. Hadrianův val by se dal označit jako flip and write hra, i když zde otáčení karet není tak dominantní aktivitou jako u typických představitelů tohoto žánrů, jako jsou například Kartografové, nebo Vítejte ve svém vysněném domově. Hra je určena pro jednoho až šest hráčů od 12 let a vzhledem k souběžnému hraní by měla podle autorů trvat zhruba hodinu.
Ve hře najdete balíček karet událostí, šest balíčků karet pro každého z hráčů, kartonové herní desky, miniatury surovin, dřevěné figurky hráčů, pravidla a hlavně dva bločky s oběma polovinami herního plánu (200ks od každého). Co v balení naopak nenajdete, jsou fixy, či tužky, takže je možné, že se při první hře budete muset, stejně jako já, potichu plížit ke spícím dětem do pokojíčku, abyste si od nich nějaký ten fix vypůjčili. Naopak zbytečné mi v krabici přišly kartonové desky (oboustranně potištěné), které slouží jen k tomu, abyste si pod ně zasouvali karty úkolů a měli zde vyobrazeno, kolik karet nájezdů Piktů budete na konci kola otáčet. Myslím, že by stačila každému hráči jedna nápovědní karta, nebo nějaký centrální kartonový dílek. Zbylo by pak třeba i na ty fixy.
Křížkování jako ve Sportce s hlavou dolu
Na začátku každého kola, které reprezentuje jeden rok, otočíte kartu události, která určí vaše zdroje pro dané kolo. Dále pak dvě z karet vašeho balíčku, kdy jednu zahrajete jako váš cíl, který bude v případě splnění náležitě obodován, a druhou pak odložíte na viditelné místo a doberete si další vyobrazené zdroje. Pak už se skloníte nad svůj hrací plán a ponoříte se do škrtání políček. Až nebudete mít co dalšího udělat a vaši spoluhráči na tom budou stejně, zvednete hlavy a podle kartiček vyhodnotíte útoky Piktů. Tím končí první ze šestice kol. Na konci si pak porovnáte body a určíte nejúspěšnějšího generála.
Plán je rozdělený na dvě části. V té levé budujete opevnění a navyšujete produkci surovin a pracovníků, v pravé pak využíváte různé budovy a lákáte nové občany do své pevnosti. Vše realizujete za pomoci vyplňování políček nějakým psacím nástrojem. V praxi to vypadá tak, že z počátečních zdrojů, které dostanete, zaplatíte například jeden kamen, abyste mohli zakřížkovat jedno políčko ve stavbě valu. V políčku může být vyobrazen například civilista (žlutý panáček), kterého si tím pádem vezmete. Civilistu pak použijete na zakřížkování dalšího políčka, které vám opět může dát nějaký zdroj, nebo vás posunout v nějaké ze stupnic. Některé stupnice jsou společně velmi provázané, takže dokud nepostavíte například nějakou požadovanou budovu, nemůže spouštět její efekt, nebo se pohnout v další stupnici. Až na několik málo výjimek takhle funguje celá hra.
Jéé, vy jste tu taky?
Již z popisu je patrné, že ve hře nemůžete čekat prakticky vůbec žádnou interakci s ostatními hráči. Pouze při aktivování dvou z budov můžete, ale nemusíte, využít vyloženou kartu soupeře. Hru to ale prakticky nijak neovlivní a vzhledem k tomu, že ve hře nestihnete využívat celé spektrum herního plánu, je možné, že ani na tuto minimální interakci nedojde. A to je podle mě velká škoda. Přitom by stačilo málo. Například přidat budovu, kde za utracení určitých zdrojů můžete sabotovat val, nebo jinou část pevnosti vašeho soupeře. Další interakce mohla probíhat například tím, že by se hráči střídali a vybírali jednu z dvojice karet událostí, která pokaždé nabídne jiné zdroje. Tím by se dalo alespoň trochu kazit plány svých soupeřů tím, že bych jim neposkytl to, co oni nejvíc potřebují. V praxi opravdu každý koukáte do svého papíru, škrtáte a po několika minutách hlavu zvednete a čekáte, až aktuální kolo dokončí i vaši spoluhráči. U přemýšlivých jedinců klidně stihnete po každém kole zahrát i nějakou rychlovku na mobilu. Sledovat tahy soupeřů je totiž zcela zbytečné a přemýšlet o nějaké další strategii také nejde. Po šesti kolech si sečtete body a porovnáte mezi sebou. Testoval jsem hru v různých skupinách a vždy mi bylo prakticky jedno, kolik bodů na konci hry mají moji spoluhráči. Vzhledem k tomu, že je během hry vůbec nesleduji, nepředháníme se na žádné stupnici, je pro mě informace o tom, že někdo má 79 bodů asi stejně vzrušující a hodnotná, jako když mi řekne, že na kole o víkendu ujel 50 kilometrů, nebo že zvedne 120 kilo na benchpressu. Jediným světlým momentem zde může být škodolibá radost, když se někomu nepodaří ubránit všechny nájezdy Piktů a získá nevoli (v praxi minusové body).
Dá se tedy říci, že hra ve více hráčích nepřináší prakticky vůbec žádné výhody oproti solitérnímu hraní, protože i ve hře jednoho hráče mám otočené dvě karty „umělých“ protivníků, které k té minimální interakci mohu použít. Navíc zde vystrkuje růžky čekací doba na spoluhráče a já zažil i partii, která trvala ke dvěma hodinám, i když vím, že sám jsem schopný dohrát do hodiny, včetně přípravy a sklizení hry. To dokáže celkový dojem docela zkazit.
V jednom? To je něco jiného!
Znamená výše napsané, že hra je špatná a vůbec nemá cenu ji vyzkoušet? To rozhodně ne, jen musíte vědět, co od ní čekat. Já nejsem příznivcem solitérních deskových her, protože ve hrách hledám právě tu interakci a důvod se potkat s přáteli, ale musím říci, že Hadrianův val je za mě zcela jasně nejlepší v jednom. Hru připravíte během několika málo minut a stejně rychle ji i sklidíte. Poté, co vám budou jasná veškerá pravidla, si dovedu představit, že budete pravidelně mít dohráno za nějakých 45 minut, což je skvělá výplň času, než manželce skončí její oblíbený seriál. Co musím pochválit, je přístupnost pravidel pro opakované hraní. Jakmile přijdete na to, jak se hra hraje, můžete si klidně dát několik týdnů přestávku a poté ji opět vytáhnout. Plán má velmi podařenou ikonografii a na některá pravidla přímo upozorňuje, takže si nemusíte téměř nic pamatovat. Je ale pravda, že na první pohled může plán vypadat překombinovaně a složitě, to se ovšem odbourá po první hře, až zjistíte, kde co je.
Líbí se mi také provázání jednotlivých stupnic a ty občasné příjemné momenty, kdy se podaří stupnice nakombit tak, že investováním jedné suroviny vyplníte hned několik políček v různých stupnicích a získáte tak nové suroviny a pracanty. Kromě opravdových výjimek ale hra není ničím jiným, než kombinováním. Za mě je to kombinování tak akorát náročné, abych cítil, že nad ním mám kontrolu, aniž bych zavařil mozek. Někteří spoluhráči mozek ale žhavili mnohem více a kvůli co největší optimalizaci tahů se nám tu vyskytla i ta nenáviděná analytická paralýza.
Menší problém jsem měl také s tématičností hry. Při hře sice stavíte val, budujete monumenty a další stavby, ale všechny jsou reprezentovány jedním čmárnutím fixu. Vůbec také nevnímáte to, že modrý panáček má představovat stavitele a fialový služebníky. Po chvilce prostě utratíte žlutého, abyste zaškrtli políčko, kde získáte modrého, kterým zaplatíte za fialového a jeden kamen. Pocit z budování jsem tak prakticky měl pouze u svých kohort, které odrážely nájezdy Piktů a v případě produkčních stupnic. V posledním kole totiž nemáte v principu žádné možnosti navíc oproti kolům předchozím, kromě toho, výše zmíněného, odrážení nájezdů a toho, že dosáhnete na políčka, které jsou ve stupnicích více vpravo či dole.
Komu hru doporučit a komu ne?
Ve zkratce řeknu, že pro hru více hráčů hru spíše nedoporučuji. Myslím, že se dá najít mnoho lepších her, které profitují z toho, že vás u stolu sedí více. Naproti tomu hráči, kteří vyznávající hraní v jednom, získají ve hře Hadriánův val rychle a jednoduše fungující hru, která potrápí mozkové závity, přinese několik pěkným kombících momentů a má celkem neotřelý koncept zaškrtávání do herního plánu. Hru si navíc můžete ozvláštnit oficiálním překladem sólo kampaně. Každá z her má jiné podmínky vítězství a navíc možnost splnit podmínku, která vám přidá výhodu do dalších kol. Kromě úprav podmínek vítězství jsou upraveny i samotná pravidla a tak se například stane, že stavba té a oné budovy vás vyjde dráž, nebo některou naopak nebudete smět stavět vůbec. Já si hru zatím ve své sbírce nechám, především kvůli rychlé přípravě i samotné herní době, která mi dává zajímavou alternativu k jiné zábavě. Na deskoherní večery se svou herní skupinou ale sáhnu po jiné krabici.
Hadriánův val získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games .
