Kreativní stavění domů pro celou rodinu.

Když se podíváme na domov, často vidíme jen něco, co slouží pouze jako střecha nad našimi hlavami. Avšak, domov může být mnohem více než to. Domov může být místem, kde se cítíme bezpečně, kde můžeme relaxovat a být sami sebou. Domov může být místem, kde se můžeme setkávat s rodinou a přáteli a tvořit společné vzpomínky. A co kdyby náš domov nebyl jen obyčejným místem k bydlení, ale místem, kde můžeme snít a tvořit? To je právě to, co kouzlo krásy domova zahrnuje. Když se podíváme na náš domov, můžeme vidět příběh, který jsme spolu s ním vytvořili. Můžeme vidět úsilí, jež jsme vložili do každého detailu a nápadu. Kouzlo krásy domova je také o tom, jak se domov proměňuje v závislosti na našich potřebách a přáních. Můžeme si vytvořit svůj vlastní prostor, který je přizpůsobený právě nám. Můžeme si vybrat z různých stylů a funkcí umožňující vytvořit dům, který je pro nás dokonalý.

Nicméně k tomuto vysněnému domovu, jak jsem jej možná poeticky popsal v úvodu této recenze, vede ještě dlouhá cesta. Před námi je nelehký úkol – před hráči stojí čerstvě postavený dům, v němž není určeno, které místnosti budou k čemu sloužit, není rozmístěn nábytek, vybavení, zkrátka nic. A právě vytvořit dům snů „provoněný“ zmíněným kouzlem domova, na nás čeká v oblíbené deskové hře Dům snů od polského vydavatelství Rebel.

Hráči mezi sebou soutěží o to, kdo postaví nejkrásnější a nejkomfortnější domov. Postupně budují svůj dům, vybavují jednotlivé místnosti nábytkem, dekoracemi a snaží se získat co nejvíce bodů. Jde o vcelku kreativní a zábavnou deskovou hru, vydanou i v našem mateřském jazyce díky společností ADC Blackfire. Možná ji znáte již z dřívějška a vzhledem k faktu, že se těšila velké oblibě, tak nám ji ADC Blackfire přinesl znovu v dotisku před několika týdny. Do redakce nám doputovala teprve nedávno, tak si na Dům snů dovolujeme přinést naši recenzi s našimi pocity z hraní, popisu o jakou hru vlastně jde a jak se hraje.

Začněme pomalu s faktografickými informacemi. Rád bych zmínil, že o herní design se postaral Klemens Kalicki, stojící třeba za povedenou pozorovací hrou z všech možných koutů místních luk a hájů, nesoucí název Na Louce. Ilustrace u hry Dům snů si vzal na starosti Bartłomiej Kordowski, jehož rukopis jsme mohli vidět již u her jako Kroniky Avelu, Mezi dvěma zámky šíleného krále Ludvíka nebo Bláznivá kuchyně. U Kordowského je patrný stejný styl veselých a pestrých barev, líbivých dětskému publiku. Není divu, většina zmíněných titulů není úplně pro nejmenší hráče, ale patří spíše na stůl pro rodinné hraní.

Nejinak je tomu u titulu Dům snů, který je určen pro dva až čtyři hráče s doporučeným věkem od sedmi let a jedna partie zabere přibližně třicet minut. Tedy nic zásadně dlouhého, co by odradilo i menší hráče. Ostatně, jako obvykle jsme k hraní doma přistoupili ve čtyřech, tzn., moji dva malí recenzenti mi pomáhali, i navzdory tomu, že menší dceři je pět let a ještě úplně neovládá čtení, což je do jisté míry zapotřebí k hraní (pochopitelně jsme si s tím doma nějak poradili). Starší, téměř osmiletý syn si už s textem poradil a mnohdy nám zatopil při samotném hraní, kdy je zapotřebí dávat pozor a šikovně kombinovat karty jednotlivých místností na vybydlený dům, který má každý hráč před sebou na počátku hry.

Ještě, než se pustíme do popisu toho, jak se dá náš domeček zútulnit, pojďme si říct, co se skrývá pod víkem krabice. V první řadě jsou to čtyři velké kartonové herní desky s domem. Tuto desku bude mít každý hráč před sebou, aby na ní mohl přikládat pokojové karty s jednotlivými místnostmi anebo žetony vybavení. Dům je rozdělen do dvou pater po pěti prostorách (deskoherně bych řekl asi „buňkách“) v nichž lze rozhodovat o tom, kde bude kuchyň, ložnice, obyvák, dětský pokoj apod. Základ je, že nemůžete stavět místnosti v druhém patře, pokud pod ním není již zastavěná jiná místnost. Přeci jen na vzduch se stavět nedá. Pod prvním patrem jsou ještě dvě suterénní místnosti, v nichž lze za pomocí pokojových karet vybudovat garáž, skladiště, dílnu, prádelnu anebo dokonce můj oblíbený vinný sklep. Podtrženo sečteno: k dispozici je dvanáct místností, do který se postupně umisťují pokojové karty tak, aby se před hráči vystavěl Dům snů.

Zmíněné žetony vybavení se přikládají na konkrétní postavenou místnost, jako třeba klavír do obývacího pokoje, vířivka do koupelny nebo regál do garáže. Dalším balíčkem karet jsou zvláštní karty, dovolující si vzít právě žetony vybavení, nebo aplikovat efekty přinášející nářadí, pomocníky či si odkládat střešní karty. Ale o tom si řekneme více později.

Ústřední herní komponentou, jenž bude po celou dobu hraní uprostřed stolu na dosah všech hráčů, je herní deska s nabídkou karet. Z ní si hráči vždy postupně v každém kole vyberou dvojici karet – jednu pokojovou a jednu zvláštní kartu.

Nechci, aby tato recenze měla za cíl opisovat pravidla hry, tak si pojďme říci alespoň ve stručnosti, jak se Dům snů hraje. Hráči se ve svých tazích postupně střídají a v každém ze dvanácti kol si nejdříve vyberou jednu z nabízených pokojových karet a k tomu náležící speciální kartu, jak jsem nastínil výše. Může nastat situace, že k pokojové kartě není speciální karta, ale zato se hráč stává prvním hráčem v nadcházejícím kole. A tato výhoda pro hráče trvá, dokud si někdo jiný tuto možnost v nadcházejících kolech nevybere. Může se tedy klidně stát, že prvním hráčem můžete být i pět kol po sobě, což sebou nese výraznou výhodu prvního výběru z nabízených pěti možností – obzvláště v posledních kolech, kdy už horko těžko hráči vybírají, co by se mohlo hodit do rozestavěného domu.

Některé speciální karty, které hráči získali v dřívějších kolech, v podobě různého vybavení, jako třeba míchačka, umožňují změnit rozložení nabízených pokojových karet, tak aby lépe pasovali k přiložené speciální kartě dle hráčovy strategie, nebo například lešení dovolující v bytě dát dočasně místo nějakého nevybaveného pokoje tak, aby bylo o patro výše možné umístit některou z pokojových karet. Další možností nabízenou speciálními kartami jsou pomocníci, jako třeba kutil, který po dohrání celé hry dovolí, svépomocí vyměnit dvě umístěné pokojové karty v hráčově domě, s čímž se dá docela dobře kalkulovat. Další věcí poskytovanou speciálními kartami jsou již zmíněné bytové doplňky, které stačí pouze vyměnit za žeton bytového doplňku a střešní karty, které se umísťuji lícem dolů na desku domu.

Ale zpět k samotnému hraní. Po vybrání karet nastává fáze samotné stavby, tedy fáze, kdy hráči umisťují pokojové karty do svého domu, případně žetony bytového vybavení apod. Posléze se zbylé karty na herní desce dají na odhazovací balíčky a může se pokračovat v dalším kole. Takto de facto dokola, dokud nejsou rozebrány všechny karty a může se začít bodovat.

Během desítek partií, které jsem absolvoval, hra vždy odsýpala a regulérně jsme se vlezli do přibližných doporučených třiceti minut. Maximálně jsme nabrali dalších deset minut, díky počítání bodů nebo drobných výpomocí, když u partie byla naše nejmenší princezna. Ačkoliv pořádně nerozuměla ve svých pěti letech textu napsanému na kartách, tak si ale pořádně užívala celé to téma a hrozně se jí líbila možnost stavět si vlastní domeček. Na konci hry ani tak neřešila to, že její bodové skóre není konkurenční ostatním hráčům, ale spíše se rozplývala nad tím, co vytvořila a ostatním se chlubila, že má hezký dětský pokojíček s hernou a budkou pro ptáčky hned vedle krmítka pro ptáčky. Nicméně čím více měla her za sebou, tak se jí vcelku dařilo stavět dům tak, aby dosáhla pěkného výsledku a tu a tam i vyhrála. Text na kartách už ani nebylo zapotřebí číst, protože efekty už znala z paměti (ostatně jako všichni ostatní).

Zato téměř osmiletý syn na to šel hned od začátku poměrně hráčsky a strategicky si vybíral, co kam umístí a co mu přinese jaké bodové ohodnocení. Osobně jsem se po každém tahu těšil, co bude na výběr v dalším kole, a zda se mi povede rozšířit obyvák natolik, abych za něj měl maximální počet bodů. Jo, já se vlastně nezmínil, že je dobré pokojové karty stejného druhu ve svém domě přikládat k sobě. U některých karet, a asi je to nejlépe vidět na zmíněném obyváku, to funguje tak, že pakliže je jen jedna karta obyváku, hráči za ní obdrží jeden bod. Pakliže jsou to dvě karty obyváku vedle sebe, už se bodové ohodnocení vyšplhá na čtyři body. Když jsou tři karty obýváku na jednom patře a vedle sebe, hráč se může těšit na devět bodů – což je tedy opravdu výrazný bodový přísun. U ostatních místností to je velmi podobné, jen se obvykle skládají ze dvou karet – jako například ložnice, dětský pokoj nebo kuchyň. Pochopitelně jsou i karty přinášející maximální bodový přírůstek sami o sobě, jako je třeba koupelna, ale zase na druhou stranu, pokud je koupelna v každém patře, tak na konci hry hráči získají tři bonusové body. Stejně tak pokud hráči mají v celém domě koupelnu, ložnici a kuchyň.

Samotnou kapitolou je potom sbírání karet střech. Ty se odkládají lícem dolů na desku domu a na konci partie hráči obdrží tři body, pokud mají čtyři karty střechy. Pokud se však hráčům povede najít čtyři karty střechy ve stejné barvě, obdrží rovnou osm bodů plus jeden bod, pokud je na kartě i střešní okno.

Pochopitelně hráč, který má na konci hry nejvíce bodů, se stává stavbařem/architektem roku široko daleko okolo stolu. Bodové ohodnocení za veškeré možné věci mi přijde vyvážené a počítání zabere maximálně pět minut. Mimochodem v balení je k dispozici i bloček, do kterého je možné zapisovat výsledky různých bodových kategorií. Aby na veškeré bodové ohodnocení hráči mysleli i v průběhu hraní, jsou k dispozici pěkné kartonové lama karty, informující, na jaké bonusové hodnoty by se měli soustředit, aby maximalizovali možný bodový užitek z hraní.

Po stránce herních mechanismů není Dům snů nijak náročná hra a pro milovníky náročných strategických her to bude asi nuda. Nicméně pro rodinné hraní si troufám říct, že je to značka ideál, která zabaví jak děti, tak i samotné rodiče, jenž nemají prostor na dlouhé epické civilizační či jiné monumentální hry. Pochopitelně cílovou skupinou budou i noví nebo občasní hráči deskových her, kteří nemají moc velké zkušenosti s deskovými hrami.

Pravidla jsou napsaná natolik jednoduše a zřetelně s řadou příkladů, které právě tyto začínající hráče deskových her do Domu snů velmi rychle „přitáhnou“ a hráči si zamilují možnost vytvářet ono kouzlo domova na stole v obývacím pokoji, zatímco za okny na parapet bubnují kapky neutuchajícího deště.

Kouzlo domova hotovo jest

Dům snů je velmi příjemná, pěkná a plavidlově nenáročná desková hra, cílící jednoznačně na rodiny s dětmi mající minimálně šest či sedm let, se kterou však stráví hodiny zábavy i dospěláci, kteří do světa deskových her ještě pořádně nepronikli. Narovinu upozorňuji, že pokud patříte k deskoherním matadorům a hledáte nějaké hardcore euro nebo sofistikovaný ameritrash, při němž strávite hodiny, tak se určitě poohlédněte po něčem jiném. Ale teď zpět k pozitivnímu, co určitě stojí za zmínku: Dům snů hráčům dává možnost, aby si na stole před sebou mohli postavit jejich vysněný dům, přesněji řečeno vytvořit kouzlo domova, dle jejich představ.

Společnost ADC Blackfire již Dům snů v minulosti přinesl v našem mateřském jazyce, ale díky velké oblibě u hráčů jsme se dočkali před pár týdny dotisku. Pakliže vám v minulosti tato hra unikla nebo jste si ji nevšimli, určitě stojí za zmínku se na ní zaměřit, pokud hledáte něco rychlého, přibližně na půl hodiny pro rodinné hraní. Vzhledem k pěkné produkční hodnotě použitého materiálu, šikovného insertu, kde má vše své místo a nic nečouhá, ale hlavně častému hraní si troufám říct, že cenovka okolo 750 Kč lze považovat za příjemnou částku, vzhledem k tomu, co hráčům Dům snů nabízí.

Dům snů získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Hru je možné koupit přímo zde.