Severská mytologie se střetává s křesťanstvím. To vše na sedmdesáti oboustranných kartách.

• 

• 

• 

Dobrodružné výpravy: Vinland vyprávějí zajímavý příběh o slavném Leifu Erikssonovi. Synu též velice známého Erika Rudého, který byl prvním evropským objevitelem Grónska. Leif se proslavil především objevením ostrova Vinland (Země pastvin), který dnes známe jako kanadský ostrov Newfoundland. Někteří ho však považují za zrádce a šiřitele křesťanství mezi lidmi věřícími v severská božstva. V tom ho podporovala především jeho matka, díky které v Grónsku dodnes stojí nejstarší křesťanský kostel. Dobrodružné výpravy nám přineslo vydavatelství Albi v sérii tří příběhů. Krom již zmíněného Vinlandu se také věnují tibetskému městu Lhasa či Oklahomě. O herní design se postarali Thomas Dupont a Arnaud Ladagnous. Krásné ilustrace má na svědomí Guillaume Bernon. Jak to celé funguje, a co na nás číhá v krabici? Na to se mrkneme v následujících řádcích.

Co skrývá obr z ledu

V malé krabičce o rozměrech 110 x 110 x 35 nenajdeme nic víc než sedmdesát karet o rozměrech 85 x 85 a malý doprovodný leták. Ten popisuje historické zajímavosti z daného období a třeba i skanzen, který se věnuje Vikingům. Karty jsou oboustranné, a jsou vždy očíslované v levém horním rohu. Titulní strana má číslice podložená barevnými kolečky a zadní strana zase černými čtverečky. Tento fakt je dost podstatný při resetování herního balíčku. Podle čísel je celý balíček také srovnaný. Snáze se pak dohledávají potřebné karty. Karty jsou standardní kvality – klasický karetní papír.

Poblíž Islandu

Pravidla jsou velice jednoduchá a jsou popsána na dvou kartách. Respektive jedna strana těchto karet obsahuje titulní obrázek. Pokud bych chtěl být dogmatický, pak bych řekl, že pravidla jsou popsána na jedné a půl straně karet. V podstatě nám pouze vysvětlují symboly použité na kartách a jak se tyto karty řeší. Mezi těmito symboly najdeme ozubené kolečko představující akce, malou mapku označující mapu vikingského světa, pacičku zastupující předměty a bleskem označené neodkladné karty.

• 

• 

• Neodkladné karty – Tyto karty je třeba vyřešit ihned a celé přesně podle pokynů, a teprve poté se smí hráč přesunout k dalším kartám.
• Akce – Nabízejí některá rozhodnutí či prozkoumávání lokací. Jedná se o stěžejní karty, které se vykládají na stůl, a po vyřešení se odhazují na odkládací balíček.
• Předměty – Hráči je mohou získat během svého putování a vykládají si je před sebe, dokud je nebudou potřebovat v příběhu.
• Mapa – Jedná se o vyobrazení ostrovů a moří. Zároveň na sobě nese směrovou růžici, která hráče informuje, jaké další karty odhalit. Také jinak, pokud na východní straně bude třeba číslo šedesát, přiloží se karta číslo šedesát zprava k této kartě.

Na kartách také najdeme symbol klíče a zámku. Pokud je na konci hry na kartě klíček, karta se musí obrátit. Zámeček je oproti tomu zakázáno obracet. Má to vliv na pohyb v ději a dostupné akce k řešení. Rozhodně se nejedná o složitá pravidla, ale spíše o pokyny, jak se pohybovat příběhem. Jak číst dané karty, kdy je obracet a kdy ne. O zbytek se už postarají samy karty.

Hledání té pravé cesty

Vítězství ve hře tak nějak chybí. Dalo by se to spíše nazvat úspěšným dočtením či nalezením nové dějové linky. Těch je totiž ve hře celkem pět. Každá je trochu jiná a přináší rozdílný konec hry. Nicméně všechny cesty vedou k poslední kartě s číslem sedmdesát, která je zároveň návodem pro reset balíčku karet. Jednou z cest může být i smrt. Ta se opakovala několikrát a tak se jí dost pravděpodobně nevyhnete. Jednou se mi stalo i to, že jsem narazil na slepou uličku. Nejsem si ovšem jistý, jestli to nebylo mou vinou. Šel jsem sice několik kroků zpět, ale žádnou chybu jsem nenašel. Nemohu ale vyloučit, že tato chyba nemohla přijít někdy před těmito kroky.

Nejlepší počet hráčů a herní doba

V jakém počtu budou Dobrodružné výpravy: Vinland nejlepší? Tentokrát je to velice jednoduchá otázka. Tuto záležitost nejlépe doceníte sólo. Pojďme si toto zjištění obhájit. Hráč pročítá karty a následně se rozhoduje. Představme si situaci, kdy u stolu sedí oněch šest hráčů. Jeden čte a zbylých pět dělá co? Vyrušují, šuškají, mlaskají a nedávají pozor. Přinejmenším je poslech příběhu nemusí zrovna bavit. Obzvlášť, když někdo, kdo zrovna předčítá nemá úplně čistý přednes. Poté přijdou na řadu rozhodnutí. Nyní se bude hlasovat a část hráčů bude dost pravděpodobně naštvaná. Pokud toto rozhodnutí dopadne nedej bože smrtí, přijde klasické – já jsem vám to říkal. Kdežto v jednom hráči, také jinak sólo, to už bude úplně jiná. Hráč si v klidu sedne ke stolu, vezme do ruky paklík karet a začne si je pročítat. Má dostatek času na rozhodnutí, či jen prohlížení překrásných ilustrací. Může si klidně dát pauzu a pak se ke čtení vrátit. To sice protáhne herní dobu, ale to jedinci vadit nebude. No a když už jsem to nakousl, mohu volně přejít k udávané herní době. Ta je stanovena na rovnou hodinku, kterou může i přesáhnout. Za sebe musím říct, že takhle dlouhou partii jsem nezažil. Nejdelší trvala třicet pět minut a nejkratší deset minut (další časy: 30, 15, 30, 20, 25, 20, a 15 minut). Nutno podotknout, že herní dobu dost podstatně ovlivňuje čtení karet. Nejde jen o rychlost čtení, kterou hráč disponuje, ale také o čtení již přečtených karet. Jinak řečeno, pokud jsem hrál několik partií po sobě, již přečtené karty jsem si znovu nečetl. To výrazně zkrátí herní dobu. Pokud bych četl vše, třeba s větším časovým rozestupem partií, jistě by partie trvala podstatně delší dobu. Nicméně v takovém případě hrozí i fakt, že si už hráč nemusí pamatovat konkrétní volby. Nezvolí tedy jinou cestu a bude se ubírat opět ke stejnému cíli. Abych to tedy shrnul, Dobrodružné výpravy: Vinland jsou za mě nejlepší sólo a výprava bude trvat zhruba půlhodinku.

Trúd

Tato část recenze pro mě naopak byla velkou výzvou. Vybrat nejhezčí komponent nebylo úplně jednoduché. Vinland obsahuje v podstatě jen karty a všechny jsou moc hezky ilustrované. Krásné mapové karty plné lodiček a různých detailů, hezky vykreslené postavy či všelijaké mocné předměty. Pokud bych se ale musel rozhodnout, zvolil bych si kartu bohyně Trúd. Slovo trúd je ve staroseverštině označení pro sílu a může také označovat jednu z valkýr. V našem případě se ale jedná o bohyni síly – dceru Thóra a Sif. Karta mě zaujala především originálním spojením ornamentů a podobizny bohyně. Zkrátka se mi tahle karta líbí nejvíc. Navíc umí vytáhnout z nejednoho problému.

Ochrana proti nepřízni počasí

Pokud potřebujete mít každou svou hru obalenou, chápu vás, a mám to taky tak. Nebude to ale úplně jednoduché. Rozměr 85 x 85 je dost atypický a u nás ho zkrátka neseženete. Nenašel jsem ani nic většího, co by šlo oříznout. Vhodné obaly jsem přeci jen našel, ale v ČR nejsou k zakoupení. Každopádně vzhledem ke stylu hraní se karty nijak extrémně neničí. Většinou leží v balíčku či na stole. Postačí tedy nějaká vhodná herní podložka. Třeba tahle by se ke Grónsku (Zelená země) určitě hodila.

Karta 70

Největším pozitivem Vinlandu by mohly být krásné ilustrace. K danému téma perfektně sedí a skvěle dokreslují atmosféru. Stejně tak oceňuji absenci jakýchkoliv pravidel, díky čemuž se hráč/i mohou okamžitě vrhnout do hraní/čtení. Pravidla se naučí na prvních dvou kartách a to z pár větiček. Skvělý je rozhodně i počet poskytnutých cest ke konci dobrodružství. Rozhodnutí hráče zavedou pokaždé trochu jinam a pět možných konců hry je už celkem slušná variabilita. Musím ocenit i systém symbolů klíčů a zámků. Díky nim se hra vždy ubírá úplně jiným směrem, a na to jak je to jednoduché řešení, vždy příběh podstatně překopou.

Karta 13

K pozitivům je nutno připojit i negativa. Z mého pohledu jich Vinland bohužel nabízí víc než pozitiv. Tím rozhodně nemohu vyloučit, že pro jiné hráče/ky to budou naprosté bláboly, s kterými nebudou souhlasit. Začal bych nejdříve s praktickými věcmi jako je font na kartách. Konkrétně mi jde o font použitý pro názvy karet. Je strašně zakroucený a kudrnatý. Blbě se mi četl a mnohdy jsem si musel jméno postavy zjistit z následujícího textu. Na druhou stranu vypadá tematicky a možná je to jen můj problém. Další problémy se týkají příběhu. Hodně, ale opravdu hodně mi vadí křesťanská agitace. Chápu že je to postaveno na historických reáliích, ale Vikingové by podle mě měli uctívat Ódina a ne ukřižovaného třiatřicátníka. Obzvlášť mi to vadí, když se v tomto světě pohybují třeba takoví elfové. Přijde mi to, jako by se příběh nemohl rozhodnout, jestli bude reálný a působit edukativně, nebo na hráče vrhne fantasy nepřátele. Bral bych i spojení obojího, ale nepůsobí to tak na mě. Herně mi pak vadilo opakované čtení karet. To nakonec sklouzlo k tomu, že jednou přečtenou kartu už jsem zkrátka znovu nečetl. Nedávalo mi to smyl. Dosavadní děj už jsem znal, a tak jsem začal číst až nově objevené karty. Docela chaotická mi přišla i rozhodnutí. Tak nějak mi chyběly podklady, na základě kterých bych se mohl rozhodnout. Takže třeba rozhodnutí jestli se přidám ke křesťanům, nebo budu dál věřit v severská božstva, nebylo vůbec ničím podloženo. Celkem důležité rozhodnutí, které změnilo celý chod příběhu, ale rozhodnutí proběhlo jen na základě sympatií. Těchto rozhodnutí je zde spousta. Zda je to zábavné či otravné ponechám na vás. Já bych nejspíš nějaké ty podklady navíc ocenil. Bylo by to pak více jako rozhodnutí, než jen pouhá náhodná volba. Jako poslední negativum vidím znovuhratelnost. To co je na Vinlandu zábavné, je právě nově se objevující příběh. Pokud ho už hráči znají, nemají v podstatě jakýkoliv důvod se na dobrodružství vydat znovu. Tento problém ovšem mohou velice dobře vyřešit ostatní hry ze série Dobrodružné výpravy. Pokud bychom ale Vinland opět přirovnali ke knize, pak je vše v naprostém pořádku. Po dočtení knihy asi také nezačnete znovu číst tu samou. Jedná se zkrátka o jiný zážitek, než na jaký jsme u her zvyklí. No a za těch tři sta šedesát korun to stojí za to vyzkoušet. Možná je to i další cesta, jak přivést další lidi k hraní deskovek. Aneb jak ze čtenáře udělat deskovkáře.

Hodnocení

Popravdě řečeno mě Dobrodružné výpravy: Vinland moc neuchvátily. Příběh má rozhodně své silné stránky. Pro mě obzvlášť ve chvílích, kdy se objevily různé potvory. Každopádně mi v příběhu hodně vadilo neustále vykukující křesťanství. Myslím si, že více mytologických postav a potvor by neuškodilo. Pokud mělo téma být spíše reálné, pak nechápu přítomnost bohů nebo třeba elfů. Každopádně byl příběh dostatečně silný, aby mě přinutil najít všech pět cest k vítězství. Vinland bych úplně nehodnotil jako hru, ale spíše jako gamebook. Pak musím říct, že jsem jiný gamebook nečetl a nemám s čím srovnávat. A´t už je to jak chce, Albi rozhodně přineslo na náš trh něco originálního. Něco co si v každém případě zaslouží ocenění Originální počin. Vzhledem k reáliím zastoupených v příběhu si také bez pochyb zaslouží ocenění Vzdělávací charakter. Dobrodružné výpravy: Vinland pro mě byly novým a neotřelým zážitkem. Každopádně mě moc neoslovily, a zřejmě se k nim vrátím až o pár let později. Potom, co zapomenu o čem to vlastně bylo, a budu si to chtít připomenout. Asi tak, jako s dočtenou knihou.

Dobrodružné výpravy: Vinland získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.