Gamebook pro děti. Primitivní deskoherní mechanismy a výrazná špetka spolupráce.

Byl jsem moc rád, když se mi do rukou na recenzi dostala hra DreamQuest: Snílkův meč od ADC Blackfire, protože jde o ideální kooperativní hru pro dva – malého, téměř bezbranného snílka a odvážnějšího ochránce, který se snaží zabezpečit, aby se jeho menší souputník neprobudil a prožil si svůj dobrodružný sen. Pro mě ideální nastavení, protože malého snílka zastane moje pětiletá dcerka (sice doporučený věk mladšího hráče je až od šesti let, ale statečná je dostatečně) a jejím ochráncem se stal její téměř osmiletý bráška (opět o něco mladší než doporučených deset let staršího hráče). Pro účely recenze ideální podmínky, abychom si hru doma vyzkoušeli a mohl jsem vám, našim čtenářům, přinést zevrubné pocity z hraní.

Ještě než se dostaneme k hodnocení, zážitkům anebo jak jsme hru nakonec hráli úplně celá rodina (a nutno podotknout, že jsme si ji užili), si pojďme říci nějaké ty faktografické informace. Za titulem DreamQuest stojí francouzské studio Space Cow, pod vedením deskoherními designery Nicolasem Jarrym a Fabien Vincourtem, ale především je nutné zmínit překrásné ilustrace Vincenta Powella a Yanna Thomase na všech herních komponentech, ale také ve dvou sešitech dobrodružství tvořící nejzásadnější herní komponentu celé hry. Ve své podstatě jde o koktejl gamebooku pro děti, několika málo primitivních deskoherních mechanismů a výraznou špetku spolupráce. Takto jednoduše by se dal DreamQuest popsat v jedné větě. Dovětek Svazek I: Snílkův meč nám dává najevo, že bychom se mohli v budoucnu dočkat i dalších dílů. To jestli se tak stane i v našem mateřském jazyce, hodně napoví nejspíše prodejní čísla a zda se do překladu dalších svazků opět pustí společnost ADC Blackfire, které vděčíme za překlad tohoto dílu.

Jak jsem zmínil už v úvodu recenze, doporučený věk mladšího hráče je šest let a staršího deset let. Důvodem, proč by měl mít starší hráč deset let je fakt, že není jen pouhým ochráncem mladšího spoluhráče v kouzelném světě DreamQuest, ale je mu i průvodcem a jeho role je předčítat v sešitech dobrodružství. V balení jsou k dispozici dva sešity a k dohrání jednoho je zapotřebí přibližně půl hodinky, což v praxi tak mnohdy bylo. Co určitě stojí za zmínku, je fakt, že se nejedná o rozličné příběhy, ale na sebe navazující celistvý příběh a rozhodně v půlce hraní neskončíte a budete chtít příběh dokončit, ať už dopadne jakkoliv. Ano, přesně jak tušíte, příběh se postupně větví a hráči dostávají na výběr kterou cestou se vydají a kudy chtějí své kroky směřovat dále. K tomu dopomáhá i sedm tajných karet příběhů. Jejich obsah by měl být utajen pod rouškou tajemna, proto neprozradím, co se na nich ukrývá, protože to může být epický a příběhem opředený předmět, ale taky svízelná mapa nebo úplně něco jiného .

Rád bych vám řekl více o příběhu DreamQuest: Snílkův meč více, ale nechci nic prozrazovat nebo naznačovat, abych vám nic nevyzradil. Ono samotný příběh je tím nejzásadnějším, co hra nabízí. A ano, dá se říct, že po prvním úspěšném zahraní, kdy se malý snílek neprobudí, víte takřka vše a nemusí vás příběh lákat zpátky ke hře, ale opak je do jisté míry pravdou. Určitě jsme chtěli probádat jiné možnosti příběhu, anebo taktéž si své hrdiny vylepšit různými odznáčky, jejichž je v českých nebo slovenských pravidlech více než dost. Jasně Zombie Kidz Evoluce toho má víc, včetně otvírání tajemných obálek, nebo plnění různých achievementů, ale i tak je zde pěkná sbírka různých vylepšení, nebo možnost nalepit si pěkné samolepky za poražené zlořády. Tato věc děti stále a furt baví, proto ji kvituji ryze pozitivně. Pokud bych se měl vrátit zpět k příběhu a jeho znovuhratelnosti – chápu jej jako mírně předražený výlet do kina na parádní rodinný film, který si rodina užije. Nicméně u jednoho shlédnutí filmu nezůstane, druhý den si na něj děti chtějí zajít do kina znova, potřetí si počkají až se film dostane na nosiče DVD (dnes už asi na Blue-ray disk nebo do knihovny některé ze streamovacích služeb), počtvrté si jej pustí na Vánoce, když jej televize zrovna vysílá mezi svátky a další hraní určitě nastane, ale už s velmi nejistou frekvencí. Ten prvotní, možná i druhotný zážitek z hraní je velmi výrazný. Důležité je zmínit jednu skutečnost – jedním průchodem hrou (shlédnutí filmu) mám na myslí úspěšný průchod hrou. Může se totiž stát, že se hráčům nepovede úspěšně zvládnout všechny nástrahy, které si před hráče autoři připravili.

My měli to štěstí, že se nám první průchod hrou povedl hned při prvním hraní. Říkal jsem si, že je to fakt lehké vzhledem k cílové skupině hráčů a že prohrát téměř není možné. Ale ouha… Navzdory tomu, že naši hrdinové byli o něco málo zkušenější díky odměnám, které získali za dohrání, v druhém hraní o den později už jsme rozhodně neměli na růžích ustláno. Náhoda při hodu kostek byla znatelná a navíc jinak zvolená cesta příběhu nás skolila hned na počátku druhého sešitu. Moje osobní statistika úspěch/neúspěch je přibližně jedna úspěšná partie na dvě neúspěšné.

Co určitě ještě stojí za zmínku, je možnost si herní průchod hrou značit a posléze si vytvořit legendární příběh na stránkách autorů hry. Po vložení všech poznačených rozhodnutích si hráči mohou stáhnout unikátní PDF s příběhem, kterým se mohou děti pochlubit kamarádům nebo třeba babičce a dědečkovi.

K variabilitě hraní dopomáhají karty hrdinů, kterých je v balení šestnáct. Skládají se z různých předmětů dopomáhajících hrdinům při házení kostkami nebo zlepšování jejich dovedností. Pochopitelně vyprávěný příběh staví před hráče různé zkoušky v podobě poražení zlořádů apod., což v praxi znamená, že musí na kostkách společně nebo jednotlivě hodit předem vyobrazené symboly. Během testů mohou hráči postupně symboly takříkajíc naházet, ale mohou přicházet i o své životy. Ochránce může svými žetony chránit snílka, ale nejde to do nekonečna. K ochraně má jen tři žetony štítu. Snílek pro změnu může vyléčit ochránce. Nese to však s sebou jedno velké riziko. V momentě, kdy využije svůj třetí žeton k uzdravení svého kamaráda, probudí se a je konec hry.

A nyní vám odpovím na otázku, zda moje možná naivní představa toho, že má pětiletá dcera, aka nebojácný snílek a můj téměř osmiletý syn v roli ochránce zvládli DreamQuest: Snílkův meč odehrát sami nebo jen s drobnou dopomocí? Možná vás zklamu – nezvládli. Syn sice už čte, ale drobné zadrhávání náročnému snílkovi vadilo natolik, že jsme to udělali jinak. Ke hře jsme si sedli celá rodina. Já se jal role čtenáře, manželka usměrňovala pravidla, připravovala žetony zkoušek a obstarala drobné občerstvení. Děti dlouze debatovali o tom, jakou cestou se vždy vydají, házeli kostkou a rozhodovali o využití jejich schopností hrdinů nebo získaných karet hrdinů. Sice to nebylo úplně podle zamýšlených pravidel autorů, ale zato jsme si to celá rodina užili. Troufám si však říct, že pokud by byl ochránce o rok či dva starší, asi by rodičovský doprovod nebyl tak nutný jako v našem případě.

Zazvonil zvonec a příběhu je konec… Anebo ne?

Co říct závěrem o DreamQuest: Snílkův meč? Ve své podstatě jde o dětský gamebook říznutý jednoduchou kooperativní deskovou hrou s moc hezkými grafickými ilustracemi pro dva hráče nebo celou rodinu. Jasně, hra se určitě brzy ohraje i navzdory tomu, že nabízí spousty možností rozhodování kudy se příběh může vydávat, ale i tak se na stůl doma dostávají jiné tituly častěji. Nicméně prvotní průchod hrou je velmi intenzivní a zábavný, připomínající návštěvu kina očekávaného filmu vašich ratolestí a to za podstatně méně peněz. Pevně věřím, že ADC Blackfire přinese v našem mateřském jazyce i další svazky s jinými příběhy, do kterých se budou hráči moci ponořit.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Hru můžete zakoupit přímo zde.