Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Go, Doggy, Go

Závody jezevčíků mohou začít

Troufám si říci, že deskových her pro opravdu ty nejmenší hráče, tedy okolo věku 3 nebo 4 let, je na trhu stále málo. Nebo alespoň těch kvalitních, které malé ratolesti neodradí značnou mírou škození nebo častým prohráváním. Některé tituly na to jdou kooperační složkou, jiné dávají hráčům volnost hraní, ale oprostili se od házení klacků pod nohy. Vzhledem k faktu, že mám k recenzování vždy dva pomocníky, a nejmladší jsou čerstvě 4 roky, jsme vděčný za každou deskovku, kterou si můžeme plnohodnotně zahrát. A na stůl se nám dostala líbezně vypadající krabice Go, Doggy, Go od společnosti Piatník, která ji pochopitelně přinesla plně v našem mateřském jazyce.

Ještě, než se pustíme do toho, co se nachází pod víkem a jak se tento titul hraje nebo jaké z něj máme pocity, určitě zmíním fakt, že k jedné partii může usednout 2 až 4 hráčů s doporučeným věkem od 4 let, a jedna partie zabere okolo 15 minut. Jsem přesvědčen, že Go, Doggy, Go zvládnou hrát i mladší děti. Tříleťáci určitě sami a šikovní, postarší dvouleťáci s vaší dopomocí taktéž, k čemuž napomáhá i výrazně krátká herní doba, během níž i ti nejmladší zvládnou udržet pozornost.

Už samotný grafický návrh krabice působí líbivě dětskému oku, k čemuž dopomáhají jasné pastelové barvy a hlavně nerealisticky, ale přitom vtipně protáhnutí jezevčíci snažící se o sprint, až jim z toho vlají uši. Na pozadí tohoto načrtnutého závodu jsou vidět domečky (boudy) těchto čtyřnohých závodníků a postarší dědeček, který výstřelem z pistole odstartoval jejich počínání. Nemůže chybět ani dětské publikum v malebné krajině. Doslova a do písmene, jak z oblíbeného animovaného seriálu mojí dcerky, proto mi moje nejmladší pomocnice nechtěla krabici půjčit do rukou, abychom se podívali do jejích útrob.

O několik minut později…

Dcera konečně svolila a mohli jsme se podívat, co se nachází pod víkem. Pochopitelně jsme narazili na vícejazyčná pravidla, která shrnují vše podstatné na jedné stránce. Vzhledem ke skutečnosti, že jde o hru pro nejmenší, přečtení a pochopení všeho podstatného mi zabralo necelých 5 minut, což stačilo dětem, aby se zevrubně seznámily s veškerým herním vybavením.

Asi nejvíce se jim líbil samotný herní plán, který se skládá ze tří velkých dílů a utvoří závodní dráhu. Počítejte s tím, že vám to na stole zabere okolo 80×40 centimetrů místa. Materiálové provedení je z pár vrstev kartonu s lesklým povrchem. Je mi jasné, že Go, Doggy, Go si užijete s těmi nejmenšími a sami si ji rozhodně nevytáhnete, ale nějaká ta vrstva kartonu navíc by neuškodila, aby nedošlo k brzkému opotřebení. Herní plán je ve stejném barevném duchu, jako víko krabice. Krom zmiňovaných startovních domečků (každý ve své barvě, kterou reprezentuje) jsou zde pro pejsky vidět 4 samostatné dráhy se spoustou políček až k závěrečnému cíli. Na některých políčkách jsou znázorněny barevné tlapky, ale co znamenají si řekneme o pár řádků níže.

Hlavními protagonisty je – pod víkem schovaná – čtveřice různobarevných jezevčíků, přesněji řečeno jsou hnědí a mají rozlišovací barvu na šále, kterou mají omotanou kolem hlavy. Plastové figurky působí kvalitně, a to i navzdory tomu, že je s nimi zapotřebí různě manipulovat i několikrát během hraní. Vtip je v tom (a může to působit snad i trošku morbidně), že takový jezevčík ve hře Go, Doggy, Go je tvořen hned z několika částí, z nichž jej sestavíte. Na počátku je každý pejsek tvořen z hlavy s předními nohami, dílkem jednoho těla a zadečkem se zadními běhy. Při hraní se však může jezevčík trošku protáhnout přidáním několika dalších dílků těla.

Pod víkem se ještě nachází malé bílé kostičky, sloužící k označování políčka na herním plánu, kde se nacházíte v momentě, když potřebujete vašeho čtyřnohého miláčka vzít a manipulovat s ním. Poslední komponentou je klasická šestihranná kostka.

3,2,1 start…

Děti si rozebraly své jezevčíky podle barvy, která se jim nejvíce líbila. Mně přidělily zeleného a může se jít na věc. Tedy ještě je potřeba si jezevčíka složit z výše zmíněných částí. Na poprvé s tím dcerka trošku zápasila, protože jednotlivé kousky je zapotřebí do sebe přesně zasunout v daném úhlu, ale po chvilce jí to šlo, jak po másle. Díky tomu se však dílky od sebe samovolně neoddělují a pěkně drží. Nyní stačí položit pejsky na jejich domečky, předníma tlapkama na první políčko, zvolit začínajícího hráče a jde se na věc.

Stačí hodit kostkou a posunout se ve své dráze o tolik políček směrem k cíli, kolik vám padlo. Pokud předníma packama stojíte na políčku, kde jsou barevně vyobrazeny tlapky, onen hráč si musí prodloužit tělo svého jezevčíka o jeden dílek.

K čemu toto prodloužení pejska není dobré? Pochopitelně vítězem je ten, který se dostane do cíle jako první, ale celý, tedy i se zadními packami. Čili oním prodloužením získává drobnou nevýhodu, oproti kratším konkurentům. Jim zase na druhou stranu nemusí štěstěna jít naproti a s hodnotami na kostce 1,2 či 3 se posouvají k cíli opravdu pomalu, a to i navzdory tomu, že jejich čtyřnohý kamarád je nejkratším hafanem na celém světě.

Po startu všem utekl červený hafan, ale ostatní se jej snaží dohnat…

Go, Doggy, Go je jednoznačně ovlivněn náhodou toho, co vám padne na kostce, podobně třeba jako Člověče, nezlob se!, ale míra zákeřnosti je zde razantně nižší, protože se nemusíte vracet na start, ale jen se drobátko protáhnete, což ve své podstatě prvek náhody dokáže stejně eliminovat, takže to ani tu moji nejmenší recenzentskou pomocnici neodradilo nebo jakkoliv naštvalo. To jí spíš vadilo, že jí padla na kostkách hodnota, která ji neposunula nikterak blíže k cíli.

Jak jsem zmiňoval, partie jsou odehrané vždy maximálně do 15 minut, a to i v plném počtu 4 hráčů. Proluky nejsou nikterak závratné a netrpělivé ratolesti nejsou odrazovány čekáním na tah. Do hry jsou občas vtáhnuty tím, že si musí prodloužit svého pejska, když tatínkův jezevčík zrovna došlápl na červenou tlapku na herním pláně patřící zrovna mému druhému malému pomocníkovi, apod.

Už se jezevčíci blíží do cíle…

Pro opravdu nejmenší hráče na pultech obchodů s deskovými hrami není zdaleka tolik her, kolik by si toto publikum zasloužilo. Každý povedený přírůstek, který by od hraní deskových her děti neodradil a naučil je i „šikovně“ prohrávat je rodiči dozajista vítán s otevřenou náručí, proto jsem nesmírně rád, že se u nás v poličce s dětskými deskovými hrami Go, Doggy, Go zabydlela a moje nejmenší čtyřletá pomocnice po ní ráda sáhne. Je však nutné podotknout, že tento titul je založen vyloženě na náhodě a druhá věc, jež je zapotřebí vzít v potaz, že jakmile bude moje 4letá dcerka o něco starší, už tento titul vejde v zapomnění a přijdou na řadu komplexnější hry. V tuto chvíli si jej však oblíbila, nejen kvůli primitivním herním mechanismům, ale i líbezným dětským ilustracím. Pokud tedy hledáte nějakou deskovku, s kterou byste své nejmenší děti zabavili, můžete zkusit sáhnout po Go, Doggy, Go.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Piatnik.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: