Chytači magických tvorů napříč věkem a schopnostmi.

• 

• 

• 

Začátek roku přinesl hned několik deskoherních novinek. Mezi nimi byla i licencovaná hra Fantastická zvířata a kde je najít. Za herním designem stojí Owen Michaud, který má na svém kontě dvě další licencované hry – Aquaman a Justice League. Hru vydalo Topi Games a v čechách distribuuje lokalizovanou verzi ADC Blackfire. Informace z krabice nabízí tři herní varianty přístupné pro hráče od věku čtyř, sedmi a dvanácti let. Tento věkový rozptyl a vícero způsobů hraní mě zaujaly stejně jako kompetitivní a kooperativní varianty. Nejde jen o směsici všeho možného pro zaujetí co nejširšího publika? Stojí hra za pořízení? Na to se mrkneme v následujících řádcích.

Po otevření leskle černé krabice

Pod víkem krabice o rozměrech 265x265x75 najdeme poměrně dost herního materiálu uloženého v přehledném plastovém insertu. V horní části jsou to karty hrdinů o rozměrech 70×110 a ve spodní sto deset karet standardní velikosti 63,5×88. Součástí je také devadesát dva žetonů, které můžete vložit do přiloženého látkového váčku z lesklé černé látky. Dále můžeme jmenovat klasickou šestistěnnou kostku, herní plán a sešit s pravidly hry.

Pravidla jsou napsána velice stroze, přehledně a celkem líbivým fontem. Pravidla všech tří herních variant jsou jednoduchá a tak postačilo šest stran. Kde je třeba obrázek nebo příklad, tam je obrázek nebo příklad. Nikde není žádná zbytečná omáčka nebo doprovodné obrázky přes celou stranu. Co se týče kvality komponent, žetony i herní plán jsou z pevného kartonu slušné kvality. Karty mají dostatečnou gramáž a obstojně odolávají nepřízni manipulace i bez obalů.

Jednotlivé způsoby hraní a jejich pravidla

Fantastická zvířata nabízí celkem tři způsoby, jak herní komponenty využít. Pravidla začínají tou nejjednodušší variantou pro hráče od čtyř let a končí tou nejsložitější pro minimálně dvanáctileté hráče, která se navíc jako jediná hraje kooperativně.

Chytač začátečník

Nejjednodušší způsob hraní, kdy jsou hlavními herními mechanismy hod klasickou šestistěnnou kostkou a otočení žetonu na cílovém políčku. Nejprve hráči rozmístí na všech dvacet devět políček herního plánu žetony zdrojů smíchané s žetony zvířat a to lícem dolů. Poté si každý vybere jednu z postav, za kterou chce hrát. Hráč na tahu hodí kostkou a následně se přesune o daný počet políček. Na cílovém políčku otočí žeton. Pokud je to fantastické zvíře, ponechá si ho a jako trofej uzme jeho kartu. Žeton pak nahradí novým ze zásoby, stejně jako v případě neúspěšného hledání. Hráč, který jako první najde tři zvířata zvítězí.

Student Magizoologie

Tento způsob hraní je jakýmsi přechodem mezi tím prvním a třetí. Hráč se stále pohybuje pomocí kostky, ale pro nalezení fantastického zvířete musí zaplatit určité množství zdrojů, které je uvedené na kartě zvířete. Hráč na tahu hodí kostkou a posune se o daný počet políček. Na cílovém poli otočí žeton. Pokud je na něm zdroj, ponechá si ho. Pokud je na něm zvíře, může ho lapit pouze pokud má dostatečné množství zdrojů. Odebrané žetony se nahrazují dalšími žetony ze společné zásoby. Zvítězí hráč, který jako první odchytí dvě zvířata. Jedná se o složitější verzi první varianty, která je určena hráčům od sedmi let a kterou si můžete ještě ztížit přidáním karet kouzel.

Profesionální magizoolog

V této nejsložitější kooperativní variantě už budou třeba všechny komponenty krom karet kouzel. Hráč na tahu má čtyři akce, díky kterým se může pohybovat, ničit nepřátele a sbírat zdroje. Výjimkou je Porpentina, která disponuje pěti akcemi. Pohyb mezi sousedícími políčky stojí vždy jednu akci a mezi některými poli se dá teleportovat. Boj s nepřáteli je řešen kostkou, přičemž se za úspěch počítají čtyři z šesti hodnot kostky. Sbírání zdrojů souvisí s lištou vykreslenou na spodní části herního plánu. Každý symbol zdroje zde má svou kolonku, na kterou se umístí pokaždé jiná karta s lokací, na které je možné zdroj v daném kole získat. Jinak řečeno, daný zdroj bude v každém kole dostupný na jiném místě. Zlo představují karty Druhých Salemistů a ve velké míře karty událostí, které hráči táhnou pokaždé, když zničí nepřítele na herním plánu, nebo když získají barevný žeton. Někdy může karta vyzvat k umístění žetonu do oblasti Druhých Salemistů, což je stupnice o deseti polích a žeton zde může přistát i v případě, že měl být umístěn žeton na pole, kde už leží jiný žeton. Pokud je na stupnici obsazeno všech deset políček, magizoologové prohráli. Zvítězí, pokud chytnou počet zvířat předepsaný pro velikost jejich herní skupiny. A jak že mohou zvíře polapit? V jednu chvíli musí na jeho políčko umístit požadované množství zdrojů.

Hráč vs nehráč

Nejprve bych zhodnotil hru ze svého pohledu. Jedná se o velice primitivní mechanismy, které ale fungují čistě a bez zádrhelů. Prokouknete je během chvilky, ale fungují tak, jak mají. U prvního způsobu hraní oceňuji obrovskou přístupnost malým dětem. Se čtyřletým synem jsme si opravdu plnohodnotně zahráli a to je asi poprvé, kdy dokázal hrát úplně sám bez jakékoliv rady. Bavilo ho to, hezky si u toho žvatlal, chytal zvířata a dokonce se i vyptával, kdy už zase půjdeme chytat ta divná zvířata.

Druhý způsob hraní je také fajn a výhodou může být to, že vyplní věkovou propast mezi hráči první a třetí varianty. Mimo to u této varianty oceňuji karty kouzel, které mi chybí ve třetí variantě.

Třetí varianta je kooperativní a to je ten hlavní důvod, proč jsem hru chtěl vyzkoušet. Tuto variantu jsme hráli ze všech nejvíc a baví mě v ní sledovat posun karet na pozicích jednotlivých zdrojů. Dá se tak totiž velice snadno ovlivnit vzestup Druhých Salemistů. Je to vlastně jediná věc, která mě na hře bavila. Nutno ale podotknout, že nejsem cílová skupina. Časem mě napadlo vytáhnout ke hraní knížku J. K. Rowling, podle které tato hra a filmy vznikly, a číst si o zvířatech, které jsme právě odchytli.

Co hraní Fantastických zvířat říká cílovka? Hrál jsem s dalšími třemi nehráči a ti byli ze hry nadšení. Neustálé repetitivní otáčení karet událostí je moc bavilo. Prý se pořád něco děje a je to super. Mě osobně se u licencovaných her nelíbí použití fotografií z filmu, z kterých byli moji spoluhráči opět nadšení. Já bych ocenil spíše použití doprovodných ilustrací, které i když nejsou bůhví jaký zázrak, pořád vypadají lépe než fotografie z filmu. Zkrátka tam kde mi hra pila krev, tam byli mí spoluhráči nadšení. A myslím si, že je to dobře. Hru jsem chtěl především kvůli nim a tím pádem to dobře dopadlo. Kdybych viděl krabici v obchodě, nesáhl bych po ní už jen kvůli skepsi z licencovaných her. Moji spoluhráči naopak hlásali, že právě díky krabici by hru koupili. Mají filmy z HP univerza moc rádi a přebal pro ně byl obrovský tahák.

Klady

Produkce je na velice slušné úrovni co se týče kvality komponentů. Grafika mě osobně nesedí, ale jak jsem psal výše, pro cílovku bude zvolená ideálně. Oceňuji i časovou nenáročnost stejně jako tu pravidlovou. Je to jednoduchá a přístupná hra s přímočarými a čistými mechanismy. Velkým překvapením je pro mě fakt, že se hra dá naprosto bez problému zahrát i se čtyřleťáky. Sice jen první varianta, ale zaplať pánbůh za to.

Zápory

Přijde mi, že hra má o trochu vyšší cenovku, než by musela mít. Je mi ale také jasné, proč tomu tak je. Kdyby hra nebyla postavená na licenci, myslím si, že by mohla být cenovka tak o tři stovky menší. Na druhou stranu mám pocit, že bez té licence by se hra neprodala. Někomu by mohl vadit insert, který nepojme obalené karty. Obaluji vše, ale nyní jsem od toho upustil. Karty jsou kvalitní a v podstatě se v ruce nedrží. Navíc, kam to po obalení naskládat, že? Tematicky mi také moc nedává smysl zařazení Percivala Gravese a Seraphiny Picquery mezi hledače fantastických zvířat, ale chápu to jako mazaný marketingový tah.

Pochytáno jest

Hra cílí na nehráče, kteří mají rádi svět Harryho Pottera, potažmo Mloka Scamandera. Nabízí tři varianty hraní napříč věkem a zkušenostmi, ve kterých by si měl každý najít to své. I přes široké zaměření mi nepřijdou tyto varianty vynucené a fungují tak jak mají. Nehledejme za Fantastickými zvířaty nějaké hráčské překvapení. Je to jednoduchá až odpočinková rodinná hra pro milovníky HP univerza. Na nic jiného si vlastně ani nehraje a myslím si, že hra je přesně to, za co se vydává. A to je rozhodně dobře. Pokud máte tento svět rádi, nemáte zkušenosti s deskovými hrami a chcete do nich trochu více proniknout, hra Fantastická zvířata a kde je najít by mohla být přesně pro vás.

Fantastická zvířata a kde je najít získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.