Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je Říše her

Divočina Severní Ameriky

Jak fungují ekosystémy

Z jedné vědecké práce

Jak vypadala krajina v době ledové? Tuto otázku si vědci opakovaně kladou už od 19. století. Zajímá je, v jakém prostředí běhala stáda mamutů, srstnatých nosorožců a dalších zástupců megafauny, a také jaké příčiny vedly k jejich vymírání.

Ačkoliv rekonstrukce zaniklých ekosystémů je do jisté míry možná pomocí rekonstrukce klimatu, analýzy pylových zrn nebo dochovaných zbytků rostlin a živočichů ve vhodných sedimentech, paleoekologické metody mají mnohá úskalí a omezení. Unikátní příležitost podívat se na krajinu očima nebo spíše žaludkem velkých býložravců nám umožnily nálezy zmrzlých zvířat z oblasti severní Sibiře.

Ve vrcholném glaciálu panovalo suché a chladné podnebí, severní část Evropy i Ameriky pokrýval rozsáhlý pevninský ledovec a kvůli poklesu hladiny oceánů byla Asie spojená s Aljaškou pevninským mostem. Na našem území převažovala mamutí step, respektive stepotundra. Analogii takovéto krajiny můžeme i dnes najít v pohoří Altaj, kde díky suchému a chladnému klimatu opravdu převažuje mozaika vegetace stepního a tundrového charakteru, v níž se jen na chráněných, vlhčích místech nacházejí nevelké porosty lesa. Naopak krajina severní Sibiře byla celkově vlhčí, díky letnímu tání zmrzlé půdy a malému výparu vody.

Na konci doby ledové, v době asi před 15 až 10 tisíci lety, se začaly měnit podmínky prostředí. Zimy už nebyly tak extrémní, přibývalo srážek a krajina se zalesňovala. Současně s ubývajícím prostorem pro velká stáda býložravců rostl i tlak lovců mamutů. Zvířata také v zimě trpěla více než dřív hlady, protože narůstala sněhová pokrývka a nebylo snadné získat dostatek potravy. Není divu, že v této době došlo k velkému vymírání. Zvířata měla totiž jen málo možností, jak na změny zareagovat. Část druhů přežila v oblastech, kde se podmínky prostředí tolik nezměnily (například jihosibiřská pohoří, kde až do středověku přežíval stepní zubr nebo dodnes antilopa sajga). Část druhů se přizpůsobila nové krajině a změnila svoje potravní preference, což je doloženo například u sobů, zubra evropského a pratura. Mamuti, srstnatí nosorožci nebo lvi jeskynní, ale z ekosystému nadobro zmizeli.

Irena Axmanová

Faktické informace

Keystone: North America vymyslel Jeffery Joyce a známý návrhář deskových her Isaac Vega (Zima mrtvých, Na vlnách neznáma). S grafickým návrhem hry jim pomohli Irem ErbiliraYan Tamba. Hra vyšla v roce 2021 pod křídly vydavatelství Rose Gauntlet Entertainment. Díky českému vydavatelství Mindok se již brzy dočkáme české varianty této hry pod názvem Divočina Severní Ameriky.

Hra je určena pro jednoho až čtyři biology, kteří dokončili alespoň desátý ročník, a jeden pokus o tvorbu nových funkčních ekosystémů jim zabere asi hodinku.

Divočině Severní Ameriky se stanete biology, kteří se snaží vytvořit co nejvyváženější ekosystémy. Na své desce vykládají karty zvířecích druhů a karty prostředí do smysluplných vzorců. Hrát lze proti ostatním biologům, či společně proti výzvám zapsaným v expedičním deníku výpravy.

Divočina Severní Ameriky je karetní hrou využívající mechanismů veřejného výběru karet, vykládání dílků a kombinování vzorů.

Na co se můžeme těšit

V krabici se můžete těšit na desky hráčů, karty prostředí, karty druhů a karty tajných úkolů. Naleznete zde také bodovací zápisník, expediční deník pro hru jednoho hráče či pro kooperativní variantu, destičky zvláštních akcí, počítadlo času, žetony výzkumu a žetony žaludů. Posledním herním prvkem jsou zalepené obálky ukrývající tajemství pro expediční deník.

Intermezzo I:

Na první pohled mě zaujaly ilustrace na kartách. Z dostupných obrázků vypadají překrásně. Jednotlivé typy karet mají také odlišenou rubovou stranu, což jistě pomůže rychlému roztřídění po konci hry. Také oceňuji platidlo v podobě žaludů. To je povedený nápad. Desky hráčů mají zelenou barvu a jsou rozděleny na šestnáct polí v tabulce čtyři krát čtyři políčka. Hra bude také prodávána v deluxe verzi, kdy budou desky hráčů z jedné strany zelené a z druhé doplněné o tematický obrázek. Zde se trochu bojím o přehlednost takové tabulky při hraní. V deluxe verzi se také nachází neoprenová podložka s místy pro jednotlivé balíčky karet a žetony. Zde se mi naopak ilustrace na pozadí zamlouvá.

Příprava hry

Každý hráč si vezme jednu hrací desku. A hráč, který je pro herní skupinu klíčový, se stane začínajícím hráčem a obdrží žeton začínajícího hráče. Následně si hráči vezmou počáteční množství žaludů podle svého pořadí. Karty druhů se zamíchají a položí lícem dolů doprostřed stolu. Následně se z tohoto balíčku vyloží šest karet obrázkem nahoru. Tyto karty představují nabídku pro hráče. Z deseti destiček zvláštních akcí se jich pět vylosuje a položí na stůl, nad vyložené karty druhů. Karty prostředí se roztřídí podle druhů, každý balíček se zamíchá, a položí samostatně lícem nahoru na stůl. Každý hráč si potom lízne jednu kartu osobního úkolu. Tu si nechá skrytě před sebou. Někam na stůl se pak ještě vysype hromádka žaludů a žetonů výzkumu. Posledním úkonem přípravy hry je položení počítadla času na stůl a umístění žetonu času na políčko podle počtu hráčů.

A pak se již může začít hrát.

Intermezzo II:

Nepůsobí to na mě nijak složitě. Asi bych ani nepsal na přípravu hry nějaký svůj názor, ale velice mě zaujala a pobavila zmínka o volbě začínajícího hráče. To jsem ještě nikde nezažil. „Začínajícím hráčem se stane hráč, který je klíčovým organismem pro zachování vašeho ekosystému.“ Není to skvělé? V rodinách není co řešit, neboť zde to bude vždy maminka, ale co hráčská skupina? Zde se může volba začínajícího hráče zvrhnout na bouřlivou debatu zdaleka přesahující čas hry.

Pravidla

Sešit pravidel není nijak obsáhlý. Celá pravidla zabírají v sešitu asi pět stránek. Dalších pět stránek slouží pro přehled karet druhů ve hře a symbolů na destičkách akcí. Jak hru hrát, jsem se z pravidel naučil docela rychle a snadno. Pomohly mi příklady herních situací. Trošku mě děsí závěrečné vyhodnocování bodů, myslím si, že desetileté děti budou mít problém všechno spočítat, ale to se bez hry samotné posuzuje špatně.

Hraní

V Divočině Severní Ameriky se hráči střídají na tazích v jednotlivých kolech.

Úkolem hráčů je vykládat na svou desku jednotlivé karty prostředí a karty druhů živočichů tak, aby vznikly funkční ekosystémy. Zároveň tím hráči plní úkoly na kartách tajných úkolů. Ekosystém je ve hře řada nebo sloupec karet, se stejným symbolem prostředí, jejichž čísla postupně nepřerušeně stoupají, či klesají.

Hráč na tahu se může rozhodnout pro jednu ze dvou možností, jak hrát.

Buď si vybere jednu z karet druhů v nabídce, zaplatí za ni počet žaludů podle její pozice, a vyloží ji na svou desku. Nebo si vybere jednu ze zvláštních akcí vyloženou na destičkách nad nabídkou karet druhů, tuto kartu pak otočí na rub.

Možností této druhé akce je také využití všech akcí na destičkách, které již byly otočeny rubovou stranou vzhůru předchozími hráči. Tím se otočí opět lícem vzhůru a žetonu času se posune o jedno pole.

A ještě je tu jedna možnost. Hráč na tahu si může, před zahráním nové karty či zvláštních akcí, vzít jednu kartu prostředí a umístit ji na libovolné pole své desky. Tyto karty mají jednak libovolnou hodnotu do postupky v ekosystému, druhak umožní získat hráči nějaké ty žaludy – mince do další hry.

Hra skončí v kole, kdy jeden z hráčů zcela zaplní svou desku hráče kartami.

Intermezzo III:

Téma hry a jeho zapojení do pravidel a mechanik mě docela zaujalo. Líbí se mi, jak na sebe karty druhů pěkně navazují. Karty druhů ve stejném prostředí na mě opravdu působí jako jeden ekosystém. Navíc se mi strašně líbí nápad s klíčovými druhy. Nejde jen o začínajícího hráče, ale každý ekosystém něco drží pohromadě. A ani to nemusí být nejrozšířenější či nejnápadnější rostlina či zvíře. Ale pokud z ekosystému zmizí, celý se rozpadne. Klíčové druhy se tak bodují více body, než ostatní.

Druhou věcí, která se mi moc líbí je systém výběru karet druhů z nabídky. Je zde šest karet. Tu nejvíc vpravo si můžu vzít zdarma. Pokud si však chci vzít nějakou z dalších karet v nabídce, musím na každou přeskočenou kartu položit jeden žeton žaludu. Neplatím tak poplatek do banku, ale vlastně zatraktivňuji přeskočené karty pro ostatní hráče.

Kromě výběru karty se můžu rozhodnout využít speciální akce z destiček. Buď jednu akci z výběru bílých stran, nebo všechny akce na žlutých stranách. Otáčení desek je také skvělý herní mechanismus. „Líbila by se mi akce s položením žetonu výzkumu na kartu se symbolem zima, no jo, ale když jí otočím, budou již tři otočené karty a další hráč může využít všechny jejich akce.“ Jsem velmi zvědavý, jak toto dilema bude utvářet hru. Kromě položení žetonů výzkumu na karty jsou zde akce na přemísťování karet druhů na desce hráče, získání žaludů, nové karty druhů s možností vyložení na desku, a také odhazování karet z nabídky. Prostě samé bezva činnosti pro ovlivnění hry.

Bodování

Na konci hry je třeba zjistit, kdo je nejlepší biolog Nejprve se vyhodnotí ekosystémy. V každé řadě a sloupci. Ekosystém jsou alespoň dvě karty stejného prostředí s nepřerušenou stoupající či klesající postupkou čísel. Pokud se v hodnoceném ekosystému nachází klíčový druh, vyhodnotí se ještě jednou. Další body lze získat za žetony výzkumu na kartách a za zbylé žetony žaludů. Poslední body hráč získá za splnění svého tajného úkolu. Biolog, který získá nejvíc bodů samozřejmě vítězí.

Intermezzo IV:

Vyhodnocení na mě působí docela složitě a zdlouhavě. Zejména menší hráči asi budou potřebovat pomoc všechno spočítat. Nabízí se tedy otázka, jestli vůbec dokážou při hraní všechno zkombinovat tak, aby byly schopné vůbec konkurovat starším hráčům. Nejsem si úplně jistý, jestli to je ta pravá hra pro desetileté děti. Ale to se uvidí až při hraní.

Další možnosti hry

Se zaujetím jsem si také v pravidlech přečetl možnost sólové hry s pomocí expedičního deníku, kde se nachází příběh obsahující dvacet dobrodružných kapitol, při kterých postupně rozlepím šest tajemných obálek. Tajemství ve hře na mě vždy platilo a zvědavost mě pokaždé při hraní udrží. Takže pro mě je to jasná volba. Sólovou hru lze také podle pravidel upravit na kooperativní režim pro hraní s kamarády, což je ještě lepší.

Divočina Severní Ameriky k nám dorazí již zanedlouho, takže pokud holdujete taktickým hrám s mechanismem umisťování dílků a kombinování vzorů, pokud si rádi lámete hlavu a propočítáte nejrůznější kombinace a možnosti, nebo třeba jen máte rádi hry s přírodní tématikou a s krásnými obrázky zvířat, máte možnost vyzkoušet hru Divočina Severní Ameriky od Mindoku.

A možná stojí za to vyzkoušet i deluxe verzi této hry s neoprenovou podložkou na herní komponenty a pěkně vybarvené desky hráčů.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: